Únor 2011

Kdo chce vědět, ne vždycky se dozví

Vladimír Cícha

Po téměř padesáti letech od události dodnes není znám s absolutní určitostí každý detail týkající se onoho 22. listopadu roku 1963, kdy byl v Dallasu zavražděn J. F. Kennedy. Jeden se dozvídá nové informace o tragické události onoho 11. září roku 2001 z bezpočtu úvah, rozborů, knih. Četl jsem nejméně tři o tom, že to vše byla konspirace s temným cílem. A snad stejný počet takovou možnost zcela ignorujících. Nebo: co si počít s historickými fakty uvedenými ve dvou dílech Zamlčených dějin Tomáše Krystlíka?

Nyní čtu knihu amerického prezidenta, který se ve svém funkčním období chtěl se zaměřit na několik důležitých domácích témat, aby se ocitl před problémem doslova světově historickým, známým jako kalamita 9/11. (G. W. Bush: Decision Points). Jaký závěr si může ten, který by se chtěl o shora zmíněných významných událostech, dozvědět téměř absolutní pravdu? Myslím, že je to nemožné. Ti, kteří věří v Boha, mohou mít odpověď: ví to jenom On.

Jenže, co když bych to chtěl vědět třeba i já, obyčejný člověk, ani historik, ani žurnalista ani politik? Je taková zvědavost něco špatného, nežádoucího, trestuhodného? Myslím, že nikoli. Co tedy takový zvídavec může dělat? Kterým spisům, kterým knihám, kterým programům v televizi věřit? Kterým informacím štědře dodávaných internetem? Což se občas nestane, že ta či ona osoba působící dokonale v té či oné věci má jednoho dne smůlu, když se zjistí, že jde o člověka bídného charakteru? Nebo: Wikileaks, šlágr dnešních dnů! Jediný chlapík proměňuje mnohá státní tajemství, v cosi dostupného skoro každému! Je to dobře, nebo špatně?

K odpovědi na takovou otázku najat nejeden právník a odborník, ale za sebe sděluji, že nemám přesvědčivou odpověď, myslím si však, že jisté věci mají své meze. Neboť jinak bychom nepotřebovali mnohá ministerstva a organizace krajní důležitosti, běh světových událostí by mohli řešit strejcové v té či oné hospodě.

Uvědomuji si dokonale, že moje malé či větší znalosti o tom, co se děje ve světě podporované informacemi, které jsem si přečetl nebo sledoval v televizi, nemají na průběh světových událostí sebemenší vliv. Jen mi to může získat pozornost hostů na tom či onom posezení u vína a delikates.

„Proč jenom marníš čas sledováním věcí, na které nemáš vůbec žádný vliv!“ nejednou velmi přísně pravila moje žena. „Jeden má aspoň trochu vědět, co se ve světě děje,“ povídám. A na svém názoru trvám. Myslím, že taková všeobecná informovanost patří ke kultuře člověka. Současně si ale uvědomuji, že takový zvídavec je ve své touze po vědění poněkud podváděn. Že věci jdou i tak daleko, že pravice stejně jako levice, jak se dneska rozlišují politické směry a jejich zastánci, nedodávají solidní relevantní informace, de facto se nelze dostat k nepřekrouceným informacím.

Protože způsob dnešní informatiky nabyl podoby dosud nevídané, je tudíž hledání absolutní pravdy pochodem na vrchol kopce z pohyblivého písku. Vcelku pilný čtenář, nikoli však jen klasické beletrie, mívá často pocit jakési marnosti, jež se podobá oné dávné snaze syntetizovat zlato či kámen mudrců.