Říjen 2010

Kopřivy jen slova nespálí

Jaroslav Spurný

Zamete policie stopy v korupčním skandálu ministrova náměstka? Málokdy se novinářská investigace a její objevy potkají s vládním záměrem. Minulý týden se to stalo. Novinářské nahrávky korupčních hovorů náměstka ministra obrany Jaroslava Kopřivy korunovaly podezření, že v Česku dlouho a hanebně kvete úplatkářský systém armádních obchodů. S tímto poznáním se deník trefil do protikorupčního tažení ministra obrany Alexandra Vondry. Ještě nikdy od vzniku samostatné republiky jsme neměli takovou šanci změnit prohnilý systém armádních nákupů.

Nejásejme však předčasně, jsme na začátku a hrozí to, co se stalo mnohokrát v minulosti. Nad případem se zatáhne opona během policejního vyšetřování. Protikorupční policie jako obvykle zamete stopy zločinu, zamlží důkazy, které nyní vypadají tak přesvědčivě, a za rok nebo třeba za pět let nám bude předložen verdikt, že se vlastně nic nestalo.

O tom, že nákupy pro armádu jsou rájem pro korupčníky, se v Česku mluví už řadu let. Politici všech dosavadních vlád schvalovali projekty, které stály armádu desítky miliard korun a které vojáci často ani nepotřebovali nebo neměli jejich nákup ve svých strategických plánech. Podezření se ale podařilo prokázat až teď deníku MF Dnes.

Novináři získali nahrávky několika schůzek, na nichž dlouholetý náměstek ministerstva obrany Jaroslav Kopřiva zkušeně domlouvá s finskou firmou Patria provizi za třímiliardový nákup minometů – tedy zbraní, které armáda vůbec nepožaduje.

Práce reportérů MF Dnes potvrdila, že na ministerstvu existuje tak hluboce a široce zakořeněný systém korupce, že i civilním „amatérům“ bez policejních pravomocí stačilo maličko poodhrnout oponu, a my dnes díky nim slyšíme, jak si vysoce postavený úředník říká o „provizi“ za zbytečně a podvodně rozházené veřejné finance.

Náměstek Kopřiva byl okamžitě po prozrazení celé věci odvolán ministrem Vondrou, který také slíbil, že veškeré pochybné obchody z minulosti nechá prověřit a do budoucna armádní zakázky zprůhlední a zpřístupní veřejnosti. To je ale jen první krok.

Třeba FBI používá už dvacet let poučku, že proti korupci se dá bojovat jedině tehdy, když má korupčník strach z odhalení a přísného trestu. Vondra tedy může změnami korupci omezit, ale úspěch přijde, až policie vypátrá a usvědčí alespoň nějaké korupčníky z řad ministerstva nebo armády. Policie, které jistí záda protikorupčně naladěná vláda, by mohla mít šanci.

Je to naděje, ale jisté to vůbec není. Kopřivův případ se na stůl protikorupční jednotky dostal před třemi týdny. Co policie za tu dobu vyšetřila? „Rozdělané případy nekomentujeme,“ říká tiskový mluvčí s již tradiční nevstřícností. Nedozvíme se ani, kolik lidí na případu pracuje, zda byl někdo obviněn a z čeho. Nezbývá než se opřít o dosavadní zkušenost a podívat se, jak byla policie úspěšná při pátrání po evidentní korupci v klíčových armádních zakázkách minulosti. Matku všech zdejších úplatkářských afér, možnou korupci při nákupu gripenů, vyšetřuje policie už devět let – bez výsledku. Stejně tak obrněnce Pandur, kde si korupci v nákupu předražených strojů předhazovali politici otevřeně v televizi. Zdejší policie nezaznamenala v pátrání po korupci mocných v posledních deseti letech ani jeden úspěch. Je to pozoruhodně podezřelý výkon a bez nějakého zásahu či změn inspirovaných zvenčí se asi nedá očekávat, že Kopřivův případ dopadne jinak.

V tomto smyslu je ovšem třeba říci, že žádným velkým příkladem nejde policistům ani samotný ministr Vondra. Do uvolněné funkce po Kopřivovi hned jmenoval dlouholetého vysokého úředníka rezortu Jana Fulíka – muže, který se s Kopřivou a s bývalým ministrem Martinem Bartákem podílel na několika podezřelých obchodech ministerstva obrany v minulých letech, zejména na nové smlouvě o nákupu pandurů.

Korupční systém zakázek se na ministerstvu budoval léta. Úředníci ministerstva a řada politiků byli či dodnes jsou velmi úzce svázáni se zbrojaři, kteří obchody s armádou uzavírají nebo zprostředkovávají. Vliv, který tito zbrojaři na úřadu mají, jim umožňuje – zřejmě za úplatky – prosadit téměř jakoukoli zakázku, i když o ni armáda nestojí. Poslušnost generálů vůči politickému vedení ministerstva obrany byla vždy taková, že nakupované nepotřebné zbraně nakonec zařadili do svých „strategických“ plánů.

Z tohoto propletence vztahů a smluv se těžko uniká. Smlouvy je často možné zrušit, jen když se korupčníkům prokáže porušení zákona. Věřme tomu, že nová vláda se o to spolu s policií pokusí. Zatím se musíme spokojit se slibem ministra vnitra Radka Johna, že „policie udělá pro objasnění věci vše“.

(Respekt, www.respekt.cz)