Listopad 2010

Léto v Evropě

Karel A. Pokorný

Máme za sebou mimořádně rozmarné léto, které překonalo rekordy v teplotách, v horku i v dešti a dokonce se objevilo několik v Evropě neobvyklých uragánů a tornád. Ale i politicky to bylo léto, které se vyznačovalo chaosem.

Začátkem léta proběhly mimořádné volby ve třech státech EU. Jako první byla Česká republika, kde byla neuváženým furiantstvím předsedy sociální demokracie v březnu 2009 svržena vláda. Předsedovi sociální demokracie vůbec nevadilo, že Česká republika právě předsedala půl roku EU. Vlivem politických obstrukcí se nové volby oddalovaly, z čehož si dělal předseda sociální demokracie Paroubek naději na předsedu vlády. Toto zdržování mělo za následek, že Česká republika měla přes rok úřednickou vládu. Volby se konaly 29. května, ale ouha, veškeré naděje předsedy strany Paroubka se nesplnily a strana prohrála a tím pomohla k vytvoření nové pravicové vlády, skládající se ze tří stran, z nichž jsou dvě úplně nové. TOP 09 a Věci veřejné. Prozatím veškerá koaliční jednání proběhla vcelku bez problémů a tak má Česká republika v neuvěřitelně krátké době novou vládu.

Velkým a nečekaným překvapením bylo, když 31. května odstoupil německý president Horst Köhler. Znechucen nedostatkem politické etiky, se s okamžitou platností vzdal svého úřadu. Podle ústavy je nutno zvolit do jednoho měsíce nového prezidenta. Stal se jím kandidát CDU Christian Wulf.

Pokud možno ještě složitější situace vznikla v Nizozemí, kde se předčasné volby do parlamentu konaly 9. června. Zúčastnilo se jich kolem 30 politických stran, z kterých je ale momentálně ve sněmovně jen deset. To je nevýhoda velkého počtu stran, hlasy voličů se zbytečně rozptýlí a je obtížné najít vhodné koaliční partnery. Ve volbách došlo k tomu, co optimisté i pesimisté očekávali, takže by měli vlastně být spokojeni. Volby vyhrála Liberální strana. Sociální demokraté se umístili na druhém místě a Strana pro svobodu, PVV, vedená Geertem Wildersem se dostala na třetí místo. Bývalá vládní strana CDA spadla až na místo čtvrté. V Nizozemí je vždy královnou pověřen tak zvaný formatér, který s předsedy stran, které mají podle výsledků voleb šanci tvořit novou vládu, vede dlouhé rozhovory, aby zjistil možnost různých koalicí. Jak to nyní vypadá, bude v Nizozemí menšinová vláda dvou pravicových stran, podporovaná PVV, Wildersovou Stranou pro svobodu. Trvalo to přesně 111 dní, než se zástupci a různí vyjednavači dohodli na vládním prohlášení, které musely schválit stranické komise. I jednání o tomto prohlášení se protáhla na osm dní. Po nekonečných diskusích a různých vnitrostranických rozbrojích se konečně Křesťansko demokratická strana na mimořádném kongresu rozhodla pro spolupráci s Liberální stranou. Tato menšinová vláda může též počítat s podporou Strany pro svobodu, PVV, která získala v parlamentě 25 křesel.

Její předseda Geert Wilders čelí momentálně před soudem obžalobě, která jej viní z rasismu a hanobení koránu. Je to velice problematický, spíše politický proces a odborníci z řad právníků unisono tvrdí, že obžalovaný musí být obžaloby zproštěn. Geert Wilders jen varuje před tím, že nám vážně hrozí islamizace Evropy, ale jeho protivníci, převážně z levicových stran, to považují za obyčejný rasismus. Většina objektivních pozorovatelů považuje tento proces za zcela zbytečný, zvláště když se teď dodatečně objevily dvě pofidérní osoby, imámové, které požadují odškodnění za utrpěnou finanční újmu, způsobenou jim Wildersem.

Shodou okolností má také Belgie která má současně předsednictví EU, přechodnou vládu. Předčasné volby byly už 13. června a od té doby se nemohou představitelé stran dohodnout na nové vládě. Jednání o koalici trvají již přes 100 dní a několikrát musel zasahovat král, protože vyjednávači nechtěli už vůbec dál vyjednávat. Problémy v Belgii jsou ty staré a známé, jsou například i ve tříjazyčném složení státu. Dvě nejsilnější strany Nová vlámská aliance a Valonská socialistická strana by se měly dohodnout, ale stále nemohou najít nějaké východisko. Vedle jazykových rozdílů zde hrají roli také problémy finanční. Valonie, která trpí vysokou nezaměstnaností, chce lepší podmínky a spolurozhodování při financování správy v Bruselu, který je podle ústavy dvojjazyčný. Nejlépe jsou na tom momentálně belgičtí Němci, obyvatelé tzv. Východního kantonu, kde jich žije kolem 75.000. Ti mají své zastoupení v parlamentu garantované. Němčina je dokonce v Belgii třetí oficiální řeč. Jednání se protahují a 5. října 2010 vrátili vyjednávači králi své pověřovací listiny a oznámili mu, že nejsou schopni dovést svůj úkol do úspěšného konce. Takže se musí vytvořit nová komise, která se znovu pokusí o nějaký kompromis. Znovu se ozývají hlasy, že by se Belgie měla rozdělit na dva státy, Vlámsko a Valonii.

Evropa se momentálně dostala do nezáviděníhodné situace, částečně zaviněné levicovými snílky o multikulturní společnosti. Příliv emigrantů z neevropských zemí sílí, také díky postoji politiků EU, kteří jsou přesvědčeni, že Evropa je přistěhovaleckým kontinentem. Strach ze ztráty křesťansko-židovských tradic způsobuje odklon voličů od tradičních stran a jejich přesun ke stranám pravicovým. Francie musí řešit problém s Cikány, kteří se houfně vydali do Francie a vybudovali si tam ilegální tábory. Kolem dvou tisíc jich už bylo posláno zpátky do Rumunska a Bulharska, s kapesným 350 €. Evropští mudrci v Bruselu kvůli tomu svolali zástupce členských států EU, pokárali Sarkozyho a nařídili mu skončit s touto praxí, protože podle jejich názoru jsou Cikáni také občany EU a mají možnost svobodně se pohybovat a usadit ve státech EU. Ale zde je problém, Francie má zákon, který sice umožňuje občanům EU žít tři měsíce ve Francii, ale po těchto třech měsících musí prokázat, že pracují, platí si zdravotní pojištění a jejich děti chodí do školy, což v případě Cikánů není a nebylo. Když nejsou tyto podmínky splněny, následuje vyhoštění. Mimo toho skupiny malých cikánských dětí obtěžují na ulicích chodce, dochází k častým krádežím. Vzhledem k tomu že se vždy jedná o nezletilé děti, nelze je potrestat. S tímto problémem bojují i jiné státy EU.

Francouzská vláda zakázala nošení burky a čádoru, což vedlo k protestům jak muslimů, tak některých politiků EU. Ostatně v Belgii už byl také uzákoněn zákaz nošení burky na veřejnosti. 12. října 2010 přijal francouzský parlament zákon, který umožňuje imigrantům, kteří získali francouzské občanství, toto občanství zase vzít v tom případě, že by se dopustili vraždy policisty, či jiného veřejného činitele. Po odpykání trestu budou odsunuti zpět do země původu.

Další roztomilý problém vytvořili obyvatelé ostrova Mayotte, kteří se v referendu rozhodli pro setrvání ve francouzském (zámořském) společenství. Tímto rozhodnutím se jejich ostrov stal jedním z francouzských departmentů, oficiální měnou je tam euro a od 1. 1. 2011 budou také spadat pod země schengenské smlouvy. A to je ten největší kámen úrazu. Proč? Jakmile byl totiž oznámen výsledek referenda, vyrazil na tento francouzský ostrov příliv uprchlíků z Afriky. Bude tam pravděpodobně muset zasahovat nejen policie, ale také vojsko, protože hrozí absurdní situace, že totiž počet těch afrických uprchlíků převýší počet obyvatel francouzské provincie, (asi 220.000) žijících až dosud poklidně na celkem neznámém ostrově Mayotte.

Zákaz nošení burky na veřejnosti není jenom specialitou Francie a Belgie. Také v Itálii už existuje zákon, který nošení burky zakazuje. Zrovna tak jako Francie má i Itálie problémy s Cikány (račte změnit podle vlastního vkusu a názoru na Romy, atd.). V některých oblastech dokonce pořádají místní obyvatelé trestné výpravy do ilegálních cikánských táborů, protože jsou jejich obyvateli systematicky přepadáváni a okrádáni a policie toho proti nim mnoho nezmůže. Dalším problémem je vyloďování ilegálů na pobřeží těch států, kam je z Afriky nejblíže. Itálie byla dokonce nucena požádat NATO o pomoc, o letecké pozorovací patroly nad mořem. V minulých dnech se střetla na Sardinii policie s ilegálními uprchlíky ze severní Afriky, kteří se pokoušeli utéci z uprchlického tábora, kde čekali na nucený odsun do Libye.

Také Německo má problém, který rozpoutal celonárodní diskusi. Sociálnědemokratický politik a dlouholetý člen předsednictva Německé banky Thilo Sarrazin napsal knihu Deutschland schafft sich ab (Německo se samo odstraňuje), ve které mimo jiné varuje před islamizací jak Německa, tak celé Evropy, odsuzuje podivné zvyky jako import nezletilých nevěst z islámských zemí a tvrdí, že tito lidé nejsou pro Evropu vůbec žádným přínosem. Mezi multikulturisty nastalo pozdvižení, nejednou byla požadována i Sarazzinova hlava. Ten nakonec sám odstoupil z předsednictva Německé banky a nyní se jedná o jeho vyloučení ze sociálně demokratické strany. V poslední době ale toto jednání nějak jaksi stagnuje, ukázalo se totiž, že většina sociálních demokratů, řadových členů strany se Sarrazinem a s tím, co ve své knize píše, souhlasí.

Dalším problémem je vzrůst násilí vůči policii, což vedlo k tomu, že ministryně spravedlnosti chce prosadit nový zákon, který zpřísní tresty za násilný odpor státní moci a za útoky na policisty. A opět tu jsou naši milí levičáci a zelení, kteří proti tomuto návrhu bouřlivě protestují.

V Rakousku byly ve Vídni komunální volby a sociálně demokratická strana ztratila většinu, má nyní jen 44 % hlasů. Zůstala sice stranou nejsilnější, před Stranou svobody (ta varuje před imigrací a islamizací), která oproti minulým volbám, kdy dosáhla 12 %, získala nyní 27 % hlasů. Je docela možné, že se v Rakousku trvale usadí bývalý starosta Moskvy Jurij Michajlovič Lužkov, nyní své funkce prezidentem Medvěděvem zbavený. Přibude tam i se svou druhou manželkou Jelenou Nikolajevnou Baturinou, snad nejbohatší ženou Ruska, její majetek se odhaduje na stovky milionů dolarů. Lužkovovi si už koupili nádherný dům v Kitzbühelu, a pravděpodobně se stanou též majiteli známého Schloßhotelu na Wörthersee.

Trochu jiné starosti mají Češi. Ti jsou skálopevně přesvědčeni o tom, že německá policie na hraničních přechodech a na dálnicích Čechy speciálně šikanuje a stěžují si kdekomu v Německu, a v Česku pak novému panu ministrovi Radkovi Johnovi. Ten přišel s opravdu geniálním návrhem. Prohlásil, že automobilisté by měli uvažovat o tom, aby při svých cestách na Západ prostě přes Německo nejezdili. Chudák, myslel to snad doopravdy, pravděpodobně v životě neviděl mapu Evropy!

Také pan president Klaus se nám opět zviditelnil. Jednak urazil ministra zahraničí knížete Karla Schwarzenberga, když prohlásil, že mu nedůvěřuje, protože tento prožil většinu života někde v zahraničí. Při slavnostním otevírání továrny na cigarety ve svém proslovu zas vytýkal EU, že to přehání s těmi zákazy a šikanuje lidi, když šíří tvrzení o škodlivosti kouření, které se podle jeho vědeckého názoru vůbec nezakládá na pravdě.

Teď ještě komunální a senátní volby, ve kterých by vyhráli sociální demokraté, a bude, jak se v Česku s oblibou říká, vymalováno.