Listopad 2010

Stavební firmy nechám vyhladovět

Václav Dolejší

Řidiči nadávající na rozbité silnice i chybějící dálnice mohou zapomenout na zlepšení. Vít Bárta musí v resortu dopravy šetřit nejvíc ze všech. Nejenže se nezačnou stavět nové projekty, ale navíc musí do týdne vybrat mezi rozestavěnými, které zastaví. Obdivuje Napoleona, nesnáší prohry a nestydí se za svůj majetek ani za vysoké sebevědomí. I tady, v malostranském hotelu Hoffmeister, Vít Bárta strohými příkazy úkoluje trojici podřízených, kteří ho doprovázejí.

* Ministr dopravy rád poklepává na základní kameny a přestřihává pásky u nových silnic. Vy chcete opravdu dávat zátarasy na nedokončené stavby?

Já vám budu odporovat. Mojí základní vizí je napravit reputaci ministerstva dopravy v tom, že to bude zdravý hospodář. Že očistím ministerstvo od nedobrého renomé nedobrého hospodáře. Samozřejmě mi velmi záleží na tom, aby se stavělo. Ale základní logika je: jestliže dnes vydám korunu a mám za ni jen osmdesátiprocentní efekt, tak po narovnání a fungování systému chci postavit za korunu něco, co dnes stojí 1,20 koruny.

* Čili české silnice a dálnice jsou předražené o dvacet procent?

Říkám to jako příklad, je strašně nebezpečné říci jedno číslo. Moji předchůdci velmi neuváženě a velmi populisticky začali stavět vše, po čem byla poptávka. Dnes máme zahájeno větší množství staveb, než jaké jsme schopni zaplatit. V této logice platí, že čím více zahajujete staveb, čím více zvyšujete poptávku, tak podle logiky trhu roste cena. Čím více stát poptával, tím vyšší marže si tradiční dodavatelé mohli dovolit dávat.

* Kdo z vašich předchůdců byl nejhorší hospodář a populistický stavitel?

To je ošklivá otázka.

* Přece to nebudou Věci veřejné před veřejností tajit.

Je to jednoznačně ministr, který začal tu dobu, kdy se rozdávalo víc, než mělo. Za éry Aleše Řebíčka se nejvíc začalo stavět nepoměrně k tomu, co měl v pomyslném batohu k dispozici.

* Vyskočily za Řebíčka i ceny?

Je jednoznačné, že za něj vznikl největší stavební boom a také boom budoucích závazků. A já jsem dnes ministr, který zdědil více závazků v podobě rozestavěných silnic a dálnic, než kolik má peněz. Ode mne se očekává, že přijdu a začnu vyhlašovat nové tendry podle nových, transparentních pravidel. Jenže já nemůžu vyhlašovat nic nového, já nemám peníze ani na to, co jsem zdědil.

* Jsou ceny vyšší kvůli přirážkám na korupci a provize?

Do toho se zatím nechci pouštět. K obhajobě Aleše Řebíčka je potřeba říci, že vláda Mirka Topolánka nastoupila s rétorikou, že bude hodně investovat do dopravní infrastruktury. Čili on měl podporu premiéra i ministra financí, takže mohl projektovat velkolepé plány.

* Počkejte, vždyť to je priorita Nečasovy vlády také, ne?

Ano, v programovém prohlášení je věta, že vláda zachová celkovou výši investic do dopravní infrastruktury. K tomu je ještě dodatek, že kromě státních peněz zapojí soukromé zdroje pomocí takzvaných PPP projektů.

* Jak chcete dotlačit stavební firmy ke slevám? Ony tuto vaši výzvu zatím odmítají.

Trvám na tom, že stavět budou jenom ti, kdo dají slevy. I ty firmy samy uznávají, že české dálnice byly stavěny velmi neefektivně, řekl bych s americkou velkorysostí. Je zapotřebí se umravnit v tom, jak velkoryse jsou ty dálnice stavěny. Moje strategie je nechat stavební firmy vyhladovět. Já se za tu strategii vyhladovění nestydím. V normálním komerčním prostředí se tak v momentu, kdy nastane krize, chová vůči svým dodavatelům většina firem.

* To je spíše vynucené než strategické. Vždyť stejně nemáte peníze.

Pozval jsem ředitele velkých stavebních firem na oběd. Jako člověk, jenž přišel z byznysu, jsem jim řekl, že základní logika každého smluvního vztahu je, že od opravdu kvalitní smlouvy obě strany odcházejí přiměřeně naštvané. Každá strana musí ustupovat. Můj požadavek je, že stavět budou jen ti, kteří nabídnou slevy. Jejich požadavek zase byl odbyrokratizovat a zjednodušit výběrová řízení.

* Řekněte tedy, kdy budou dálnice levnější?

Jsem zvyklý z byznysu, že si musím stanovit jednotlivé kroky vedoucí k cíli. Tím je snížení nákladů na výstavbu dálnic a silnic. Jednoznačně to neuděláte ze dne na den. Jedna věc je to, jak se chovají stavební společnosti. Druhá věc je to, jak se my politici chováme k občanům při vykupování pozemků. V Moravskoslezském kraji, kde se má stavět silnice I/11, jsem viděl neuvěřitelnou věc. Pána v koženém saku s vizáží vyhazovače, s velkým řetězem kolem krku, řekněme vysoce asertivního zjevu. A on tam jedná za stát se seniory o výkupu pozemků. Je to zaměstnanec firmy, jež pro Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) vykupuje pozemky. Já jsem se fakt hluboce styděl. Já ho hned na místě požádal o změnu dres kódu.

* Kdyby byl zaměstnancem bezpečnostní agentury ABL, jeho oblečení by se hodilo, ne?

Ani náhodou, v žádném případě! V naší hantýrce je to pozice nazývaná smiling guard, což musí být člověk komunikativní a vstřícný. Proto hned v pondělí za občany posílám svého náměstka s tím, aby se situace namístě řešila. Šéf ŘSD na základě této historky odvolal dámu, která má celý proces výkupů v kraji na starosti.

* Nebylo by lepší spíše změnit firmu, jež pozemky pro stát vykupuje, než na takovou práci posílat ministerského náměstka?

Máte pravdu, není to práce náměstka. Jenže než uděláme koncepční změny, řešíme operativu, abychom odstranili největší nemravnosti. Ministr dopravy je šéf parníku, který když otočí kormidlem, tak napočítáte mnoho měsíců, než ta loď vůbec zahne doprava nebo doleva.

* Jak si na to zvykáte? Soukromou firmu jste si vytvořil podle sebe a všichni museli poslouchat.

To mě samozřejmě hodně dráždí. Osobně je pro mne nejtěžší zvyknout si na prostředí ministerstva dopravy, bývalé budovy ÚV KSČ. Velikost mého současného sekretariátu a všech tří zasedaček odpovídá prostoru, kde v ABL pracuje sto padesát lidí. Sedím v kanceláři, kde jako generální tajemník úřadoval Gustáv Husák. Jak se bál, tak si tady dokonce nechal vybudovat vlastní mramorové schodiště. Takže já mám svoje schodiště.

* Využíváte ho jako Husák?

Ty schody vedou na vnitřní dvůr, kam je zvláštní vjezd pro auto. Přiznám, že občas, když během dne spěchám a potřebuji se někam rychle přesunout, využiji to. Ovšem ráno a večer se snažím chodit hlavním vchodem přes vrátnici, aby všichni podřízení viděli, odkdy dokdy je pracovní doba.

* Máte šetřit - co budovu prodat a přestěhovat ministerstvo do něčeho střízlivějšího?

Teď je před námi první úkol, snížit provozní náklady, tedy kromě snížení počtu zaměstnanců úřadu. Uvažuji, že pak přesunu do budovy řadu podřízených organizací, které jsou teď nesmyslně a neefektivně v několika budovách.

* Vy pořád máte takový ten bezpečnostní slovník - běžnému provozu ministerstva třeba říkáte operativa. Nemáte na vládě svrbění ruky, když se mluví o vnitru, vašem vysněném resortu? Jak moc do toho Radku Johnovi mluvíte?

Dnes je na vládě ze čtrnácti ministrů deset nováčků. A my se učíme tomu procesu vládního vyjednávání. Pro nás je třeba velmi inspirativní větička z minulé schůze, jak se vykládá koaliční dohoda o škrtech. Nad tím se učíme vládnímu jednání.

* Je správné se takhle za běhu učit vládnutí? Všechny strany, které se to učily a rovnou šly do vlády, shořely.

To se přece netýká jenom nás, ale i topky a ODS. Řada významných ministrů je bez vládní zkušenosti. Tu mají jen premiér Nečas, ministři financí Kalousek, zahraničí Schwarzenberg a obrany Vondra. Jinak je tam deset nováčků. Považuji za velmi důležité, aby rétorika Věcí veřejných, že jsme novou stranou, byla velmi silně akcentována i na půdě vlády.

* A „neočurávají“ vás tam ti dinosauři, když jste nezkušení nováčci?

(Dlouhých 40 vteřin vzdychá a přemýšlí o odpovědi) No comment.

* Takže asi ano. Závěrem osobní otázka: v jednom týdnu jste se oženil a stal ministrem. Nelitujete dnes ani jednoho z těch kroků?

Je pravda, že když jsme se vraceli ze svatební cesty v Itálii a překračovali jsme hranice, říkali jsme si: Teď tu bude před domem někde číhat bulvár a zjišťovat počet zavazadel a co jsem si přivezl. Vzpomněl jsem si na pohádku Pyšná princezna, kdy švec vždy vyběhne z Půlnočního království do země krále Miroslava, aby si zazpíval. Říkal jsem si, jestli ta ztráta soukromí a tlaky za to stojí.

* To si budete jezdit užívat luxusu do ciziny, aby to doma voliči neviděli?

To ne. Já mám třeba moc rád jižní Čechy, kde budu trávit tento víkend. Všichni o mně vědí, že jsem rváč a že to nevzdám. Platí ale, že když už si vyšetřím pár minut pro své soukromí, tak si je hodlám užít na sto padesát procent. Nebudu pak pokrytecky předstírat nějakou skromnost. Nebudu se chovat skromně a svého majetku včetně drahých aut a arabských koní si v době osobního volna budu maximálně užívat.

(MFDNES)