Leden 2011

Stalinské předpisy o přihlašování k pobytu má uvolnit internet

Rusové (čeština nemá výraz pro rozlišení obyvatel Ruska /Ruské federace/ od národnostních Rusů: ????????? versus ??????? - pozn. red. CS-magazínu) zakrátko budou moci po vlastní zemi putovat a usazovat se asi jako Evropané v schengenském prostoru bez hraničních kontrol. Pokud ovšem nějaký byrokratický háček zase nezhatí nový pokus o liberalizaci předpisů o povinné úřední registraci místa pobytu, sahající do dob komunistického diktátora Josifa Stalina.

Nové nařízení už podepsal premiér Vladimir Putin, a tak by teoreticky nemělo občanům nic bránit, aby se od Nového roku přihlásili k pobytu prostřednictvím pošty či internetové stránky úřadů; k razítku do dokladů se i tak budou muset dostavit. Vše má být vyřízeno během tří dnů, a to by na ruské poměry byla hotová revoluce. Na obzoru se prý črtá i zrušení razítek a snad i vnitrostátních pasů, které sehrávají roli občanských průkazů.

S elektronickou registrací přechodného pobytu sice úřady experimentují již od jara, ale dosud není úplně jasné, odkdy systém poběží naplno. Do věci má co říci až příliš mnoho úřadů. Přihlášení k pobytu má na starosti Federální migrační služba, internetové služby státu zase ministerstvo hospodářského rozvoje a dokumenty má ověřovat i katastr nemovitostí. Technicky je ale prý vše hotovo, aby se byrokratické soukolí mohlo během prvního čtvrtletí rozběhnout.

To je však úřední optimismus, zatímco podle uživatelů státní služby on-line často nefungují a kolikrát nezbude, než se postavit do fronty žadatelů k okénku. Své mohou vyprávět ti, co se na jaře pokusili vyřídit si nový cestovní pas přes internet. Ale po počátečních svízelích si tuto cestu už zvolilo více než 100.000 Rusů. Na dlouhé fronty u přepážek podle průzkumu agentury VCIOM totiž láteří polovina Rusů, čtvrtině nevyhovují úřední hodiny, pětina okusila hrubost úředníků a desetina se dočkala vymáhání úplatku. V pozadí liberalizace se zdají být ekonomické důvody, potíže s pohybem pracovních sil, které zůstávají "uvězněny" v upadajících městečkách, zatímco jinde se dělných rukou nedostává. Jak upozornil list Vedomosti, zatímco v "divokých" 90. letech měnilo bydliště až 1,5 milionu Rusů ročně bez ohledu na tehdejší finanční potíže, v roce 2005 už jen 816.000, za loňské krize pouze 766.500 a za osm letošních měsíců 522.000 z téměř 142 milionů Rusů. Přitom dvě pětiny Rusů by podle portálu suberjob.ru rády změnily adresu, kdyby v novém bydliště našly lepší práci.

Stalinské předpisy sice ztratily svou drakoničnost v 60. a v 70. letech minulého století, ale institut propiski, tedy úřední registrace, přežil dodnes, jakkoli ústava a zákon z roku 1993 hlásají svobodu pohybu a pobytu. Bez registrace smějí Rusové pobývat v daném místě jen tři měsíce. Ale bez razítka si nejspíš nenajdou práci, nevyřídí zdravotní pojištění, nezapíší dítě do školy, ani nezískají úvěr. Z propiski si byrokraté a zprostředkovatelé mezitím vytvořili výnosný byznys. Za razítko se platí i desetitisíce rublů. Jinak jsou úředníci s to odepřít registraci i tomu, kdo chce přihlásit sám sebe ve vlastním bytu.

Tradice úředního dohledu nad pohybem obyvatelstva sahá až k carovi Petru I., který chtěl mít přehled hlavně o rekrutech. První liberalizační snahy zase sahají k roku 1894, odkdy se příslušné doklady vyžadovaly jen při cestách delších než 50 verst (asi 53 kilometrů) a při pobytu delším než půl roku. Systém pasů zrušili bolševici v roce 1918, aby tuto roli převzaly pracovní knížky. Vše se ale vrátilo v ještě tvrdší podobě ve 30. letech minulého století. Doklady se vydávaly jen obyvatelům měst, venkov byl pohybu zbaven na dlouhá desetiletí.

(ČTK)