Prosinec 2010

Posouzení amerického volebního utkání

Otto Ulč

Začnu bizarnostmi: ve státě Connecticutu, per capita bohatším než sousední New York, uvolněné senátní křeslo vyhrál Richard Blumenthal, tamější vysoký politický funkcionář a též lhář. Opakovaně se totiž chvástal svými heroickými zásluhami a útrapami za války ve Vietnamu, do něhož však v životě nevkročil. Poté, když konečně přistižen, své lhaní vysvětlil slovem, slovesem, že misspoke – přeřekl se. (Snažím si sebe představit v takové roli, že bych třeba bájil o svých zásluhách v boji o Anglii, sestřeloval nacistickou Luftwaffe, nebo že se byl udatně angažoval na východní frontě, od Buzuluku k Dukle, a předpokládal tolik pitomosti ve svém okolí, že uvěří mým nehorázným báchorkám.) Obamou podporovaný kandidát Blumenthal se nejednou takto přeříkával a podařilo se mu zdolat (55 % hlasů proti 44 %) republikánku Lindu McMahon, dosavadní činitelku, organizátorku v oboru zápasení ve volném stylu, pseudosportovním spektáklu. Zřejmě jí – zejména mezi ženskými voličkami - nepomohly informace, že příslušnice něžného pohlaví v ringu se v imitaci pejsků či čub pohybovaly a na sebe vzájemně hafaly.

Podivnostmi se tradičně vyznamenává slunná Kaliforie, o níž se přece traduje, že tamějším pobytem každý rok ubyde IQ o jeden bod. Mimořádně arogantní senátorka Barbara Boxer docílila zvovuzvolení, pokořivši (52 % - 43 %) svou odpůrkyni, republikánku jménem Carly Fiorina, bývalou CEO (Chief Executive Officer – hlavní šéf, v tomto případě šéfka) významné firmy Hewlett Packard.

V utkání o guvernérské křeslo, svalovcem Arnoldem Schwarzeneggerem uvolněné v Sacramentu, hlavním městě státu s bankrotem mu v patách, zvítězil Jerry Brown, někdejší jeho předchůdce v úřadě, rovněž někdejší student bohosloví, téměř již jezuita, posléze meditující mnich v Himálajích. A jemu se teď povedlo (poměrem 53,6 % proti 41,3 % hlasů) potřít multimilionářku Meg Whitman, CEO výtečně prosperující firmy eBay. Na svou neúspěšnou kampaň utratila přes 140 milionů dolarů vlastních peněz. Jaká asi byla její motivace se do takové na čas, nervy a peníze náročné bitky vůbec pouštět? Jí přece nepřitahovalo další zmnožování svých žoků – popud jistěže nepominutelný u přemnoha českých předáků. (Myslí se mi například mihnul výkon bývalého zaměstnance ČSD, posléze premiéra, náhlého milionáře a neméně instantního juristy, vzdělaného na problematicky vysokém učení v mé rodné Plzni.) A tato podivně si počínající Kalifornie překvapila svým referendem, jímž odmítla legalizaci marihuany.

Po předchozích prezidentských volbách v roce 2008 budoucnost Republikánské strany vypadala tuze nevalně. Náladu tehdejší doby vyjádřil vlivný týdeník Time, na jehož obálce dominovala velká písmena s hodnocením této zdecimované strany jako ENDANGERED SPECIES – OHROŽENÁ ODRŮDA. Předčasný to nekrolog. Symptomatické pro hroší kůži těchto mediálních zdrojů, že tentýž provinilec Time se bez potřeby nějakého omlouvání otřepal a obálku teď čerstvého vydání okrášlil portrétem republikána Johna Boehnera, nového předsedy Sněmovny reprezentantů.

Po dřívější, až trapně nekritické obamomanii přišlo vystřízlivění: téměř tři čtvrtiny veřejnosti (74 %) vyjádřily své pocity slovem angry – čili zklamání, rozčarování, i s příměsí hněvu. Průzkum veřejného mínění (NYT/CBS) potvrdil odliv podpory vládnoucí straně v kruzích jejích dosavadních příznivců – ženy, katolíci, vrstvy charakterizované jako Independent – bezpartajní nezávislé, a rovněž chudší skupiny obyvatel. K Obamově triumfu 2008 značně přispěla účast mladých prvovoličů, černochů a oněch Latinos či Hispanics. Tentokrát se ale obtěžovali k volbám přijít v daleko menším počtu. Posun politických preferencí byl nejvíc znatelný ve vnitrozemských státech (onen Midwest) s obyvatelstvem s vyšším věkovým průměrem. Jde o největší pohyb, transformaci politických sil od roku 1946. Republikáni získali v Senátu 6 nových míst, což sice nepostačí k dosažení většiny, ale ve Sněmovně reprezentantů se zmnožili o 60 nových členů, což jim s počtem 239 křesel proti počtu 185 Demokratů zaručuje pohodlnou většinu.

Víc než na federální úrovni, k ještě významnější změně došlo v lokalitách, v jednotlivých státech. Zatímco Demokraté získali víc hlasů pouze ve 42 regionech, Republikáni posílili v 393 regionech, převzali moc v 19 státech – tolik jim přibylo guvernérů. Demokratům se nepodařilo uspět s guvernérskými ambicemi ani v jednom případě.

Neuskutečnily se obavy, že lavina v podobě frustrací veřejnosti, přetvořená do podoby oné Tea Party, povede k rozkolu a oslabení politické pravice. Výjimkou byla mladá Christiane O’Donnell v Delaware, druhém nejmenším státu Unie: v primárkách porazila oficiálního kandidáta Republikanské strany a ten ji pak ve volbách nepodpořil. Tea Party prosazovala pět senátorů vítězných a dva neúspěšné. Každopádně bylo odvráceno nebezpečí, jež tuto – a ovšem nejen tuto – zemi postihla víc než jednou: ona zkušenost, že když se dva hádají, ten třetí vyhraje. Prozatím naposledy něco takového zavinil populistický miliardář Ross Perot, který svou kandidaturou znemožnil znovuzvolení Bushe staršího, a tak umožnil, že Bill Clinton, s mandátem pouhých 43 procent získaných hlasů, mohl zasednout v Bílém domě.

Bylo by pošetilé sázet na přílišné prosazování harmonie mezi populisticky orientovanými prosazovateli představ této Tea Party, jako je například právě zvolený Rand Paul, jenž uspěl bez onoho endorsement – nominace, požehnání Republikánské strany.

V televizí vysílaném projevu pochmurný, značně neveselý Obama užil slova shellacking, což znamená nejen natírat fermeží, a také ale utržit pořádnou porážku. Té se vládnoucímu establishmentu věru dostalo. Obamův portrét, s jeho absolutní zatrpklostí, se objevil na prvních stránkách snad všech novin. Panují teď dohady, jak bude Obama reagovat, nyní v podmínkách nutnosti vycházet, nějaké smysluplné spolupráce docílit se svými pokořiteli. Bude možno aplikovat zdárný precedens z roku 1994, kdy po volbách, značně nepříznivých Demokratické straně, tehdejší její představitel a současně prezident Clinton, se užitečně přizpůsobil? Z levicových pozic se pohnul směrem do politického centra a došlo k odvrácení krize k všeobecnému prospěchu.

Tuze se ale pochybuje, že takového posunu by byl Obama schopen. Je to spíš přesvědčivě levicový ideolog, jenž nepochybuje o užitečnosti, ba i nutnosti, svých politických záměrů, od nichž, na rozdíl od Clintona, on ustupovat nebude. Obama je teď spíš vnímán, že je ve stavu tzv. denial – popření reality, skutečného stavu věcí. Však on ve svých vystoupeních interpretuje uštědřený debakl ne jako odmítnutí svých politických záměrů a priorit, o jejichž správnosti nepochybuje, ale jako svou chybu v komunikaci s národem, aby pořádně pochopil.

Přece už ale dochází k pozměněnému tonu jeho prezentace – méně arogantní, více jakoby vstřícný. Začíná se zmiňovat o spolupráci – bi-partisanship. Dosud ale v jeho slovníku spíš převládají enemies, ne opponents, a stále je víc těch causes, neochvějných cílů, a nikoliv kompromisů.

V opačném politickém táboře se ozývají potenciální zájemci za již pouhé dva roky Obamu vystrnadit z Bílého domu. Mezi nimi značné pozornosti se dostává vítězi senátního utkání na Floridě, mladému, fotogenickému Carlo Rubio, kubánského původu, značně populárního zejména v kruzích Tea Party.

Jakési když ne ticho, tak aspoň utišení by snad mělo převládnout po absolvované bouři. Z rozhněvané oblohy se metaly blesky zejména směrem k ekonomice, nezaměstnanosti, zadlužení, k Obamově sveřepě prosazovanému politickému posunu směrem málo přitažlivým pro většinu národa.

Byl to dost unikátní druh voleb, v nichž nepřevládaly mezinárodní bolehlavy - ani válka ve Afghánistánu, ba i islámský terorismus byl pramálo přetřásán. Pokud jsem měl možnost postřehnout, mohamedánstvím se zabývalo pouze jedno referendum, ve státě Oklahomě: týkalo se zákazu aplikace šaríi, středověkých zákonných předpisů, po nichž následovníci Mohameda tolik baží.

Politicky notně pošramocený Obama teď z místa porážky spěšně mizí na státnické safari do Asie, kde s pominutím Číny navštíví Indii, Japonsko, Jižní Koreu, Indonésii. Dorazí s třítisícovým doprovodem, s výdaji odhadovanými na obrovité množství mnoha milionů dolarů den co den.