Leden 2011

Odcházíte, ale kam?

Lída Rakušanová

Děkujeme, odcházíme - tak se jmenuje výzva, kterou podepsalo přes 4000 zdejších lékařů. Zavazují se v ní podat do konce roku tříměsíční výpověď, pokud jim vláda nebude garantovat zvýšení platů na jedenapůl- až trojnásobek průměrné mzdy. Pokud by svá slova mysleli vážně, znamenalo by to, že by se od konce března mohla oddělení českých nemocnic povážlivě vyprázdnit: Ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, donedávna ještě působišti ministra zdravotnictví Hegera, si ochotu lékařů naplnit slova skutkem odbory už vyzkoušely mezi tamními anesteziology a neurochirurgy naostro: Z obou skupin tam po příslušné výzvě podal výpověď téměř každý druhý lékař. Jistě, výpovědi lze ještě stáhnout.

Jak anesteziologové, tak neurochirurgové kromě toho tuší, že by se v cizině uživili: možná se podle zdejší praxe i domnívají, že u jejich profese by zpočátku ani nezáleželo tolik na tom, jak dobře by se v domácím jazyce domlouvali. Pokud by šlo o dohovor s mladšími kolegy, vystačili by nejspíš skutečně s angličtinou. Horší by to bylo s pacienty. Leckde v cizině je totiž úzus, že anesteziolog i chirurg se před operací s pacientem sejdou a podrobně mu vysvětlí, co se s ním během operace bude dít. A tady už je třeba se dorozumět velice dobře.

Tři desítky klinik z Německa a Rakouska, které se v Praze nedávno prezentovaly s cílem ulovit zdejší lékaře a zdravotníky, sice nabízely i jazykové kurzy, ale to by se nepochybně odrazilo v nástupních platech. Ty totiž ani u našich západních sousedů nejsou zdaleka tak tučné, jak si tady mnozí představují. Tedy, aspoň v relaci k tomu, kolik práce a nasazení se za to vyžaduje a co obnáší živobytí v cizí zemi. Stačí si promluvit s některým z německých mladých lékařů v průměrné nemocnici: každý vám řekne, že tam pracoval zpočátku, když přišel z fakulty, doslova za pár stovek a o tisících eur si mohl nechat jen zdát. Po letech a příslušných atestacích je už sice bere, ale za jakou cenu? Víkendové služby dvakrát do měsíce jsou v německých nemocnicích pravidlem zrovna tak jako soustavný tlak na redukci zdravotnického personálu a omezování výdajů na provoz. Jinými slovy, „chudne“ i německé nebo rakouské zdravotnictví, jen na vyšší úrovni než u nás.

Současná poptávka zahraničních nemocnic po zdejším zdravotnickém personálu by tedy měla české pacienty spíše potěšit. Svědčí totiž o tom, že zdejší doktoři a sestry mají ve světě dobrou pověst. Především ale: kdo chtěl v zahraničí pracovat, tak už to za těch dvacet let otevřených hranic dávno udělal. A pokud se do ciziny na zkušenou odsud vypraví mladí doktoři, vyplatí se to i pacientům: když nic jiného, vzroste konečně tlak na to, aby zdejší zdravotnictví přestalo být bermudským trojúhelníkem, ve kterém se ztrácejí miliardy na zbytečných přístrojích a duplicitních vyšetřeních.Pak zbudou peníze na platy lékařů. A pacienti se v nemocnicích obejdou bez obálek a vynucovaných darů, protože se budou moci, když to uznají za vhodné, připojistit.

V neposlední řadě však existuje mezi poptávkou po českých doktorech na Západě, která se drží, jak se ukazuje, maximálně v řádu stovek, a jejich demonstrativně proklamovanou ochotou odejít, a to údajně v řádu tisíců, evidentní nepoměr. Ministr Heger tedy může klidně spát: 7000 z celkových 16 000 doktorů v českých nemocnicích, což je hranice, kterou podmínil svou rezignaci, určitě neodejde. Nemají kam.

(www.rozhlas.cz/cro6)