Listopad 2010

Jak to bylo s plány SdP na odtržení Sudet

Tomáš Krystlík

Ačkoliv se po připojení Rakouska spekulovalo se začleněním německých sídelních území v ČSR do říše, nenašel se dodnes ani jeden dokument z doby před 12. 9. 1938 (Hitlerova řeč na stranickém sjezdu v Norimberku), který by to plánoval. K. H. Frank uvedl po válce do protokolu, že nikdo z vedení SdP do tohoto data nepovažoval za možné jiné řešení sudetoněmeckého problému, než udělení autonomie. To neznamená, že by sudetoněmecké obyvatelstvo netoužilo po připojení k říši, jen to, že vedení SdP do doby Hitlerova norimberského projevu připojení k říši neplánovalo. Ale Hubert Ripka, známý to němcožrout, potvrzuje ve své knize Czechoslovakia Enslaved, že naprostá většina sudetských Němců si ještě v druhé polovině září 1938 představovala řešení v podobě autonomie a ne v připojení k říši. Existuje i svědectví, že v srpnu nebo září 1938 řekl Henlein své ženě: „Sám nevím, zda nám Hitler pomůže... dosáhnout autonomie nebo zda se rozhodne násilně vojensky obsadit pohraničí.“

Kromě dopisu Henleina Hitlerovi z listopadu 1937 neexistuje žádný dokument nebo výrok, který by alespoň náznakem doložil, že Henlein usiloval o připojení Sudet k Německu nebo s tím počítal. Podle historiků Stanislava Bimana a Jaroslava Malíře přesvědčilo Henleina teprve přijetí britsko-francouzského ultimata 21. 9. 1938 československou vládou (odstoupení okresů s více než 50 % německého obyvatelstva Německu), že může dojít k připojení Sudet k říši. Přípravné práce k tomu zahájil teprve 22. 9.

Jediný, na první pohled vágní dokument, který se zdá potvrzovat přípravu SdP k odtržení Sudet, je tzv. Grundplanung O. A. Co znamená ona zkratka O. A. se dodnes neví. Nedatované a nepodepsané strojopisné memorandum bylo po válce podle Ralfa Gebela nalezeno v Aši v Henleinově kanceláři, podle jiných zdrojů koncem května 1945 v zámku v Sukoradech mezi dokumenty Henleinova župního místodržitelství v Liberci, které sem byly uloženy, aby byly uchráněny před leteckými útoky. Vznik memoranda datují čeští historici do období mezi květnem a srpnem 1938 a jeho text je pro ně důkazem o úmyslu sudetských Němců získat nadvládu v českých zemí a zlikvidovat český národ. Velmi pozoruhodné je, že nikde neexistují zmínky o něm, odkazy k němu v dalších dokumentech. V německém spolkovém ministerstvu zahraničí, které archivuje podle zákona všechny dokumenty sudetoněmecké provenience, toto memorandum není.

Po válce bylo předloženo obžalobou a použito jako důkazní materiál v procesech s H. Krebsem a K. H. Frankem (základní shrnutí obsahu memoranda bylo otištěno v roce 1947 v knize Český národ soudí K. H. Franka) a poprvé bylo, téměř celé, publikováno komunistickým historikem Václavem Králem až na začátku 60. let. V internetu lze nalézt fotokopie údajného německého originálu i jeho český překlad. Podrobíme-li text a okolnosti jej doprovázející analýze, začnou se vynořovat nesrovnalosti zásadního rázu.

Dokument byl nalezen v době, kdy se vše psané německy vyhazovalo vidlemi z oken a pálilo. Proč zrovna tento text zcela výjimečně nedošel úhony? Zejména dokumenty týkající se Říšské župy Sudety byly téměř beze zbytku zničeny. Proč byl nalezen v období, kdy československý stát měl plné ruce s vyháněním Němců? Podezřelá je také okolnost, že memoranda nebylo využito k protiněmeckému poválečnému štvaní a že až do konce 20. století nebyl zveřejněn celý.

Z věty „Bratislavské předmostí na pravém břehu Dunaje připadne Německé říši“, je zřejmé, že text musel vzniknout až po anšlusu Rakouska v březnu 1938. V protikladu k předchozímu je věta: „S Benešem bojovat prostřednictvím jeho vnitropolitických odpůrců, jako např. Kramář“ (tato věta nebyla Králem zveřejněna), neboť v té době byl Karel Kramář již delší dobu mrtev. Dále se v dokumentu navrhují věci, které byly o několik málo měsíců později v ostrém rozporu s míněním vedení SdP (již začleněného do NSDAP), jako např. připojení moravskoslezských území ke Slezsku („bylo by zřejmě účelné vrátit krnovské a opavské Slezsko, včetně Hlučínska, do celoslezského svazku“), doporučovaná manželství Čechů a Němců („sňatkům mezi Němci a Čechy se nemá bránit“). Druhé diametrálně odporovalo zamýšleným asimilačním opatřením a plánům na oddělení českého a německého živlu v Sudetech, které doporučoval Henlein a vedení NSDAP.

Při bližším prozkoumání fotokopií údajného německého originálu jsou nápadné i další věci. Na první pohled je jasné, že dokument byl napsán buď na českém psacím stroji, ß psáno zásadně jako ss, protože se na klávesnici českého stroje nedostalo pro nedostatek kláves, nebo na německém psacím stroji, který měl i ß, aby písařka zcela nepochopitelně všude zaměňovala ß za ss. Nedovedu si představit Němce, který by ß nahrazoval ss, když tento znak má ve výbavě psacího stroje! A proč by měl být napsán na českém stroji? Čech je ale zvyklý přepisovat automaticky ß na ss.

Memorandum není ani datováno, ani podepsáno. Nemá oporu v jiných dokumentech. Originál není k nalezení. Německému historikovi Ralfu Gebelovi Archiv MV ČR nepředložil originál, nýbrž pouze fotokopie pocházející z nedávné doby. Vypovídací hodnota je tedy mizivá. Označovat Grundplanung O. A. za akční program SdP je zcela mylné. Co z toho všeho vyplývá? Grundplanung O. A. bude s nejvyšší pravděpodobností český podvrh.

Prameny:

Biman, Stanislav: Nacistická bezpečnostní služba v Protektorátě Čech a Moravy. Vznik, organizace, činnost. Sborník archivních prací 22, Praha 1972

www.fronta.cz/dokument/sudetonemecka-strana-akcni-program-z-leta-1938

Gebel, Ralf: Heim ins Reich! Konrad Henlein und der Reichsgau Sudetenland 1938–1945. Oldenbourg, München 1999

Malíř, Jaroslav: Kariéra učitele tělocviku. Ústí nad Labem 1983

Ripka, Hubert: Czechoslovakia Enslaved. London 1950

Zimmermann, Volker: Die Sudetendeutschen im NS-Staat. Klartext, Essen 1999