Listopad 2010

Praotec Čech byl kočovný cikán

Jan Berwid-Buquoy

Kosmova Chronica Boëmorum o žádném praotci Čechovi nehovoří. Autor (pravým jménem Cosmas Pragensis, resp. Cosmas von Prag) žil údajně v letech 1045–1125. Protože by se podle citovaných dat dožil 80 let, což je na 12. století nepravděpodobné, je určitě jeho datum narození chybné.

Kdo Kosmas vlastně byl, rovněž nevíme. Patrně se jednalo o pražského Němce a církevního učence. Jeho manželka (Božetěcha) byla prokazatelně Češka. Kosmas si Chroniku Boëmorum vymyslel, a tím se řadí do společnosti neporazitelných mystifikátorů — Kosmas, Hanka, Palacký a Jirásek. Sepsal také dějiny národa německého Monumenta Germaniae Historica, které si (jak se dá očekávat), rovněž vymyslel.

Autor, žijící ve 12. století v Praze, se potýkal s národnostním rébusem. Území Čech tehdy obývaly tři velké etnické skupiny — Češi, Němci a Poláci. Všichni si říkali Bémové, resp. Böhmen. Země se v té době nazývala Bohemia, resp. Böhmen. Kosmas si vzal do hlavy pro tyto etnické skupiny nalézt společného otce, a tak si ve své fantazii vymyslel praotce Béma (pater Boëmus). Žádného praotce Čecha neznal.

S výmyslem praotec Čech přišel až ve 14. století kronikář Dalimil (jeho skutečné jméno neznáme), tedy o 200 let později po Kosmově kronice. Dalimil smyšlenou Chroniku Boëmorum padělal, obohatil ji o další mystifikační falzifikáty a začal jí vydávat za „veršované dějiny českého národa“. A tak se prodral na historickou scénu doposud nikdy nikde neexistující praotec Čech.

Vraťme se však nyní ke Kosmovu originálu z 12. století. Autor definuje společenská etnika Království českého (ve skutečnosti Königreich Böhmen) latinským výrazem Boemem, čímž chce doložit, že původní družina praotce Béma byli Bójové — tedy Keltové. Nikoli Čechové. Píše tím pádem o příchodu Keltů na horu Říp (ve skutečnosti Rip. Starogermánština = žebro, kopec, skála). Příchod praotce Čecha na horu Říp si až ve 14. století vymyslel Dalimil. Takže družina praotce Čecha de facto na horu Říp nikdy nevystoupila.

Onen problém danou hypotézou zdaleka nekončí. Když už Dalimilův praotec Čech o Říp ani nezavadil, jak se to má vlastně s vůdcem Bójů – praotcem Bémem? Kosmas ho sice vystoupit na horu Říp nechal, ale my dodnes nevíme, kdo to přesně Bójové de facto byli. Jednalo se o čistou národnostní rasu, anebo to byl tavicí kotel různých kmenů? Již několik století před naším letopočtem začali Římané dnešní území Čech nazývat Boiohaemum. Při svých taženích proti germánským Teutonům, Kimbrům a Markomanům se zajímali o tuto část Evropy jen okrajově, neboť tamější obyvatelstvo bylo celkem mírumilovné a Římské impérium nikterak neohrožovalo. V úředních záznamech bylo tamější obyvatelstvo zachyceno pojmem Boiohae, což by v překladu z latiny znamenalo cikáni. Název území latinským pojmem Boiohaemum lze deduktivně definovat jako cikánské sídliště. Tento terminus technicus přežil celá tisiciletí. V dnešní italštině, francouzštině, španělštině a rumunštině jsou připisovány výrazy bohęme, bohémien atd. jednoznačně cikánskému etniku. Tak např. francouzština: campement bohémien = cikánské tábořiště.

Píše-li Kosmas ve své kronice Croc de Boheme, nemůže to znamenat nic jiného než cikán Krok. Tato smyšlená osobnost byla synem praotce Béma (jak jinak než praotce cikána) a Krok měl tři dcery: cikánky Kazi, Tetu a Libuši. Již vidím před sebou zástupy Romů, jak se sápou na horu Říp, aby tam jejich předák, praotec cikán, prohlásil: „Terrare ... nectare mellis et lactis humida.“ (Země oplývající sladkým medem a mlékem), přičemž vyzve svůj kočovný národ, aby se tam usadil. Dále, cikánka Libuše si nenechá ujít šanci, aby vystoupila na vyšehradskou skálu a zvěstovala slávu městu, jež se Praga zove.

Není ovšem divu, že římští kolonisté hovoří o Bójích jako o národu mírumilovném. Jsem erudovaným politologem a historikem, ale ještě nikdy nikde jsem neobjevil, že by cikáni vedli nějakou válku. Rovněž je nelze podezřívat, že by byli vedoucími mozky sociálních revolucí. To, že se římským vojákům čas od času „ztratila“ slepice nebo portmonka, zřejmě nepovažovali ani Caesar, ani Octavianus za bezprostřední ohrožení základů impéria. Vycházíme-li z mentality cikánského obyvatelstva, že se tam na nějaké to nemanželské dítko tak přísně nehledí, byl styk Bójů s římskými legiemi spíše charakteru stabilizačního než represívního.

Ano, cikáni jsou nejmírumilovnějším etnikem na této zeměkouli. Je to patrně jediný národ, který nikdy žádnou válku nevedl, žádnou revoluci nevyprovokoval, nikoho nikdy neutlačoval. Cikáni se ke komunismu ani k fašismu nikdy nehlásili a tyto společenské zvrhlosti nepodporovali. Žádných rasových čistek ani pogromů se nezúčastňovali. Mnoho z nich však byli a jsou křesťané.

Tak jako Charles Darwin šokoval světovou veřejnost objevem, že lidstvo pochází z opice, musí se Češi, sudetští Němci a těšínští Poláci smířit s tím, že pocházejí z praotce cikána. Není to z hlediska prapůvodního osídlení žádná tragédie. Základním obyvatelstvem Latinské Ameriky nejsou ani Španělé, ani Portugalci, nýbrž Indiáni. Postupem času došlo k dokonalé asimilaci.