Leden 2011

Problematický půvab Ameriky

Otto Ulč

Dostávám otázky, jaká že je Amerika. Odpovídám neméně nejapnou protiotázkou, jaká že je Evropa. Onen takzvaný Nový svět dovede být náramně zajímavý, vzrušující, jakož i k uzoufání fádní. Lze tam potkat tvory jak mimořádně inteligentní, jakož i patetické primitivy, ne vždy rozlišitelné podle výše dosaženého vzdělání, zda absolvent pomocné školy či majitel doktorského kloboučku. "Že se tam chce někdo v této době ještě hrnout?“ nezřídka slýchávám.

V minulých stoletích se přemnohé davy takto hrnuly, s výsledkem, že příchozími z všemožných končin světa vznikl velikánský slepenec, sflastrování národa z víc než stovky zdrojů etnických, náboženských, rasových. Tak vznikl mohutný, ale též snadno zranitelný útvar, velikánská demokracie a momentálně jediná zbylá supervelmoc, ovšemže záviděná a nenáviděná. Přispěchala k záchraně Evropy za první a druhé světové války, koncem dvacátého století se angažovala na ukončení jatečních hororů na Balkáně, evropském to vlastním tvorečku. Načež vypukl střet civilizací, mezinárodní islámský terorismus, hrůzně drahé války v Iráku a Afghánistánu, s přijatelným vyřešením stále v nedohlednu.

Tohle tedy je dědictví původních pionýrů, poutníků ze severní Evropy, jejichž úsilím započal největší transoceánský imigrační přesun v dějinách této planety - víc než padesát milionů odvážlivců se takto dalo do pohybu. Příliv pak sílil po roce 1815, konci napoleonských válek, kdy přibylo hodně zájemců z hladového Irska a z ještě nesjednoceného Německa. Třetí mohutná vlna se přivalila z jižní a východní Evropy – Italové, Poláci, velcí to katolíci, etnické podíly z rakousko-uherské říše, hodně Židů, též z dosahu carského Ruska a jeho slastí s nejedním pogromem.

Dvanáct milionů zájemců se dostavilo na Ellis Island k prověřování, kádrování. Toto centrum bylo v provozu po víc než šest desetiletí – od 1892 do 1954. Většina (80 procent) příchozích prošla procedurou za pouhých pár hodin, jiné si podrželi v karanténě delší dobu a dvě procenta zájemců do země nepustili. Důvody zdravotní (tuberkulóza jako častý důvod) a inspektoři vylučovali undesirables (nežádoucí živly), tvory hodnocené jako feeble-minded (mdlého ducha) nebo se známkami moral turpitude (podlost, zvrhlost, hanebnost), takové bylo všeobecné hodnocení prostitutek, zločinců, politických radikálů, soudruhů komunistů. Deportace například postihla známou anarchistku Emmu Goldmanovou. Na Ellis Islandu v roce 1942 velký operní baryton Ezio Pinza pobyl tři nepříjemné měsíce kvůli svému patriotismu vůči rodné Itálii, tehdy, zásluhou Mussoliniho, Hitlerova spojence. Jiří Voskovec, zásluhou nějakého udání z českých krajanských kruhů, obviněn z prokomunistických sympatií (toť tehdy zrovna doba McCarthyho), měsíců nedobrovolného pobytu na Ellis Islandu musel absolvovat ještě víc. (Autor se mýlí. Voskovec byl vyslancem komunistického Československa po únoru 1948 u pařížského UNESCO. V Paříži se vůbec nestýkal s exulanty, nýbrž pouze s československým vyslancem, komunistou Hoffmeisterem - pozn. red. CS-magazínu.)

Doba nyní značně jinačí. Z jihu přes mexickou hranici se valí hordy ilegálů, jejich počet se odhaduje v rozmezí dvanácti až dvaceti milionů, nikdo nemá ani nepřesnou představu, natož pak zázračný recept na vyřešení takového bolehlavu. Nynější vládní garnitura, s oprávněným předpokladem politické popularity mezi voliči hispánského původu, prosazuje zájmy těchto ilegálů, s předpokládaným pak dopadem. (Před pár dny čtu o případu snad tucetkrát chyceného, provinivšího opilce parazita, ze země však nevykopnutého – nedávno za volantem přejel a zabil holčičku. Možná, že v tomto případě federální orgány zasáhnou a ze země odstraní. Nebo tak neučiní, z důvodu, že politicky tuze korektní města jako například San Francisco mu poskytnou azyl – vyloženě nezákonné počínání, s nímž si vláda nedovede poradit – v případě, že by vůbec něco takového měla v úmyslu.) Amerika těchto dní přitahuje nejen zájemce o práci jako způsobu, jak si vylepšit životní úroveň, ale i zájemce o vylepšení života bez práce – jen ať se stát postará.

Skutečnost vypadá takto: Imigrant po dosažení věku 65 je oprávněn zažádat o penzi (Social Security) a bezplatnou lékařskou péči (Medicaid) a finanční příjem to bude větší než pro americkou občanku narozenou 1924, která pracovala a dávky na sociální pojištění se jí strhávaly v době jejího zaměstnaneckého poměru od 1944 do 2004. Pobírat bude měsíčně 791 USD. Federální vláda bude uprchlíkovi vyplácet 2.470 USD. Penzista, který po 40 – 50 roků pravidelně přispíval, bude pobírat stařecký důchod 1,012 USD se zárukou jakéhosi doplatku.

Dočítám se o svědectví lékaře sloužícího na pohotovosti: ilegální vetřelec či spíš vetřelkyně, věk 25 roků, matka osmi dětí, místo aby byla deportována, od státu pobírá měsíčně 1.500 USD na každé robátko. Postačí obnosy znásobit k získání poznatku, že se jí vede báječně. (Daňový poplatník v České republice snadno pochopí, jakož i já odsud ze zámoří budu sympatizovat s jeho případnými frustracemi. Právě jsem totiž e-mailem obdržel video záznam s občanem romského, dříve cikánského původu, každopádně rasistickým útlakem postižené národnosti: je otcem 22 dětí, projevil potíže pamatovat si jejich jména, nikoliv však způsob, jak a kolik finančních požitků inkasovat od státu.)

Země kdysi možná zaslíbená a nyní zcela určitě tuze zadlužená. Americký stát dluží zejména komunistické Číně stovky miliard dolarů. Však jen válečné výdaje v bezperspektivním konfliktu v Afghánistánu přijdou na několik miliard dolarů týden co týden. Značně je občan postižen nejen jako daňový poplatník, ale jako jedinec topící se v dluzích. Mortimer B. Zuckerman, vydavatel U.S. News & World Report (listopad 2010) uvádí rostoucí procento dluhů v průměrné americké domácnosti v porovnání k jejím příjmům: 30 % v 1950, 60 % v 1970, 125 % v 2010. Mnohé miliony rodin dluží na hypotékách víc, než je tržní hodnota jejich obydlí, jež v průměru poklesla o víc než jednu třetinu. Po tak krušných zprávách informace značně růžovější: pět států v oblasti Skalistých hor (Rocky Mountain Region) – Utah, Colorado, Nové Mexiko, Montana a Wyoming – jejich 90 procent investic směřuje do rozvoje produkce zemního plynu. Je to region již označovaný jako Persian Gulf of gas. V Utahu na okrese Servier došlo k objevu naleziště zásob ropy odhadovaného na jednu miliardu barelů. A nejvíc perspektivní se zdá být kovbojský stát Wyoming. Tak jako v Kanadě, kde těmito užitečnými zdroji nasáklá provincie Alberta si lebedí, a též na Aljašce, kde každý rezident každý rok dostává tisícovou dolarovou pomlázku od státu, jistěže nepřekvapí zájem oněch pěti šťastlivých států se víc distancovat, od příliš zadlužené federace decentralizovat. Od nynějšího deficitu by pak k podstatným přebytkům nebylo příliš daleko.

Co doporučit případnému českému zájemci o přesídlení do takových končin: všude tam spousta značného prostoru, vysokánské hory. Reziduálním patriotům by nejspíš vyhovovalo Colorado, Čechů je tam habaděj. K nalezení jsou též v Novém Mexiku – přece vědci v Los Alamos, kde vymysleli první atomovou bombu, stále tam další novinky vymýšlejí. A není to daleko do hlavního města Santa Fe, s nejedním kumštýřským počínáním v okolí. Příliš ctnostný, náboženský Utah neláká příznivce piva, ale velkolepá plocha Velkého solného jezera, na němž se lze autem prohánět nejvyšší možnou rychlostí. V Montaně, s hlavním městysem jménem Helena, skrovného rozsahu, je k mání náramný scénický National Glacier Park, velikosti snad celičkých Čech, rovněž místem památných bitev, v nichž Siouxové pobili mnoho bledých tváří. Nebo tedy ten nejméně obydlený kovbojský Wyoming, s hlavním městem Cheyenne, místem, kde se lze kochat či děsit podívanou známou jako rodeo, tou nejznamenitější kdekoliv na světě.