Únor 2011

Zvony výměnou za právní jistoty

Bohumil Doležal

Včera (11. 01. 2011 - pozn. red. CS-magazínu) se sešlo k jednání sedm držitelů klíčů od korunovačních klenotů. Svolal je prezident republiky, jsou mezi nimi zastoupeni nejvyšší ústavní činitelé i představitelé katolické církve (církví je u nás více, i když většina novinářů to zjevně neví). Institut klíčníků existuje někdy od konce osmnáctého století, kdy byly klenoty přemístěny do Prahy. Na první pohled by bylo všechno v pořádku, klenoty jsou státní záležitost a katoličtí představitelé (dva ze sedmi) jsou tam, zdá se, jako majitelé objektu, kde jsou uchovávány. To by si mohl myslet čtenář z Botswany nebo Paraguaye, a šeredně by se mýlil. „Majitelé klíčů“ totiž zároveň otevřeli téma návratů tří zvonů, zrekvírovaných za první světové války. Zvony ovšem nezdobily místnost s trezorem, kde jsou uchovávány klenoty, ale, jak dá rozum, kostel jako celek. Co je klíčníkům do toho?

Bohužel je. Na základě dohody z 24. května minulého roku tvoří totiž klíčníci tzv. Radu katedrály, která má, jak to zformulovali v dnešním Právu, kostel společně spravovat. Bezprostředně po podepsání dohody (za stát tak učinil Klaus, za katolickou církev arcibiskup Duka) hovořil prezident o tom, že církev pečuje o kostel jako o metropolitní chrám a stát jí k tomu poskytuje materiální prostředky, o údržbu pak pečují společně. Arcibiskup se zase odvolal na biblickou tradici, podle níž katedrála patří Bohu a sama sobě a církev ji pouze spravuje. Formulace je lehce středověce neprůstřelná. Prý se na tom nic nezměnilo.

Ale zase, bohužel změnilo. Výše zmíněná dohoda není primárně o tom, že dobrotivý stát bude společně s církví pečovat o katedrálu, nýbrž o tom, že katolická církev vezme zpátky své odvolání proti rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2007, který potvrdil státní vlastnictví katedrály, tj. de fakto konfiskační výnos bolševické vlády z roku 1954, že se katedrála dává do vlastnictví všeholidu, zastoupeného pochopitelně rudou diktaturou. Když tedy arcibiskupovo výše citované prohlášení přeložíme do moderna, patří katedrála všemulidu zastoupenému Václavem Klausem a katolická církev ji (spolu se státem, někdo na ni musí přece dávat pozor) pouze spravuje.

Nejsem katolík a do záležitosti bych se nepletl, kdyby nešlo o precedentní zásah do vlastnických práv nestátních subjektů, který se hlásí k nejhorším tradicím rudého impéria. Václav Klaus kdysi prohlásil, že církve jsou pro něho totéž, co zahrádkářské spolky. Kéž by to byla pravda! Ale dovedete si představit, že stát v zastoupení prezidenta by zkonfiskoval zahrádkářům jejich ústředí s tím, že patří všeholidu a napříště o něj bude pečovat on, zahrádkáři tomu smějí asistovat? Chápu, proč to prezident chce, většina veřejnosti ho podpoří. Nechápu, proč tomu dává placet pražský arcibiskup, mj. a hlavně proto, že jsou tu postaveny do otázky základní práva nestátních subjektů, včetně soukromých osob. Když si někdo vzpomene, že jsou vaše bačkory národní poklad, bez milosti vám je zrekvírují, je tu precedens. Pan arcibiskup se snažil projevit dobrou vůli a vylepšit image katolické církve v očích ateistické veřejnosti. Nezaplatil však za své politikaření moc velkou cenu? Neocitl se náhodou na skluzavce, vedoucí od msgre. Šrámka k Josefu Plojharovi?

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)