Listopad 2010

Špinavý obchod

Ondřej Kundra, Jaroslav Spurný

Pochybnosti kolem nákupu armádních letadel CASA narůstají. Získali jsme další informace, které zvyšují podezření, že za obchodem může být korupce. Do centra pozornosti příběhu se nyní dostává jeden z hlavních architektů nákupu – společnost Omnipol. Podle našich zdrojů Omnipol prodal ministerstvu obrany letouny CASA o osm set devadesát milionů korun dráž, než za kolik je koupil od výrobce, španělské společnosti EADS. Za tuto sumu by přitom stát mohl dostat další transportní letadlo. Obchod, který se odehrál s posvěcením někdejšího premiéra Mirka Topolánka a v režii klíčových postav ministerstva obrany nedávné i současné doby Martina Bartáka a Jana Fulíka, nese i další přesvědčivé stopy korupce, která se skrývá za hrou s čísly a utajovanými smlouvami, z nichž podstatnou část má Respekt k dispozici.

No nekupte to

Že Česko bude muset nakoupit transportní letadla schopná dopravit naše vojáky a zbraně na zahraniční mise, jsme věděli od prvního dne našeho vstupu do NATO. Aliance totiž oznámila, že jen tak bude česká armáda skutečně bojeschopná. Šest let po vstupu do NATO se ale nic nedělo, protože armáda dala nepochopitelně přednost předražené investici do stíhaček Gripen a obrněnců Pandur, které pro naši spolupráci s Aliancí nemají valný význam. Až koncem roku 2005 generálové věděli, jaké transportní letouny chtějí nakoupit. V úvahu připadaly dva – španělská CASA a italský Spartan.

V ten samý rok předložili oba výrobci strojů naší armádě nabídkovou cenu letadel a způsob, jak by transakce byla financována. Respekt má k dispozici dopis společnosti EADS ministerstvu obrany. Společnost v něm nabízí naší armádě čtyři stroje CASA s vybavením, které požadovala česká armáda, za celkovou cenu 106 920 000 eur, tedy v přepočtu přibližně za 2,7 miliardy korun. (Italská Alenia nabídla své stroje celkem o čtyři sta milionů korun dráž, ale její nabídka se stala poté, co ministerstvo nevyhlásilo na nákup soutěž, naprosto bezpředmětnou.)

O čtyři roky později, v květnu 2009, kdy ministerstvo obrany podepsalo smlouvu o pořízení strojů s firmou Omnipol (stát podle zdejších zákonů donedávna nesměl nakoupit armádní vybavení přímo od výrobce, ale přes českého prostředníka), je však cena strojů CASA podstatně vyšší – za tři stroje platí armáda 3,6 miliardy korun. Čtvrtý chce ministerstvo vyměnit se španělskou firmou za pět letounů L-159. Jinými slovy, armáda koupila tři letouny za cenu, za kterou by jich podle původní nabídky získala šest. Dodejme ještě jednu klíčovou informaci – španělská společnost EADS cenu svých strojů na trhu během té doby nezvýšila, v roce 2009 je „nabízela“ na internetu za sumu, jež odpovídala původní nabídce českému ministerstvu obrany. Proč jsme tedy koupili stroje tak draho a kdo na tom vydělal? Než začneme v tajných dokumentech a výpovědích zainteresovaných lidí hledat odpověď, popišme ještě dvě – pro transakci důležité – věci.

Součástí obchodu byla i zmiňovaná výměna pěti tuzemských podzvukových stíhaček L-159 za jeden letoun CASA, což ministerstvo obrany vydávalo za hlavní argument, proč dát kontrakt právě této firmě. „Ta výměna byla pro mne zásadní, a proto jsem zvedl pro obchod ruku, byla to cesta, jak konečně otevřít cestu prodeji letadel L-159, jež armáda pořídila za šedesát miliard a které nepotřebuje,“ říká současný premiér Petr Nečas a ten samý argument uvádějí všichni politici, kteří obchod podpořili. Ale i tato výměna přináší velké pochybnosti.

Jeden stroj CASA stojí zhruba šest set padesát milionů korun. Jak zjistil Respekt, zbytková cena pěti L-159 určených k výměně je 1,25 miliardy korun (jedno nové přišlo na osm set milionů). A Španělé si podle původní smlouvy přáli, aby dodané stroje byly předělány a dány do provozu, což by stálo něco přes půl miliardy korun. Tedy i výměna byla pro Česko finančně velmi nevýhodná – za čtyři stroje bychom dali přes pět miliard korun. Ministerstvo obrany dnes sice tvrdí, že Španělé jsou ochotni odebrat letadla bez úpravy, španělská společnost EADS ale nechce komentovat naši otázku, zda se opravdu tak rozhodla. Omnipol zůstatkovou hodnotu L-159 ve výši 1,25 miliardy korun za směnu přiznává s tím, že byla nastavena na hodnotu ceny jednoho stroje CASA. Česká armáda tak obdržela tři předražené transportní letouny, které nechtěla, protože nevyhovují požadavkům, jež generálové na stroje mají (krátký dolet, nejsou schopny operovat v Afghánistánu, mají malý přepravní prostor), EADS dostala za stroje královskou cenu a skoro miliardu získal podle informací Respektu od státu zprostředkovatel transakce Omnipol.

Motorem byl Barták

Z kuloárních informací od velmi důvěryhodných zdrojů se scénář obchodu dá poměrně slušně rekonstruovat. Informace jsou podpořeny dokumenty, jež má Respekt k dispozici a které mapují korespondenci mezi výrobcem letounů, Omnipolem a ministerstvem obrany. Jednoznačně z nich vyplývá, že motorem obchodu byl náměstek resortu Martin Barták, který v dopisech adresovaných svým kolegům obchod prosazuje. Ohání se písemně pověřením od premiéra Topolánka a v dopisech mu sekundují Jan Fulík a zástupce šéfa jeho kanceláře Jan Mareš (nechvalně známý muž, který musel opustit post šéfa Národního bezpečnostního úřadu kvůli kontaktům s „konkursní“ mafií).

Naopak generálové, právníci, a dokonce i náměstek ministra obrany Jaroslav Kopřiva celou dobu ve svých dopisech obchod zpochybňují. „Jednoznačně nedoporučuji souhlasit s předkládaným postupem pořízení letounů CASA,“ napsal náčelníkovi generálního štábu šéf sekce rozvoje druhů sil generál Josef Bečvář a jeho nadřízený generál Picek stanovisko podpořil. Zástupce ředitele sekce vyzbrojování MO Jiří Staněk upozorňoval, že v rozpočtu nejsou peníze na sumu, o niž byla cena letounů zvýšena oproti původnímu návrhu. „Nemám dostatek podkladů, abych mohl zahájit jednání se společností Omnipol,“ píše třeba náměstek Kopřiva Pickovi v květnu 2008, ačkoli Barták v jiných dokumentech vydává spolupráci s Omnipolem za uzavřenou.

Podle našich důvěryhodných zdrojů byl obchod mezi ministerstvem, Omnipolem a EADS domluven naprosto neoficiálně na schůzkách v roce 2007, kterých se účastnil například Martin Barták, Marek Dalík nebo zástupci Omnipolu. Teprve když byla věc neoficiálně ujednána, začala se oficiálně a se značným nátlakem na úředníky a generály prosazovat v resortu.

Jak je ale možné, že neformální skupina politiků a lobbistů prosadila tak podezřelou a finančně nevýhodnou transakci u ministryně obrany Vlasty Parkanové, generálů, kteří byli proti, a dokonce i na vládě? Jak je možné, že prošel nákup, kdy za jeden stroj zaplatilo ministerstvo obrany o pět set milionů korun více, než byla jeho původní cena, aniž by se výrazně změnila výbava letadla? A jak je možné, že Omnipol získal takovou „provizi“?

Pro mne to skončilo

V nehostinné čekárně generálního štábu čekáme, než budeme uvedeni do kanceláře náčelníka generálního štábu Vlastimila Picka. Po patnácti minutách přichází audience. „Vše, co jsem chtěl říci, jsem už dřív řekl, pro mě to všechno skončilo,“ utíná ji ale po pár minutách evidentně rozrušený generál, a to v okamžiku, kdy položíme dotaz, jak si vysvětluje zvýšení obchodu o miliardu a proč tomu nešlo zabránit. Na otázky ohledně cen letadel, jejich nevýhodnosti pro vojenské nasazení nebo proč a zda změnil na jejich nákup názor od původního odmítavého stanoviska, už neodpovídá.

Změna kulis. Jsme ve sněmovně. Podobně nesvá jako generál Picek je i bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová, která konečnou verzi smlouvy o nákupu letounů předložila do vlády. „O ceně vyjednávali mí podřízení a měli pokyn, aby ji co nejvíc stlačili. Do vlády jsem předložila cenu, která je složená z celé řady položek, šlo o ryze technické specifikace, nemohla jsem posoudit, zda byly ceny nadsazené,“ odpovídá. Rozdíl ceny, za kterou Omnipol nakoupil letouny od EADS a za kolik je prodal ministerstvu obrany, prý netuší. „Smluvní vztah mezi Omnipolem a EADS podléhá obchodnímu tajemství, takže byl tajný i pro mne,“ dodává někdejší ministryně. O okolnostech obchodu a „provizi“ pro Omnipol neví ani premiér Petr Nečas. „Ale budu trvat na tom, aby se vše vyšetřilo,“ říká Nečas.

Výši provize pro Omnipol nezná ani žádný z dalších oslovených politiků a netuší, jak se k ní dostat. „Odvolávají se na obchodní tajemství,“ vysvětluje ministr obrany Alexandr Vondra. „Budeme o ni muset žádat soudní cestou,“ říká Jaroslav Štefec, muž, kterého nový ministr obrany Vondra pověřil, aby provedl audit podezřelých zakázek. Vondrův náměstek a vedle exministra Bartáka a Omnipolu třetí klíčový mozek obchodu Jan Fulík prý také původní cenu nezná a dodává, že do ceny, za niž ministerstvo nakoupilo, se promítly dodávky pozemního vybavení, náhradní díly, trenažér atd. Ale podle expertů jde o položky, jež nemohou zvednout cenu letadla o pět set milionů korun.

Jaroslav Štefec (před lety šéf Národního úřadu pro vyzbrojování MO) a několik dalších expertů potvrzuje, že suma 890 milionů pro Omnipol – Respekt má tuto informaci od důvěryhodného zdroje z prostředí Omnipolu, který smlouvu zná – je reálná. „Známe původní oficiální cenu, za niž byla letadla nabízena na trhu, a cenu, za něž je nakonec ministerstvo obrany koupilo. Částka se o dost liší. Marže pro zprostředkovatele obchodu bude pravděpodobně vysoká,“ říká Štefec. Podobně mluví i další naše zdroje. Mimochodem, zisk Omnipolu na obchodu není konečný. Společnost získala bez výběrového řízení zakázku na servisní službu pro letouny CASA. Výše tříleté zakázky se podle dokumentů ještě před rokem pohybovala kolem šesti set milionů, ministerstvo nakonec zaplatí Omnipolu skoro miliardu korun, přitom stroje CASA jsou ve dvouleté záruční lhůtě a výrobce má povinnost opravovat zdarma.

„Děkujeme, že se o věc zajímáte, ale žádné informace vám sdělit nemůžeme,“ odpovídají ze společnosti EADS na otázku, proč zvedli cenu kontraktu o miliardu oproti své původní nabídce a kolik z toho navýšení obdržel Omnipol. Omnipol popírá, že by získal jakýkoli nepřiměřený zisk. „Výše naší marže je pouhá čtyři procenta, vámi uvedená částka je zcela nesmyslná,“ tvrdí šéf obchodní sekce firmy Petr Křižanovský, ale ani on neprozradí rozdíl mezi cenami, za niž letadla nakoupili, a částkou, za jakou je prodali.

Zakázka bude mít ještě dohru. Vyřazený italský konkurent podal stížnost k Evropské komisi, která už rozhodla, že nevyhlášení soutěže na nákup transportních letadel, a tedy celý nákup letounů je protiprávní. Komise teď zvažuje, zda podá na Českou republiku žalobu. Současné vedení ministerstva obrany už zároveň oznámilo, že prosadí zákon, který zcela zakáže dosavadní praxi neprůhledných prostředníků, a tím pádem opakování obchodů ŕ la Casa.

FBI VYŠETŘUJE ČESKOU ZAKÁZKU

Zakázkami tuzemského ministerstva obrany se zabývá i FBI. Podle zákonů USA se FBI musí zabývat případy možné korupce, do níž jsou zapleteny firmy se sídlem v USA, i když se korupce odehrála mimo hranice země. FBI začala prověřovat pětadvacetimiliardový nákup obrněnců Pandur českou armádou, neboť majitelem výrobce Steyr je americká společnost General Dynamics (GD). První kroky podle informací Respektu udělala FBI skoro před dvěma lety po návštěvě Martina Bartáka v USA, kde jednal se společností GD o pandurech. Proč zrovna po jednání Bartáka, nevíme. FBI se také zajímá o obchod s pandury kvůli dodavateli munice do obrněnců. Je jím vsetínská zbrojovka ZVI. Majitelem ZVI je Michal Smrž, přítel Martina Bartáka. Hlavní problém v očích FBI však podle informací Respektu spočívá v tom, že manažerem společnosti ZVI je Viktor Labský, který podnikal ve firmě MČS se známým ruským mafiánem Andrejem Korpljakovem (muž, který je v Česku spojený s klanem rodiny Kočků). Právě riziko, že by munici do výzbroje armády NATO mohla dodávat firma, jež je spojována s lidmi z organizovaného zločinu, vzbuzuje u amerických vyšetřovatelů vážné obavy.

(Respekt, www.respekt.cz)