Říjen 2010

Úspěch agenta Rachardža

Jaroslav Spurný

Agent ruské rozvědky Robert Rachardžo je opravdová hvězda své branže. Ukázal nám, jak banální „zpravodajské“ nástroje mohou stačit, aby jeden agent slušně narušil pověst armády členské země NATO. Zároveň nás varuje, že bychom se měli mít na pozoru. Nemáme totiž vůbec tušení, kolik takových Rachardžů v Česku operuje. Nemáme ponětí, jak ovlivňují naši politiku, ekonomiku, byznys nebo třeba policii.

Rachardžo žil v Česku spokojeně jako úspěšný psycholog dvanáct let, než jej Rusové zverbovali v roce 2003 do svých služeb. Nevíme přesně, proč do toho šel, víme ale poměrně bezpečně, co dokázal: přes svou přítelkyni – šéfovou kanceláře několika vlivných tuzemských armádních generálů – slušně zesměšnil českou armádu. O českých generálech zapletených do špionážní aféry dnes informuje řada významných médií od Rumunska po Velkou Británii. Komentáře jsou zdrženlivé, ale jasně naznačují trapnost celé věci. Rachardžo dokázal mnohem víc než desítky oficiálních ruských špionů a analytiků z pražské ambasády, před nimiž nás léta varují naše tajné služby a bezpečnostní experti a kteří posílají do Moskvy analýzy vývoje české politiky či ekonomiky.

Jak Respekt zjistil, byl Rachardžo jako agent pověřen prastarou výzvědnou činností: přes svou psychologickou odbornost měl shánět na významné české osobnosti kompromitující informace z jejich osobního života. Případ odvolaných generálů, kteří se zapletli se svou podřízenou, prokazuje, že mu to vycházelo. Nevíme, a neví to zřejmě ani BIS, jestli nenajdeme Rachardžovi podobné agenty v parlamentu, na Hradě, na Úřadu vlády, v médiích, v ČEZ. Pravděpodobně půjde spíš o jednotlivce, ale Rachardžo předvedl, co takoví agenti umějí, a my bychom se tím měli vážně zabývat. Protože Rusové to myslí taky vážně.

Střih do ledna 2005 – na Ukrajině se po oranžové revoluci stává prezidentem proevropský kandidát Viktor Juščenko a průzkumy říkají, že padesát pět procent Ukrajinců si přeje, aby země směřovala do Evropské unie. O šest let později je vše jinak, ve volbách vítězí proruský kandidát a následující ukrajinské zprávy tvrdí, že do Unie chce už jen sotva každý třetí obyvatel Ukrajiny.

Pád proevropské orientace Ukrajiny proběhl za obrovského přispění Moskvy a jejích tajných služeb – podle expertů má Moskva v zemi několik set svých špionů a agentů a skrze ně, svou diplomacii a peníze ovlivňovala ukrajinská média, energetiku, průmysl. O tom experti nepochybují. Stejně tak jsou si jisti, že těch šest let mezi oranžovou revolucí a dneškem pouštěly ruské tajné služby do médií řadu zveličených špatných zpráv, takže čtenáři novin po celé EU byli několik let denně zásobeni informacemi o rozkladu země, destabilizaci politiky, armády, policie a ekonomiky. Lednovým zvolením prorusky orientovaného prezidenta Viktora Janukovyče ale příval podobných informací náhle a prokazatelně ustal.

Oproti Ukrajině máme velkou výhodu, už jsme ukotveni v evropských i transatlantických strukturách. Ale stačí si připomenout náchylnost českého prezidenta Václava Klause k Rusku, tajnou schůzku horkého kandidáta na premiéra Jiřího Paroubka s Vladimirem Putinem nebo Zemanovu stranu financovanou jednoznačně proruskými financemi, a je zřejmé, že úplně v bezpečí na druhém břehu od východního močálu nejsme.

Vraťme se k Rachardžovu českému úspěchu, který vlastně vznikl jako vedlejší produkt jeho hlavního špionského poslání. Vlastně se vůbec nemůžeme divit, že to bylo pro něj tak snadné, že mu stačilo jedno velmi blízké přátelství s lepší sekretářkou důležitých důstojníků. Rachardžo se s náčelnicí kanceláře seznámil v době, kdy tuzemští generálové utráceli z armádních fondů peníze na trenýrky s monogramem, kdy si navzájem kupovali ze státního nákladné dárky, luxusní služební auta a pořádali mejdany. Vztahy generálů s podřízenou „náčelnicí“ – v normálních poměrech nemyslitelná věc – byly vlastně v logice dění.

Buďme za Rachardža i trochu vděční, díky němu museli z armády odejít reprezentanti minulého vedení armády. Nejde jen o saténové trenýrky s výšivkami, ale také o nákup pandurů, gripenů a velkorysých investic do kasáren, které byly vzápětí převedeny na obec či levně prodány. A buďme rádi, že jsme na rozdíl od Ukrajiny v NATO a EU. Misi Rachardža totiž neodhalila suverénní česká služba – prozradili nám to obeznámení spojenci ze Západu. Bez jejich pomoci by talentovaný agent a „jeho“ generálové pracovali v Česku dodnes.

(Respekt, www.respekt.cz)