Leden 2011

Putin koketuje s eurem

Karel Hvížďala

Současné Rusko působí trochu roztěkaně: na jedné straně by rádo obnovilo své velmocenské postavení a na druhé straně si uvědomuje, že v jeho těsné blízkosti se staví na nohy dvě nové mocnosti, Čína a Indie. Zároveň si všímá, že Spojené státy s novým afroamerickým prezidentem už nevidí těžiště své politiky v Evropě, a proto se snaží vysílat vstřícnější signály směrem k Evropské unii. I tak je možné zřejmě vysvětlit prohlášení Vladimíra Putina, současného ruského premiéra, jenž na setkání, které uspořádaly pro hospodářské špičky německé noviny Süddeutsche Zeitung v Berlíně, vychválil minulý týden euro a řekl, že v budoucnu si dokonce dovede představit, že by i Rusko přijalo tuto měnu. Stalo se tak den poté, co ruský premiér navrhl jednání o bezcelní zóně mezi Ruskem a Evropskou unií. Putin prohlásil, že je přesvědčen o tom, že stabilita evropské měny se po turbulencích minulých týdnů a hlavně po záchranném balíčku pro Irsko upevní.

Samozřejmě, že za těmito prohlášeními je cítit i ruský pragmatismus, protože Rusko má své finanční rezervy uložené v euru, takže na jeho stabilitě má eminentní zájem. Zároveň ale Vladimír Putin přiznal, že - cituji - euro je nutné pro světový obchod, a proto je celkem správné, aby světový měnový systém nebyl závislý jen na jedné dominantní měně dolaru. Konec citátu.

Na tomto prohlášení by ještě ale nebylo nic překvapivého, kdyby skoro stejnými slovy nehovořil šéf Deutsche Bank, Švýcar Josef Ackermann. I on se totiž domnívá, že v budoucnu nebude dolar vedoucí hospodářskou měnou. Doslova řekl, že "musíme během času dosáhnout toho, aby dolar nehrál dominantní roli ve světovém obchodě a aby se z eura stala pevná měna". V podstatě si pan Ackermann, jako šéf Deutsche Bank, dovede představit, že Rusko jednou přijme euro jako svou měnu. Pan Ackermann ale neurčil žádný bližší časový horizont a dodal: "Rusko pozveme, aby se stalo naší součástí, tuto myšlenku mohu jen podporovat." Ale i za těmito slovy je možné cítit kalkul: každá důvěra v euro posiluje jeho hodnotu.

Prezident Putin na oplátku prohlásil, že Rusko může posílit euro tím, že na ně přejde při obchodování s energiemi. Doposud obchody s ropou probíhají v dolarech, na což má samozřejmě Rusko malý vliv. Pak Putin dodal, že jeho vláda má jisté ideje, jak obchod v tomto sektoru organizovat, ale bohužel nic bližšího k tomu neuvedl. Kromě těchto vstřícných slov se ale na závěr Putinova vystoupení objevila i kritická slova, která se týkala právě společné spolupráce mezi Ruskem a západní Evropou. Podle Putina by ruští podnikatelé rádi expandovali do Evropy, ale narážejí na politický a hospodářský odpor a podnikatelé těmto postojům podle něho nerozumějí.

Mnohem střízlivěji se na tomto setkání vyjadřovala kancléřka Angela Merkelová, která jako šéfka vlády cítila evidentně povinnost se vrátit z utopických výšin na pevnou zem, když řekla, že sice takové prohlášení v podstatě vítá, ale pro jeho uskutečnění nevidí v nejbližší době reálné podmínky.

Přibližování se Ruska k Evropě má zatím evidentně jen verbální a rituální podobu a na podstatě zatím nic nemění. Prakticky se totiž dost často chová Rusko opačně, než jak hovoří: uzavřelo celní unii s Kazachstánem, Běloruskem a v Moskvě se diskutuje o zvýšení cla pro dovážené zboží. Tyto hrátky s Evropskou unií mohou mít nakonec úplně jiný a zcela neočekávaný výstup jako všechny děje v multipolárním světě, v kterém působí mnoho těžko vykalkulovatelných sil, jak jsem o tom již hovořil minulý týden, když jsem citoval George Friedmana, který naopak předvídá v příští dekádě druhou studenou válku.

(www.rozhlas.cz/cro6)

hledat jen v HN

napříč iHNed.cz

rozšířené vyhledávání »

Úvodní stránka iHNed.cz iHNed.cz Hospodářské noviny Respekt Ekonom Marketing&Media Obchodní věstník Investice FinWeb KarieraWeb Reality Odborné měsíčníky

Aktuální vydání Poslední týden Online archiv Rubriky Exportér Kariéra IN Magazín Víkend Proč ne?! boutIQue

Hospodářské noviny

Přejít do diskuse

(17 příspěvků)HN.IHNED.CZ 6. 12. 2010 00:00 (aktualizováno: 6. 12. 2010 05:10)

Luděk Niedermayer: Ne výjimka, ale euro je řešením

reklama

Luděk Niedermayer

Související

Nečasova vláda termín eura neurčí

Tagy

Události posledních dnů ukazují, že rozpočtová krize, která zasáhla řadu zemí v Evropě, nemusí být u konce. Zjevně neexistuje jasná cesta, jak z krize ven, a tím méně "hezký, elegantní a spravedlivý" mechanismus, který umožní finanční trhy stabilizovat. Proto široká diskuse o tom, co krizi způsobilo a jak ji řešit, je legitimní. To ovšem neznamená, že všechny názory, které v diskusi padnou, jsou alespoň do jisté míry zdůvodněné. Nebo že je jedno, jak se k situaci země, jako je Česká republika, postaví.

Nikde není bezpečno

Zasažené země i mechanismy, které ke krizi vedly, jsou dost odlišné. Island, se stal obětí neadekvátně velkého, špatně regulovaného a po riziku bažícího ­finančního sektoru. Naproti tomu Maďarsko se do potíží dostalo svou nepochopitelně špatnou fiskální politikou. Podobné problémy jsou v Rumunsku, notoricky známý je příběh Řecka. Situace Irska je zcela jiná. Láme mu vaz krize realitního trhu, na které růst jeho ekonomiky i bank stál.

Úvahy o tom, zda následovat bude Portugalsko, Španělsko či Belgie, ukazují, že k tomu, aby se země dostala na seznam dalších obětí, stačí vysoký dluh (průměr v EU se z předkrizových 60 % dostane k 80 % HDP) nebo pomalý růst (kromě Německa, Slovenska či Švédska je kandidátů dostatek).

Na šikmou plochu se dnes může dostat skoro každý. A to bez ohledu na velikost země či kurzový režim. Pohled na data o obsluze státního dluhu ukazuje, že prakticky všechny země potřebují ke svému fungování "potravu" ve formě půjček mezi 5 a 20 % HDP ročně. Pokud "státní zvíře" nedostane prakticky denně tuto potravu, tak brzy vyschne zdroj, ze kterého stát hradí své platby věřitelům, důchodcům, zaměstnancům či dodavatelům. Ač je to k nevíře, minulá vysoká tolerance států k zadlužení dostala prakticky všechny země do stavu, kdy bez pokračující přízně finančního trhu nejsou s to dostát svým závazkům. A hloubka tohoto problému vylučuje, že se tato situace rychle změní.

Krize není však nevyhnutelná. Ani většina investorů nemá zájem dostat státy do problému. Nicméně moderní finanční svět 21. století zavedl instrumenty, které umožňují snadné spekulace na růst úroků na státní půjčky. A to je, spolu s obavou, že země nedokážou provést dostatečné reformy, motorem dnešního vývoje. Ten se proto nemusí zastavit u zemí "méně zadlužených" či "více rostoucích". A proto má snaha o vytvoření společné hráze proti riziku - i přes jistou nespravedlnost - svoji logiku.

Krize s eurem, ale i bez něho

Prostý výčet postižených zemí ukazuje, že krize má jen slabou spojitost s kurzovým režimem. Liší se však průběh krize. V Řecku robustnost eurozóny "odložila" nástup krize. K reformám tam dochází později, ale jsou o to tvrdší. Výhodou však je, že rozpočtové úspory a pokles mezd ušetří zemi například od transferu bohatství od střadatelů k dlužníkům a také vysokých úrokových sazeb pro soukromý sektor, který by jinak propad měny následoval.

Opačná situace je v případě, řekněme, hypotetické krize Velké Británie (jejíž fiskální situace je tristní, ale má štěstí na kompetentní reformní vládu). Fiskální krizi by zřejmě předznamenal pád hodnoty libry. Zdá se, že by to byla dobrá zpráva pro ekonomiku a hlavně exportéry, ale nezaměňujme při tom neřízený propad plovoucího kurzu s kompetitivní devalvací v režimu fixního kurzu. Trhy by jen těžko hádaly, kde že má oslabení libry skončit, aby ekonomika získala dostatečnou podporu. To by přineslo delší období kurzových výkyvů (pro ekonomiku nežádoucích) spolu s růstem úroků. Ten by situaci státní pokladny dále zkomplikoval.

Ovšem i řízená devalvace (tak jako v případě koruny v roce 1990) má úskalí: jednotlivé zemi by pomohla, ale díky slabosti ekonomik většiny států by rozpoutala bitvu, kdo bude mít měnu slabší. Což není dobrá vyhlídka.

Švejk, či Evropan?

Ani země s tak relativně dobrými ekonomickými čísly, jako je Česká republika, se nemůže cítit v bezpečí. Jenže co dělat? Návrh centrální banky a prezidenta požádat o trvalou výjimku z povinnosti přijmout euro jasně ukazuje, že si chceme vychutnat svůj luxus euroskepticismu.

Ponechme stranou morální rovinu (připomíná to okopávání zdánlivé mrtvoly) a zvažme fakta. Ta ukazují enormní závislost naší ekonomiky na vývoji v EU (kam míří asi 85% vývozů). To samo, bez ohledu na desítky miliard podpory, kterou prostřednictvím EU dnes ročně dostáváme, ukazuje na klíčový význam fungování volného evropského trhu pro naši zem. Volný trh by ale tlak vzájemných devalvací těžko ustál a rizikem je i to, že obdobnou, švejkovskou pozici mohou zaujmout i další státy. To by přeneslo stále vyšší váhu obrany eurozóny na Německo. A jakkoliv jeho ekonomika z existence těží, jsou zde limity, co si vláda v Berlíně může dovolit.

Pokud chceme racionálně diskutovat o pozici České republiky k euru, musí být na stole spíše otázka rychlého přijetí eura než teoretických, nic neřešících kroků typu trvalé výjimky. Struktura naší ekonomiky se totiž v čase jen málo mění, a výhody společné měny pro naši ekonomiku jsou a budou zjevné. Okamžitá snaha o zavedení eura v naší zemi by navíc znamenala jeho přijetí nejdříve v lednu 2014. Žádost o vstup do eurozóny by se řešila v době, kdy "opravy eurozóny" snad již budou hotovy. Pokud ne, stačí přihlášku nepodat.

Tento koncept, by měl ještě jednu výhodu. Pokud by trhy věřily, že nejen Estonci, ale třeba i Češi projektu věří, učinilo by to z dnešních spekulací na propady cen evropských státních dluhopisů o mnohem riskantnější sázku. A místo euroskeptické destrukce by se Česko pro jednou projevilo eurokonstruktivně.

Autor je bývalý viceguvernér ČNB, pracuje ve společnosti Deloitte ČR

Luděk Niedermayer

Sdílet

Autor/ři: Luděk Niedermayer

www.ihned.cz/aut