Říjen 2010

První kolo přímých izraelsko-palestinských jednání

Gita Zbavitelová

Po půldruhém roce absence izraelsko-palestinských jednání, déle než ročním přesvědčování Palestinců a čtyřech měsících neplodných nepřímých jednání proběhlo ve čtvrtek (02. 09. 2010 - pozn. red. CS-magazínu) ve Washingtonu konečně první kolo přímých rozhovorů.

Izraelský premiér Binjamin Netanjahu k nim palestinskou samosprávu přes rok vyzýval, a dokonce prolomil tradiční platformu své strany Likud, podpořil vznik samostatné Palestiny a dočasně pozastavil výstavbu židovských osad na Západním břehu Jordánu, ale předseda samosprávy Mahmúd Abbás jednat vytrvale odmítal a k rozhovorům byl doslova dovlečen.

Američané rozhodli, že se bude hovořit rovnou o nejzásadnějších otázkách, tedy o statusu Jeruzaléma, hranicích budoucí Palestiny, návratu palestinských uprchlíků, osudu židovských osad, vodě a zárukách bezpečnosti pro Izrael. Přestože slavnostní zahájení rozhovorů ve Washingtonu bylo mnohem méně pompézní než před třemi lety v Annapolisu, jako kdyby si Američané uvědomovali, jak nejistý je výsledek, prezident Barack Obama udělal z blízkovýchodního urovnání jednu ze svých hlavních priorit a očekává rámcovou dohodu do jednoho roku.

Za všeobecného pesimismu a pochyb o schopnosti obou stran udělat zásadní ústupky však izraelský ministr obrany Ehud Barak ve středu překvapivě prohlásil, že Izrael je ochoten přenechat Palestincům arabskou část Jeruzaléma, tedy něco, co Netanjahu vždycky zásadně odmítal. Podle Baraka by jeruzalémské Staré Město s Chrámovou horou a svatými místy islámu i judaismu podléhalo zvláštnímu administrativnímu režimu a největší židovské osady na Západním břehu by zůstaly Izraeli, který by za ně Palestincům poskytl územní náhradu. Izrael však kvůli bezpečnosti trvá na přítomnosti svých vojáků na východních hranicích Palestiny.

Netanjahu to nepotvrdil ani nepopřel, nicméně prohlásil, že přijel udělat „historický kompromis“. Pokud by opravdu přistoupil na rozdělení Jeruzaléma, byl by to skutečný historický zlom. Dokázal by jej zřejmě i prosadit u veřejnosti, která ho podporuje a jejíž velká část považuje podobné řešení za jediné možné. Horší by to měl se svým Likudem a pravicovými stranami vládní koalice, které dělení Jeruzaléma zásadně odmítají. Obdobný názorový spor mezi Likudem a jeho tehdejším předsedou a premiérem Arielem Šaronem o odsun z pásma Gazy před pěti lety skončil Šaronovým odchodem z Likudu a založením nové strany Kadima. Právě Šaronův omyl v podobě vyklizení Gazy, které Izraeli nepřineslo mír, ale novou bezpečnostní hrozbu v podobě teroristického státu Hamasu, je pro Netanjahua odstrašujícím příkladem, jak by Izrael dopadl, kdyby slevil z požadavku záruk bezpečnosti.

Abbás ale všechny takové návrhy vždycky odmítal a nepřijal ani podobnou nabídku od Netanjahuova předchůdce Ehuda Olmerta před dvěma lety. Jeho vyjednávací pozice je navíc velmi slabá a ústupky z tradičních palestinských požadavků by těžko prosazoval. Palestinci mu vyčítají, že na přímá jednání vůbec přistoupil, a mnoho jich Abbáse ani nepovažuje za svého právoplatného zástupce, protože mu vypršel mandát. V Izraeli panuje přesvědčení, že Abbás jednat nechce a chopí se sebemenší záminky, aby z jednání odstoupil a hodil vinu za jejich krach na Netanjahua. Už si k tomu i připravil cestu – napsal mezinárodní Čtyřce a zopakoval i ve Washingtonu, že rozhovory přeruší, jestli Izrael po 26. září neprodlouží zmrazení výstavby osad.

Jednání se podle očekávání pokusil zmařit Hamas, jehož ozbrojenci v úterý (31. 08. 2010 - pozn. red. CS-magazínu) zabili čtyři Izraelce na Západním břehu a ve středu další dva zranili. Zároveň pohrozil novými útoky a oznámil, že je bude koordinovat s dalšími 12 militantními skupinami a žádnou izraelsko-palestinskou dohodu nikdy neuzná. Násilnosti však neodradily ani Netanjahua, ani Abbáse, který je ostře odsoudil, a jeho bezpečnostní složky během jediného dne pozatýkaly na 300 stoupenců Hamasu při největším zátahu od vzniku samosprávy před 16 lety. Nebezpečí ale představují i osadníci, kteří budou usilovat o odvetu a už zareagovali symbolickým obnovením výstavby osad. Útoky však paradoxně pomohly Netanjahuovi a posílily jeho požadavek bezpečnosti. Zároveň připomněly další zásadní překážku míru. I kdyby Netanjahu a Abbás překonali sami sebe a uzavřeli dohodu, stále zůstává otázka: Co s Hamasem?

Navzdory všem chmurným prognózám se však překvapivě objevily důvody k optimismu. Přestože Netanjahu ve Washingtonu zopakoval, že moratorium neprodlouží, skončila jeho dvouhodinová osobní schůzka s Abbásem shodou, že budou usilovat o předstupeň mírové smlouvy v podobě rámcové dohody, která stanoví základní kompromisy nutné ke konečnému urovnání. Souhlasili také, že se budou setkávat dvakrát měsíčně a druhé kolo se bude konat 14. a 15. září v Egyptě.

(www.rozhlas.cz/cro6)