Leden 2011

Češi jsou bohužel nehybní peciválové

Martina Riebauerová

Význačný český lékař, šéf neurochirurgie Ústřední vojenské nemocnice v Praze prof. Vladimír Beneš, si nebere servítky. Pokud prý zemi opustí několik tisíc lékařů, jak hrozí Lékařský

odborový klub, našemu zdravotnictví to jen prospěje.

* Stávkovala vaše klinika?

Zešílela jste?

* Ani symbolicky?

Nikdo z lékařů nic neříkal, jednak jsou chytří a také tuší, že bych na to nenahlížel okem nejpříznivějším. Vám celá ta akce přišla jako rozumná, vyjma toho, že se zviditelnilo pár zvláštních jedinců?

* Řekněme, že mohu mít pochopení pro určitou nespokojenost.

To já mám také. Ale teď přece není doba na pokřik, křičet jsme měli za vlády ČSSD a předtím za Klause, když byla konjunktura. Ne teď, kdy to jde s celou Evropou z kopce, protože kdejaká skupina chce evropské dotace a chce si na státu vydyndat různá přilepšeníčka. Prostě není doba na křik, nechceme-li dopadnout jako nenasytní Řekové a Irové.

* To však lékaři slyší už dvacet let – že není doba.

To je fakt a bohužel to slyšeli i v době, kdy to slyšet nemuseli. Problém je ve dvou věcech: zaprvé u nás jde na mzdy zdravotníků čtyřicet procent výdajů na zdravotnictví, venku sedmdesát. Díky tomu máme dobrou medicínu na úrovni Německa či Rakouska, což je fajn, ale protože tu medicínu kupujeme za evropské ceny, někde musíme ušetřit. A jediný zdroj jsou ty mzdy. A zadruhé se všude demagogicky píše, jak doktoři berou padesát tisíc. Berou. I víc. Ale za dvě zaměstnání. Tím druhým jsou služby. Ano, mladý doktor má u mne pětačtyřicet padesát tisíc, ale reálně je to dvakrát pětadvacet. A to se nikde neříká.

* Myslím, že už říká.

Máte pravdu, ale trvalo to. Doktor hlady neumře, vždycky si vydělá víc než průměr populace. Taky se snad déle a lépe učil. Ta nespokojenost je kombinací podceněné lidské práce, lidské hamižnosti a toho, že v cizině berou doktoři víc. Můj šéf na klinice v Americe, kde jsem byl kdysi na stáži,má dva miliony dolarů za rok, což já nevydělám za život.

* Co byste tedy nespokojeným doktorům poradil?

Aby šli do ciziny.

* Prosím? To, čím nám hromadně hrozí?

Určitě. Prospěje to našemu zdravotnictví i jim. V pohádce přece Honza taky chodí do světa. Podívejte se, jak jsme teď dopadli s úrovní školství. Na medicínu už také nechodí zdaleka ti nejchytřejší, elita je jinde. Když půjdou lékaři do ciziny, vydělají si a něco se naučí. A byl by tu i druhý profit: konečně se třeba pozavírají malé nemocnice. Jestliže kvůli osmi tisícům doktorů, kteří hrozí odchodem, budeme muset některé nemocničky zavřít, přeměnit je třeba na eldéenky a drahou medicínu koncentrovat do větších a vybavenějších, bude to jen dobře. Západní Evropa doktory pojme, kterýkoli z německých kolegů-šéfů mi říká: „Máš někoho, kdo umí Guten Tag? Tak mi ho pošli, to mi stačí.“

* A poslal jste?

Jednoho jsem poslal na rok do Anglie. Dalšího mladého nemám a ti starší už nechtějí. Já bych je rozehnal, ale oni že ne. Hlady rozhodně neumřou a dělají, co je baví. Tak jen reptají, ale to patří k věci.

* Musí venku víc pracovat?

V Evropě ne, protože Evropa dodržuje limit na přesčasy. Víte, kdy u nás nastane skutečný malér? Až i my přijmeme beze zbytku evropskou směrnici, která stanoví strop 56 hodin za týden. Když tohle Němci zavedli, doktoři šli s příjmy o třetinu dolů a začal jich být nedostatek. Američané jsou benevolentnější, mladí jsou v práci osmdesát hodin. A takzvaně „unavení“ lidé tam udělají devadesát procent práce. Tedy nejvíc. Když vás totiž něco baví, tak copak vás to unaví? Nikoli, žádná únava vás ani nenapadne, uvolníte endorfiny. Když úspěšně dokončím operaci, mám pocit, jaký má sportovec po dobrém výkonu. To není únava, ta přijde až pak. Takže nutit lidi, aby dělali míň, je hloupost.

* Neboli lékaři to množství služeb zvládnou.

Ať dělají, na kolik stačí a co je baví. Proč mít doktory, jejichž jedinou výhodou je, že budou odpočatí a vyspinkaní? A že manželky budou mít radost, že je mají doma?

* Tipnete si, kolik lékařů ze země odejde?

Stovka. Víc jich nebude, protože Češi jsou nehybní peciválové. Ti, kteří křičí, to jsou doktoři do třiceti let, bez specializace, s malými příjmy. Mají rodiny, děti, hypotéky. Pojedou do ciziny? Sami? Zas o tolik víc si nevydělají, nejsou to násobky. Prostředí bude jiné, jazyk cizí, domov daleko. Pamatujete, jak v slavné Hlavě 22 museli skládat přísahu věrnosti? Podobně teď doktoři musí Lékařskému odborovému klubu podepsat, že výpověď, kterou dají ke konci roku, nestáhnou. Vy byste byla ochotná se k něčemu takovému upsat? Já ne.

* A někdo z vašich lékařů?

Nevím ani o jednom. Nemocnice tím rozhodně nežije. Je to akce na efekt, bohužel těm, kteří ji zorganizovali, zřejmě nedochází, že až to selže, bude to jen signál pro establishment, že doktoři si nechají šlapat po hlavě a stejně budou dál makat.

* Varují ovšem, že se zhorší péče.

Ale vůbec ne. To vyhrožování nemá s kvalitou nic společného. Navíc péče se i teď trvale zlepšuje. Chcete vidět záznam jedné operace nádoru mozku? Profesor Beneš přejde k počítači a ukazuje mi nové pracoviště kliniky s takzvanou intraoperační magnetickou rezonancí. Ta umožňuje během operace si nádor detailně vyfotit a ukáže, jak blízko je například operatér vedle centra v mozku, jež ovlivňuje pohyb rukou. Je tak nižší riziko, že pacient po operaci ochrne, a lékař může nádor naopak vyjmout daleko pečlivěji.

* Když už jsme u těch přístrojů, říká se, že mnohé nákupy jsou předražené...

V tomto případě mohu dokázat, že péče se zlepšila a dlouhodobě vyjde i laciněji, protože ubude komplikací. Ale obecně máte pravdu. Každý si při tom uloupne trochu toho perníčku, to platí pro celý stát. Nemyslím, že by se v Česku něco koupilo za tolik, kolik to stojí.

* ... a jiné přístroje že jsou zbytečné a jen užírají peníze.

To je také pravda. Stále se něco kupuje, aniž by bylo vždy zajištěno, že je dost těch, kteří ty nové přístroje umějí obsluhovat.

* Ještě bych se vrátila k těm platům: nejsou někteří mladí lékaři příliš netrpěliví? V medicíně je to přece tak, že doktorovi sice trvá, než se vypracuje, ale výměnou je mu dlouhodobá perspektiva a vrchol klidně po padesátce, kdežto v jiných oborech už je člověk v tomto věku za zenitem.

Je pravda, že v medicíně trvá dlouho, než se člověk něčeho domůže. Je to šest let studia a v chirurgii sedm let praxe. Ale pak by měl doktor poskočit a začít vydělávat. Americký začínající lékař v nemocnici i spí, na konci vzdělávání má do padesáti tisíc dolarů ročně, což je tak na splácení malé hypotéky či studia, ale pak se přehoupne ke sto tisícům, a když jde do soukromé sféry, tak k milionu. Prostě ví, že se v pětatřiceti dočká. U nás mu přidají tisícovku. Až nakonec po té padesátce se dopracuje ke slušnému příjmu.

* Kolik berou vaši lékaři?

Mladí kolem padesáti tisíc včetně zmíněných služeb, zkušení lékaři šedesát, možná osmdesát, nevím přesně. A ve věku mezi padesátkou a penzí už většinou nežehrají.

* Prozradíte mi svůj plat?

Podle základní tabulky bych měl 36 tisíc, ale když přičtu služby, různé příplatky, peníze z dalších míst, jako je fakulta a doškolovací institut, tak je to hodně. Jistě násobek.

* Považujete ho za adekvátní?

Ne adekvátní, protože oproti kolegům na stejných postech v zahraničí je to nesrovnatelné, ale dostatečný. Bydlím v malém baráku v Řeporyjích, mám jednu ženu, každý máme jedno auto, na kongresy mě zvou firmy a nadace. Mně to stačí.

* I na to sbírání brouků v Číně.

To je moje pravidelná měsíční dovolená a na tu si vydělám.

Vladimír Beneš má zvláštní zálibu, kterou zjistíte i v jeho životopise: entomologii, čeleď střevlíkovití. Brouky najdete i v jeho pracovně. Ale nejen je. V teráriu spí dva hroznýši („občas mě klofnou, a to i teče krev“), a když se jich odmítnu dotknout, přinese mi z druhé místnosti aspoň ještěrku.

* Pojďme si zahrát na ministra, jímž už byl ostatně kdekdo. Co byste udělal, být na jeho místě?

Určitě bych pustil do nemocnic soukromé peníze. Nesmět si koupit lepší kloub, to je diskriminace zámožných. Dále je třeba zracionalizovat péči, pozavírat padesát až osmdesát těch malých nemocnic. A asi i některé větší. Páni politici by měli babičce vysvětlit, že mít nemocnici blízko, ale horší, není to pravé. Taky bych nechal pojišťovny víc hlídat náklady na léky, míra předepisování je absurdní. Aspirin si může i chudší člověk koupit za hotové. A pokud jde o počet lékařů, pojišťovny uzavřely smlouvy s kdekým a teď to musí všechno platit. Můj táta říkal, že pro každého pacienta se najde postel a je jen otázka, zda ta správná. Ale dnes už je to spíš tak, že pro každou postel se najde pacient. Pojišťovny by měly dostat větší pravomoci a volnost.

* To nejsou zrovna populární návrhy vůči lékařskému stavu.

Nejsou, protože doktoři z toho žijí. A ti, co mají vlastní ordinace, na tom nejsou vůbec špatně.

* Věříte, že se do toho někdo opře?

Nevěřím. Pojišťovny mají politické zadání vyhovět každému, dát lidem první poslední. Použil jsem kdesi příměr, že když pojedete z Vinohrad na Václavák, můžete jet tramvají, taxíkem nebo jít pěšky. Za komunistů jsme museli ve zdravotnictví všichni pěšky, dnes máme reálně na tramvaj, ale tváříme se, že všichni mohou jezdit taxíkem. A že všichni ve zdravotnictví mohou dělat všechno. V některých okresních nemocnicích dělají výkony, které v cizině patří do univerzitních nemocnic s laboratoří a výzkumem. A pojišťovna to platí. Dřív existovali krajští odborníci, pamatujete? Ti to hlídali. Komunismus byl tak protismyslný, že tu logistiku musel mít dobrou, jinak by nevydržel. To jsme zrušili a všemu nechali živelný průběh. Nikdo neřekne: Neblázněte, tohle oddělení tady nepotřebujete, když je další padesát kilometrů.

* Vám se to mluví. Jste v Praze, na špičkové klinice.

To já vím. Kdybych byl v Horní Dolní a dělal žlučníky babičkám, mluvil bych asi jinak. Nebo by mě to bavilo. A pak bych nereptal.

Vladimír Beneš Plk. prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc., (1953) pochází z významné lékařské rodiny. Jeho otec, též Vladimír, je rovněž neurochirurg. Stejně jako jeho syn – také Vladimír, aby se to nepletlo. Profesor Beneš prostřední vede kliniku Ústřední vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích od roku 1997. Je též předsedou České neurochirurgické společnosti a viceprezidentem jejich evropské asociace, přičemž od září příštího roku se stane jejím prezidentem.

(MFDNES)