Leden 2011

Nad vodou nás podržela armáda

Blahoslav Hruška

Když si člověk odmyslí všudypřítomné americké vlajky a výrobníky ledu, může si v sídle firmy Meopta USA v průmyslové zóně Hauppauge nedaleko New Yorku připadat jako uprostřed Evropy. Na zdi visí obrázky »starého pána« Paula Rausnitze v české uniformě a na chodbách je slyšet němčina i čeština. »Některá klišé jsou strašlivá, ale na to o zlatých českých ručičkách nedám dopustit,« usmívá se Gerald Rausnitz, generální ředitel Meopty vyrábějící dalekohledy a vojenskou optiku. Přerovské firmy, kterou na stará kolena koupil jeho strýc Paul. Tak trochu jako satisfakci za rodinnou společnost, kterou Rausnitzům v Jablonci nad Nisou po obsazení Sudet zabrali Němci.

Asi málokterá firma v Americe se může pochlubit tak spletitou rodinnou historií. Jak se váš strýc Paul, současný majitel Meopty, ocitl ve Spojených státech?

Paul a jeho rodina pocházejí z Jablonce nad Nisou, který byl tehdy převážně německý. Byli Židé a jako stovky jiných v tom regionu podnikali v bižuterii. Měli firmu, která vyvážela výrobky jabloneckých sklářů do USA.

Jenže pak přišel Hitler.

Ano, Sudety byly zabrané a Rausnitzové odešli do Prahy. V roce 1939 pak pokračovali do Polska, odkud pochodovali dál na východ. Dostali se na Ukrajinu a nakonec až do uzbeckého Taškentu. V Rusku se pak mí prarodiče, můj otec Walter a jeho bratři Paul a Egon Rausnitz přidali v roce 1942 na stranu generála Ludvíka Svobody a v rámci 1. československé brigády osvobozovali Československo. Otec byl postřelen v bojích u Bílé Cerekve. Stal se vojenským velitelem Jablonce a dostal zpátky kompletně všechno, co nacisté zabavili.

Tak to měli štěstí, protože Němcům se jinak nevracelo nic, naopak museli ze země odejít.

Ono to také dlouho netrvalo, protože dědeček říkal: Nejdřív přišli Němci z říše, teď zase Rusové. A zabaví to podruhé. A měl pravdu. Takže Rausnitzové odjeli v roce 1946 do Švédska a odtud lodí do Ameriky, kde měl dědeček příbuzné. Tady začínali od nuly.

A jak se jim podařilo prosadit se?

Oni už měli dobré kontakty, a tak se otec stal obchodním zástupcem rakouské klenotnické firmy Swarovski ve Spojených státech. Mimochodem rodinného byznysu, který má kořeny právě v Jablonci. Jako dealeři Swarovského si pak Rausnitzové založili vlastní firmu WEPRA, což je zkratka z křestních jmen tří bratrů – Waltra, Egona a Paula. Obchodovala s bižuterií. Odtud byl jen krůček k rakouskému Tyrolitu, jehož jménem distribuovali v Americe brusné a obráběcí zařízení. Vlastně tak pořád zůstávali napůl ve střední Evropě, protože jak už název napovídá, sídlil Tyrolit v Tyrolsku.

Tam jste začínal i vy?

Ne tak úplně. Hned po škole jsem s diplomem v kapse nastoupil do banky Goldman Sachs. To bylo v roce 1973. V té době už se ale Tyrolit dostal od brusíren do byznysu s optikou. V 70. letech jsme začali ve Švýcarsku vyrábět antireflexní sklo do kokpitů letadel. A postupně se rozrůstali. V Americe jsme začínali v jediné garáži a nakonec jsme provozovali tři fabriky.

Něco jako Google v malém?

Tak nějak. Ale mnohem důležitější byl pro nás návrat do Evropy. Po revoluci v roce 1989 jsme vyrazili do Československa s tím, že tu zkusíme navázat kontakty. Navštívili jsme mimo jiné i Meoptu v Přerově a Bratislavě, byli jsme ale i ve Varšavě a Petrohradu. Všude jsme viděli v podstatě ty samé státní kolosy. Meopta měla šest tisíc zaměstnanců a vyráběla vojenskou techniku a kinoprojektory. Byl to jediný podnik s optikou v tehdejším Československu.

A teď si představte, že jim někdo ze dne na den řekl, že o jejich výrobky už nikdo nestojí a firma už nemá ani na platy. Můj strýc Paul Rausnitz tak začal Meoptě pomáhat alespoň tak, že nabízel všude po Evropě i v USA optické prvky. Objížděl Leicu, Zeiss a jiné velikány a přesvědčoval je, aby to kupovali. Meopta ale nebyla jediná, po revoluci jsme navázali spolupráci například také s jabloneckou Preciosou. WEPRA se stala největším zákazníkem Preciosy v USA.

Kdy jste do Meopty vstoupili jako majitelé?

První balík akcii jsme získali ještě v kuponové privatizaci od podílových fondů. V roce 2000 Meopta krachovala a prodávala svou optickou divizi. Od té doby jsme už vlastníky.

Vy sám jste se stal generálním ředitelem v roce 2003. Co se od té doby změnilo?

Skoro všechno. Investovali jsme do nových technologií, rozšířili jsme služby, přivedli renomované obchodní partnery. A rozšířili jsme i sortiment výrobků, například o lékařskou techniku nebo polovodiče. Dá se to říci také dvěma slovy. Dnes vyrábíme systémy, které se anglicky označují jako imaging and illumination, tedy vše, co má spojitost se zpracováním světla a obrazu. Vyrábíme nejen pro koncového zákazníka, ale také dodáváme komponenty jiným firmám.

Špičkovým firmám z oboru?

Jmenovat je nemohu. Jedno jméno ale prozradím — třeba lékařské přístroje jsme vyvíjeli i pro Siemens. A jsme v tom tak dobří, že Němci zavřeli závod v Erlangenu a svěřili to kompletně nám. Dneska s nimi máme společné joint venture Meomed.

Proč jste se vlastně rozhodli pod značkou Meopta působit i v Americe?

Před třemi roky jsme došli k závěru, že v Česku i tady by se firma měla jmenovat stejně. A vzhledem k tomu, že Meopta měla dlouhou tradici, rozhodli jsme se, že naši americkou společnostTCl Group (nástupce Tyrolitu) jednoduše přejmenujeme na Meopta USA.

Takže v Americe působíte jako dceřiná firma české Meopty?

Ne, to jsou právně dvě oddělené firmy. Ale samozřejmě úzce propojené. V Přerově se většina věcí vyrábí a Meopta USA je naopak největším zákazníkem českého závodu. Do Česka jsme přesunuli časově náročnou výrobu, tady se soustřeďujeme na servis a drobnější zakázky. Dokonalá symbióza, řekl bych.

Na druhou stranu docela jednorozměrná, všechno putuje z Česka do USA. Vás hospodářská krize musela dostihnout celkem rychle.

Nepředstavitelně rychle. Od roku 2008 jsme museli propustit 550 lidí a dát jim odstupné podle českého zákona, tedy dohromady pět platů. Propouštět bylo ale třeba, jinak bychom nepřežili. Meziročně náš obrat loni klesl o 30, možná 40 procent. Kromě vojenské výroby začaly trhy prudce klesat ve všech segmentech, což bylo velmi neobvyklé. Nekupovali spotřebitelé ani průmyslové firmy.

Zachránili vás tedy vojáci?

Byl to velký výkyv a vojenské zakázky nám pomohly ten propad částečně vyrovnat . Věříme, že se brzy vrátíme tam, kde jsme byli v roce 2008.

Lze vůbec ve vaší branži bez vojenských zakázek přežít?

Jestli jsme se něco v krizi naučili, pak to, že musíme mít opravdu široké portfolio. A to jak pro koncové zákazníky, tak pro průmysl i pro armádu. Jedině pak nejste závislí na tom, že byznys s polovodiči padá, zatímco třeba lidé naopak hodně kupuji dalekohledy nebo kina začínají investovat do 3D projektorů, které také vyrábíme.

Armáda už nehraje prim?

Ne. Spíše naopak. Pětapadesát procent našeho obratu představují zakázky pro průmysl, nějakých 27 procent sportovní optika a teprve zbytek, asi 18 procent, jsou technologie určené pro armádu.

Zeptám se trochu kacířsky — má vůbec smysl vydržovat si v USA stovku zaměstnanců a něco tu vyrábět? Proč tu nemate jen pár úředníků?

To by nešlo, protože když prodáváte optiku, musíte být zákazníkovi nablízku. Třeba vyrábíme puškohledy a klienti mají často přesné objednávky pro konkrétní zbraně. Všechno to montujeme tady v Americe z českých komponentů, což je rychlé. Přes oceán by to tak nefungovalo. Kromě toho jde i o kvalitní servis. Kdyby zákazníci museli všechno posílat zpátky poštou do Česka, nepůsobilo by to tak důvěryhodně, jako když se o ně postará americká firma s americkou adresou. Kromě toho je tu ještě podstatnější důvod. Ucházíme se totiž o zakázky od americké armády, takže k tomu beztak potřebujeme firmu registrovanou v USA.

Tady v Hauppauge je cítit téměř rodinná atmosféra. Řekl byste, že i dvacetkrát větší Přerov je pořád Rausnitzovými nejen rodinně vlastněn, ale i řízen?

Nevím, jestli bych to označil za rodinnou firmu. Ale je fakt, že se hodně staráme o své zaměstnance. Jistě, potřebujete vykazovat dobrá čísla, ale musíte také dbát na to, abyste naplnili očekávání zaměstnanců. Díky nim jsme se dostali tam, kde jsme teď. Vzděláváme je a dbáme na to, aby měli možnost nějakého růstu, aby před sebou viděli budoucnost. Protože jejich budoucnost znamená i naši prosperitu.

Kdo je vaším největším konkurentem? Předpokládám, že vám na paty šlape Čína.

Neřekl bych. Pro nás Číňané žádnou konkurencí nejsou.

Tak to jste asi jediní.

My zaplňujeme mezeru na trhu, a proto nemusíme s Čínou soupeřit. Pro nás je Asie regionem, odkud můžeme brát třeba sklo, protože to je dnes obyčejnou komoditou, kterou umí vyrobit kdekdo. My jsme ale už dál a nechceme zůstat jen u montování polotovarů. Investujeme do toho, abychom byli stále lepší. Dáváme peníze do vědy a výzkumu, vzděláváme zaměstnance, spolupracujeme s univerzitami v Olomouci, Brně, ve Zlíně a v Praze. Vlastně je to třetí etapa vývoje Meopty. Začínala výrobou optiky a mechaniky, potom zhotovovala výrobky na míru ze součástek a dnes se věnujeme designu a vývoji špičkových technologií.

Výzkum a vývoj soustřeďujete do Česka. To jsou u nás opravdu tak skvělé podmínky?

Trochu jsme chtěli navázat i na předválečnou tradici, kdy Československo patřilo ke špičce. Právě u vás se třeba vyráběla výborná letadla. Klidně jsme se mohli vydat cestou levných pracovních nákladů, ale my chceme v Česku budovat špičkové technologie. V Přerově už modernizujeme výzkumné centrum, které nás vyjde na sedm milionů dolarů. Mělo by být otevřeno napřesrok. Spolufinancuje ho Evropská unie, máme také podporu Czechlnvestu. Samozřejmě v tom hrají roli i peníze. Výzkum a vývoj vyjde v Česku levněji než ve Spojených státech. Vzdálenost už dnes nehraje roli. Díky videokonferencím jsme stále ve spojení a nevím, proč bych měl za totéž tady utrácet čtyřikrát více. A ještě mít pomalejší výsledky.

V Číně jsou ale také šikovní inženýři. Nevyšlo by to ještě podstatně levněji?

No, možná se to časem změní, ale Číňané chtějí především vyrábět ve velkých objemech. My se zaměřujeme na vývoj a výrobu v menších kusech, kvantita pro nás není sama o sobě cílem. Opravdu je rozdíl v tom, jestli vyrobíte 500 přístrojů za 1200 eur za kus nebo jen pět, ale za každý budete chtít 160 tisíc dolarů. Děláme drahé věci v malých objemech. A to Čína zatím neumí.

Před volbami česko-americká komora zveřejnila svůj plán boje proti korupci. Tvrdí, že americké firmy musejí v Česku masivně uplácet. Máte podobné zkušenosti?

Ne, takové zkušenosti nemám. V Přerově jsme od toho, abychom vyráběli a ne abychom hledali cestičky k politikům. Možná je to tím, že působíme v malém moravském městě a do Prahy je daleko.

Opravdu žádná zadní vrátka nehledáte? Křestanští demokraté ve volební kampani propagovali výrobky Meopty. Na plakátech byl váš puškohled s nabídkou pětadvacetiprocentní slevy a heslem »KDU-CSL míří správným směrem«.

Fakt? Tak to jsem nevěděl. Já jsem manažer a o politické poměry v Česku se a tak nestarám. To byste se musel zeptat mého strýce Paula, ten se o českou politiku zajímá docela živě.

No oni se do parlamentu nakonec stejně nedostali.

Tak to si to s tou slevou asi nějak špatně vyložili.

(Ekonom)