Listopad 2010

Levněji Německo sloučit nešlo

Pavla Francová

Sjednocení Německa dosud stálo 1,6 bilionu eur. Ovšem ani za tuto sumu se doposud nepodařilo setřít rozdíly mezi starými a novými spolkovými zeměmi. „Z ekonomického hlediska by bylo levnější, kdybychom nechali lidi z východního Německa odejít na západ,“ říká ekonom Karl-Heinz Paqué. Podle jeho slov však tato alternativa byla společensky nepřijatelná.

* LN Před dvaceti lety se znovusjednotilo Německo. Je to důvod k oslavám?

Ano je. Znovusjednocení je neuvěřitelný politický a humanitární úspěch svobody a je spojené i s otevřením střední a východní Evropy. Důvody k oslavám tedy rozhodně jsou.

* LN Proč se ale tedy mnoho lidí rozčiluje, že se sjednocení nepodařilo?

Protože očekávání po roce 1990 byla příliš vysoká, především ohledně rychlosti srovnání životní úrovně. Obtíže dorovnání ekonomiky se masivně podcenily. Proto jsou mnozí z výsledků zklamáni.

* LN Jaké byly vlastně původní předpoklady? Jak dlouho mělo trvat, než se východ země dorovná západu?

V mnoha ohledech se velmi přecenily možnosti rychlého růstu. Čekalo se, že to půjde relativně rychle. Protože nikdo pořádně nevěděl, co znamená hospodářské vyrovnání. To však nelze komukoliv vyčítat, mnozí se mýlili ve svých odhadech, a to nejen v Německu, ale i ve střední Evropě.

* LN Proč se i uznávaní ekonomové mýlili?

Protože se věřilo, že prostřednictvím nové infrastruktury, díky investicím a subvencím se vyplní mezery. Byla tu představa kapitálové díry, kterou by stačilo jen uzavřít a pak bude všechno dobré. To byl ale obrovský omyl. Nebylo to tak, že by největším problémem byly špatné silnice nebo státní kapitál. Skutečný problém byl, že celý průmysl, který byl 40 let naprosto oddělen od světového trhu, musel znovu najít inovační sílu. A právě tohle se podcenilo. Jsou to škody, které způsobil socialismus.

* LN Ve vaší knize o ekonomické bilanci sjednocení tvrdíte, že východní Německo čekala po roce 1989 jiná a složitější cesta než země střední a východní Evropy. Jak to myslíte? Copak vám nepomohlo západní Německo?

Východoněmecká cesta se liší v jednom bodě. A sice v mobilitě lidí. Mladí, dobře vzdělaní lidé, kteří měli zhruba stejné vzdělání jako na západě, mluvili stejnou řečí, sdíleli stejnou kulturu, neměli vůbec žádné bariéry mobility. To znamená, že každý mohl po pádu Berlínské zdi odejít do západního Německa a tam vydělávat čtyřikrát či pětkrát víc. Podle ústavy Spolkové republiky bylo Německo jedna země, bylo jedno státní občanství. Mobilitě by se tedy dalo zabránit jen tehdy, kdyby se tohle zrušilo, ale to nebylo myslitelné. Znamenalo by to novou zeď. Proto to bylo mnohem těžší, na východě se prostě nedalo začít s mnohem nižšími platy než na západě. A navíc muselo jít všechno extrémně rychle. Lidi seděli na sbalených kufrech a čekali co vláda udělá.

* LN Nebyla tehdy jiná alternativa, jak provést sjednocení?

Alternativou by byla pasivní sanace. Bylo by to i levnější, kdybychom nechali východ Německa v podstatě vylidnit. Dokonce v německých dějinách už podobný příklad máme. Na konci 40. let přišlo do Německa 10 milionů vyhnanců z bývalých německých území. Podařilo se je relativně snadno integrovat. Čistě z ekonomického pohledu se to mohlo udělat i v 90. letech. Ale společensky by to bylo naprosto nemyslitelné.

* LN Přesto je sjednocení často z ekonomického pohledu kritizované. Co byly největší hospodářské chyby při obnově východu?

Myslím si, že až tak velké chyby se vlastně nestaly. Bylo to téměř bez alternativy. Ostatně kdyby bylo dnes ještě jedno rozdělené Německo a zítra by padla zeď, proběhlo by to podle mne úplně stejně. Nesmíme zapomínat na tři podmínky, které určovaly celou tehdejší politiku. Kvůli mobilitě lidí se muselo jednat rychle, důvěryhodně a nemohlo se začít tam, kde začaly ostatní středoevropské země. Samozřejmě tu jsou slabá místa. Hlavně se jedná o měnovou a hospodářskou unii, vytvoření úřadu pro privatizaci a masivní investice do infrastruktury a podpory podnikání. To jsou tři velké pilíře, na kterých stálo sjednocení. U každého z nich se dá něco kritizovat, ale otázka je, jestli se dalo dopředu skutečně najít lepší řešení.

* LN Bylo tehdy vůbec možné očekávat, že východ dohoní západ? Byla před rozdělením země úroveň těchto částí srovnatelná?

Německo má velmi rozdílné regiony. Před válkou bylo na prvním místě Severní Porýní-Vestfálsko a pak hned následovalo střední Německo a Berlín. Bavorsko tehdy bývalo agrární zemí. Naproti tomu Sasko a další středoněmecké země byly silným průmyslovým centrem s velkou tradicí. Ale rozdělením se to změnilo a 40 let zůstal region izolovaný, což je pro něj tragické.

* LN Proč bylo v 90. letech tak důležité, aby se posílil právě průmysl, který po sjednocení zkolaboval? Nebylo lepší soustředit se na služby?

To je jen iluze. Je sice pravda, že pořád více lidí pracuje ve službách, ale bez průmyslu to prostě nejde. Diskuze na tohle téma ale v 90. letech skutečně existovala a někteří navrhovali, abychom přeskočili průmyslovou fázi a zaměřili se jen na služby. Ale jak říkal tehdy jeden ekonomický ministr: všichni nemůžeme žít z toho, že si budeme vzájemně stříhat vlasy a prodávat pizzu. Proto byla obnova průmyslu základním úkolem v 90. letech. Navíc právě průmysl byl nejsilněji postižen důsledky ekonomické transformace. Potřebujete v něm totiž produkty, které se dají na světových trzích prodávat za ceny, které odpovídají platové úrovni. A to byl problém.

* LN Nebyl ale problém spíš v tom, že lidé chtěli západní výrobky a o východní zboží nebyl zájem?

To je pravda, ale celkem rychle to přešlo. Velmi zajímavé je, že v oblasti spotřebního zboží se podařilo velice dobře pokračovat. A například pivovary se velmi úspěšně privatizovaly. Byly stejně zastaralé jako ostatní firmy, ale to pivo bylo proslavené. Obecně značky, které měly dobrou pověst – a to především z dob před NDR a před válkou, se dobře privatizovaly. Naproti tomu v průmyslu hrají mnohem větší roli technologie, což je zřejmé, když se podíváte třeba na wartburga. V 50. letech vypadal jako DKW, předchůdce audi. Jenže audi se dál vyvíjelo a wartburg prakticky stagnoval. Co se s ním dalo v 90. letech dělat? Jméno už taky nepomohlo, to bylo spíš zdiskreditované. Úplně nejhůře byl zasažen chemický průmysl. V chemii nehraje jméno žádnou roli, tam jsou nejdůležitější moderní technologie. Právě ty však byly totálně zastaralé, nikdo nechtěl plasty a elasty. Celá chemie byla pryč.

* LN Jakou roli hrály odbory, které jsou na západě velice silné, ve východním Německu?

Odbory především reagovaly hloupě. Vyjednávaly s podniky, které byly tehdy ještě ve státním vlastnictví a vyjednaly platy, které se měly během pár let dorovnat západu. To bylo absurdní. Dosud se platy nedorovnaly a jsou zhruba na dvou třetinách západu. Takže nejprve měly odbory silný vliv, ale ten si nemohly udržet, protože podniky krachovaly, restrukturalizovaly se a zaměstnavatelé se nepřipojovali do svazů zaměstnavatelů. Nakonec se tu tedy odbory téměř nerozvinuly, což je jeden z nejzajímavějších vývojů. Má to dodnes silné dopady na západ Německa, kde díky východu stoupla celková mzdová flexibilita.

* LN Dožene východ někdy staré spolkové země?

Regiony východního Německa a střední Evropy budou západ ještě dlouho dohánět. Cenově bude výhodnější, ale technologicky nebude na stejné úrovni jako světové špičky, které fungují na Západě.

* LN Proč je nezaměstnanost na východě proti Západu pořád dvojnásobná, ačkoli platové nároky tu jsou mnohem nižší?

Bez zmíněné platové flexibility by nezaměstnanost byla ještě mnohem vyšší. Důvod, proč je stále vysoká, spočívá v tom, že je tu hodně starších bývalých pracovníků v průmyslu, kteří to mají na trhu práce velmi těžké. Je to generace poražených, kteří za NDR pracovali ve strojírenství či v ocelárnách a v době převratu jim bylo třeba 40 let, a kterým se již nepodařilo najít cestu zpět na trh práce. To je ale otázka času.

* LN Česko se často vidí jako dílna Západu. Platí to i pro východní Německo?

To je základní problém východního Německa a také střední Evropy. Průmysl zde byl před válkou vysoce pokrokový. Ale 40 let izolace ho zničilo. Česko i NDR měly výborné inženýry, ale přesto se nedalo zabránit krachu průmyslu a nové industrializaci, která směřovala právě k prodlouženým dílnám západu. To bylo nevyhnutelné. Jako další krok se proto musí do těchto oblastí dostat víc výzkumu. To je existenční otázka. Nemůžeme dlouhodobě žít z toho, že budeme dílnami pro standardizované výrobky západních podniků. Musíme vyvinout vlastní inovační sílu. To je centrální úkol. Zároveň je to úkol, který všichni podcenili. Jsou potřeba univerzity, výzkumná zařízení, která budou propojená s průmyslem, s konkrétními firmami. Ale to se nestane za pět let, je to otázka 30 až 40 let.

* LN Hlavní problém dorovnání ekonomické úrovně tedy spočívá ve slabé podpoře výzkumu?

Ano, jsem přesvědčen, že potřebujeme i na evropské úrovni cílenou politiku zaměřenou na rozvoj průmyslu a technologií. Ne skrze subvence fungujících podniků, ale skrze podporu technologických center. Ta je třeba učinit zajímavými pro soukromé podniky, aby s nimi spolupracovaly. V Německu zůstávají velká inovační centra na západě. Na východě je pár takových v Drážďanech, Erfurtu a Jeně, ale jak říkám, už nepotřebujeme nové silnice, do betonu se investovalo dost. Všechnu hospodářskou a politickou sílu nyní musíme zaměřit na posílení výzkumu a vývoje.

* LN Jak velké jsou rozdíly mezi novými spolkovými zeměmi?

Rozdíly jsou mnohem menší, než se obecně myslí. Produktivita i průmyslový vývoj jsou velmi podobné, ale psychologicky to tak nepůsobí. Hodně lidí má pocit, že Sasko má velký náskok. Ten ovšem není tak zásadní. Stojí za tím spíše politické důvody a to, jak který ministerský předseda dokázal svou zemi „prodat“. Klub východoněmeckých zemí je velmi blízko u sebe. Nové spolkové země jsou si bližší než staré spolkové země.

* LN Jak zásadní problém představuje pro ekonomiku odliv lidí na západ?

Toto téma je stále aktuální. Nesmíme však srovnávat současný odchod lidí s odlivem bezprostředně před a po převratu. Tehdy šlo o masový exodus. Země doslova krvácela. Dnes odchází ročně na západ zhruba 130 tisíc lidí, zároveň ale 80 tisíc přichází sem. V současné době tu žije okolo půl milionu Němců ze západu. Já jsem také jedním z nich. Výrazné přesuny lidí jsou také v rámci východu. Lidé hodně odchází z venkovských oblastí do měst.

* LN Ve východním Německu se hodně investovalo do infrastruktury, stále častěji slyšíme volání po výstavbě západu. Byla silná koncentrace na východ chybou?

Bylo to nevyhnutelné. Další velké vlny investic se ale už musí uskutečnit na západě. Například mnichovská dálnice, obchvat Kolína či oblasti Porúří, to jsou místa, kde se musí nyní něco udělat.

* LN Kolik sjednocení Německa vlastně stálo?

To je samozřejmě jedno z nejoblíbenějších témat. Když budeme dělat účet, dostaneme se nyní na částku 1,6 bilionu eur. Ovšem více než polovinu z toho představují náklady na sociální systém. Především jde o výdaje na důchody. Nesmíme zapomínat, že v roce 1990 SRN uznala pracovní výkon východních Němců podle svého důchodového systému. Takže lidé z NDR dostali totéž co ti ze západu, ačkoli do důchodového systému nikdy nepřispívali. Je to jeden z největších aktů solidarity německých dějin. Řeklo se, že když jste byli německými státními občany, tak vám musíme zaručit i stejné právo. Kdyby se to nestalo, bylo by velice mnoho lidí odkázaných na sociální pomoc. To by bylo absolutně nemyslitelné pro německou jednotu. Druhou velkou oblastí je podpora nezaměstnaných. Samotná výstavba východu se dá odhadovat zhruba na 600 až 700 miliard eur. To je také pořád obrovská suma.

* LN Vyplatila se taková investice?

Určitě by bylo levnější, kdybychom nechali lidi odejít na západ. To však bylo politicky nemyslitelné a pokud to není alternativa, musím srovnávat s tím, čeho dosáhly ostatní středoevropské země. Na příklad na statistice průměrné produktivity vidíte, kde jsou dnes Češi a kde východní Němci, tedy dvakrát tak vysoko. Není fér, aby se říkalo, že to bylo příliš drahé.

* LN V roce 2019 skončí příplatek k dani z příjmu, který putuje na obnovu východu. Co přijde pak? Ukáže se, že východní Německo je finanční díra?

Východoněmecká ekonomika dělá pokroky. Především mezi lety 2003 až 2008 výrazně vzrostla průmyslová výroba, zároveň nebyla příliš vysoká spotřeba a také poklesly státní výdaje. Konsolidační kurs veřejného rozpočtu jde správným směrem a tak to musí pokračovat až do roku 2019. Samozřejmě to bude těžký úkol. Tipuji, že se do té doby opět přiblížíme západoněmeckým zemím, ale stále budeme spíše patřit do klubu těch slabších. Jinak je dobře, že skončí příplatek solidarity. Ten byl určen především na vyrovnání infrastruktury. Nyní je potřeba nový způsob podpory, kdy například posílíme propojení mezi soukromým a veřejným výzkumem. A to nesmí být jen politika německá, nýbrž také bruselská.

* LN Povedlo se německé sjednocení? Co bude s východním Německem za 20 let?

Můj pohled je pozitivní, ale ne ve smyslu, že bych se radoval, jak se všechno povedlo. Máme pořád hluboké jizvy ve společnosti. Za to, že ještě nejsme tak daleko, může ale hlavně socialismus a ne politické a ekonomická kroky v 90. letech. Jedno je jasné, ještě za 30 let budeme cítit stopy socialismu. Představa, kterou jsme na začátku měli, že za 10 až 20 let bude všechno stejné, byla absurdně naivní. A s tím se musíme smířit.

Karl-Heinz Paqué

* Narodil se v západním Německu. V Saarbrückenu a Kielu vystudoval ekonomii.

* Od roku 1996 působí na univerzitě v Magdeburku. Nyní je děkanem fakulty pro ekonomickou vědu.

* Zabývá se mimo jiné ekonomickými aspekty sjednocení Německa. K tomuto tématu loni napsal knihu Die Bilanz.

*V letech 2002 až 2006 byl ministrem financí spolkové země Sasko-Anhaltsko.

* Je členem liberální strany FDP.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)