Prosinec 2010

Čtou dnešní podnikatelé?

Petr Andrle

Od této příhody uplynulo sice pouhých dvacet let, ale já tomu říkám dávno. Neboť, jak známo, válečná léta se počítají dvojnásob. A s kým, že to jsme ve válce? Inu, především sami se sebou. Tenkrát v roce devadesátém se před námi všemi otevíraly nové, netušené možnosti a každý si měl právo vybrat. Pár přátel mě tehdy lákalo do Prahy, kde budou možnosti „z první ruky“. Leč já umanutě tvrdil, snad také z velkého nadšení a z ještě větších iluzí, že nesmíme zapomínat na potřebnou osvětu i na venkově. A tak mým prvním podnikatelským počinem bylo to, že jsem si otevřel v menším moravském městečku knižní antikvariát. Nebylo to nic těžkého a složitého. První živnostenský list mi vystavil ještě tehdejší okresní národní výbor a nakoupit starší knihy bylo velice jednoduché. Lidé prodávali celé knihovny jako diví. Nechápu dodnes proč, neboť i v dobách totalitních u nás vycházely sem tam knihy velmi kvalitních autorů.

Mé nadšení se projevilo také v tom, že jsme měli otevřeno sedm dní v týdnu od šesti ráno. Proč od šesti? Inu tehdejší novinová služba doručovala do městečka noviny a časopisy až mezi osmou a devátou ranní. Takže noviny vlastně nebyly novinami. Jednání s touto tehdy monopolní PNS byla beznadějná. Dnes jsou i do menších městeček a obcí noviny dodávány nejdéle v pět ráno. A tak jsme se domluvili, že noviny pro naši prodejnu budou doručovat do jednoho stánku v okresním městě vzdáleném necelých dvacet kilometrů a my jsme si pro ně v pět ráno jezdili. A v šest je prodávali. Nemohli jsme na tom pochopitelně vydělat, ale tehdy jsme podnikatelský výdělek neviděli jen v penězích.

A tak si jednoho sobotního rána přišel pro ranní tisk mladík, asi tak dvacetiletý. Koupil si tři tituly, zaplatil a ještě postával. Jeho zrak těkal po desítkách regálů plných knih. V předtuše množného zvýšení tržby, jsem ho oslovil. Víte, povídá, já začínám podnikat. A chtěl bych nějakou knihu o podnikání. Abych věděl, co a jak. A čekal. V té době pochopitelně žádné nové knihy o podnikání ještě nevycházely. A nějaké případné starší byly v tomto směru zastaralé. Jenže kupujícího nesmíte nikdy nechat odejít jen tak, zejména když projeví zájem. Nejdříve jsem onomu mladému muži řekl, že knihy s návodem na podnikání nemáme. Ale že bych mu mohl nabídnout knihy, které podnikání v minulosti popisují beletristickou formou. A z nich že by se mohl hodně poučit, neboť v podnikání minulých století a podnikání v moderní době mají hodně společných rysů. A mladík se na mě podíval s výrazem, který si říkal o nabídku. První z knih, které jsem před něj položil, byly tři díly velice zajímavé knihy Theodora Dreisera (Finančník, Titán a Stoik). Mladík čekal. Tak jsem přidal Lewisova Babbitta a Džungli Uptona Sinclaira (vyšla v edici Máj, ale já mu radši podstrčil stejnou, ale prvorepublikovou, vyšlou pod názvem Jatka). Mladík stále čekal, tak jsem přidal Balzacova Otce Goriota a Gobsecka, nějaké sociální romány Zolovy a stále rostoucí hromádku jsem završil Gorkého Fomou Gordějevem a úplně navrch jsem položil Podnik Artamonových od téhož autora.

To je všechno o podnikání, zeptal se nesměle onen mladý muž. Je, odpověděl jsem mu pravdivě. Je to hlavně o tom, jak se podnikat nemá. Jak se nemá podplácet, vykořisťovat, korumpovat, lhát a podvádět. Jsou ty knihy o tom, jak se člověk může domoci podnikáním bohatství, ale ukazují i na to, jak je nesprávné bohatství zneužívat. A také o tom, jak bohatství správně používat. A šel jsem ještě vyhledat útlou knížečku o architektu Hlávkovi.

Tak mi to spočítejte, řekl. Měl jsem tehdy ceny knih napsané tužkou na zadních stranách. Sečetl jsem je. Částka byla na tehdejší poměry dost vysoká. Vezmu si je všechny, dáte mi nějakou slevu?

Velice rád, mladý muži odvětil jsem, a snížil cenu o padesát procent. Koupil je skutečně všechny. Když jsem mu je vkládal do papírové tašky (těch jsem koupil asi dva tisíce po dvaceti haléřích z tehdy zanikajícího Knižního velkoobchodu) prohlásil jsem něco v tom smyslu, že jako udělal svůj první velmi slušný podnikatelský počin. Měl jsem na mysli nejen jeho nákup, ale i onu slevu, kterou si vyžádal.

Vícekrát jsem se s tímto zákazníkem nesetkal. Možná, že je dnes významným a slušným podnikatelem, nevím. Ale častokrát si na něj vzpomenu. A napadá mě přitom, jestli si knihy tohoto druhu přečetli i dnešní „úspěšní“ podnikatelé. Možná, že ano. Ale jestli pochopili, proč byly ony knihy napsány, tím si nejsem zcela jist. Čím jsem si jist stoprocentně, je to, že mnozí je nečetli vůbec. O politicích dnešních i včerejších ani nemluvě.