Leden 2011

Znalosti a dovednosti českých žáků klesají

Jana Machálková

Pokud by se důležitost země poměřovala pouze na základě toho, co vědí a umějí její školáci, Česká republika by se krčila na spodních příčkách žebříčku jako stát, jehož názory v podstatě nikoho nezajímají. Znalosti a dovednosti zdejších dětí totiž v posledních deseti letech klesají tempem, které je zdaleka nejrychlejší ze zemí OECD. Ukazují to nejnovější výsledky mezinárodního průzkumu PISA, jenž probíhá každé tři roky a který testuje patnáctileté žáky v matematické, přírodovědné a čtenářské gramotnosti.

Češi vyhořeli především v posledně uvedeném bodu. Nedokáží porozumět psanému textu, vytáhnout z něj důležité informace a ty potom použít. Tato dovednost je přitom klíčová nejen pro další studium, ale i pro práci. Podle PISA je mezi patnáctiletými Čechy téměř čtvrtina těch, kteří mají s porozuměním článkům nebo textům knih extrémní potíže. Školáci však tápou třeba i v mapách, grafech nebo jízdních řádech. Schopnost kriticky číst se u českých dětí od roku 2000, kdy se testy PISA uskutečnily poprvé, propadá do stále větší podprůměrnosti. "Pouze tři země, a to Turecko, Chile a Mexiko, dosáhly v testu čtenářské gramotnosti statisticky horšího výsledku než Česká republika," konstatuje analytička Jana Palečková, která má testy PISA v Česku na starosti.

V dalších dvou sledovaných oblastech, tedy v matematice a přírodovědných předmětech, jsou čeští školáci v porovnání se svými zahraničními vrstevníky průměrní. To by samo o sobě nebylo žádnou tragédií. Varující však je, že se pozice Čechů ve srovnáních PISA neustále posouvá směrem dolů. Například v matematice se výsledky českých žáků v letech 2003-2009 zhoršily nejvíce ze všech sledovaných zemí. U přírodovědných předmětů je zhoršení druhé nejvýraznější. "Ukazují se dvě zásadní věci. Česká republika se propadá nejrychleji ze zemí OECD a rozevírají se nůžky mezi kvalitou jednotlivých škol," říká ministr školství Josef Dobeš (VV). "Je to trapas," komentuje výsledky testů PISA Alfréd Dytrt, předseda Asociace gymnázií ČR. Ten vidí hned několik příčin, které špatnou mezinárodní pozici českých školáků doprovázejí. "Je to hlavně nesystematičnost a nekoncepčnost ve školství. Svou roli hrají i nízké platy učitelů. Nadaní mladí lidé, kteří by mohli být dobrými učiteli, z tohoto důvodu studium na pedagogických fakultách nevolí," říká Dytrt. S tím, že je s učiteli třeba více pracovat, souhlasí i ministr Dobeš. "Potřebujeme změnit výchovu začínajících učitelů. Na pedagogických fakultách musí být více praxe a také didaktiky, tedy toho, jak učit," říká Dobeš.

Podle zářijové zprávy pražské pobočky poradenské společnosti McKinsey zabírá na pedagogických fakultách praktická výuka pouhá čtyři procenta pětiletého studia. V nejúspěšnějších vzdělávacích systémech, které jsou například ve Finsku nebo Kanadě, je to přitom 20 až 40 procent.

Českému školství chybí také jakékoliv vnitřní hodnocení. Kvalita výuky se v tuzemsku vůbec nesleduje. Země tak těžko může hledat řešení klesajících výsledků českých žáků, když ani nedokáže říci, které školy jsou špatné a proč. Dobeš chce proto zavést testování dětí v pátých a devátých třídách. Tyto plošné zkoušky mají říci, které školy jsou kvalitní a které mají potíže. Dalším testovacím stupněm kvality výuky má být státní maturita, jež středoškoláky čeká už příští rok v květnu.

(www.ihned.cz)