Listopad 2010

Jihlavský les s hákovým křížem

Jaroslav Paclík

„Druhá světová válka v lidech stále vzbuzuje emoce,“ říká Jiří Vybíhal, autor dvou knih o válečném dění v Jihlavě. Nyní se šéf firmy Jipocar a nadšený badatel chystá vydat třetí publikaci. Tentokrát o Třešti.

Před třemi měsíci redakce MFDNES na Vysočině vyzvala čtenáře, zda nevědí něco o lese v Jihlavě či okolí, který byl vysázen do tvaru hákového kříže. Na možnost existence takového porostu upozornil autor knihy Jihlava pod hákovým křížem Jiří Vybíhal. Ten mezitím vydal druhou knihu Atentát na Hitlera v Jihlavě? a chystá třetí publikaci – tentokrát o válečném dění v Třešti na Jihlavsku.

* Jihlava pod hákovým křížem. Atentát na Hitlera v Jihlavě? Jaké ohlasy na vaše dvě vydané knihy jste dosud zaznamenal?

Pozornost upoutaly obě knihy. Ta první byla založená na statistických přehledech a výčtu toho, co se stalo v jednotlivých dnech. Druhá je založená na příbězích a čte se prý lépe.

* Když jsme v červenci avizovali, že vyjde vaše druhá kniha Atentát na Hitlera v Jihlavě?, tak jste zmínil i to, že v Jihlavě má být les ve tvaru hákového kříže. Redakce dala výzvu čtenářům, ať posílají fotografie nebo nějaké indicie, které by k tomu lesu vedly. Neozval se nikdo. Co vám?

Mně se ozval jediný člověk, který mi řekl, kdo v té válečné a poválečné době dělal v Jihlavě letecké snímky. Dále jsem ale po tom lese nepátral. Zatím nemám žádnou stopu.

* A z radnice se vám někdo ozval, že byste společně rozklíčovali záhadu, zda na Hitlera měl, či neměl být spáchán atentát?

Na radnici k Hitlerovi asi není vůbec žádná zpráva. Až na to, že v pamětní knize města byla připravena stránka pro Hitlerův podpis.

* Máte od čtenářů reakce k jiným příběhům? K jakým? Diskutovali jste o něčem ve větší míře?

Nejvíce asi čtenáře zaujal příběh o vraždě Viléma Bardase. O tomto případu se v minulosti v médiích a na internetu psalo, že nemá závěr. Že vražda nikdy nebyla objasněna. Já jsem přišel na to, že vražda objasněna byla a že za ni padly také rozsudky.

* Kde jste našel klíčové informace?

Akta o tom případu jsem našel u ostravského soudu. Líčení se konalo v Olomouci a soudní archiv spadá nyní pod Ostravu. V Ostravě byli velice laskaví a akta mi zapůjčili, já si tak vše mohl prostudovat.

* A jak to tedy bylo? Naznačte alespoň.

Bardase zavraždili asi proto, že znal jako představitel okresního úřadu jihlavské válečné udavače. Jihlaváci na Bardase po válce hodně vzpomínali. Jeho jméno sice někdy hodně komolili, ale věděli že Čechům za války dost pomohl.

* V čem Vilém Bardas pomáhal?

Z dopisu, který napsal po válce, vyplývá, že například vyhazoval různá udání, která na jeho úřad chodila. Bardas napsal také poválečným úředníkům na radnici třístránkový dopis o svých zásluhách na zlepšení poměrů Čechů na Jihlavsku.

* Kde ty zásluhy byly?

Uváděl třeba, že bránil dosazení německých vládních komisařů a starostů do ryze českých obcí v kraji a že se mu to podařilo zejména ve Velkém Beranově a v Polné – i přes sílící tlak Němců a začínající germanizaci školství.

* Další příklad?

Přestože z důvodu zákazu poslechu zahraničního rozhlasu měly být ze všech radiopřijímačů odstraněny krátké vlny, připojil Bardas k těmto krátkým vlnám i přes protesty všechny české firmy. V Kamenici třeba zase zachránil orelský dům před konfiskací, při prodeji pozemků a nemovitostí stranil více Čechům a neumožnil třeba dřevařské firmě nákup pozemků na rozšíření továrny na Bedřichově. Podpořil vystěhované z oblasti pozdějšího cvičiště vojsk SS v okolí Střížova, zajistil vydláždění cest v Lukách a v Polné, vyjednal na ministerstvu dotaci pro elektrifikaci okolních obcí a podobně.

* A Bardas byl Čech, nebo Němec?

Byl to Čech, který se narodil v Uherském Hradišti. Ale tak jak to bývá u mnohých Čechů a Moraváků, mají nějaké německé kořeny. Bardasův otec byl za císařského Rakouska úředníkem a mladý Bardas tvrdil, že rakouské občanství získal na základě toho, že jeho otec měl rodiště v Rakousku. A také že mu později přilepili německou národnost.

* Jak se dostal z Uherského Hradiště do Jihlavy?

Uherské Hradiště spadalo do Sudet, a Bardas tak už před příchodem do Jihlavy působil v orgánech, které mají na starost Sudety. K podobnému zaměstnání v Jihlavě se dostal se svým nadřízeným, který se jmenoval Koblischek. Bardas pracoval na okresním úřadě v Jihlavě od 1. srpna 1939. Přišel tedy záhy po obsazení Jihlavy. To, co vykonával dříve jako úředník v Uherském Hradišti, vykonával i v Jihlavě.

* Kdo Bardase zavraždil?

Iniciátory vraždy byli Bardasovi kolegové z okresního úřadu, kteří se po druhé světové válce dostali na „okres“ za komunistickou nebo lidovou stranu. Oni byli úředníky okresního úřadu za protektorátu a po válce převzali ten úřad jako velcí odbojáři. Bardas na ně asi něco věděl, tak se ho chtěli zbavit.

* Zavraždili ho tedy až po válce.

Původně ho chtěli odsunout. Ale prý existoval i nějaký černý zápisník, ve kterém měl Bardas zapsanou řadu věcí, a hlavně se také znal s představiteli ruské NKVD. Údajně s nimi měl za protektorátu styky. Právě NKVD rozdmýchalo celý případ tím, že Bardase začali po válce hledat a úředníci tvrdili, že ho odsunuli do Rakouska. Bardas sice v Jihlavě měl rodinu, ale od zatčení v červnu 1945 o něm neměla žádné zprávy. Ta vražda se stala 30. června 1945.

* Kdy byla vražda objasněna a jak rozhodl olomoucký soud?

To se čtenáři podrobněji dozvědí v knize. Padly relativně vysoké tresty – na tu dobu, když si vezmeme, že soud se konal až v roce 1955. Tehdy určitě byla vůle obviněných říkat, že zastřelili rádoby nějakého Němce.

* Pokud jde o vaše knihy, ozývají se vám s reakcemi také lidé z Německa?

Ozvali se mi po vydání první knihy. Ta zřejmě brzy vyjde i v němčině. Vnuk někdejšího obyvatele Jihlavského jazykového ostrova, který dnes žije s rodinou v Německu, bude překlad z jedné poloviny spolufinancovat. Na jaře příštího roku by překlad měl být hotový.

* Takže se vaše kniha dostane i do německých a rakouských knihkupectví.

Spíš asi jen do Heidenheimu (partnerské město Jihlavy – pozn. redakce) a tam, kde to lidi zajímá. Nemyslím si, že by regionální kniha o válečném dění v Jihlavě prorazila na celý německý nebo rakouský trh. Jinak jsem trochu zklamaný z toho, že žádnou zmínku o knize nevydaly noviny Mährische Grenzbote, které za války vycházely v Jihlavě a po válce byl jejich tisk obnoven v Německu. Podobné zkušenosti, pokud jde o Grenzbote, jsou i v souvislosti s aktuálním případem Budínka (údajná poválečná hromadná vražda u Dobronína – pozn. redakce). To, že se o mých knihách nepíše v Německu, je možná ze strachu.

* Jak to?

Němci možná vidí nebo viděli fotografie z knihy, ale nevědí, co je přesně v textu. Dění tehdejší doby v Jihlavě právě vedli jejich mnozí příbuzní. Proto je zřejmě z jejich strany opatrnost.

* Jak vy osobně sledujete události kolem vyšetřování případu, který se měl stát ve druhé polovině května 1945 na dobronínské louce Budínka?

Samozřejmě ten případ sleduji. Podle mne je potřeba podívat se po archivech a zjistit národnostní složení Doboronína a Kamenné v té inkriminované době. Podle mých informací byly v Kamenné pouze dvě české rodiny. Ten případ vyžaduje zasadit do té historické doby, kdy se stal. My nevíme stoprocentně, co se tam stalo. Můj dojem je takový, že ti lidé, kteří byli na Budínce zavražděni, byli vybráni více méně náhodou a byli i z různých vesnic.

* O tom se dost spekuluje.

Na internetu si přečtete různé spekulace. Že ti zavraždění dříve zavinili postřílení Čechů ve Velkém Meziříčí nebo v Třešti. To jsou podle mě vybájené věci. Je ale vidět, že válka pořád vzbuzuje v lidech emoce.

* A vás druhá světová válka také drží.

Zajímá mě to i nadále, ale v Jihlavě myslím, že ty hlavní příběhy jsou již vyčerpané. Sice ještě nějaké mám, ale na knihu to asi není. Čemu bych se chtěl věnovat, to je jiné město na Jihlavsku – Třešť.

(MF DNES)