Únor 2011

Přehled denního tisku (prosinec 2010 - leden 2011)

Bohumil Doležal

Úterý 14. prosince: Volby vedení pražské ODS neznamenají žádnou revoluci: předsedou je Boris Šťastný, pražský primátor Svoboda se stal jeho „prvním zástupcem“ (člověk se těžko brání dojmu, že jejich vztah bude podobně vyvážený a zároveň hierarchický jako mezi Skupou s Spejblem). Nová jména nevidět. „Řadoví místopředsedové“: Blažek, Klega, Chalupa, Nosek. Jde o tzv. revoluční habaďuru.

Ministr Dobeš se vrací ke svému návrhu na zápisné: školné sice v tomto volebním období nebude, ale sociálně citlivější platba třeba ano. Exministr Liška na adresu vlády a Dobeše poznamenal: „Přijde nová vláda a celá koncepce se kompletně mění. Nyní je to ještě horší, protože tu nejistotu způsobuje jeden samotný ministr. Jeho nový postoj je přitom jen výsledkem marketingové debaty.“ To je docela přesné.

Ústavní soud se ve svém nálezu postavil na stranu exministra Březiny ve sporu s časopisem Reflex. Vydavatel Reflexu by se tedy měl omluvit Březinovi (byl v komiksu Zelený Raoul vyobrazen při souloži postupně s několika dámami). Soud podle vlastního vyjádření nehodnotil míru vkusu, ale míru přiměřené kritiky. Pokud se bude nadále posuzovat u tištěných textů, zda kritika je přiměřená nebo nepřiměřená, tak pozdrav pánbůh.

Středa 15. prosince: Skoro nepozorovaně proběhla včera v internetu zpráva o tom, že ministr Drobil odvolal ředitele Státního fondu životního prostředí Libora Michálka a ukončil platnost smlouvy svému poradci Martinu Knetigovi. Zároveň nařídil nucenou dovolenou prvnímu náměstkovi Fondu Dušanu Fibingrovi. Důvodem byly nedostatky v komunikaci. Tento důvod k personálnímu zemětřesení je sice poněkud surrealistický, ale přiznám se, že jsem zprávu pominul. Chyba! Je v tuto chvíli (píši tyto řádky v sobotu, nebudu předstírat, že nevím mnohem víc, než jsem věděl ve středu) zjevné, že jde o skandál kosmických rozměrů. Ve středu se totiž, jak decentně píší v Právu, „v rukou novinářů“ (hádejte kterých a Právo vynechte) objevily nahrávky, které by mohly ukazovat na korupci v ministerstvu při zadávání veřejných zakázek a skryté financování politické strany (hádejte které). Nahrávky pořídil iniciativně ředitel Michálek, nahrával svého přítele Knetiga. Oba jsou prý věřící katolíci, objevilo se v tisku (informace není asi příliš relevantní, jen doufám, že vzájemné nahrávání není v katolické církvi všeobecným zvykem). Situace (a hlavně obsah odposlechů) jsou prekérní pro ministra Drobila, doposud platil za vycházející hvězdu ODS a chválil ho i Klaus za to, jak vyčistil ministerstvo od zeleného marastu. Neklid však panuje i na špici strany. Problém je v tom, že pan Knetig údajně chtěl, aby Michálek přihrával zakázky z Fondu firmám přátelsky nakloněným ODS. Zakázka na pražskou čističku odpadních vod měla prý hodit části pražské ODS 500 milionů Kč (to mi připadá nějak moc), ale zrovna tuhle věc si ke své i naší škodě pan Michálek nenahrál (ještě asi neměl k dispozici dostatečně kvalitní přístroj, dodala mu ho podle vlastního přiznání MfD - prořekl jsem se, zde je odpověď na výše uvedenou hádanku). Ve věci má být namočen i exministr Langer, který prý má na starosti obstarávání „mimorozpočtových příjmů“ pro ODS. Ministr Drobil prý na Michálka tlačil, aby s Knetigem a Fibingrem spolupracoval, když mu Michálek řekl, že má všechno nahrané, prohlásil, ať tedy buď jde na policii nebo nahrávky zničí (zároveň mu podle záznamu v MfD dělal lukrativní nabídky, pokud bude vstřícný). Je zvláštní, jaké mamlasovství panuje podle nahrávek v ODS a jejím bezprostředním okolí, Michálek si i tohle všechno pochopitelně nahrával. Nicméně dost pozoruhodné na věci je rovněž, že po revíru životního prostředí pobíhá James Bond vybavený odposlouchávací technikou půjčenou od MfD a nahrává si své kolegy (přičemž obsah nahrávek je jistě pozornosti hodný, to nechci zpochybňovat). Nahrané pak MfD „zdokumentovala“. MfD má zázračný talent na shromažďování podobných brizantních dokumentů, které hýbou politikou, v tom (a jistě jenom v tom) je jakousi českou WikiLeaks. Supluje tak Policii ČR.

Ministr Heger chce, aby pacienti měli možnost si legálně připlatit na lepší zdravotní péči. To by jistě leckdo přivítal, protože zatím máme rovnoprávnost, zajišťující lepší zdravotní péči než USA (jímavě o tom psal tento týden Erazim Kohák v Právu), akorát že na tu lepší péči si musíte, resp. můžete připlatit neoficiálně a poskytovatel – jde o situaci v nemocnicích - se samozřejmě zase může rozhodnout, zda vás uzná za vhodného nebo ne. (Mimochodem, LOK žádá pro kvalifikované lékaře trojnásobek průměrného platu v ČR, loňská skutečnost je 2,1 násobek. Heger zatím lékařům přidat nechce, LOK, jak známo, hrozí odchody lékařů do zahraničí a ČSSD žádá, aby se všechno projednalo na mimořádném jednání Sněmovny.

Šest bývalých ruských kolonií v Evropě (ČR, Bulharsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva a Rumunsko) vyzvalo Evropskou unii o přípravu celoevropského zákazu popírání zločinů komunismu (analogicky k zákazu popírání zločinů nacismu). V zásadě jsou dvě možnosti: buď se zřídí jakýsi registr zákazů, který se bude neustále rozšiřovat, až se nakonec nebude moci psát v duchu politické korektnosti vůbec o ničem, nebo se naopak všechny zákazy zruší s tím, že verbální nepravdy nejsou nebezpečné, protože se dají vyvrátit. Třetí cesta neexistuje.

Zdá se, že revoluční nadšení v Praze (nabuzené „koalicí poražených“ ODS – ČSSD“) už vyprchalo. Na včerejší jednání zastupitelstva se dostavilo jen asi patnáct lidí, přestože předtím proběhla svolávací akce na internetu. Ovšem, předvánoční doba se k velkým demonstracím nehodí. Taky je těžké se vyjadřovat k detailním problémům, snadné je to v globálních věcech (kdo udělá koalici, kdo bude primátorem). Politika se nedá dělat furt pryč a z galerie. Je k tomu zapotřebí nejen revoluční nadšení, ale chuť organizovat se a politicky pracovat. Je to namáhavé a často nudné, ale jinak se pořádná politika dělat nedá.

Čtvrtek 16. prosince: po dohodě s premiérem Nečasem se ministr Drobil rozhodl „dočasně“ odstoupit z ministerské funkce (poslancem a místopředsedou ODS zůstává). Demisi prý požadovaly Věci veřejné. Nečas označil jeho problém za „manažerskou chybu“. Poté, co se vše objasní, počítá s jeho návratem do funkce (až se vše objasní, bude to, řekl bych, s panem Drobilem dost bledé). V rozhovoru pro Právo Drobil uvedl, že Michálek měl u sebe nahrávku několik měsíců a neinformoval o ni ministra (tj. jeho). Podle Nečase se případem měla zabývat především policie, to se mezitím stalo, činí tak protikorupční útvar (boj proti korupci je heslem VV). Předseda John je teď na koni, Nečas v defenzivě těžko uhájí policejního prezidenta. To, že se Michálek místo na policii obrátil na novináře, svědčí podle Johna o tom, jaká je ve veřejnosti nedůvěra ve standardní postupy policie a její nezávislost (John ovšem, jak se pak v sobotu ukázalo v celém případě sehrál roli, která je, když ji poměřujeme těmito jeho výroky, dosti legrační). ČSSD žádá, aby se k věci jasně vyjádřil Nečas, jinak vyvolá hlasování o nedůvěře vládě. Je pak otázka, jak se k věci postaví VV - ale VV jsou na tom podobně jako protitopolánkovští spiklenci před rokem a půl, mají dost síly na svržení vlády, s vytvořením nové to bude horší (musela by mít ze zákulisí podporu KSČM, to by si VV asi těžko před veřejností a voliči zdůvodňovaly (zatím). TOP09 zachovávají blahovolnou neutralitu, není to jejich věc.Tedy přesně řečeno, je to, jak se mi zdá, věc ODS a VV, VV dnes, tj. ve čtvrtek, zatím vede jedna nula. A žádají jednání koaličních špiček.

Navíc se zdá, že premiér o věci cosi přece jen věděl. Michálek se před dvěma měsíci (to už měl jakousi zásobu kompromitujícího materiálu) obrátil mailem na vedoucí kabinetu premiéra s žádostí o schůzku a o nasazení agentů BIS, kteří by zjistili důkazy o korupci. Nečas odpověděl, ale ne Michálkovi, nýbrž Drobilovi, který pak Michálka zkartáčoval kvůli porušení úřední subordinace. Michálek se pak sešel s ředitelem Úřadu vlády Poulem a podrobněji ho informoval. Nečas obvinil Michálka ze selhání – měl se prý okamžitě obrátit na policii. Nemám ani tu nejmenší chuť se pana Michálka zastávat, ale neinformovat své nadřízené o tom, že se ve věci obracím na policii, by byl projev jakési neloajality. Zdá se, že ODS byla přistižena v negližé a chová se zcela zmateně – což platí i o jejím předsedovi. Je přitom skličující, že roli policie opět přebírají média (a opět je to MfD).

V této souvislosti působí zpráva o tom, že se Unie svobody rozhodla k 1. lednu slavnostně zaniknout, jako jakési nechtěné memento. Pohřební mejdan se konal v Plzni v restauraci U starého mostu. Nechť je nebožce země lehká.

Pátek 17. prosince: Situace kolem případu Michálek se dramatizuje. Poté, co padl ministr Drobil, jde prý o samotného premiéra. ČSSD si vynutila hlasování o nedůvěře vládě (to je její svaté právo), co udělají Věci veřejné, je prý ve hvězdách. Zatím žádají, aby se premiér okamžitě vrátil z bruselského summitu EU (mají ho už jako medvěda ba řetěze?). Premiér se před ataky brání mj. tím, že neměl kompetenci nasadit na případ, s nímž ho Michálek seznámil, BIS. Mně to celé připadá podivné, Michálek samozřejmě měl právo jít za Nečasem, bylo to slušné. Ale ne proto, aby mu diktoval, zda má nasadit nebo nenasadit BIS, ale aby mu řekl, že s tím, co zjistil, se bohužel musí obrátit na policii. Zjistil to předtím, než začal nahrávat, nebo došel k tomu závěru až potom? Pokud potom, měl už od MfD půjčenou techniku a jistěže to nebylo za pusinku. Kdyby to nahlásil na policii, nemohl to už dát MfD, bylo by to maření vyšetřování (pokud by s tím vyšetřovatelé vysloveně nesouhlasili, a to bych se divil). Michálek ovšem prý policii nedůvěřoval, a tak své podezřelé kolegy, jak říkají oškliví lidé, práskl novinám. MfD supluje policii. Je mi líto, ale v takové věci lepší nespolehlivá policie než noviny, třeba i spolehlivé.

„Někteří poslanci“ VV prý mohou při hlasování o nedůvěře vládě hlasovat pro, divil bych se, kdyby to neměli spočítané tak, že vláda, byť s odřenýma ušima, důvěru dostane. Lepší Nečas na řetěze než Sobotka (nebo Hašek? nebo snad sám Paroubek?) triumfující, s volnýma rukama a nohama. Zdá se, že VV vadí hlavně Langer (má asi ještě jakýsi vliv na ministerstvu vnitra). Obviňování Nečase stojí na vodě (dostal mail, v němž si ředitel instituce stěžuje – všimněte si, jak decentní slovo jsem užil - na svého náměstka a na poradce ministra. Asi to nebývá úplně řídký případ. Nečas tu věc ovšem podcenil, nevzal např. v úvahu, že by mohla být, nedej Bože, narafičená).

Jinak pan Michálek je veselá kopa, v rozhovoru pro Právo si stěžuje, že na některých jednáních byly použity rušičky, takže nemohl nahrávat. Nevytvořili mu dost dobré podmínky k práci. Proto prý žádal premiéra, aby se obrátil na BIS. Myslím, že vzájemné nahrávání nepatří tak docela k normálním vztahům mezi vysokými úředníky, korupce sem, korupce tam – když se nahrávají jako soukromé osoby, na základě „vyššího principu mravního“. Pana Michálka ovšem mrzí hlavně to, že toho nenahrál daleko víc. Nahrávání je podle něho v oblasti bankovnictví naprosto standardní. Je ale opravdu standardní tajné nahrávání za účelem kompromitace partnera (i když kompromitující údaje mohou být kompromitující právem?).

Významnou úlohu ve posouzení případu hraje časová chronologie událostí, z toho, co se píše v novinách, je krajně obtížné ji sestavit (je to opravdu jen náhoda?) Tím vzniká jakýsi emocionálně nabitý chaos, vhodný např. pro mediální lynč. VV naznačují, že nebude zase tak zle. Nechtějí rozbít koalici, jen maximum informací od Nečase. To je pro vyslýchaného nepříjemná pozice. Jde o podezření z korupce a o Langera (ten jim leží mimořádně v žaludku). Zpívej, hochu, jinak bude zle.

A konečně: Daniel Kaiser v LN píše: „Prý VV obdržely jakési signály, že se premiér Nečas chtěl vrátit (z jednání v Bruselu) až v neděli. To my bychom mohli napsat, že premiérovi dosti průhledně signalizuje, aby jim ustoupil ve střetu o policejního prezidenta, jinak že bude dusno, a bylo by to přinejmenším stejně věrohodné.“ Řekl bych, že VV to ani nemusí nijak zvlášť signalizovat.

Pan senátor Kubera prosadil zákon, podle něhož za úklid chodníků odpovídá jejich majitel, tj. obec. To je formálně OK. Problém je, že obce, zejména ty hodně velké, to nejsou s to zvládnout. Podle senátora Kubery to ovšem není tak, že obce by měly chodníky uklízet, jen za ně odpovídají. Uklízet by je měli majitelé přilehlých nemovitostí, a to dobrovolně. A chodci by si měli být vědomi, že když upadnou na nos, je to především jejich vina. Nikoli neprávem se pan senátor těší pověsti největšího vtipálka v Parlamentu ČR.

Pan Otokar Löbl vytýká v MfD sudetským Němcům (resp. jejich reprezentaci), že se nepřihlásila dostatečně silně nikoli ke kolektivní vině, ale ke kolektivní odpovědnosti za to, co vzešlo z německého národa. A že mají místo toho nereálné požadavky. Pana Löbla znám, není mi zcela jasné, zda je Čech, nebo Němec. Já to mám jednodušší, jsem (jenom?) Čech, a tak si mohu troufnout říci, že nechápu, když už je tu ta kolektivní odpovědnost (pan Löbl si termín vypůjčil z jakéhosi vyjádření Ústavního soudu, myslím, že k Benešovýnm dekretům v rámci případu Dreithaler), jak bych mohl mít tu drzost a chtít ji jako na prvních na těch, které jsem (v rámci české kolektivní odpovědnosti podle ÚS a pana Löbla) okradl o veškerý majetek a vyhnal z jejich domovů (co se dělo přitom, to neuvádím, ostatně to bylo většinou amnestováno, zbytek pak promlčen). Co je zapotřebí, je společné stanovisko k minulosti, mne zajímá to, co máme říci my, protože slušný člověk začíná vždycky od sebe, a ne např. od Abraháma (tzv. Křenův–Peškův princip příčiny a následku).

Děkan 2. lékařské fakulty Ondřej Hrušák napsal do LN pozoruhodný článek ohledně odchodu lékařů do zahraničí. Myslím, že k tomu je v současné době zapotřebí i trochu kuráže. Nejen pro pacienty, ale i pro lékaře. Stejně zajímavý text napsal rovněž v dnešních LN Miroslav Macek, který myslím jako lékař už nepracuje. Ale stejně: pozastavuje se nad tím, proč organizátoři lékařského exodu (a našeho potenciálního exitu) nejdou v čele, jako krysař z Hammelnu. Je to opravdu zvláštní: vysvětlil bych to tím, že se chovají podle zásady „poslední zhasne“ (to je humánní varianta), nebo, pro skeptiky, že čekají, až se vláda pod tlakem veřejnosti podělá, aby mohli sbírat vavříny. Upřímně řečeno, tato akce mi připadá hnusná. Ostatně, začal s tím dr. Rath: je tohle všechno pořád jeho lobby?

Sobota 18. prosince: Schůzka koaličních špiček ohledně korupčního skandálu (údajného, samozřejmě) v ministerstvu životního prostředí skončila bez výsledků, respektive pokračování bylo odročeno na neděli odpoledne (v tuto chvíli, v neděli večer, ještě pokračuje, z VV zaznívá, že jde o vládní krizi). Premiér Nečas zrušil svou cestu do Afghánistánu a sešel se s policejním prezidentem, což vyvolalo u vedení VV rozhořčení. Věcem veřejným nestačí Drobilova demise, chtějí „další informace“ a především demisi policejního prezidenta. prezident Klaus se postavil na Drobilovu stranu (pochybili spíš ministrovi spolupracovníci; to je obtížné tvrdit, ministr nepřímo nabádal Michálka, aby své odposlechy zničil, a vytkl mu, že kontaktoval Nečase (Nečas mu to okamžitě sdělil). Vedení ODS se chová dosti amatérsky, měli by vzít v úvahu, že před sebou tentokrát nemají intelektuály z ODA nebo US, ale dobře zorganizovaný akční tým, který neoplývá zbytečnými zábranami. Michálek žádá premiérovu omluvu (za to, že označil jeho jednání za nekorektní), jinak jej bude žalovat. Otázka korektnosti jednání pana Michálka je věc na dlouhou a podrobnou diskusi.

Ministr Heger vyzval lékaře, aby zvážili své výpovědi. Vypadá to, že přichází s prosíkem. Vláda a ministr by měli vzít v úvahu, že s lékařskými výpověďmi se tu hraje poker. Když vydrží a neustoupí, možná prohrají, ale čestně, možná vyhrají. Když ustoupí, prohrají, a to nikoli čestně. Vyděračům se nesmí ustupovat za žádnou cenu, je to chyba i v porážce.

MUDr. Rath (tak je třeba jej titulovat) ve Sněmovně neuvěřitelně sprostě napadl předsedající schůze předsedkyni PS Němcovou. Dal jí najevo, že si ze své funkce nemůže dovolit vůbec nic („Ve svém projevu mohu mít jakékoli poznámky. Pokud s tím máte problém, tak mě dejte k mandátovému a imunitnímu výboru. To je jediné, co totiž umíte. Takže mě, prosím, nechte domluvit.“) Protože souboje jsou dnes v ČR zakázány, je odtud už jen krok k tomu, aby se v PS začali prát: budou fackovat i předsedkyni PS? To by bylo ještě lepší než na Ukrajině. Paroubkismus bez Paroubka (ostatně Paroubek se MUDr. Ratha zastal).

Exprezident Václav Havel se dnes vyznal Mladé frontě Dnes, kdežto prezident Václav Klaus Lidovým novinám. Havel „zapochyboval o panu Nečasovi“, jeho postoj k aféře pana Drobila se mu jeví jako dost dvojsmyslný. Jistě, Nečas se zachoval jako vrták. Výsledky letních voleb podle Havla ještě nejsou změnou k lepšímu, ale předehrou něčeho dalšího. Já bych taky řekl: předehrou něčeho dalšího, strašného. To ale pan exprezident neměl na mysli, sní stále o sametové revoluci č. 2, která smete jeho věčného soka Klause a jeho squadru. Pan exprezident je totiž filozof a humanista. Měl by přijít mladý spasitel, mohl by to být např. Pánek, ale ten nechce. Takže jako předstupeň doporučuje Karla Schwarzenberga. Já bych měl spíš strach z toho, že postupná mnohaletá degenerace dobré vůle z roku 1989, k níž dal první podnět právě Havel, přinese dnes k moci lidi, kteří u nás zavedou poměry jako ve východní Evropě nebo střední Asii. Prezident Klaus naopak Nečase pochválil (mohl by být ale důraznější) a zastal se Drobila a pražské organizace. Přiznal se taky, že v posledních dvou letech ODS a Topolánka nevolil (to je ve skutečnosti pro Toplánka pocta). Je zajímavé, že prezidentovi nohsledi jsou vždycky dobří, jen by měli být důraznější. To je problém. Důraznější byl Topolánek, a Klausovi se to vůbec nelíbilo. Tu a tam zaznělo taky něco rozumného, např. na téma odchody lékařů: Klaus mluví o „absurdních, nesmyslných a hloupých výzvách k odchodu do zahraničí“ (trošku je podceňuje, je to dobře vymyšlená lumpárna) a dodává: „Pokud by vláda nedovedla být zajedno v absolutním odmítání těchto výzev, tak to by bylo hodně špatně.“

A nejlepší nakonec: ministr John se přiznal, že „koncem léta“ (co to je za časové určení?) se na něho obrátil pan Michálek, který tenkrát měl podezření na korupci ve Fondu, ale chyběly mu důkazy. Pan John (byl už ministrem vnitra. nebo ne?) mu doporučil, aby se obrátil nikoli na policii, ale na novináře disponující dokonalou odposlouchávací technikou (jmenoval prý Janka Kroupu z MfD). To je pěkné. Nečasovi se vytýká, že neposlal okamžitě Michálka ne policii nebo nešel za ni sám, a tady ministr vnitra odkazuje dotyčného na noviny. Paranoidně podezíravý člověk by mohl konstruovat, zda to náhodou nebylo tak, že pan Michálek byl vyslán do terénu životního prostředí na základě tipů, které zaznamenal dejme tomu neoficiální informační servis, za účelem čenichání, a pan John mu poradil, který novinář disponuje nejdokonalejší záznamovou technikou. Z nejasných důvodů to pak vyslepičil (to je ovšem čirá spekulace). John se měl sejít s Michálkem prý ještě v říjnu, on to popírá, Michálek ne. Po této informaci by se pak podezřívavci mohlo zdát, že Věci veřejné nelze brát o nic vážněji než Drobila či Langera.

Václav Klaus k věci prohlásil: "Po včerejšku tu nemáme jen kauzu Drobil, ale i kauzu John. Najednou ten včerejšek vstoupil do hry, dává to věci tisíc dalších otazníků," Zároveň naznačil, že se z Johnova popudu věc nakonec dostala dříve k médiím než k policii. "To jsme ve světě, který, vůbec nevěřím, že by mohl existovat." To je samozřejmě pravda. Přesněji řečeno, je tu především kauza John, která by měla být rozšifrována. Ukázalo se, že pan John příliš mluvil. Ve světě, v nějž Klaus nevěří, že by mohl existovat, končí takoví lidé zpravidla v sudu na dně Orlické přehrady, v našem světě, v nějž s prezidentem Klausem věříme, se ovšem spíš stane v příští vládě ministrem kultury.

Pondělí 20. prosince: v souvislosti s chystaným hlasováním o nedůvěře vládě daly Věci veřejné důrazně najevo, že žádají odstoupení policejního prezidenta. Je zjevné, že to bude mít vliv na způsob, jak se k sociálně demokratickému návrhu postaví. Ministr John zřejmě podezírá policejního prezidenta z toho, že jeho zásluhou unikly informace o Johnově rozhovoru s Michálkem někdy v období „konec léta – začátek listopadu“. Konec konců, v listopadu je léto už definitivně u konce. Jak se to v ODS dozvěděli, je jedna věc, únik informací druhá. O Michálkově detektivním pátrání měl prý vědět i ministr Bárta. V této souvislosti se v MfD pohoršují, že stranou zůstává jádro případu, podezření z korupce na ministerstvu životního prostředí. To je omyl, k jádru případu patří i chování pana Johna a Věcí veřejných. Prezident Klaus se zastává policejního prezidenta i odstoupivšího ministra Drobila (nemohu zastřít, že ve chvíli, kdy píši tyto řádky, už vím, jak dlouho mu to vydrželo).

Vzhledem k nahromaděným osobním problémům bohužel nestačím reagovat na denní události, a tak stranou zatím zůstala návštěva bavorského ministerského předsedy Seehofera v Praze. Pan ministerský předseda, stejně jako kdysi spolkový kancléř Kohl, zřejmě nahlédl, že snažit se přimět českou politickou reprezentaci k nějakému výrazu lítosti za to, co se stalo před šedesáti pěti lety (nejde jen o excesy, je dobře, že se aspoň o nich teď trochu na nepolitické úrovni mluví, ale o okradení a vyhnání tří milionů obyvatel), je marné úsilí, jsou dílem zatvrzelí a dílem podělaní (spojením obojího vzniká něco pevnějšího než cement). Taky mluvčí SdL Posselt se spokojil s tím, že ho v Černínu nenechali večeřet v místnosti pro služebnictvo a sám premiér Nečas mu podal ruku. Svým způsobem mají oba pánové, Seehofer i Posselt, recht. Němci i Posselt udělali pro česko-německé smíření, co mohli, Češi udělali zatím v podstatě prd. Celá slavná Česko-německá deklarace je podvod, dokument, který si každá strana vykládá po svém a obě jsou na tom potichu srozuměny. Vyhnání je teď naše interní věc. Je třeba, aby se tady, v Česku podařilo prosadit poznání, že toto byl masový zločin. Jistě ne největší z těch, co se z dějinách staly (ostatně jsme malý národ) a jistě se o mnoho víc nad toto uznání z české strany dělat nedá. Upřímně řečeno, kdyby se to podařilo, byl by to o mnoho větší morální výkon, než když jsme kdysi vyhráli dvě světové války (nebo si to aspoň myslíme). Vyhrávat umí kdekdo, přiznat hřích jen málokdo.

Úterý 21. prosince: Premiér Nečas velmi tvrdě vystoupil proti Věcem veřejným a ohradil se zejména proti porušování koaliční smlouvy. Věci veřejné pak asi po deseti minutách jednání koaličních špiček na protest opustily schůzku. Zítra se má hlasovat o důvěře vládě: i když by se VV zjevně jen nezúčastnily hlasování, případně se hlasování zdržely (stačilo by, kdyby to udělalo osmnáct poslanců strany, což by signalizovalo, že vládní většina je ohrožena), znamenalo by to pro vládu obrovitý otřes. Vypadá to, jako by Nečas chtěl svému učiteli na Hradě předvést, že se poučil a je důraznější (prý s ním během dne několikrát konzultoval po telefonu, Klaus musí být v sedmém nebi, tohle Topolánek nedělal). Demonstrace Nečasovy síly je poněkud znehodnocena tím, že jednak požadavky VV byly toho druhu, že je splnit dost dobře nemůže (vyhození Martinů a návrat Michálka do původní funkce), jednak se zároveň omluvil Michálkovi za veřejně vyslovené podezření, že chtěl nahrávat i jeho – jistě, dokázat to nemůže, i když je to velmi pravděpodobné. Bohuslav Sobotka prohlásil o Nečasovi, že se prý začíná podobat Topolánkovi, který také obětoval všechny zásady holému udržení moci - to tedy říká ten pravý, politika ČSSD je pod jeho vedením stejná jako za Paroubka, obětuje všechny zásady jedinému cíli, co nejvíc poškodit a pokud možno svrhnout vládu. Nic dalšího už jeho a jeho přátele nezajímá.

Předseda správní rady Transparency international, bývalý policista Václav Láska v rozhovoru pro Právo prohlásil mj.: „Pokud se někdo rozhodne i pro své vlastní bezpečí shromáždit co největší množství důkazů sám, a teprve pak se obrátit na policii, je to v pořádku.“ To se mi nějak nezdá, buď není něco v pořádku s policií, nebo s tím, kdo se takhle chová (občanská policejní samoobsluha), nebo nejpravděpodobněji s oběma, a to znamená, že (taky) s tím, kdo se takhle chová.

Podle agentury STEM se 88 % občanů domnívá, že největším problémem české společnosti je korupce. Podle toho, co se tu odehrává v posledních týdnech, bych řekl, že největším problémem české společnosti je hysterické očekávání spasitelů, přičemž stačí, že se někdo na funkci spasitele sám důrazně hlásí, a lidé jsou hned ochotni přehlédnout velmi problematické aspekty jeho chování. Měli by se místo toho koukat aby se na světské rovině každodenní politiky spasili sami.

Premiér Nečas si potřásl rukou s členy bavorské vládní delegace, mj. i s Berndem Posseltem. Posselt nato prohlásil: „Jsem nejen spokojen, jsem šťasten.“ Jak málo tomu člověku stačí ke štěstí!

Nemocniční lékaři, kteří dali výpověď, prý všichni nepočítají s tím, že odejdou do zahraničí. Mají spoustu jiných možností: Místopředsedkyně LOK prohlásila: „Když má člověk před jménem MUDr., má dveře otevřené například do politiky“. S MUDry v politice nejsou dobré zkušenosti (MUDr. Rath, MUDr. Bém atd.) a navíc, věcně vzato je pro práci politika rozhodující právní a ekonomické vzdělání.

„Kdyby se dnes sudetští Němci rozhodli, že se vrátí do Česka, nic jim v tom nebude bránit. Dokonce i kdyby se rozhodli koupit si domy, města, půdu, není žádný zákon, který by jim to zakazoval“, píše v LN Luboš Palata. Drzost toho člověka nezná mezí. To by ještě scházelo, aby jim to nějaký zákon zakazoval. Zároveň si nedovedu představit, co by mohlo normálního člověka motivovat k tomu, aby si za drahé peníze kupoval to, co mu bylo kdysi ukradeno. Kdybych byl postaven opřed volbu, že si buď ukradené koupím, nebo zůstanu tam, kde právě jsem, vyberu si to druhé. Prý můžeme stejně jako Bavoři říkat vyhnaným „naši Němci“. Jistě, tak říkal českým Němcům už Masaryk. Nemohu si pomoci, zní to tak trochu jako „naši králíci“. Něco, co nám patří (dostali jsme to kdysi od Dohody jako dárek převázaný mašličkou) a můžeme s tím disponovat ke svému užitku. Fuj!

Středa 22. prosince: Koalice je zachráněna! Ve chvíli nejvyšší nouze se zjevil sám Václav Klaus, pozval si čelné představitele koaličních stran na Hrad a dojednal s nimi kompromis. Kompromis spočívá v tom, že ustoupil Věcem veřejným. Tím podtrhl jednak policejního prezidenta, jehož hlavu daroval Bártovi na zlatém podnose, jednak premiéra Nečase, který už to zase zvoral a tím, že se začal chovat podle Klausových představ (tvrdý politik), posloužil svému mistru a učiteli jako pěkně tvrdě nafouknutý fotbalový pumlíč. Není jasné, zda byla splněna i druhá část véčkařského ultimáta (Michálek se vrátí tam, odkud ho Drobil vyhodil) – dohoda je totiž ústní a tajná a Klaus je jejím „garantem“ (to by mohla být nová ústavní funkce, mohl by být rovnou „generální garant“, což by znělo jako „generální tajemník“). Na novináře prezident apeloval: „Prosím vás, nepitvejte, o které všechny detaily šlo“. To je požadavek legrační a nesplnitelný, to novináři udělat nemohou a nesmějí. Prezident se stal hlavou koalice, premiér Nečas jeho Spejblem (mám na mysli loutku). Řekl bych, že mu to nevadí. TOP09 prý ve sporu zaujala pozici pozorovatele, to je dosti strašná iluze, oslabení ODS v tomto sporu poškodí i je, VV sledují čistě mocenské cíle, jejich populismus je účinnější než ten topkařský, a TOP09 nemá zatím žádnou stranickou základnu srovnatelnou aspoň s tím, co má k dispozici ODS (a co taky není až tak moc). Uzavření nepsané tajné dohody, za jejíž splnění se zaručuje prezident (těžko tomu rozumět jinak, než že zaručí, že ODS poslechne) je něco, co tu po listopadu 1989 ještě nebylo. Výhrady ČSSD jsou pochopitelné a oprávněné. Navíc na to Klaus může šeredně doplatit, ODS už není to, co bývala, když se po sarajevském atentátu semkla kolem svého tehdejšího předsedy.

Před vánocemi využil prezident i svého ústavního práva a udělil milost bolševické prokurátorce Polednové. Řekl bych, že to měl udělat už dávno, teď je trochu pozdě, v předjaří by jí stejně trest vypršel, ta osoba vůbec neměla putovat za mříže (o spravedlivosti rozsudku přitom nepochybuji).

Maďarský parlament schválil nový mediální zákon. Podle prvních zpráv (těžko posoudit jejich autenticitu, zatím nemám k dispozici text zákona) jde o dost problematickou právní normu. Základní tezí je „vyváženost zpravodajství“. Vyváženosti zpravodajství se v mediální oblasti dosahuje pluralitou médií a svobodou podnikání v této oblasti. Maďarská vláda (disponuje ústavní většinou, to znamená, že může prakticky všechno) si za účelem střežení vyváženosti pořídila ústav, jehož ředitele jmenuje premiér a členy mediální rady parlament, kde má vládní strana ústavní většinu, ústavní většinou.

Václav Bělohradský zveřejnil v Právu pozoruhodný článek. Jeho vůdčí ideou je otázka dvojí legitimity vlád: „Legitimnost vlády má dva aspekty – ex titulo a ex modo. V demokratické společnosti je ex titulo nelegitimní vláda nezvolená, která uzurpovala moc třeba vojenským pučem; ex modo je pak nelegitimní vláda, která byla sice zvolena, ale vládne proti sdílené tradici národa, v rozporu s ideou zákona a která bez dohody s opozicí či referenda nastoluje nezvratné změny v rozporu s naší historickou tradicí.“ Čili: nestačí vyhrát volby. Pokud vládnete proti „sdílené tradici národa“, v „rozporu s ideou zákona“ a nastolujete nezvratné směny bez dohody s opozicí, která ve volbách dostala nařezáno (kdo to všechno posoudí? Nejspíš pan profesor Bělohradský a případně několik dalších rozumbradů pomazaných Lidovým domem) nemáte tu pravou legitimitu a proto občané vzhůru do ulic, zdvihněte prapor revoluce (odporu proti nesprávně zvoleným vládám), pan profesor vás bude dirigovat, samozřejmě z Terstu, to je bezpečnější. Teze vlastně zní: vládu nelegitimní ex modo může lid svrhnout např. něčím jako vojenským puč. Tak vznikne vláda, která bude sice nelegitimní ex titulo, ale zato legitimní ex modo. (Když jsem stěhoval do Prahy svou knihovnu, vypadl na mne z jednoho regálu útlý svazek knihy Václav Bělohradský, Kapitalismus a občanské ctnosti, vyšla v roce 1992; nestačil jsem ji tenkrát přečíst, budu to muset udělat teď – bude nesmírně zajímavé srovnat jeho tehdejší názory s jeho dnešními ohnivými revolučními výzvami).

V MfD píší o tom, že občanští demokraté vidí situaci v souvislosti s kauzou Michálek paranoidně, protože podezírají šéfa partnerské strany, že posílá lidi, aby je tajně nahrávali. Jistě, sám „šéf partnerské strany“ to nejspíš nedělá, ale pokud jde o diagnózu MfD (paranoia), nevím, nevím, zda je přesná.

Jeden z motivů, který vedl prezidenta Klause k jeho iniciativě, je zjevně fakt, že mu imponuje spiritus movens VV Bárta – prý ho horlivě telefonicky sháněl hned po krachu koaličního jednání v pondělí. Prezident má rád lidi, kteří projeví sílu (jakou, to není pro něho až tak důležité). Václav Dolejší píše v MfD: „Proč, jak moc a odkdy si ti dva, zarytý konzervativec a tvůrce populistické strany, rozumějí?“ Zarytý konzervativec a tvůrce populistické strany, to vypadá jako dosti zdařilá charakteristika Václava Klause. Proto mu nebude nikdy imponovat pan Nečas, který je mu zcela oddán.

Čtvrtek 23. prosince: Vzhledem k tomu, že v Česku neexistuje tajnost, která by se dřív nebo později neproflákla, objevují se v novinách navzdory přání pana prezidenta první spekulace, co obsahuje tajná dohoda, za niž hlava státu veřejně ručí. Bohužel je obtížné rozeznat, co je pravda a co je fantazie, k tomu bude zapotřebí trochu víc času. Vláda prý byla na milimetr od pádu do propasti, řekl právu „zdroj obeznámený s jednáním na Hradě“. Zdroj si pochopitelně nepřeje být jmenován, což můžeme zneužít k tomu, abychom prohlásili, že patrně kecá. Moc rád bych viděl, co by dělaly VV postaveny před jasnou a tvrdou alternativu: buď toho okamžitě necháte, nebo radši konec. ODS prý rezignovala na jmenování policejního prezidenta a nechala ve výběru nástupce volnou ruku Johnovi. Pozdrav pánbůh. Naštěstí jiný zdroj (rovněž si nepřeje být jmenován) tvrdí, že Nečas bude mít právo veta. VV mají tendenci navrhnout nominaci lidí, jejichž jména padají v souvislosti s případem Monte Argentario. Nový šéf má být „krizovým manažerem“ (typ Pinochet, to byl přece taky takový krizový manager, ne?). DS má dostat jako útěchu do kompetence Generální inspekci bezpečnostních složek. To je ten orgán, který poté, co proběhne vojenský a policejní puč, zkoumá, zda byl proveden v souladu s ústavou a zda se všichni účastníci chovali řádně, jak se na vojáky a policisty sluší. VV prý chtějí do jmenování policejního prezidenta zapojit i opozici (raději opozice než ODS, ostatně hlavního experta ODS přes bezpečnost se podařilo už dávno za spolupráce s MfD vyřídit tím, že o něm nebožtík Mrázek údajně hovořil jako o Íčku; to je argument, jak se lidově říká, jako stehno). Možná, že by stejným způsobem měl být jmenován i premiér. Pokud si ODS a jejich tajný předseda na Hradě myslí, že zažehnali krizi, mýlí se – jenom ji přikrmili, s jídlem roste chuť.

Předseda pražské ODS MUDr. Šťastný (dodatečně ho doplňujeme do seznamu MUDrů, jejichž účast v politice je hotovým neštěstím) je formulační génius. Účast prezidenta v tom, co se událo na Hradě (kdyby to lídři ČSSD nazvali spiknutím, měl bych potíž s protiargumenty), pojmenoval takto: prezident prý v určitou chvíli „jasným autoritativním způsobem ,srovnal´ vládní činitele tak, aby v zájmu zachování státu a reformní koalice vláda existovala dál.“ Prezident podporuje vládu, které se postavil do čela, protože je „v zájmu zachování státu“. To jsou jednak silná slova a jednak kdo to rozsoudí. Ostatní, co vládu nepodporují, jsou tedy protistátní živly? „Martinů zasloužil důstojnější odchod“, prohlásila poslankyně Černochová. To je takříkajíc krok správným směrem, základní otázka ovšem zní: Zasloužil si Martinů odchod? Tím se nikdo vážně nezabýval (nemám na to silný názor, jen upozorňuji, že kromě Johna o tom nikdo moc nemluvil, problém se neřešil). Poslanec Benda zachovává klid: „Bylo patrné, že policejní prezident nemůže být dlouhodobě v zásadním střetu se svým ministrem. To nemohlo fungovat. V tomto směru to nevidím jako fatální ani jako katastrofu.“ Ale: nespočíval střet v tom, že tam John chtěl dosadit „svého člověka“? Ministerstvo vnitra je důležitý orgán, viditelná ruka moci je významnější neviditelná ruka trhu, pokud někdo chce experimentem dokázat opak, je to experimentátor s dynamitem. Policejní prezident má především ze zákona jakousi autonomii, takže nemůže být pouhým otrokem svého ministra. Opak může fungovat velmi dobře, v tom má pan Benda pravdu , bohužel bychom se tak významně přiblížili když ne předlistopadovým poměrům, tedy aspoň autoritativnímu státu.

S prezidentem Klausem se, řekl bych, v jedné věci přece jen shodnu. Je to zásadní hodnocení úlohy Libora Michálka v událostech posledních měsíců. Nepoužil bych tak příkrých slov jako pan prezident, mj. proto, aby mne dotyčný nežaloval, nemám narozdíl od prezidenta imunitu. Pan Michálek se někam vrátí, není jen jasné kam, ODS se dušuje, že zpátky do Státního fondu životního prostředí ne.

Karel Schwarzenberg potvrdil, že během krize mu VV nabídly premiérské křeslo. Nevím, jak by ho chtěly do toho místa prosadit, TOP09 by s ČSSD vládu vytvořit nechtěla (leč by plánovala pomstu za pražskou koalici), a podporu komunistů si dovolit nemůže. Podle předsedy TOP09 to prý bylo jen „vyslovení určitého komplimentu“. Je hezké, že o sobě má tak dobré mínění.

Jiří Franěk píše v Právu, že jediným vítězem politického konfliktu je Václav Klaus. Nevím, pan Bárta má svou stranu-vrabce v hrsti, kdežto ODS je pro Klause pořád holubem na střeše, Topolánek měl na řadu lidí svou emancipační politikou vliv. Podle Petra Uhla tamtéž se Věci veřejné odsoudily k tomu, že budou stranou na jednoho použití, nebyl bych takový optimista, mohou jim dosti stoupnout preference, a až budou ke čtyřiceti procent, mohou se už samy osvědčeným způsobem postarat, aby stranou na jedno použití nebyly. Ostatně, příznačný je chvalozpěv, který tamtéž pěje na prezidentovu adresu generální manažer VV (to je snad správné pojmenování funkce) Bárta. „V moderním managementu projektoví manažeři umějí vyřešit jakýkoli problém podle napoleonského hesla, že ze dvou variant si vyberou tu třetí. A to prezident svou nadprůměrnou inteligencí a stylem manažerské práce udělal… Když jsme tam přišli, tak ODS i VV byly hluboko zakopány na svých pozicích a prezident svojí autoritou hledal to třetí řešení“ (podobá se nespíš prvnímu, véčkařskému jako vejce vejci, proto to nadšení). A sláva mu, on je pašák, a pšikumbré a juchajda a župajda a hujajá, juch, juch, juch – omlouvám se, citát z oblíbené písničky z dětských let je zřejmě nepřesný, hry V+W jsem si do Prahy zatím nepřestěhoval). Pan Bárta v rozhovoru slíbil, že VV budou brzdit své pravicové kolegy, aby reformy byly sociálně citlivé, aby je neodnesla střední třída a aby nebyly na úkor těch nejslabších. V hlásné troubě ČSSD (na komentářové stránce Práva) jsou bez sebe vzteky, „Veverky“ (jak tam jeden soustavně VV nazývá, je to opravdu k pokukání, zvlášť když to dělá po šedesáté, čím starší a obehranější vtip, tím lepší) zjevně ovládají umění být zároveň ČSSD a součást vládní koalice (spojení příjemného s užitečným). Hlavní je boj proti korupci: jakmile se korupčník dopadne, bude pověšen za citlivý orgán do průvanu, až tam budou nakonec viset všichni, kdo si troufnou mít k VV výhrady. O tom, kdo je korupčník, rozhodne, jak je to u nás obvyklé od roku 1948, nebo možná už 1945, ministerstvo vnitra.

V ODS prý panuje nespokojenost s tím, že Nečas ustoupil Věcem veřejným příliš. To je velmi decentní formulace, příliš neustoupil Věcem veřejným, ale Klausovi. Podle LN Klaus na Nečase při jednání chvílemi i křičel (ví, že si to může dovolit). Upozornil přítomné, co by mohlo v případě pádu koaliční vlády nastat, to je poslední argument českého ústavního činitele. Stejně jako tchoř, když je v úzkých, začne smrdět, český ústavní činitel vypustí „nedozírné následky“. Zabírá to stejně. Citují některé výroky z řad ODS, které svědčí o jisté nespokojenosti, zdůvodněné dosti pádně: „V ODS málokdo chápal už Nečasovu omluvu Michálkovi, natož vycouvání z našich postojů, navíc požehnaných grémiem i poslaneckým klubem“, „Nejde ani tak o pozici policejního prezidenta. Ale o precedens, že se jedna z koaličních stran domáhá ústupků za to, že podpoří koaliční projekt a nebude hlasovat s opozicí“. Proč ale proboha mluví o Nečasovi, a ne zároveň a na prvním místě o Klausovi? Nečas v rozhovoru v LN zdůrazňuje významné ústupky, které se mu ruku v ruce s Klausem podařilo vybojovat: „Tak pan policejní prezident se sešel s panem prezidentem republiky a na základě toho odstoupil ke konci roku. Nestalo se to, co požadoval jeden koaliční partner, aby odešel s okamžitou platností před hlasováním o důvěře“ (časový rozdíl je něco málo přes týden, nebo snad chce pan premiér říci, že donutili VV, aby jim důvěřovaly, přestože je během toho týdne mohli ještě podrazit?).

Dohoda o návratu pana Michálka je prý „volnější“. Moc by mne zajímalo, co to znamená. Vrátí se taky ne hned, ale až za týden?

Pondělí 27. prosince: „Zlý muž“ VV, expolicista Huml prohlásil, že příště už vládu nepodrží. Myslím, že by měl co nejdřív dostat příležitost, on a celá VV. Sám pan Huml ovšem nestačí, k ohrožení vlády je zapotřebí osmnácti dalších, a jako osamělý , pokud jde o vliv, taky nemohl ani čuchnout).

V rozhovoru pro Právo říká odcházející policejní inspektor znovu, že musí mít maximální důvěru ministra vnitra. Měl by mít maximální důvěru přinejmenším celé vlády, ministr vnitra ho sice může jmenovat, ale ne už odvolat. Jakub Troníček, který rozhovor pořídil, policejnímu prezidentovi vytýká, že neměl problémy se „svými“ ministry z pravicové i levicové části spektra. To je přece správné, policejní prezident je státní úředník, ne politik.

V Bruselu odmítli požadavek pěti členských států EU, aby byla celoevropsky zakázána propagace komunismu. To by bylo v podstatě OK, kdyby zároveň zrušili zákaz propagace nacismu. Ten zákaz obsahuje nevíru v evropskou veřejnost. Jako by bez klacku represivního zákona by byla celá nebo aspoň její část schopná vrátit se k tak ohavné a zrůdné ideologii. Je to přiznání slabosti a souvisí s tím, že se Evropa nechce znát ke svému křesťanskému zakotvení (nebylo by to multikulti). Pokud jde o debily, kteří jsou přesvědčeni, že nápis Gott mit uns na opascích německých vojáků za války znamenal zakotvení nacismu v křesťanství, svědčí to o tom, že naopak v křesťanství nejsou zakotveni oni.

Podle MfD Věci veřejné hrozí, že pro neplnění koaliční smlouvy příští rok odejdou z vlády. Nezmínili už nějak, že zároveň taky chtějí fakticky koaliční smlouvu revidovat. To by se penguinistům a mediálním ředitelům české politiky nemělo stávat.

Úterý 29. prosince: Ukázalo se, že si LOK najal marketingovou agenturu na propagaci akce „Děkujeme, odcházíme“ (vymysleli ti géniové i pěkné heslo „Náš exodus, váš exitus“? Koukal jsem, že z propagačních sanitek už zmizelo). Kolik za to lékařští odboráři vyplázli, odmítly obě strany sdělit (zdůrazňuji, že jde o akci nemocničních lékařů), šéf LOK Engel tvrdí, že sumu (údajně několik milionů Kč, jak tvrdí zdroje, které si nepřejí být jmenovány, obávají se snad smrtící injekce?) uhradili ze svých členských příspěvků. Když na to mají, nejsou na tom zase až tak špatně, ne? Kdesi jsem si přečetl, že odchází též MUDr. Engel s celou rodinou, a jinde zase, že si to možná někteří odcházející rozmyslí, pokud vláda prokáže pevnost. Modlím se k Bohu aby mezi nimi nebyl MUDr. Engel a jeho blízcí. Pravděpodobnější ovšem je, že se vláda podělá stejně, jako se pod Klausovou taktovkou podělala teď. Ostatně, co říkali (údajně!) zkušení Nečasovi spolubojovníci o nynějším premiérovi: podělal se jednou, podělal se po druhé…

Dovedu si představit přechod k Bártovi, prohlásil prý Libor Michálek: znamená to na nabídnuté místo ve Státním formu dopravní infrastruktury, nebo do Věcí veřejných, nebo nedej Bože do ABL (tam ovšem je teď jiný Bárta, pan Michálek jistě ne, že).

ČSSD zamítla vládní návrh na přímou volbu prezidenta. Vláda s ní dostatečně nevyjednávala a nezajistila si dostatečnou (ústavní) většinu. ČSSD ovšem žádá zároveň se změnou volby také změnu pravomocí hlavy státu (např. omezit pravomoci ohledně jmenování funkcionářů ČNB a předsedy Nejvyššího správního fondu) a zajistit jeho odvolatelnost. To první mi připadá rozumné, měly by se taky přesně formulovat a zároveň velmi omezit prezidentovy pravomoci v zahraniční politice), to druhé se mi nezdá, prezident, poté, co byl zvolen, by neměl být při výkonu funkce závislý na nějaké většině.

Ministr Heger v zoufalství navrhl, aby se vyprázdněné nemocnice změnily na „střediska první pomoci“. Hejtmani (mocenská základna ČSSD) to považují za skandál a žádají svolání Bezpečnostní rady státu. Nesouhlasí i „sami lékaři“ (vyplňte „nemocniční“ a organizovaní). Podpora ČSSD LOKu je typický projev paroubkismu v politice strany. Ať se všechno sesype, jen když se přitom sesype i vláda. Chtěl bych vidět, jak by Miniparoubkové z vedení dnešní ČSSD přiznali lékařům (nemocničním) trojnásobné platy nad průměr. A co by tomu řekli naši pracující. Jinak na současné krizi ve zdravotnictví mají „zásluhu“ i všechny vlády od převratu do dneška. Problém není, jak se zdá, v tom, že lékaři u nás nemají stejné platy jako na Západě, ale že musí na to, aby si vydělali stejnou sumu jako jejich kolegové v privátní sféře, pracovat změřitelně více, protože nemocnice jsou dosud státní a v podstatě socialistické. Další problém ovšem je, že je krize a ve státním sektoru se snížily platy, doba nejméně příhodná pro jejich zvyšování v části státního sektoru. Za nynější nestydaté vyhrocení situace ovšem odpovídá hlavně organizovaná nemocniční lobby LOK-ČLK, podporovaná (zatím) sociálními demokraty, zejména jedním.

„Demokracie je pěkná věc, ale má jednu vážnou chybu. Hlasy dvou hlupáků váží více než hlas jednoho rozumného člověka“, píše v Právu Jiří Hanák. Mělo by se s tím něco dělat. Nejlepší by bylo, kdyby si politici (především ti zodpovědní, sociálnědemokratičtí, s komunistickou podporou, ostatně komunisté jsou jen zdivočelí čeští sociální demokraté) nejprve zvolili inteligentní voliče a ti by pak zpětně zvolili své politiky.

Podle agentury Median by si většina lidí přála za prezidenta prof. Švejnara. Chce ho 30 % lidí, 60 % ovšem neví, koho volit. Na volbu v druhém kole by to ovšem mohlo stačit. Tentokrát pan profesor nebude asi potřebovat ke svému zvolení komunisty, to je pozitivní. Negativní je, že minule je potřeboval, a přesto kandidoval.

Milost je podle pana Kamberského (v dnešních LN) podmíněna lítostí. Píše to na okraj prezidentského omilostnění prokurátorky Polednové. To je omyl, lítost není podmíněná ničím, protože je to lidský odlesk Boží milosti, která je dána Jeho rozhodnutím a člověk si ji tedy nemůže zasloužit. Myslím, že institut milosti tohoto typu má v civilizovaném státě, který není multikulti, a tím pádem tak trochu říznutý mj. i islámem, své místo.

Středa 29. prosince: Věci veřejné díky Klausovi a ODS (a taky, co si budeme povídat, pobavenému přihlížení TOP09) nabraly tempo. Chtějí, aby základní principy důchodové a zdravotní reformy byly schváleny jako ústavní zákon, to znamená v dohodě s ČSSD. Teď už se obává pádu vlády i Kalousek, proboha, co si ten člověk myslil, když byly v sobě ODS a VV, že se ho to netýká? Zdá se, že jsem ho přecenil, je to taky jen intrikán. VV si ovšem tu věc chtějí jako správná strana postavená na přímé demokracii požehnat od svých voličů a příznivců, tzv. véčkařů. Základní otázka zní: „Mají VV vyjednávat se svými koaličními partnery, aby byly základní principy důchodové reformy schváleny jako ústavní zákon?“ (generální manažer Bárta pak upozornil, že nejde o to, zda mají být ústavním zákonem, ale jen o to, zda o tom má strana vyjednávat: pan Bárta si očividně z někoho dělá srandu, jsou dvě možnosti a) z koaličních partnerů, b) z véčkařů. Nejspíš napoleonsky – viz jeho výrok výše - z obou). Nejkřuplavější otázka v chystané anketě ovšem zní: „souhlasíte se sjednocením DPH na 19 % pod záminkou (pro nechápavější čtenáře jsem podtrhl) financování důchodů bez plné kompenzace důchodcům a rodinám s dětmi?“ To svou sugestivností zhruba odpovídá otázce: „Chcete, aby předsedou vlády byl nadále ta kurva Nečas, nebo náš starý dobrý Radek John?“ Pokud zbylé dvě strany včas nepostaví VV do zásadní otázky, bude za nějakou dobu už pozdě.

Pražská ODS nominuje na uvolněné místo ministra životního prostředí starostu Prahy 6 a poslance Tomáše Chalupu. Pro Chalupu (on sám myslím není MUDr.) se vyslovil MUDr. Šťastný, předseda pražské organizace, a zároveň i prof. ing. (nikoli MUDr.) Václav Klaus, prezident ČR a tajný předseda ODS. Je to na dobré cestě.

V Právu (a v menší míře v MfD) zveřejňují přehledy o kvantech odcházejících lékařů (rozuměj nemocničních). Já bych si počkal, žádná kaše se nejí tak horká, jak ji MUDr. Engel s MUDr. Kubkem (a s MUDr. Rathem v pozadí?) uvaří.

Jiří Hanák píše v Právu, že lékařství není zaměstnání, je to – nebo mělo by to být – poslání. Toto tvrzení se mi jeví jako kýčovitá drzost. Každé povolání (i povolání metaře) by mělo být posláním, ale jen velmi málo metařů ho tak bere. A jak je tomu u lékařů v nemocnicích? To procento je důležité. Lékaři nejsou žádná vyvolená profese, jen mají v rukou proti nám pacientům mocné zbraně, které svádí k aplikaci. Ti, co berou své povolání jako poslání, by jich nikdy nezneužili. Kolik jich asi je? Akce „Náš exodus, váš exitus“ mne naplňuje jistou skepsí.

Prezident Medvěděv se ohradil proti výroku premiéra Putina, že Chodorkovskij je zločinec, který patří do vězení. Důvod by byl v civilizované Evropě neprůstřelný, oficiální činitel se nemá co vyslovovat k procesu, který ještě neskončil. Přiznám se, že prezident Medvěděv je pro mne záhadou: je to jen hra, nebo to myslí vážně? I kdyby to byla jen hra, proč si pak kope vlastní hrob, s rozumnými argumenty nemůže před frustrovanou (z rozpadu SSSR, nestrávili ho podobně jako kdysi Němci pád císařského Německa) a zmanipulovanou ruskou veřejností obstát.

Podle Věcí veřejných je dohoda s lékaři (nemocničními, organizovanými) na nejlepší cestě. Jedná s nimi generální manažer VV a ministr dopravy (o jeho ministerské kompetenci v oboru medicíny nemůže být pochyb) Bárta. Bártovo výchozí stanovisko je „lékaři si zaslouží vyšší mzdy, ale mohou je dostat až jako výsledek úspor“ (to je OK v tom smyslu, že všichni si zasloužíme vyšší mzdy, případně vyšší důchody,ale můžeme je dostat až jako výsledek úspor). Ale už samo jednání neslibuje nic dobrého. Vláda by se neměla podělat ani před lékaři, ani před VV. Tady je zaděláno na obojí. Poplašnou zprávu šíří i penguinisté z MfD: „Už se na vás těšíme, lákají české doktory Horní Rakousy“. Uvidíme.

Některé kroky nové maďarské vlády (mediální zákon) jsou problematické, a to velmi. Zdá se, že „byrokrati z Bruselu“ toho chtějí využít ke křížovému tažení proti Maďarsku. Předseda německých zelených Trittin prohlásil pro The Times, že „evropské hodnoty se nesmějí obětovat na oltář hloupého nacionalismu“. To jsou dosti pitomé řeči. Patří versailleský diktát a to, co po válce upekli (pod tlakem, samozřejmě) západní spojenci se Stalinem, k evropským hodnotám? Pro bruselskou Evropu je nejdůležitější udržení statu quo. Na účet slabých, „poražených“ samozřejmě. Že v takové situaci mají stresovaní slabí a poražení sklon blbnout, je pochopitelné (viz Němci po první světové válce). Možná, že se v Maďarsku už stalo něco nenapravitelného. V tom případě mají hlupáci z Bruselu a vítězové obou světových válek typu ČR na situaci vrchovatý podíl viny.

Ministr vnitra a nominální předseda VV Radek John prohlásil podle LN: „My máme ve vládu stejnou nedůvěru jako občané. A pokud budeme bojovat pouze ústy, a ne konkrétními činy, tak nevydrží, protože my ji opustíme.“ To je jednak vyhrožování (cestu k němu otevřel prezident Klaus), jednak drzost, protože pan John je členem vlády. Ve vládě je strana, která má ve vládu, ve které je, stejnou nedůvěru, jako občané. Problém je v tom, že občané, na rozdíl od Johna, ve vládě nejsou. Mělo by se to srovnat. A protože občany en bloc do vlády přijmout nelze, bylo by účelnější pana Johna a spol. z vlády vyhodit, i za tu cenu, že vláda pak padne. Taková vláda, v níž je ministrem vnitra člověk, který k ní nemá důvěru, přece nemá žádný smysl. Zda si přitom lidé myslí, že vláda padne (nebo že „skandál Drobil půjde k ledu“) není rozhodující. Nejde o to, co si lidé myslí, ale co má být, co je účelné, smysluplné, správné řešení. Pan John ve vládě zjevně účelné řešení není. Dobrý politik dokáže lidi o své dobré politice přesvědčit. Demokracie „není o tom“, jak se dnes módně říká, co si přeje lid, ale o tom, že lid je možné o správné věci přesvědčit. Demokracie stojí na důvěře v lid a ne na slepé poslušnosti náladám veřejnosti. Člověk se může mýlit, zároveň ho lze přesvědčit o tom, že se mýlil.

Čtvrtek 30. prosince: vedoucí činitelé Věcí veřejných teď vysvětlují formulaci o „sjednocení DPH na 19 % pod záminkou financování důchodů“. Místopředsedkyně Karolina Peake k tomu prohlásila: „Nevím, zda byla pokládána (ta otázka) s nějakým sugestivním záměrem. Myslím si ale, že z námi navrhované důchodové reformy je jasné, k čemu směřujeme my. Takže chceme, aby v otázce bylo i vysvětlení, a ne jen souhlasíte, že…“ Ale, ale, paní poslankyně, „pod záminkou“ není vůbec žádné vysvětlení, ale spíš urážka. Generální manažer Bárta zase odpověděl: „Přiznám se, že do doby, než mi volali novináři, tak jsem tento problém nevnímal.“ Nějak nemohu uvěřit, že by pan Bárta byl tak málo vnímavý (možná ale, že otázky vůbec neviděl, to se samozřejmě stát může).

ODS by ráda viděla (a na Hradě to prý navrhla), aby Věci veřejné vyměnily ministerstvo vnitra za ministerstvo životního prostředí. To je poněkud opožděné, měli to dohodnout při tvoření vlády, a ani tenkrát by ODS neměla moc šancí. Taky výměna ministerstva vnitra za ministerstvo spravedlnosti je pro VV krajně nevýhodná, ostatně už komunisté věděli, proč v roce 1945 nechali spravedlnost národním socialistům, kdežto vnitro si se vším důrazem vyhradili.

S problémy českého zdravotnictví to lze přehánět na všechny strany. V dnešních LN vyšel článek Adama Ábelovského o tom, že „zdravotnictví vyléčí jedině trh“. Začíná tezí „zdraví je zboží“. To bohužel není tak docela pravda, nějak to souvisí s otázkou života a smrti, což se dá o rohlících říci jen těžko. Lidé se v situaci, kdy je jejich zdraví vážně ohroženo, bojí o život, a proto je jejich vztah k lékaři všeobecně jiný než např. k pekaři. Proto tvrzení „lékaři jsou pravděpodobně ve společnosti nejváženější skupinou obyvatel“ je třeba doplnit o to, že člověk se o své zdraví bojí a ve vztahu k lékaři se to nemůže neprojevit. Čili nejváženěji, protože nejobávanější? Přitom je jistě pravda, že by se vztah lékař – pacient měl s uvážením toho všeho co nejvíc přizpůsobit vztahu zákazník – poskytovatel služby. Z toho hlediska je zaručení spravedlivé mzdy poskytovateli služeb jen jedna stránka věci, druhá je poskytnutí základních jistot a bezpečí pacientovi, a to už není jen otázka tržních vztahů. Věci jako slogan „náš exodus, váš exitus“ tyto jistoty a bezpečí mírně řečeno neposkytují. Jde v podstatě jenom o to, jaké prase musel být ten, kdo si to vymyslel, a jaké prase musel být ten, kdo to schválil. Nespokojenost lékařů v nemocnicích lze v mnoha ohledech chápat a nebylo by spravedlivé ji samu o sobě problematizovat. Na nespokojenost a obavy pacientů nad přístupem lékařů (nemocničních, organizovaných) jak reprezentativní lékařské organizace (ČLK), tak ČSSD neberou příliš velký ohled. A to proto, že se to ČSSD hodí v jejím boji za svržení vlády a lékařským organizacím v jejich boji za vyšší plasty svého členstva (jistě, nejde jen o platy, ale že by byly něco vedlejšího, to by si snad netroufli tvrdit ani MUDr. Rath, MUDr. Kubek a MUDr. Engel, přišli by o podporu).

Pátek 31. prosince: Podle agentury CVVM je u nás na svou vlast hrdá jen polovina obyvatel. Sama otázka je nesmyslná, člověk může být hrdý na to, co dobrého udělal (např. pro svou vlast) a ne na něco, co vzniklo bez jeho zásluhy. 40 % lidí se stydí za politické představitele a politiku obecně. A kolik lidí se stydí za sebe (a za své spoluobčany)? To z ankety vyplývá jen nepřímo. Jací jsme? Společenští, máme smysl pro humor, jsme ambiciózní, chytří, sympatičtí a příjemní. To zase zjistila agentura Focus. Zkrátka zemský ráj to na pohled. Jsme taky pracanti, polovina z nás zažila ve svém životě nouzi, přesněji řečeno myslí si to, přitom poslední dva návaly skutečné dusivé bídy zažila naše vlast v době první světové války a pak snad v době hospodářské krize ve třicátých letech minulého století. Jedinou vadou na kráse je, že dáváme úplatky. Zda taky úplatky bereme, není jasné, z ankety pouze vyplývá, že podle názoru většiny je hřích nebrat úplatky tam, kde je to možné. Což je dostatečná odpověď. Nechybí náhodou ve výčtu národních vlastností nestydatost? Ostatně proč by měli být politici lepší než občané? Neměla by se rozběhnout široce založená akce „vyměňme občany“? Lékařský exodus by se dal v těchto souvislostech chápat jako slibný začátek.

Ministr spravedlnosti chce změkčit tzv. náhubkový zákon. Novináři by měli mít v budoucnu možnost zveřejňovat informace z trestních řízení, pokud se týkají korupce politiků nebo jiných státních funkcionářů. Má jít i o záznamy odposlechů bez ohledu na to, zda budou použita u soudu, pokud z nich vyplývá, že se veřejný funkcionář dopustil trestné činnosti. To je naprosto nehorázné, jediný, kdo má právo rozhodnout, zda se funkcionář dopustil trestné činnosti, je soud. A pokud jde o veřejný zájem: ochrana osobnosti je skutečná a má přednost před vždy sporným veřejným zájmem. Co je veřejný zájem, se často pozná až dlouho poté, co se inkriminovaná věc odehrála. Používání všech odposlechů pořízených policí a vynesených do médií by mělo být nadále trestné a okořeněné mastnými pokutami. Ochrana soukromí občana je důležitější než pseudospravedlnost nasimulovaná v mediálním lynči.

Podle průzkumu agentury Median pro MfD mělo 44,8 % radost z odchodu Mirka Topolánka z vedení ODS, kdežto z odchodu Jiřího Paroubka z vedení ČSSD jen 35,2 %. Jak by ne, když MfD se na rozvinutí skandálu, kvůli němuž musel Topolánek odejít, činně podílela. V té souvislosti se musím přiznat, že z odchodu Mirka Topolánka jsem měl radost pramalou (představoval jsem si, co asi bude ODS bez Topolánka dělat, a je to přesně to, co teď dělá – od pražské koalice po kapitulaci před politickým vydíráním VV). Naopak z odchodu Paroubka jsem měl radost, která se procenty nedá vyjádřit, jen jsem nějak nevěřil, že by se v ČSSD našel nějaký lepší lídr (že se najde někdo méně sprostý, v to jsem doufal; marně, MUDr. Rath chybějícího Paroubka hravě zastane).

Pondělí 3. ledna: hlavní slavnostní politickou událostí prvního dne v roce bývá novoroční projev prezidenta ČR. Prezident byl v dobrém rozpoložen, na sklonku jeho působení v úřadě se mu konečně splnil sen stát se něčím jako premiérissimem. Je otázka, zda to s Věcmi veřejnými v zádech bude úplná idyla. Poté překvapil prohlášením, že k žádné dohodě na Hradě s koalicí nedošlo. Jistě, nic nebylo zapsáno ani zveřejněno. Jen bylo o tom povídáno a média to překroutila, protože nedbala na premiérissimovo varování, aby v tom moc nešťourala. Hlavní důvod, proč Klaus jakoukoli dohodu popírá, je nejspíš potřeba popřít, že by mu byl přislíben větší podíl na zahraniční politice. Podíl prezidenta na zahraniční politice je díky vágnosti ústavy věcí precedentu a Klaus je schopen si za Nečasovy pomoci leccos vyboxovat.

Něco jako novoroční poselství pronesl v rámci Otázek Václava Moravce i Klausův předchůdce Václav Havel. Zaujalo mne zejména, jak energicky se vyslovil pro přijetí eura. Proč to dělá, je to ekonomický problém a rozumí tomu asi tak, jako já, tj. vůbec ne.

Předtím, než byla odsunuta, vyjádřila se někdejší státní zástupkyně Vesecká k vyšetřování kauzy Michálek a prohlásila, že policie ji stíhá příliš úzce. Je zjevné, že pociťuje jakýsi nevděk za to, jak s ní vymetli. Úplně se jí nedivím, jednu chvíli to vypadalo, že jediná možnost jejího dalšího uplatnění je buď slavnostní upálení na Staroměstském náměstí nebo společná cela s paní Brožovou-Polednovou. Paní Vesecká je mimo jiné i jednou z obětí labilního způsobu vládnutí v letech 2006-09 a hlavní chyba, kterou udělala, je, že ze svého místa včas neodešla.

Rozhovoru pro Právo se středočeský hejtman Rath vyjádřil poměrně zdrženlivě k problému s odchodem lékařů, a hlavně řekl, že všechny, co podali ve středočeském kraji výpovědi, zpátky nevezmou. Rath byl, pokud se dobře pamatuji, už v době svého ministrování pro „zeštíhlení“ sítě malých nemocnic, teď se něco podobného děje, aniž by za to nesl politickou zodpovědnost. Kdyby se ukázalo, že toto „samovolné“ opatření je opravdu rozumné, byla by to pro něho jakási satisfakce.

Vláda počítá s tím, že podle chystané novely ústavy nebude moci policie stíhat prezidenta pro trestný čin či přestupek jen po dobu, kdy bude ve funkci. Znamená to, že jakmile skončí, hned ho zavřou?

Ministr Bárta tvrdí, že na jeho diskreditaci byla vypsána odměna padesát milionů Kč. Nejsou to náhodou vyhozené peníze?

Úterý 4. ledna: Největší šance stát se ministrem životního prostředí má prý poslanec ODS a starosta Prahy 6 Tomáš Chalupa. Tvrdí to (podle Práva) vlivný občanský demokrat, který si nepřál být jmenován. Je to nová funkce v ODS (ne ministr životního prostředí, ale vlivný poslanec, jenž si nepřeje být jmenován?) A bude se i do budoucna vyjadřovat ke všem lehce tajemným událostem ve stranickém zákulisí? Bylo by dobré, kdyby stejně jako prezident bude moci být trestně stíhán po skončení svého volebního období, byla po skončení volebního období poslance, zastávajícího tuto funkci (vlivného poslance, který si nepřál být jmenován), bylo jeho jméno zveřejněno. Jinak Chalupův vstup do vlády je pravděpodobný, podporuje ho premiérissimus Klaus a nominace by byla příjemná i pro Nečase, jehož vztahy s pražskou organizací jsou zatím dosti napjaté – veřejně nesouhlasil s koalicí na pražské radnici. Je pozoruhodné, že ODS nemá k dispozici nikoho, kdo by se problematikou životního prostředí zabýval. Tím se otvírá cesta pro různé fanatické ideology, s nimiž pak duchovní otec strany zuřivě polemizuje (jinak by se nudil).

Policie se zabývá tím, zda se premiér Nečas (a taky ministr vnitra John) nezpronevěřili zákonu tím, že věděli o možném podezření na korupci a neobrátili se na policii. Co to znamená „možné podezření“? Představuji si, že jdu po ulici, najednou ke mně přistoupí jakýsi člověk, dloubne mne palcem do břicha a vybafne na mne: já jsem nějakej Michálek, a na Životním prostředí se korumpuje. Za několik měsíců, případně týdnů mne pak začne popotahovat policie.

Už jsem tu psal o tom, že Václav Klaus popírá existenci nějaké hradní dohody, která by byla předcházela hlasování o nedůvěře vládě. K tématu se dnes vyjadřovali pozoruhodným a zábavným způsobem představitelé dalších koaličních stran.

Vládní úřad se na poslední chvíli rozhodl, že bude požadovat změny v Johnově protikorupčním plánu. Na tom, že se tak stalo pouhé dva dny před tím, než má být projednán ve vládě, jistě není nic hezkého. K jednotlivým bodům, které úřad kritizuje, se necítím kompetentní se vyjadřovat, pouze nemohu zamlčet, že statut „spolupracujícího obviněného“ mi připadá velmi podezřelý (spolupráci obviněného může přece ohodnotit soud a to by mělo stačit). Připadalo by mi velmi podezřelé (a zároveň velmi obvyklé v tom nejhorším slova smyslu), kdyby se v rámci věci všeobecně považované za svatou, prosazovaly věci pořádně nekalé. Boj proti korupci dnes frčí. Kdo by nebojoval proti korupci; troufnete si dnes říci „mně korupce nevadí“? Lynčovali by vás, i když jste nikdy nikoho nezkorumpoval. Ti, co korumpují, ovšem něco podobného nikdy neřeknou. Naopak, mám podezření, že někteří z nich zároveň horlivě bojují proti korupci, kterou sami provozují. Ministr John si stěžuje, že premiér chce zmrzačit protikorupční opatření vlády. Jenže stejně důležité jako bojovat proti korupci, nebo možná ještě důležitější je zabránit tomu, aby se boj proti korupci stal zástěrkou pro mrzačení nebo dokonce demontáž demokracie.

Uvnitř lékařské profese vznikl jakýsi nesoulad: ambulantní lékaři těm nemocničním vyčítají, že bojují jen za sebe a nevyzvali je ke spolupráci. Někteří jdou ještě dále a tvrdí, že kampaň LOKu je příliš agresivní a na lékaře vrhá špatné světlo (to je krok správným směrem, nevelký, ale sluší se ho ocenit). Totéž platí o konstatování, že akce je špatně načasovaná na dobu protikrizových úsporných opatření.

V MfD se odehrál zázrak, vyšel tam objektivní článek o situaci v Maďarsku. Číst text pana Petra Bally je po Palatových extempore v LN skutečná úleva. Jen se obávám, že autor má přece jen určité iluze: „Jeho (Orbánovo) postavení a zvláště nový mediální zákon sice vyvolávají obavy, ale jak bude v praxi uplatňován, na to si budeme muset počkat.“ Zákon jsem si přečetl zatím pouze zběžně, a otevřeně řečeno připadá mi dosti úděsný. Jeho přijatelná aplikace je představitelná jenom tak, že během ní bude porušován, a to není taky nic moc. Jinak se musím přiznat, že nerozumím slovenskému odporu vůči novele maďarského zákona o občanství (umožňuje poskytnout maďarské občanství i Maďarům v sousedních zemích). Protestují jen Slováci, Fico protestoval zuřivě, Radičová umírněně. Zdá se, že jí vadí hlavně to, že by s občanstvím nabyli žadatelé i volební právo v Maďarsku. Proč? To se přece dotýká maďarských, ne slovenských zájmů – lidé, kteří v zemi nežijí, budou moci ovlivňovat výsledky voleb do parlamentu. Nynější vláda maďarská vláda, jak se zdá, kalkuluje s tím, že noví občané pak budou hlasovat ve prospěch vládní strany a fakticky zkreslí výsledky maďarských (ne slovenských) voleb. Taky mi není jasné, proč proti zákonu protestuje jen Slovensko – početná maďarská menšina je ještě v Rumunsku, Srbsku, a o něco méně početnější na Ukrajině (počet Maďarů v Chorvatsku je nevýznamný, ve Slovinsku jde o několik vesnic).

Středa 5. ledna: V ČSSD probíhá přátelovražedný ideový boj, o jehož živení se stará zejména expředseda Paroubek. Uvažuje o tom, že podpoří kandidáta ne předsednický post Michala Haška. Důvodem je údajně to, co řekl na Haškovu adresu doyen strany Valtr Komárek (totiž že je sice chytrý, ale velmi ambiciózní, což Komárka děsí). Paroubek předtím Haška kritizoval a otřela se o něho i jeho choť ve své knize memoárů paní předsedové (charakterizovala ho jako Tvrdíkovu hračku). Všechno je ale složitější, Paroubkovi vlastně nejde ani tak o Haška, ale o Komárka, který zase kdesi přirovnal Paroubka ke Gottwaldovi. Paroubek na svém blogu reagoval tím, že Komárek je starcem bažícím po poctách jako květinka po kapičce rosy, je to člověk, kterému se nepovedl život a on se za to mstí všem úspěšným. Od Paroubka to opravdu sedí, jemu se nepovedlo jeho velkohubé tažení za mocí a slávou a teď se mstí svým bývalým podřízeným, kteří ho fakticky motivovali k odchodu ze stranické špičky (dobře věděl, že mu nic jiného nezbývá). Hašek je samozřejmě v obraze a kromě toho nezapomněl, co všechno o něm expředseda a jeho choť napovídali. Nicméně – v sociální demokracii je veselo.

Ministr vnitra John vypsal výběrové řízení na policejního prezidenta, do komise chce jmenovat i sociální demokraty Bublana a Pecinu (tím by ČSSD nesla za jmenování policejního prezidenta zodpovědnost, zároveň by se jí dostalo té cti, že by mohla podpořit véčkařské ambice na ovládnutí policie). Premiér Nečas má problémy s Johnovým protikorupčním plánem, Úřad vlády sdělil na poslední chvíli řadu připomínek. Mezitím vláda protikorupční strategii podmíněně schválila, pět bodů (včetně „spolupracujícího obviněného“) zůstalo zatím otevřeno s tím, že budou dopracovány. Debata ve vládě trvala prý tři a půl hodiny, to po tak mohutné odéesácké dělostřelecké přípravě není moc. Odtroubili to na Hradě?

Prezident zabodoval u předsedy Senátu Štěcha. Ten Klausovi uvěřil, že na Hradě před hlasováním o nedůvěře nevznikla žádná zásadní dohoda. Řekl to novinářům po obědě v Lánech. Nebudete tomu věřit, ale předsedkyně Sněmovny Němcová, která se oběda s prezidentem rovněž zúčastnila, pana Štěcha v tomhle podpořila.

Jeden z lékařů, účastníků akce „Děkujeme odcházíme“, si v Právu stěžuje na nepěkné chování české veřejnosti k odcházejícím lékařům: „Jak jsem pochopil za poslední dva měsíce, veřejnost si váží lékaře, který je téměř nonstop v práci, nejlépe nemá žádný majetek a kdykoli a kdekoli s širokým úsměvem na tváři pacienta ošetří. V momentě, kdy se lékař ozve a řekne, že by chtěl lepší plat nebo podmínky, tak už je to špatně a lékaři ztrácejí prestiž.“ No, závisti je u nás jistě hodně, ale myslím, že kritika veřejnosti je v tomto případě víc než nadsazená. V LN se pánové Weiss a Zídek ohradili proti tomu, jak Klaus cituje verše Viktora Dyka. Jistě, báseň vznikla za první světové války a měla nalít občanskou odvahu do žil českých poslanců Říšské rady, která se byla po dlouhé době v r. 1917 svolána. Stejně si ale nemyslím, že by třeba to, jak využívali závěrečných veršů bolševici po únorovém převratu vůči „utečencům“ bylo nelegitimním výkladem, jejich smysl je: nebudeš-li poslouchat hlasu národa, lidu (kdo má právo jde závazně formulovat?), jsi nic a čeká tě zkáza. Tahle myšlenka je nemravná a stály na ní totalitní režimy dvacátého století, ty nacionálně i internacionálně socialistické. Není argument, že se Dyk neobrací na někoho, kdo zamýšlí emigrovat. Lékaři z Děkujeme odcházíme taky v prvním plánu nezamýšlejí emigrovat. Vzkazují lidem: pokud nám stát (vláda, ministerstvo) nepřidá, odejdeme, a vy to odnesete. Proto sebou koukejte hodit a na stát, vládu a ministerstvo pořádně zatlačte, jinak pamatujte, že náš exodus je váš exitus, neboli, opustíme-li my vás, nezahyneme, opustíte li vy nás, zahynete, abych obměnil Dykovy verše. Tato strategie je dost velká drzost, samozřejmě v první řadě od těch, co ji vymysleli a celé hnutí zorganizovali. Běda tomu, skrze koho přichází pokušení.

K věci se vyjadřuje i můj oblíbený autor Tomáš Zahradníček v MfD. Jde o očividné selhání kapitalismu, z hlediska kapitalismu tu máme „příkladně aktivní občany usilující zákonnými prostředky o maximalizaci svého prospěchu“ (správný způsob, jak sloužit obecnému blahu, které individualismus vytváří jaksi mimochodem). Tahle kritika „kapitalismu“ je dost velká demagogie, jde o nezodpovědnou organizovanou akci jednoho odborového svazu. Lékaři odcházeli do zahraničí dříve a budou odcházet i dál, spontánně a neorganizovaně, mají na to právo, je to součást naší svobody. Tihle ale ani nechtějí odejít, chtějí jen pořádně přidat a berou si za tím účelem za rukojmí své pacienty. Nevím, co to má společného s kapitalismem, respektive pokud je to kapitalismus, tak v pojetí Karla Marxe a V. I. Lenina.

„Rakousko nechce vrátit dopisy Karla IV.“, zní titulek zprávy v Mladé frontě Dnes, o záležitosti psaly i další noviny. Jde o dokumenty z chebského archivu, které se do Rakouska dostaly v sedmdesátých nebo devadesátých letech a byly buď prodány soukromým osobám nebo soukromými osobami tak říkajíc zcizeny. Rakouská strana marně poukazuje na tom, že problém není mezi českým a rakouským státem (listiny neukořistily loupeživé jednotky rakouské armády, od vzniku Rakouské republiky jsme spolu žádnou válku nevedli), ale mezi českým státem a soukromníky, kteří mají dnes listiny v držení, je to tedy trestněprávní či soukromoprávní záležitost. Taky bych, být českým novinářem, křičel o trochu méně u vědomí, že původní vlastníci, obyvatelé Chebu do roku 1945, byli nejen o dokumenty, ale o celé město a veškerý svůj majetek oloupeni v roce 1945. Mohli by to tedy chtít zpátky oni, i se vším ostatním. Jistě, to nejde. Samozřejmě, že to nejde. Tak bych aspoň neřičel.

Po Tomáši Zahradníčkovi se dnes hrdě hlásí k Emanuelu Mandlerovi i exsenátor Mejstřík. Být mrtvým, jak vidno, má i své příjemné stránky. Kdekdo se k vám najednou hlásí.

Zesnulý papež Jan Pavel II. je na nejlepší cestě, aby se stal blahořečeným. Lékařská komise vedená osobním lékařem Benedikta XVI., došla k závěru, že způsobil zázračné uzdravení jedné řádové sestry, která stejně jako on trpěla Parkinsonovou chorobou. Bude tedy třeba už jen jednoho dalšího zázraku a proces blahořečení se může rozjet. Jsem zásadně proti tomu, jak jsou katolíci v české společnosti opovrhováni a ostrakizováni, ale tomuhle, musím se přiznat, prostě nerozumím.

V Evropě se zdvihá velká nespokojenost s novým maďarským tiskovým zákonem. Proti se vyjádřili němečtí a francouzští vládní politici, a taky Evropská komise. Nová maďarská vláda se vmanévrovala do slepé uličky, nemůže couvnout, musí jen doufat, že jim v Bruselu nakonec zákon skousnou jako nám kdysi skousli Benešovy dekrety.

Pavel Rychetský nesouhlasí s rozhodnutím Ústavního soudu ohledně toho, aby veřejnost měla právo vědět, kdo ze soudců byl před listopadem 1989 v KSČ. Nechápe, obrazně řečeno, jakou má validitu, zda byl pokřtěn jako luterán nebo katolík. Formulace vzbuzuje dojem, že předseda ÚS se možná stal členem KSČ jako nemluvně.

Čtvrtek 6.ledna: Lékaře, co děkují a odcházejí, dnes už podporuje jen třetina lidí. V první čtvrtině minulého roku to bylo ještě 74 %. Zjistila to ovšem agentura SANEP, která má sice velkou síť respondentů, ale pracuje na internetu, což činí výsledky jaksi částečnými. Důvodů poklesu podpory může být několik: změněná politická situace (vláda s parlamentní většinou, dlouhá doba nestability odezněla a radikálních nespokojenců, kteří podpoří cokoli, jen když to bude proti establishmentu ubylo), dále lid si všiml, že bojuje za to, aby „ti druzí“ brali třikrát víc než on (to lid nesnese, jen má dlouhé vedení a chvíli mu trvá, než mu to dojde), a konečně agresivní a v podstatě zvoraná agitace, která hnutí nespokojených nemocničních lékařů provází. Předseda LOK Engel (řekl bych, že na úrovni PR aktivit má podíl) věří, že „drtivá část veřejnosti“ (tj. lid) pochopí, „že chceme vlastně české zdravotnictví zachránit“. Šťastní lidé! Zachrání české zdravotnictví a jen tak mimochodem dostanou trojnásobné platy. Kterému zachránci veřejných statků se to kdy povede!

Ministr vnitra John navrhuje v „malých obcích“ přímou volnu starosty, který by mohl být také voliči zase odvolán. Tento návrh nepochybně výrazně zvýší chaos na nejnižším stupni samosprávy a vytvoří vhodné podmínky pro manipulaci (osoba přímo volená a přímo odvolávaná má malý prostor pro prosazování nutných, ale nepopulárních rozhodnutí). Není taky přesně určeno, co jsou malé obce (zdá se, že ty do 1500 obyvatel, to není zase tak málo, kolik jich v Česku je?).

Premiér Nečas se veřejně vyjádřil proti rovněž veřejně učiněnému návrhu ministra Johna na navrhovaný způsob výběru policejního prezidenta, přesněji řečeno na složení výběrové komise. Systém výběru je podle něho nepřehledný a politicky zneužitelný, jde o kočkopsa (bájné zvíře v kruzích ODS od dob Miroslava Macka často zmiňované). Jak známo, navrhl John, aby v komisi byli i dva bývalí sociálně demokratičtí ministři vnitra, předseda strany Sobotka to sice odmítá (z dobrých důvodů, které ovšem neuvedl - místo toho řekl, že ČSSD nemá co se plést do sporu mezi VV a ODS, což je sice taky pravda, ale důležitější je, že by ČSSD na sebe úplně zbytečně brala část spoluzodpovědnosti za vládní politiku). Že se Nečas ohrazuje, je sice pochopitelné, navíc John ho postavil před hotovou věc, jenže hlavní chyba se už stala, proč si Nečas nedomluvil předem s VV (a s TOP09) techniku řízení ministerstva, na němž se přece jako na klíčovém musí podílet všechny tři strany. Prý k tomu bylo nakročeno, ale případ Michálek všechno zmařil. Je obtížné zbavit se podezření, že to bylo tak trochu jeho účelem. Tenkrát už tedy bylo taky pozdě.

Bývalý břeclavský starosta Dymo Piškula vydal údajně v době svého úřadování na náklad svého úřadu knížku vlastních veršů pod pseudonymem David D. Kamenný. Knížka vyšla v nákladu 2000 exemplářů (což je hodně) a rozdávala se při slavnostních příležitostech. Podle ukázky, zveřejněné v Právu, je její úroveň otřesná. Lze litovat jenom toho, že ji nevydal pod svým pravým jménem, pak by na ní bylo aspoň něco originálního. Exstarosta je obětí své kulturní vášně, měl by být posuzován shovívavěji, než kdyby byl peníze vložené do vydání knihy použil k nějakým hmotařským účelům (víno, ženy), omezil se tak říkajíc na zpěv.

Předseda ČLK Kubek se postavil v rozhovoru pro Právo za akci Děkujeme, odcházíme způsobem, který podle mého názoru přesahuje všechny meze, a to jménem orgánu, jemuž stojí v čele. Cituji: „Česká lékařská komora je v této souvislosti… povinna varovat všechny své členy – lékaře před riziky, kterým by se vystavili v případě své účasti na poskytování zdravotní péče v rozporu s pracovními předpisy a pravidly lékařské vědy, v nemocnicích, které nebudou disponovat dostatečným počtem kvalifikovaného personálu. Veškerou právní odpovědnost za případná odborná pochybení, ke kterým by došlo, by totiž nesli tito lékaři, kteří by se třeba v dobré víře snažili zdravotnictví „zachraňovat“. To je zastřené vyhrožování těm, kteří se nezúčastní vyděračské akce „Děkujeme, odcházíme“.

V MfD píší (v nepodepsaném článku vedle textu Kateřiny Koubové, oba se týkají opatření nové maďarské vlády), že „nejvíce lidí s maďarskými kořeny žije na rumunském území“. Jakýchpak „lidí s maďarskými kořeny“, Maďarů! Je zajímavé, co spontánního benešovství je zakořeněno v docela mladých lidech, kteří dnes píší o maďarských záležitostech. Citovaná formulace je drzost až na půdu.

Maďarský ministr zahraničí Martonyi se vyjádřil v tom smyslu, že pokud by v Bruselu vznesli výhrady k povinnosti vyváženého zpravodajství, formulované ve sporném mediálním zákoně, maďarská vláda je zohlední. To je skutečně jádro problematičnosti toho zákona – vyvážené zpravodajství vzniká v konkurenci svobodných médií, přičemž ukládat tu povinnost jednomu každému médiu je atentát na svobodu projevu - zákon by se ale musel nejspíš dost důkladně předělat. Pak ale nechápu, proč takovou problematickou a provokativní normu přijímali. V Bruselu by se ale měli taky zlobit sami na sebe, je to jen přenesení pitomé zásady „politické korektnosti“ na národní půdu. Podobně požadavky, aby určitá část programů byla maďarská, je jen „doplnění“ zásady rovněž bruselské provenience, že určitá část pořadů členské země by měla být evropská (vyrobená v Evropě).

O Maďary si dnes kdekdo pucuje boty. (Např. Středoevropan Palata tak činí se svou obvyklou zasvěceností a šarmem: summit Východního partnerství pořádá prý Maďarsko na zámku Gödölö. Jméno ovšem není jméno zámku, ale obce, v níž se zámek nachází, zámku se říká po svém někdejším majiteli Grassalkovichův, a obec se nejmenuje Gödölö, ale Gödöll? - snad ten poslední znak, čárky nad o označují kvantitu, mají v tiskárně LN, když já ho mám ve Wordu. Udělat v jednom jméně dvě chyby, to je rekord.) V tomto kontextu působí poněkud úlevně prohlášení mluvčí ČEZu, který si z pochopitelných důvodů stěžuje na zdanění prosperujících firem, které se dotklo i jeho. Na otázku, zda pokládá mimořádné daně za útok maďarské vlády proti zahraničním investorům, odpověděla paní Nováková: „Rozhodně se ale nejedná o útok na zahraniční investory, jak to některá média prezentují, neboť nové daně musí platit maďarské podniky bez ohledu na vlastnickou strukturu. Navíc nejde ani o jakoukoli žádost o sankcionování Maďarska (ve společném prohlášení postižených zahraničních podniků). Signatáři pouze požádali Evropskou komisi, aby prověřila, zda je nový daňový rámec v souladu s legislativou EU. Organizátoři dopisu informovali i národní ministry, jedná se ale o iniciativu podniků, nikoliv politickou výzvu.“ Je příjemné vidět, že se taky někdo, když jde o Maďarsko, dovede při všem nesouhlasu vyjadřovat slušně.

V LN vyšly dva velmi zajímavé články k současné (snad již končící) hospodářské krizi, od velvyslance v Izraeli Pojara a od Petra Koubského. Zejména k druhému bych ovšem rád připojil poznámku, je jistě pravda, že skutečné překonání krize vyžaduje nějakou motivaci. U nás taková motivace chybí, např. vzdělání samo o sobě jí nedá. V minulosti měla česká společnost dvě dosti mohutné motivace: vlastenectví (dnes se tomu říká šmahem opovržlivě nacionalismus, ale vlastenectví samo o sobě je pozitivní věc, je to vědomí odpovědnosti, kterým jsme spjati se společenstvím, do něhož jsme se narodili a do něhož patříme) a spolu celým naším civilizačním okruhem křesťanskou víru. Dnes společnost v podstatě na obojí rezignovala a náhrady nemá žádné.

Pátek 7. ledna: Předseda TOP09 Schwarzenberg prohlásil, že ve sporu mezi ODS a VV nejde o věcnou otázku, ale o vykřičená ega. Celé mu to prý připomíná to, co zobrazil Stroupežnický v Našich furiantech. To je velmi nemístné bagatelizování sporu. Jde o nejdůležitější ministerstvo (jen slabě příčetní fanatici mohou věřit na „neviditelnou ruku trhu“, stát řídí viditelné ruce), VV jsou v ofenzívě, ODS prohrává, protože věc podcenila a poznala to dost pozdě, a TOP09? Buď vůbec neví, která bije, nebo je – samozřejmě ne pan Schwarzenberg, ale jeho místopředseda – s Bártou domluvena. Upřímně řečeno, to poslední mi připadá poněkud překonstruované. Josef Mlejnek ml. označil dnes v LN Věci veřejné za „marketingový projekt na jedno použití“. Myslím si, že je to krutý omyl. Možná na jedno, ale pak na stálé.

Exministr Bublan se vyjádřil o Johnově výběrové komisi (jde o výběr policejního prezidenta) nakonec dosti skepticky: záměr se posunul do politické roviny, viníkem je John, který místo odbornosti mluví o politických nominacích. To je poměrně přesný popis situace.

Koaliční strany předložily své představy o penzijní reformě. K věci se mohu vyjádřit jen z hlediska objektu těchto opatření, a to virtuálního (mne se to už nedotkne, mám trochu chuť říci, že naštěstí). Je zjevné, že představa VV je s ostatním dvěma neslučitelná, nechtějí dělat nic, jen zvýhodnit lidi, kteří měli (?) nebo vychovali (?) děti. Tento nápad mi připadá absurdní. ODS má představ několik, preferuje dobrovolné ukládání části pojištěncových peněz na individuální penzijní účet, TOP09 chce, aby ukládání bylo povinné. Peníze, které budou po zavedení systému chybět v průběžném financování (dosavadní systém) se nahradí ze sjednocení sazeb DPH (toto sjednocení VV odmítají). Pokud jde o VV, podávají v podstatě opoziční návrh a jejich cílem je utrhnout nějaké preference svým partnerům. Pokud jde o TOP09 a ODS, na základě svých životních zkušeností si nedovedu představit, že bych průběžně svěřoval své peníze nějakému soukromému subjektu v naději, že za čtyřicet padesát let bude ještě existovat. A pokud jde o dobrovolnost, obávám se, že v našem prostředí by vedla k velkoprodukci přestárlých houmlesáků (co se nemusí, to se nedělá). Takže za jediné rozumné považuji sjednocení DPH, jenže to se vlastně důchodů samo o sobě netýká.

Kateřina Neumannová napsala několika stovkám českých politiků úpěnlivý dopis, kterým se snaží dostat z bryndy, neboť formálně odpovídá jako předsedkyně organizačního výboru za obrovský dluh po mistrovství světa v lyžování v Liberci. Nemohu než v této věci znovu napsat, co jsem napsat už dříve: po formální stránce je odpovědná ona a mohou ji klidně třeba zavřít. Po lidské stránce mi celá ta věc připadá vůči ní osobně nesmírně ohavná. Nemohu se zbavit pocitu, že do pochybného podniku byla nastrčená jako bílý kůň. Jistě, pak by to byla její vina (taky). Ale byla by daleko menší, než jak se to dnes prezentuje.

Pan Hulínský, nadějný kandidát na předsedu pražské organizace ČSSD, formuluje programové priority pražských sociálních demokratů: bezplatné jízdné pro děti a mládež do 15 let a seniory nad 65 let. To je věc, která postaví Prahu na nohy! A voliči mezi 65 a 70 lety jí pomohou k tomu, aby se Praha stala baštou levice. Já se na pana Hulínského ovšem vykašlu, bude mi za pár dní sedmdesát jedna a nemám tedy proč ho podporovat.

Sobota 8. ledna: Ministr dopravy Bárta vnáší do systému pokut za dopravní přestupky další dávku sociální spravedlnosti: majitelé drahých aut budou platit víc. Boháči dostanou zahulit, těm v levných autech se to bude líbit. Rád bych při té příležitosti upozornil, že bohatí a chudí si jsou před zákonem rovni a že spravedlivá společnost se nevytvoří diskriminací bohatých (komunisté je všechny o všechno obrali, to mělo aspoň jistou logiku). Že takovou blbinu zavedli ve Švédsku, je mi fuk. U nás ji nechci, ačkoli vlastním jen ojetou fabii a diskriminace se mne netýká.

Další akt sociální charity plánuje LOK. Na lékaře, co děkují a odcházejí, aby dosáhli trojnásobného zvýšení platů buď tady nebo v horším případě v cizině, by se měli v případě, že jim vzniknou problémy, složit jednak jejich kolegové (ti, kteří už odešli, nebo ti, kteří zůstali, protože mají dost? Ti, co nesouhlasí, asi nedají nic), ale také „běžní občané“, které, když dost energicky nezatlačí na Nečase, čeká exitus. Už vidím, jak se jejich peněženky doširoka otvírají.

Prezident Klaus přijal ministra Hegera. Smyslem setkání bylo ministra v jeho reformních krocích podpořit. Trošku mne mrazí, podobně přijal před časem i policejního exprezidenta Martinů. Je zvláštní, že ministr přišel s politikou umírněnou, která ve vládě vyvolávala rozpaky, a v tuto chvíli po něm jdou víc než po Julínkovi. Julínek sáhl do kapsy pacientům, zde byla podpora lidu nesporná. Zde chtějí lékaři donutit pacienty, aby bojovali za to, aby oni měli třikrát větší platy než oni. Obávám se, že altruismus pacientů poněkud přeceňují, pacient se sice bojí zubaté a v tísni připisuje lékaři nadlidskou moc, ale většina pacientů je v tuto chvíli zdravá a problém není aktuální. Z toho plyne, že výše zmíněná podpora pro lékaře v nouzi by se měla vybírat zejména u těch, co momentálně leží v nemocnicích, tam je jistá šance.

Podle agentury SANEP by ČSSD s KSČM získaly v Poslanecké sněmovně většinu dvou mandátů. SANEP ovšem pracuje na internetu a její výsledky se od ostatních agentur často dosti liší. Co je třeba brát zcela vážně, je stagnace preferencí ODS (kauza Michálek se do výsledků promítla) a zatím mírný vzestup hlasů pro Věci veřejné.

Veterináři neodcházejí, píše ironicky Radka Wallerová v MfD. A pokračuje: „Pacienti, nebojte se, až vás kvůli nedostatku doktorů nevezmou v nemocnici, zaklepejte u veterináře ve vedlejší ulici.“ A upozorňuje, že se tu platí tvrdě a na dřevo. Milá paní, hlavní problém nemocničního lékařství je, že tam pacient tvrdě a na dřevo platit nesmí, měl by malér on i doktor, který by to vzal. Tedy kdyby to prasklo. Jinak jsem přišel letmo do styku s ortopedickým oddělením jedné velké a renomované pražské nemocnice a předtím trochu blíže s Veterinární nemocnicí v Českém Brodě (ošetřovali mi tam kocoura). A po prvé v životě mi přišlo opravdu líto, že nejsem foxteriér.

Pondělí 10. února: Ministr a šéfmanažer VV Bárta vyrazil k frontálnímu útoku tentokrát jak na ODS, tak na ČSSD v ústeckém kraji (v ČSSD tam má silnou pozici někdejší Paroubkův protégé Benda). Obvinění se týká toho, že management Ředitelství staveb silnic a dálnic v kraji kryje údajně nelegální činnost stavebních firem, s nimiž spolupracuje. Bárta na ně chystá podat trestní oznámení – to je zvláštní, ten podnik je státní a patří pod ministerstvo dopravy, jemuž šéfuje, člověk by řekl, že by je měl nejdřív vyhodit. Krajští představitelé ODS a ČSSD, do věci údajně zapletení, hodlají zase na Bártu podat trestní oznámení pro pomluvu. Řízení resortu dopravy se tak přenese z úřední roviny do soudních síní. Bude kolem toho hodně povyku a ministrovi to udělá jméno. Ministr Bárta rovněž uvedl, že se firma ABL hodlá zbavit své detektivní divize. Už ji nepotřebuje, poskytla ministrovi jistě cenné manažerské zkušenosti a informace v době, kdy ještě ministrem nebyl, a asi i pár šikovných schopných lidí, kteří nepochybně stejně jako on už teď s firmou nemají nic společného, s panem ministrem ovšem ano.

Prověrky probíhají i na ministerstvu vnitra, náměstek Moroz oznámil, že i ministerstvo uvažuje o podání trestních oznámení na plýtvání penězi a neprůhledné zadávání veřejných zakázek, problém má vedení policie, hasičů, a Zařízení služeb pro ministerstvo vnitra. Nepochybuji, že ta obvinění nejsou jen vycucaná z prstu. Problém budou mít dinosauři z ODS, Věci veřejné jsou v ofenzívě. Že by jejím smyslem bylo nastolení pravdy a lásky, tomu ovšem nevěřím. Pan Nečas svého menšího koaličního partnera hrubě podcenil.

V Českém Těšíně se opakují volby, kvůli kupčení s hlasy. Kupčení prý probíhá opět, je ovšem lépe manažersky zvládnuté. Podobný problém mají údajně i v Roudnici nad Labem. Tam kde není dobrá vůle, ale zato velmi silná vůle fixlovat, je zachovávat předepsaná pravidla nemožné.

Podle politologa Lukáše Jelínka z Lidového domu splácíme dnes dluhy „rychlokvašených elit, které se ČR zmocnily v roce 1992 po drtivém vítězství Klausovy ODS“. Jsem na to blbé slovo alergický. Tyto rychlokvašené elity vystřídaly rychlokvašené elity Havlovy lobby, které tu nadělaly přinejmenším stejně velkou paseku svou spoluprací s komunisty. Jiné než rychlokvašené elity tu po listopadu 1989 nebyly – ovšem kromě těch komunistických, ty byly dlouhokvašené, na kvašení měly čtyřicet let a vykvasily, jak se patří . A asi taky kromě pana Jelínka, ten se jako dlouhokvašený už narodil.

Jakýsi Fred Nicholson gratuluje ze Slovenska českým lékařům z iniciativy Náš exodus, váš exitus, tedy přesněji řečeno Děkujeme, odcházíme. Zdravotnictví má totiž řídit trh. Problém je, že tyhle lékaře neřídí žádný trh, ale odborová lobby, a že taktikou je vydírat pacienty, aby je přiměli porazit vládu (jich, totiž nemocničních lékařů je na to málo). To že lékaři odcházejí na Západ za lepším, je v pořádku, nikdo nemůže říci ani popel. Možnost odejít za lepším patří k naší svobodě. Když ale přijde nějaký krysař z Hammelnu a seřadí si je za sebe, je mluvit o trhu nestydaté a směšné (jinak autorovi přiznávám, že v jedné věci má nejspíš pravdu: partnerem pojišťoven by neměli být v první řadě nemocnice, ale pojištěnci).

Úmrtím Jiřího Dienstbiera st. se rozkolísal poměr sil v Senátu, nejde ovšem o nic dramatického. ČSSD ztratila většinu jednoho hlasu, v případě potřeby ji podpoří dva komunisté současní a nepochybně i senátor Doubrava z hnutí Severočeši (komunista bývalý, tj. přesně řečeno bývalý senátor za KSČM). V mnoha věcech se mohou spolehnout na podporu minimálně části lidoveckého klubu (např. při hlasování o stáhnutí zákona o protikomunistickém odboji byla třetina šestičlenného klubu KDU-ČSL pro, třetina proti a třetina se zašila – tomu říkám maximální názorová pluralita na minimálním prostoru. A pokud jde o doplňkové volby, ve volebním obvodu Kladno sice při svém zvolení Dienstbier v prvním kole jen těsně vyhrál nad kandidátem ODS. Oba pak postoupili do druhého kola, kde Dienstbier zjevně získal hlasy poměrně silných komunistů a zvítězil se značnou převahou. To se bude jistě opakovat i teď, i když kandidát za ČSSD nebude mít nejspíš Dienstbierovo renomé.

Marek Kerles píše v LN, že němečtí nemocniční lékaři byli v minulosti mizerně placení (aby si ti mladí vydělali měsíčně mizerných v přepočtu padesát tisíc korun, museli týdně sloužit až osmdesát hodin, jinak dostávali jen necelých jedenáct eur za hodinu (ať počítám, jak počítám, vychází mi to na 45 tisíc měsíčně, aritmetice pana Kerlese nějak nerozumím, chápu ovšem, že to chce mít u doktorů dobré, může se to hodit, jen aritmetika musí stranou). Za poslední tři roky se situace ovšem změnila, jak píše pan Kerles, a to právě díky podobným protestům a nátlakovým akcím, jaké nyní organizuje LOK. Mohl by nám pan Kerles prozradit, kam chtěli němečtí lékaři po tisících (Německo je větší než ČR) odejít za lepším, aby německým pacientům zavařili a donutili je svrhnout kancléřku Merkelovou? A jaký dojem dělalo na německou veřejnost humanistické heslo „Unser Exodus, Ihr Exitus“?

Ministerstvo spravedlnosti dalo veřejnosti k dispozici seznam soudců a státních zástupců, kteří byli před listopadem 1989 v KSČ. Byli na něm jen ti, kteří se přiznali (kdysi v čestném prohlášení), pár se jich přiznalo teď dodatečně, zřejmě z oprávněné obavy, že by to mohlo prasknout. Čemu nerozumím, je, že se na seznamu octlo i pár takových, kteří v KSČ nikdy nebyli. Byli to snad ti, kterým jejich závodní či místní předsedové dosvědčili, že je za členy napsali bez jejich vědomí? Tomu se mi v tomhle případě nějak nechce věřit.

Úterý 11. ledna: O místo policejního prezidenta se už uchází jedenáct kandidátů. Sociální demokraté Bublan s Pecinou se ještě nerozhodli ohledně své účasti ve výběrové komisi, kladou si dvě podmínky: za prvé, nejprve se musí jednat o kandidátech zařazených do 11. tarifní třídy (Bílek, Čech, pokud bude znovu přijatý do služebního poměru), za druhé, nikdo nebude vybraného kandidáta zpochybňovat. Druhá podmínka je, nebo aspoň by měla být pro premiéra nepřijatelná jednak proto, že premiér má z koaliční smlouvy faktické právo veta, a za druhé proto, že premiérovo právo veta je z věcného hlediska správné – je třeba zaručit, že ministerstvo vnitra se nestane klackem, který bude používat jedna strana proti svým koaličním partnerům. Tady nejde o VV a ODS, byl by to neblahý precedens, v koaliční vládě musí být tak citlivé ministerstvo řízeno na základě konsensu koaličních stran. Naše situace je specifická, měli jsme tu šest let stav, kdy ODS byla významnou součástí vlády nebo se aspoň na jejím sestavení podílela, ale přitom existovalo faktické bezvládí, dané patovou politickou situací. To je živná půda pro politicky a morálně problematické jednání. Je ale nemyslitelné, aby si pod záminkou boje za ozdravení společnosti jedna strana probojovávala faktický mocenský monopol. Pokud si VV získají pro obsazení klíčových postů na ministerstvu vnitra (v policii) byť i jen podmíněnou podporu opozice, dostávají se do situace, kdy budou moci fakticky vydírat koaliční partnery a role opozice bude sice výhodnější než předtím, ale jen relativně: namočí se, a je otázka, zda užitek, který jim z toho poplyne, bude úměrný tomu namočení. Sobotkova opatrnost mi připadá politicky srozumitelná.

Podle agentury STEM je většina obyvatelstva u nás (66 %) skeptická, pokud jde o úspěšnost boje proti korupci. Boj proti korupci je prý marný. Neřekl bych, že marný, ale asi nikdy neskončí konečným triumfem. Navíc je to jen jeden z mnoha problémů a u nás se účelově démonizuje. Výsledek průzkumu je mimo jiné srandovní: 76 % lidí se prý domnívá, že se dá podplatit v zásadě každý (předpokládal bych, že mezi respondenty jsou tedy i tací, kteří jsou přesvědčeni, že oni sami jsou podplatitelní). Je zjevné, že pokud je to tak, je česká společnost k boji proti korupci nezpůsobilá. Zvlášť když v této situaci bude boj za korupci prohlášen za svatou celonárodní povinnost, budou utvořeny specielní protikorupční policejní týmy a specielní protikorupční tribunály a všechno to bude pod kontrolou jedné strany. Budeme tu mít jakousi malou českou obdobu jakobínského teroru.

Primářka Popáleninového centra Fakultní nemocnice v Ostravě Zdenka Crkvenjaš (lékařka, která zachránila život těžce popálené romské holčičce, oběti žhářského útoku ve Vítkově) se vyjádřila k protestní akci „Děkujeme odcházíme“: „Souhlasím s tím, že postavení lékaře v dnešní době v Česku ani jejich platové podmínky nejsou ideální. Nicméně nelíbí se mi jejich zvolená forma protestu. Zavání z toho trošku vydírání, už v tom, že odcházející lékaři nepřipouštějí žádný kompromis. V jejich požadavcích nejsou žádné možnosti pro vyjednávání. Kdyby tam například bylo, že chtějí, aby se platy začaly zvyšovat během nějaké doby tak, jak to bude možné. Jejich požadavek je však striktní, chtějí to hned teď.“ Doporučovala by lékařům v současné době demonstrativní formu protestu, protože „se například státním zaměstnancům už tak s nízkými příjmy ukrojí deset procent a oni mají problém přežít od výplaty k výplatě. Kdežto ten lékař, který se rozhodl odejít, se svou výškou platu asi spíš většinu lidí naštve. Tato akce podle mého názoru hodně poškodí důvěru pacienta v lékaře. Složili jsme přece přísahu, takže jaké odcházení? Navíc je letošní rok pro zdravotnictví jedním z nejhorších za posledních pět let, tudíž požadavky odcházejících doktorů jsou nereálné.“ Paní doktorka má jasnou představu o morálce a taky kuráž. Bude to asi tím, že pochází z Bosny a má tedy na rozdíl od zpovykaných našinců zkušenost s tím, co znamená život v opravdu strašném maléru. Připadá mi zahanbující, když srovnám tato zcela jasná slova s tím, co napsal dnes do MfD prof. Pafko. Pan profesor předvedl celou paletu nemocničně lékařské demagogie: prý se mluví jen o platech, a ne o dalších dvanácti požadavcích. Jak by ne, když z nich zřetelně trčí jako absolutně nerealistický, a když někdo jedou začne vydírat, musí počítat s tím, že tohle každému padne do oka (navíc já osobně jsem přesvědčen, ať se pan profesor zlobí nebo ne, že z těch třinácti požadavků stojí platy, zdrženlivě řečeno, nikoli až na tom posledním místě). Každá stávka, pokračuje pan profesor, si bere jako rukojmí ostatní členy společnosti bez ohledu na jejich zdravotní stav. To je demagogie non plus ultra, v případě „odcházejících“ o vůbec žádnou stávku nejde, a stávka v německých automobilkách německé spotřebitele jenom nasměruje na výrobky jiných firem, poškodí management německých automobilek, proti nimž je namířen. Já se nemohu jet dát operovat do Německa nebo Francie, a to zase, ať se na mne pan profesor zlobí nebo ne, mj. i proto, že nemám např. jeho příjmy (tím nechci ani v nejmenším naznačit, že by si je nezasloužil, jen upozornit, jak pochybnou argumentaci vede). Pan profesor tvrdí, že je dobře, že lékaři (jistě ne všichni) v rámci akce odejdou do zahraničí, něčemu se přiučí a až se vrátí, obohatí naše prostředí. Lékaři ale nechtějí odejít, chtějí hrozbou odchodu vydírat pacienty a donutit je k protivládním akcím, a to ne tak, že by je přesvědčili o správnosti svých požadavků, ale že jim naženou strach – nebude nás mít kdo léčit. To, že lékaři odcházejí za lepšími platy do ciziny, je normální, nenormální je sprostá a drzá nátlaková akce. Nad těmi, co odejdou sami a bez vydírání za lepším, nemá nikdo právo ohrnovat nos (je to projev svobody), ale bylo by iluzí myslet si, že pokud uspějí, se ještě někdy vrátí. Lidé jsou konzervativní a rozhodnou se podstupovat tak namáhavou věc jako je další přesídlení jen tenkrát, když to bude spojeno s nějakými výraznými výhodami – jenže to v případě těch, co odejdou na Západ, řekl bych, při návratu do ČR nikdy nebude. A že vyděračskou akci Děkujeme, odcházíme podpořilo „jedenáct odborných lékařských společností“ a „vědecká rada největší lékařské fakulty v naší zemi“ je podle mne jen smutným svědectvím o stavu těchto institucí. Ostatně drzost zůstane drzostí, i kdyby se za ni postavila celá zeměkoule.

Paleobiolog z univerzity v Cambridge Simon Conway Morris se zabývá možným setkáním naší pozemské civilizace s mimozemskou (jsem skálopevně přesvědčen, že nám vůbec nic podobného nehrozí, civilizace trvá řádově pár tisíc let, i ta naše, nemá jen začátek, ale taky konec, třeba už je velmi blízko, v „dějinách“ vesmíru je to pouhé bliknutí, pokud něco jako rozumný život ve vesmíru existuje, je to od nás vzdáleno řádově miliony let a spolehlivě se mineme, ale tenhle názor je mé soukromé vyznání a nikomu ho nevnucuji). Varuje, že se musíme připravit na nejhorší, protože je velmi pravděpodobné, že inteligentní mimozemšťané budou přesně jako my a „naše nepříliš slavné dějiny nám dávají důvod k zamyšlení.“ To je uvažování politicky korektního univerzálního „pozemšťana“. Ve skutečnosti jsou naše dějiny slavné, protože se v nich v krutých sporech a krvavých zápasech až doposud vždy nakonec prosadilo to lepší a spravedlivější. A jsou pro nás (i pro nás Čechy) zdrojem poučení sice taky v tom špatném, ale především v tom dobrém. Vývoj je pozitivní (lidé jako pan Simon Cornway Morris jsou výjimkou potvrzující pravidlo), máme všechno potřebné k tomu, aby pozitivním ještě nějaký čas zůstal.

Pavel Kohout napsal do MfD zajímavý článek o zavádění tržního hospodářství v ČR. V moři hloupých řečí o spálené zemi, tržních komsomolcích, nedostatku právního rámce a privatizaci formou že se zhasne, je příjemné si přečíst názor někoho, kdo ten proces nedémonizuje, ale v podstatě chválí. Nezdá se mi docela jen to, co píše o Klausově „bankovním socialismu“. Mám totiž od samého počátku silné podezření, že za ním byla snaha, aby si vláda udržela kontrolu nad ekonomickou sférou, a nástroje, jak ji dirigovat (tedy putinovská forma kapitalismu). Jistě, je to jednak pohodlné, jednak politicky výhodné pro danou vládní garnituru. Naštěstí se to nepovedlo.

Pan Jakub Horák napadá v LN kritiky akce Libora Michálka, Knížáka, Hájka a advokáta Sokola. Zvlášť spadeno má na Sokola, mluví o „rádoby sofistikovaných právnických plcích“ a pošklebuje se mu, že píše Richelie místo Richelieu. Jen by ještě bylo dobře, kdyby mu neříkal Jan, nýbrž Tomáš, jak se skutečně jmenuje. To je buď projev indolence, nebo omluvitelná záměna, podle toho, jak se autor staví k podobným chybám svých bližních (bližní je i ten, s nímž polemizuji).

Středa 12. ledna: Ministr John dostal premiéra Nečase do poněkud svízelné situace tím, že jmenoval výběrovou komisi expertů pro výběr policejního prezidenta, v níž jsou (mimo jiné) dva představitelé ČSSD a jen jeden představitel ODS. Nečas si sice vyhradil dohodou s Johnem právo kontrasignace, ale John vyjádřil přesvědčení, že se premiér neodváží vzdorovat expertům. Zároveň dva představitelé ČSSD (Bublan a Pecina) podmínili svou účast v komisi tím, že premiér do toho nebude mít co mluvit (neřekli to přímo, ale zato jednoznačně). Zrekapitulujme „boj o vnitro“: premiér nejprve ustoupil VV a ministerstvo jim dal. Pak ustoupil VV a Klausovi, takže policejní prezident Martinů byl fakticky donucen k abdikaci. Pokud teď ustoupí VV a strpí jim policejního prezidenta podle jejich výběru, bude obtížné to chápat jinak než jako projev naprosté neschopnosti. Pan Nečas je zjevně svým založením typický druhý člověk. Jako ministr fungoval vždycky dobře. Klaus velmi pečlivě dbal na to, aby byl obklopen samými druhými lidmi. Ti mu byli psovsky oddáni a on jimi za to pohrdal. Proto má strana po jeho odchodu z předsednické funkce takové potíže. Topolánek aspoň věděl, že se musí z prokletí druhého člověka vymanit. Nečas neví nic.

Jinak o lidi, kteří straně oddaně sloužili, je v ODS postaráno. Bývalá pražská radniční dvojka (zase druhý člověk!) Rudolf Blažek zakotví v důležité, byť blíže nespecifikované funkci v ministerstvu vnitra. Bude tam mít na starosti vyzbrojování armády. Pozice ODS na obraně bude podobně neotřesitelná jako pozice VV na vnitru. Ministerstvo obrany je však dnes ve srovnání s vnitrem poměrně bezvýznamné (souvisí to s všeobecně zažitým českým přesvědčením, že bránit se v podstatě nepotřebujeme a že to za určitých okolností může být dokonce nebezpečné).

Včera se poprvé po sérii voleb sešlo sedm držitelů klíčů ke korunovasčním klenotům (poslední,nový předseda Senátu Štěch, byl zvolen teprve nedávno). Klíčníci jsou zároveň členy Rady katedrály, která vznikla po dohodě prezidenta s pražským arcibiskupem o tom, že katedrála sice patří státu, ale církev ji bude společně se státem spravovat.

Sociální demokraté uvažují o tom, že nasadí Jiřího Dienstbiera ml. jako kandidáta do volebního klání o senátorský post, uvolněný úmrtím jeho otce. Čeká se jen na to, až bude zesnulý senátor pochován. Senát je jakýsi luxusní domov politických důchodců, konečná stanice politické kariéry (výjimky, jako Mirek Topolánek, potvrzují pravidlo). Není to ze strany vedení ČSSD jakýsi pokus pohřbít za živa příliš ambiciózního a čilého politického konkurenta?

V Právu informuje přičinlivě šifra KOV (kdo to jen asi může být?) o článku v časopise Der Spiegel, podle něhož, jak zní tuitulek „Němci povraždili koncem války na 250 tisíc vězňů z pochodů smrti“. Podle autority nad jiné povolané (není jí nikdo jiný než šéf štábu americké 102. pěší divize plukovník George Lunch) za zločin nejsou odpovědní nacisté, ale celý německý národ. Plukovník nejspíš už natáhl bačkory, není tedy možné se ho zeptat, zda jsou za to zodpovědní i ti, co se narodili po roce 1945). Němci ovšem svou morální vinu na zločinech druhé světové války nikdy nepopírali, naopak se za ni už šedesát let horem dolem omlouvají a hlavně solí odškodnění za odškodněním. Článeček vypadá jako protiváha proti zprávičkám o vraždění sice menšího rozsahu, ale také masovém, které jsme provozovali my Češi na německých civilistech (a tu a tam taky na vojenských zajatcích) po skončení války. Skoro všichni vrahouni už jsou taky po smrti, zbývá tedy morální odpovědnost. Nezdá se mi, že by se k němu naše politická reprezentace nějak zvlášť honosně hlásila. A když už jsme u toho, bylo by možná taky mluvit o morálním provinění žurnalistů, kteří dělali od sedmdesátých let v Rudém právu hlásné trouby husákovského režimu. Neměli by se taky tak trochu kát? A nemělo by se jim to připomínat, pokud jsou k tomu řečeno slovy klasika více než neochotni a méně než odhodláni?

Tomáš Zahradníček píše v MfD o tom, co to bylo za lidi, kteří se shromáždili v roce 1991 kolem Klause a vytvořili ODS: „koalice lidí, kteří by v jednom táboře se zakladateli Občanského fóra byli odsouzeni hrát přinejlepším druhé housle. Volby pro ně otevíraly šanci, jak to změnit. Žádnou silnou legitimitu srovnatelnou s disidenty neměli, a tak si ji začali vytvářet jako experti.“ To je, řekl bych, lež. Klaus vyhrál proto, že se mu podařilo získat na svou stranu krajský a okresní management Občanského fóra, úplně normální lidi, kterým havlovská garnitura dala příležitost se angažovat na nižší politické úrovni s tím, že mají menší legitimitu než oni, protože za totáče uzavřeli nepsanou smlouvu s Husákem, a tudíž jim nezbývá než Maul halten a weiter dienen, jinak s nimi bude zameteno. Ve skutečnosti ti lidé měli stejnou legitimitu jako disidentské špičky, byli to občané teď už demokratického Československa povolaní do budoucna rozhodovat o jeho osudu. To, jak jim vymezili jejich úlohu polistopadoví nejvyšší političtí lídři, považovali čím dál tím víc za nehoráznou drzost, a to právem.

TOP09 usilovně buduje své lokální struktury. Hlavním prostředkem je, jak se zdá, nikoli nábor, nýbrž naopak vylučování členů. Je to racionální, protože se členy jsou samé obtíže. Dokladem je řež v budějovické organizaci, odkud bylo vyloučeno 23 členů, kteří nesouhlasili se způsobem, jakou krajské vedení strany provádí personální politiku. Předpokládám, že zbylých 23 členů ve straně zůstává, což ji významně posiluje.

Mezi senátory ODS roste tlak na odstoupení exministra Drobila z místopředsednické funkce, podobné hlasy se prý ozývají i z regionů. Obávám se, že po tom, co pan Drobil napovídal panu Michálkovi na záznamové zařízení, bude jeho rezignace nevyhnutelná. Odpudivý postup pana Michálka nic nemění na tom, že pan Drobil se nenapravitelně zkompromitoval.

Čtvrtek 13. ledna: Ministr Heger napsal nemocničním lékařům dopis, v němž slibuje, že pokud neodejdou, začne jim od příštího roku zvyšovat platy. „Vím, že si to zasloužíte“. To je jakési nedorozumění: v této situací musí být základní ministrovou starostí, jak ustát situaci po březnu 2011. Pokud se vládě podaří vytvořit v síti českých nemocnic v základech stabilizovanou situaci, která vydrží déle než půl roku, může projevit „dobrou vůli ve vítězství“, řečeno slovy Winstona Churchilla. Teď je to předčasné, což se okamžitě prokázalo reakcí LOK: „Dopis obsahuje vše, jen ne ochotu jednat s protestujícími lékaři a řešit příčiny vzniklé krize.“ Střetnutí s Děkujeme odcházíme, LOK a ČLK je pro vládu zásadní věc, i když to lékařští iniciátoři konfliktu asi tak nemyslili (politicky jim to vůbec moc nemyslí). Pokud se vláda podělá v tomhle, podělá se pak už ve všem podstatném a navíc se rozloží zevnitř.

V Právu přinesli pozoruhodné citáty, doplňující profil nového ministra životního prostředí Tomáše Chalupy. ODS, jak se zdá, sice prohrává nebo už prohrála ministerstvo vnitra, ale bude moci v praxi potírat ideologii globálního oteplování, neboť dobývá ministerstvo životního prostředí.

Lékařům vadí chaos, píše v Právu vedoucí Centra výživy Thomayerovy nemocnice Pavel Kohout. Jistě, a taky nízké platy. Nízké platy vadí dnes u nás kdekomu, většinou právem. Málokdo ovšem vyžaduje jejich zvýšení tak nestydaté a tak nestydatým způsobem a v tak nevhodné době jako iniciativa Náš exodus, váš exitus (úředně Děkujeme, odcházíme). Pan doktor ovšem, jako řada jeho kolegů, fixluje. Prý „lidé“ vytýkají nemocničním lékařům, že vystudovali na státních univerzitách zadarmo. Ten argument jsem neslyšel, z čehož neplyne, že ho neříká nikdo, ale řekl bych, že není úplně nejčastější. Problém není studium, problém není odchod do ciziny za lepším, problém je vydírání pacientů s politickým podtextem, i když o něm možná řada odcházejících neví. O tom, že jejich chování je neslušné, by ovšem vědět mohli. Říkat, že politici hledají krizová řešení na úrovni válečného stavu je spíše drzost: politici hledají, jak čelit válečnému tažení, které nemocniční lékaři z výše zmíněné iniciativy vyhlásili vládě. Rád bych věřil, že vláda neustoupí a nebude zabraňovat „nedozírným následkům“ - ale zatím všechny české vlády od roku 1993 v podobných situacích vždycky ustoupily.

Česká Wikileaks, MfD, přinesla dnes doklady o tom, že bezpečnostní agentura ABL sledovala exstarostku Prahy 11 Šorfovou (ODS) a její spolupracovníky. Nejde o novou záležitost, Vít Bárta tvrdí, že informace jsou nepravdivé. Podstatná je jedna věc: dělala to agentura na zakázku někoho jiného, nebo tak říkajíc pro vlastní budoucí potřebu? Pokud by se prokázalo to první, není ta informace pro ABL a její šéfy příliš kompromitující (sledovat politiky není zakázáno, bylo by z toho jen trochu ostudy vzhledem k pozdějšímu přesunu určité části agentury do politiky), hlavní část problému by se ovšem přesunula na zadavatele. Zda byl zadavatel, se neví, možná se někdo přihlásí (podobně jako se hlásili řídící důstojníci StB, aby dokázali nevinu lidí zanesených na seznamech).

Vláda chce oživit problém třetího odboje. Zákon jak známo stáhl Senát coby navrhovatel poté, co ho převálcovala ČSSD. Vláda teď nabízí navrhovatelům právní experty k dopracování návrhu, aby ho mohli předložit znovu. Nevím, ale skoro bych řekl, že by vláda měla mít teď jiné starosti.

Jiřina Šiklová píše dnes v LN o „třídní zášti“ vůči lékařům. Tomu nerozumím, nejde o lékaře an sich, jde o nemocniční lékaře, navíc zdaleka ne o všechny, jde o iniciativu Děkujeme, odcházíme a její podněcovatele a podporovatele z vedení LOK a ČLK. Dnes prý za všechno mohou lékaři, to je nesmyslné přehánění, s podobným názorem jsem se nikde nesetkal. „Většina z těch lékařů, co podepsali svůj odchod, zde chce zůstat, ale je třeba jim to umožnit tak, aby neztratili úctu sami před sebou a před svými kolegy“. Upřímně řečeno, kdybych se třeba i z hlouposti do podobné pochybné iniciativy zapletl, musel bych si pak trochu ztracené sebeúcty vybojovat a byl by to můj problém. A co se má a nemá umožnit, bude moci vláda řešit, podaří-li se jí pod tlakem výše zmíněných skupin a organizací obstát. Teď je na to brzy.

Podle paní exministryně Kovářové se soudci mají zabývat právem, a ne spravedlností. A doporučuje mj. pomyslet na titulek „znásilnil školačku v rodině, která se ho ujala“ a zamyslet se: !jaký spravedlivý trest by zvolil otec oné školačky“? Což je pokračování úvahy: „Buďme vděčni dějinám za vynález práva a nepřejme si návrat zpět do dob, kdy krevní msta volala po spravedlivé odplatě.“ Paní doktorce zjevně splývá spravedlnost s krevní mstou a lynčem. Já si myslím, že právo je výrazem spravedlnosti a pokusem o nastolení spravedlnosti, ovšemže nedokonalým, protože lidské možnosti jsou omezené. Zároveň jsem přesvědčen, že dokonalá spravedlnost existuje a všichni se jí dočkáme. A kromě toho po četbě tohoto textu cítím hlubokou úlevu, že paní doktorka už není ministryní spravedlnosti.

Po zprávě ruské komise o příčinách leteckého neštěstí u Smolenska se rozhostilo v Polsku obrovské rozhořčení. Jaroslav Kaczy?ski je na koni, Rusové obvinili jednoznačně polské piloty a jejich nadřízené. Musím se přiznat, že nevěřím tomu, že by na té zprávě vůbec nic nebylo, zároveň ale taky nevěřím tomu, že by svůj podíl viny neměla i ruská strana (tj. řízení letového provozu na letišti ve Smolensku a technický stav přistávací dráhy, tj. přesněji řečeno příslovečný ruský bordel). Že by na katastrofě mělo podíl ruské politické vedení, mi připadá paranoidní představa, ale situace je taková, že tvoří pro různé paranoidní bludy živnou půdu. Nedovedu si ovšem představit, jak by se v tomhle případě a v téhle situaci mohli Poláci s Rusy domluvit na nějakém rozumném vysvětlení.

Pátek 14. ledna: Brusel (a taky česká žurnalistika) žije problémem koberce, který si dovolili rozvinout Maďaři v Bruselu. Dopustili se té ohavnosti, že je na něm obrázek Rakouské říše z roku 1848 se zakreslenými hranicemi toho, čemu se u nás říká Uhry, totiž historického Maďarského království. Pan „mcm“, který je spoluautorem textu, se dále pozastavuje nad tím, že na koberci je Ferenc Liszt, který se prý za Maďara nepovažoval (což je mimochodem lež), a že je tam „manželka Františka Josefa I. Alžběta Bavorská“, které pan „mcm“ důvěrně říká Sisi (dovoluji si pana „mcm“ upozornit, že to byla maďarská královna, a to mimořádně populární, ne že bych mu bránil jí říkat Sisi, ale proto je na koberci její portrét). Jo, a abych nezapomněl, pan „mcm“ píše, že Liszt se prý za Maďara považoval stejně málo jako Bertha von Suttner, Carl a Gerta Coriovi. Když už chce srovnávat (opakuji, že Liszt se za Maďara považoval) doporučoval bych mu volit pro srovnání jiná jména, třeba Josef Ressel, Řehoř (!) Mendel nebo Viktor Kaplan.

Senátoři za ODS Oberpfalzer a Töpfer podali návrh novely zákona o ČT, který má i po přechodu ČT na digitální vysílání zachovat ve veřejnoprávní televizi reklamu. Ministr kultury by to jako přechodné opatření na dva roky (zatím?) snesl. Nova a Prima by se touto změnou cítily být diskriminovány a hrozí arbitráží. Snad je v té věci možný nějaký kompromis, připadalo by mi velmi nešťastné, kdyby veřejnoprávní televize byla totálně závislá na koncesionářských poplatcích a státní podpoře, měla by být ekonomicky soběstačná, jinak se z její zpravodajské a publicistické části stane hlas Strakovky a Hradu a po každých volbách proběhne čistka.

Česká lékařská komora nabízí politikům vlastní verzi reformy zdravotnictví. Zároveň navrhuje okamžitě vyhovět požadavkům LOK na zvýšení lékařských platů. O reformě zdravotnictví je jistě nutné se s lékařskými organizacemi bavit (zdravotnictví reformu potřebuje a bez dohody s nimi není možná, ostatně jejich návrhy nohou být rozumné), jejich požadavek na zvýšení platů nemocničních lékařů je ovšem obludná drzost a pokud ho vláda nedokáže rezolutně odmítnout, prohrála všechno.

V Právu v příloze Víkend píší, že Konrad Adenauer byl do roku 1943 starostou Kolína nad Rýnem. To je nesmysl, nacisté ho vykopali hned v roce 1933.

MfD pokračuje v rozvíjení případu ABL (sledovačka komunálních politiků ODS v letech 2005-07). To skoro vypadá jako pečlivé rozehrávání skandálů mezi ODS a VV (je pozoruhodné, že na TOP09 se nějak nedostalo, jsou tak počestní, nebo jde o další mohutný výron penguinismu? Z toho, co v MfD píší, pracoval skoro rok u ABL i nynější předseda správní rady Transparency International, expolicista Václav Láska. MfD tvrdí, že byl údajně ve styku s detektivem, který sledoval mj. exstarostku Prahy 11 Šorfovou, pan Láska se na to prý nepamatuje. Měl podle vlastních slov na starosti jiné věci, zcela transparentní: detektivní služby týkající se ochrany fabrik, obchodních center a vnitropodnikové kriminality.

Ruští státní úředníci (i ti nejvyšší) mají prý často problémy s angličtinou. Ministerstvo pro ekonomický rozvoj prý vydalo ukaz, podle něhož by pětina státních zaměstnanců měla mluvit cizím jazykem do deseti let. V novinách přitom volají po sankcích proti neposlušným. V tomto směru mohou být nynějším ruským papalášům příkladem jejich vlastní dějiny, přesněji řečeno první car, který otevřel Rusko Evropě, Petr Veliký. Ten usiloval mj. o to, aby jeho poddaní poevropštili svůj zevnějšek, a zdanil jim jejich rozježená a nepěstěná fousiska. Hle, inspirace.

V MfD píše Aleš Michl: „Peking třeba doufá, že podporou ohrožených evropských ekonomik zmírní mezinárodní kritiku své obchodní politiky a odmítání dostatečně uvolnit kurs jüanu. Že mu konečně nebudeme dávat přednášky o lidských právech, autorském zákoně nebo se nekonečně levnějším dovozům z Číny bránit antidumpingovými cly. Prostě začneme brát Čínu jako suverénní stát. Asi bychom měli.“ To by tedy bylo opravdu dobré: za klid k tvořivé práci (vypořádávání se s dluhy) budeme zavírat oči nad čuňárnami v oblasti lidských práv a svobod, které se v Číně dějí, podle zásady „nekritizovat Čínu a pracovat na sobě“. Jenomže pokud se prosadí tato vychcaná politika, bude „pracovat na sobě“ znamenat pracovat na tom, abychom ji co nejrychleji opustili. I když za to budeme muset tak či onak platit. Chovat se slušně něco stojí. Prasáctví se naopak vyplácí, ale jenom krátce: pak jde čuňátko na pekáč, a ostatní, kteří se od něj mezitím naučili zásadě nekritizovat řezníka a pracovat na sobě, pobaveně přihlížejí. Tak dlouho, dokud na ně nedojde řada. Je samozřejmě třeba přihlížet k politickým okolnostem a k faktickým možnostem našich států (pan Michl mluví ne o ČR, ale o Evropě), ale vzdát se této povinnosti ze zásady nelze.

Sobota 15. ledna: Při rozloučení s Jiřím Dienstbierem st. V Senátě ČR řekl ministr zahraničí Karel Schwarzenberg mj.: „Jiří Dienstbier byl vedle Jana Masaryka ten ministr zahraničí v Černínském paláci, který je a bude vzorem pro všechny budoucí ministry zahraničí i pro všechny české diplomaty…“ Nevím, nevím, zda to srovnání dělá Dienstbierovi zrovna velkou čest.

Jiří Nečas se sešel s prezidentem ČLK Kubkem. Kubek prohlásil, že se „lékařský“ (tj. jeho?) návrh zdravotnické reformy shoduje s návrhem reformy, jak si ji představuje Heger, jenom na rozdíl od Hegera trvá na trojnásobném nárůstu platů nemocničních lékařů za základní pracovní dobu už od prvního března letošního roku. „Nespokojenost lékařů v nemocnicích je největší proreformní hnutí, které kdy v českém zdravotnictví bylo“, řekl. Já bych s ním celkem souhlasil, jen bych pro přesnost změnil obecný výraz „nespokojenost lékařů v nemocnicích“ na přesnější „hnutí Náš exodus, váš exitus“ (název je výstižnější než „Děkujeme, odcházíme“ a protestující ho vlastně vzali za svůj) a „proreformní“ bych nahradil za přesnější „vyděračské“. V úterý se má v Senátu ČR konat, cituji dle Práva, „konference, kde mají lékaři a politici jednat o vzniklé situaci a hledat cesty, které by hrozbu omezení dostupnosti péče, jež může po 1 březnu nastat, odvrátily“. Podělá se vláda a uzavře s vyděrači nějaký shnilý kompromis? S nemocničními lékaři je samozřejmě možné, ba nutné jednat, ale napřed musí být vyděračská akce bezpodmínečně odtroubena, resp. poražena. Všechno ostatní je špatně.

Rozhořčení českých vlastenců zprava i zleva nad maďarským kobercem v Bruselu vede občas k lehké ztrátě příčetnosti. Tak Martin Hekrdla píše v Právu o tom, že běhoun je „vyzdobený mimo jiné i mapou Rakousko-Uherska“ (jde o mapu z roku 1848, jak uvedlo i Právo včera ve svém otvíráku, a průměrný gymnazista by měl vědět, že tenkrát žádné Rakousko-Uhersko neexistovalo). No a kdyby tam mapa Rakousko-Uherska byla, co se děje? Je to snad nacistický symbol?

Ministr Heger prohlásil v rozhovoru pro Právo: „A nechtěl bych využít situace, která nyní je, aby z toho byla pomstychtivá akce. Já osobně bych asi vzal zpátky všechny lékaře.“ Pan ministr by se teď měl hlavně snažit, aby zajistil fungování nemocnic, byť v nouzovém stavu, i po zahájení vyděračské akce. Pokud to vydrží aspoň rok, může pak uvažovat o smířlivých gestech. Do té doby je na ně dost času.

Jiří Paroubek se chystá vydat knihu Bohumíra Ďurička Kočkoviny, kterou prý kdysi odkoupili expředsedovi přívrženci, protože by byla mohla tehdejšího předsedu ČSSD poškodit. Není to proto, že to, co se chystá údajně Ďuričko napsat teď, by ho poškodilo ještě víc, a on se tomu snaží čelit zveřejněním verze, psané době, kdy si snad Ďuričko mohl myslet, že ho předseda ČSSD nějak podpoří?

Kdysi sledovaná exstarostka Prahy 11 Šorfová (ODS) je prý podle MfD, která se čile stará, aby v koalici bylo stále veselo, přesvědčena, že zakázka na její sledování musela přijít od někoho z pražské ODS, kdo si nepřál, aby měla v budoucnu rozhodující vliv na radnici. MfD v té souvislosti připomíná, že od roku 2011 ovládl Prahu 11 Dalibor Mlejnský z ODS, který je (zase píši pro jistotu prý) velmi dobrý známý Víta Bárty. Pokud by se nějak doložilo, že ABL pracovala na zakázku, za kterou dostala řádně zaplaceno, bylo by to sice chucpe, ale snad by z toho namočení nějak s odřenýma ušima vyvázli, hlavní tíha problému se přenáší na zadavatele. Jinak to bude vypadat, že si to tehdejší manažeři ABL dělali jaksi z vlastní iniciativy do zásoby a pro strejčka příhodu, což je ještě daleko horší. (Mohou ovšem dokázat, že sledovačka byla jako mnichovská dohoda neexistující od samého počátku; velmi mne zajímá, jak se jim to povede.)

Za revoltující nemocniční lékaře lobuje dnes v LN František Bouc. Pozoruhodná je doprovodná ilustrace, na níž rozlícený ministr zdravotnictví v černobílé sanitce (sanitka je vynález PR agentury pana Hrabovského, kterou si LOK najal, a ministr odmítá pouze nehorázné požadavky na zvýšení platů) pronásleduje dva vyděšené lékařské sympaťáky. Obsah odpovídá. K obrázku jen ještě jedna poznámka: správně heslo zní ne „exodus nebo exitus!“, jak je na obrázku, ale „náš exodus – váš exitus“ (tedy např. můj, nebo váš, vážení čtenáři). Z vychcanosti je k tomu připsán otazník. Co má znamenat, není mi docela jasné, jde mi jasné, co znamená to heslo s otazníkem i bez otazníku: koukejte nás podpořit proti vládě, nebo chcípnete. Opakuji, tady nejde o to, je-li ten nebo onen reformní návrh rozumný, nebo ne, samozřejmě, že je jich řada rozumných. Tady jde o novou verzi starého hesla: peníze, nebo život!

(www.bohumildolezal.cz)

Zpátky