Únor 2011

Raději odstoupím

Ondřej Kundra

S Pavlem Zemanem o odvaze, korupci a nezávislosti státního zastupitelství. Napravit důvěryhodnost státního zastupitelství se zdá téměř nemožné. Pavel Zeman se ujímá jeho vedení ve chvíli, kdy se jeho předchůdkyně Renáta Vesecká účastnila spolčení právníků, kteří protiprávně zasahovali do vyšetřování korupčního případu ve prospěch politické moci. On však slibuje, že raději odejde, než aby ustoupil politickému vlivu, a slibuje nový zákon zásadně posilující nezávislost žalobců.

Vesecká tvrdí, že k jejímu odvolání nebyl žádný důvod, a naznačuje, že jí bylo ublíženo. Jak její zásahy do případu Jiřího Čunka hodnotíte?

Je velice těžké hodnotit něco zpětně, když neznám pořádně dotyčný spis. A taky se hodnocení mé předchůdkyně do značné míry vyhýbám, poněvadž to není moje úloha, dívám se spíš do budoucnosti. Rozhodně bych si ale nepřál, aby se mi někdy v profesním životě stalo, že bych byl nařčen, že jsem podlehl politickým vlivům.

Takže nemáte na jednání Renaty Vesecké žádný názor?

Ale mám, pochopitelně. Jenže musím vzít v potaz, že se jedná o pravomocně skončenou věc, kdy uplynuly všechny lhůty na podání opravných prostředků, takže tato kauza už nebude moci být znovu otevřena. Hodnocení ze strany nového nejvyššího státního zástupce na kauzu, která už byla uzavřena, by nebylo fér.

To hodnocení je důležité proto, že jste při svém nástupu řekl, že chcete obnovit důvěru ve státní zastupitelství. Jak to ale chcete dělat, pokud přesně nepojmenujete, co, kdo a jak tu důvěru pokřivil?

Tuto genezi zná nejlépe společnost a státní zástupci. A jak tu důvěru obnovit, to je běh na dlouhou trať, to je možné pouze skutečně kvalitní každodenní prací, případně vhodným personálním obsazením. Jinak musím zopakovat, že problém je v tom, že já přesně nevím, jaké zásahy Nejvyšší státní zastupitelství v případě Jiřího Čunka činilo. Mohu se jasně vyjádřit jen k rozhodnutí o odejmutí toho případu ze státního zastupitelství na severní Moravě a o jeho delegaci do Jihlavy. Toto považuji za nestandardní krok, poněvadž ze zákona o delegaci rozhoduje nejblíže vyšší orgán, takže o tom nemělo rozhodovat Nejvyšší státní zastupitelství v Brně, ale Vrchní státní zastupitelství v Olomouci.

Renata Vesecká se účastnila schůzek, na kterých byl vyvíjen nátlak na dozorující žalobkyni Zlatuši Andělovou, aby výbušný případ pomohla zastavit. Když se to nepodařilo, Renata Vesecká delegovala případ jinému státnímu zástupci, který jej vzápětí zastavil. To jsou veřejně známé informace ze soudního rozsudku.

Musím znovu zopakovat, že jsem na těch schůzkách nebyl a nevím, co bylo jejich předmětem. Chcete-li, mohu se vyjádřit k nestandardním právním krokům, ale nebudu hodnotit schůzky paní Vesecké. Obecně však považuji za nestandardní, aby se nejvyšší státní zástupce bavil o probíhající trestní kauze s politiky, navíc v případu, v němž nemá vůbec žádnou působnost. Jediné, co Nejvyšší státní zastupitelství může učinit v konkrétní probíhající kauze, je vyjádřit názor; ten je ale pro nižší složky zastupitelství nezávazný. Obnovu důvěry ve státní zastupitelství tedy vidím v tom, že se budu striktně držet zákona.

Jak se vlastně díváte na působení justiční mafie?

To po mně opět chcete, abych hodnotil minulost, a já jsem poslední roky žil v zahraničí a sledoval to hodně zpovzdálí. Je mi ale nesympatická každá věc, která je v rozporu se zákonem. Jestliže někde probíhal nátlak na podřízené, tak je to nezvládnutí osobního přístupu k lidem. A pokud by se jednalo přímo o personální šikanu, pak je otázka, jestli dotyčný nadřízený státní zástupce správně vykonává všechny funkce vyplývající z působnosti jeho úřadu.

Stejně jako vy i Renata Vesecká nastupovala do úřadu s čistým štítem a pověstí úspěšné žalobkyně. Co podle vás může člověka zlomit a způsobit takovou negativní změnu?

Nevím. Pro mne je vnitřní pojistkou už přijetí této funkce. Raději se jí vzdám, než abych dělal něco na politickou objednávku, protože opak by znamenal konec mojí kariéry. Na druhou stranu jsem si vědom, že nevstupuji do lehkého prostředí, že budu muset řešit hodně velké problémy. A samozřejmě jsem zvažoval i otázku případných politických tlaků, poněvadž je to věc, které jsem se do značné míry bál. Řešil jsem to ale hned při první schůzce s ministrem spravedlnosti a premiérem, kdy jsem jim řekl, že nehodlám akceptovat jakýkoli pokus o politické ovlivňování, což oba uvítali.

Jak byste se tedy zachoval, kdyby premiér nebo ministr spravedlnosti chtěl, abyste zasáhl v aktuálním vyšetřování korupce bývalého ministra Pavla Drobila v jeho prospěch?

Odmítl bych to. A především bych o tom napsal záznam a ten bych založil do spisu.

Takže byste to nezveřejnil a my bychom se o tom nedozvěděli?

Promiňte, ale já jsem právník, a ne mediálně zběhlý člověk. Uvažoval jsem nad tím tak, že postup v souladu s právem musí být takový, že dotyčný úředník musí pochopitelně takovou věc zapsat do spisu a informovat o politickém nátlaku svého nadřízeného. A protože mým nadřízeným už je jenom ministr spravedlnosti, tak by mi logicky nezbývalo nic jiného než to zveřejnit.

Dosud jste měl skvělé místo v bruselské centrále Eurojustu, který se zabývá vydáváním mezinárodně hledaných zločinců do příslušných zemí. Proč jste se ho vzdal a rozhodl se přijmout místo nejvyššího státního zástupce?

Když za mnou pan ministr přišel s touto nabídkou, tak jsem v první chvíli nechtěl, to přiznávám. Pak mi ale pan ministr řekl, že chce reformovat státní zastupitelství, že chce kompletně nový zákon, který rozšíří nezávislost a efektivitu tohoto úřadu. A aťsi je to zprofanované slovo, tak v tu chvíli jsem si uvědomil, že je to pro mne výzva a že bych u toho rád byl. Mám některé konkrétní představy, jak by se státní zastupitelství mohlo změnit, a proto jsem do toho šel.

Váhal jste několik týdnů, úplně přesvědčený jste tedy asi nebyl. Co vás znejišťovalo?

Ono je to spíš tak, že jsem skutečně musel vážit, kterým směrem se ve svém životě a kariéře chci dát. Jestli mám pokračovat v mezinárodní práci, nebo jít zpátky domů. To rozhodování bylo složité. Nebylo to tak, že jsem na tu nabídku řekl: Ó, díky, pane ministře, na to jsem celý život čekal.

Jakou hlavní inspiraci si ze zahraničí přinášíte?

Ta vyplývá ze šoku, kdy jsem v roce 2004 nastoupil do Eurojustu, kde kolem stolu sedělo 27 lidí z různých států a kultur. Najednou jsem zjistil, že ti lidé se spolu třeba chvilku vášnivě přou a hádají, ale pak se spolu snaží najít východisko, kompromis. Někdy ta shoda byla větší, jindy menší, ale pokud se jednalo o odborné věci, pak to byly vycizelované názory. Tam jsem pochopil, že se u toho kulatého stolu můžeme do krve pohádat, ale přitom můžeme s těmi lidmi zůstat přáteli nebo mít aspoň velmi dobré vztahy. Základní věc, kterou bych tedy do státního zastupitelství rád vnesl, je věcná diskuse.

A ta na státním zastupitelství dosud nebyla?

Domnívám se, že je možné ji minimálně posílit. Navíc já tu jen popisuji princip, který bych rád do státního zastupitelství vnesl. Nechci tu zkrátka uplatňovat vrchnostenský přístup, kdy Nejvyšší státní zastupitelství něco vymyslí a ostatní bez větší diskuse budou muset srazit paty.

Státní žalobci se tu za posledních deset let nemohou pochlubit jediným zásadním případem vyšetřeného úplatkářství dovedeným před soud, přitom tato země se stále častěji otřásá korupčními skandály vládních politiků. Znamená to snad, že oproti západní Evropě máme méně zkorumpovanou státní správu a politiku?

Já nemohu hodnotit, nakolik máme zkorumpovanou státní sféru, ale podíváte-li se na webu Transparency International na žebříček korupce v jednotlivých zemích, tak na tom Česká republika není nijak lichotivě. Jestli se nemýlím, tak jsme se v posledním roce propadli o dvě místa na padesáté třetí nebo padesáté páté místo, což není příliš povzbudivé. Fenomén korupce ve společnosti souvisí s tím, nakolik jsou lidé ochotni korupci akceptovat.

Jak si tedy vysvětlujete, že se tu žádný velký korupční případ nedovedl až k odsouzení?

Museli bychom analyzovat každý případ zvlášť.

Tak to zkuste vysvětlit na předraženém pořízení stíhaček Gripen nebo armádních vozidel Pandur, kde je silné podezření z korupce.

Tam je problém ten, že trestní řízení probíhá s dost velkým časovým odstupem, takže zajišťování důkazů je v takových případech velice problematické.

To je podle vás celé vysvětlení toho, proč státní zástupci a policie nejsou schopni s korupcí hnout?

To bych musel každou takovou kauzu nastudovat a pak je detailně analyzovat, jak už jsem jednou řekl.

A uděláte si takovou analýzu?

V případech, které jsou evidovány na vrchních zastupitelstvích, je dohledovým orgánem Nejvyšší státní zastupitelství, takže tam bychom měli mít výstup. Pochopitelně tedy budu chtít analýzu některých věcí – proč se táhnou dlouho, proč nejsou skončeny. Teď vám ale nedokáži povědět víc, jsem ve funkci teprve čtvrtý den.

S jakým úkolem se ujímáte státního zastupitelství?

Především je to nový zákon o státním zastupitelství, s čímž souvisí i otázka řešení korupce, respektive dozor nad vyšetřováním korupce v rámci státního zastupitelství. Další věcí je zlepšení komunikace v rámci státního zastupitelství, nabytí důvěryhodnosti a konsolidace tohoto úřadu. A dále mám takovou představu, že je vhodné, aby se věnovala větší pozornost otázkám poškozených v trestních řízeních, aby byly lépe hájeny jejich zájmy a také aby se zlepšilo zajišťování majetku, odčerpávání výnosů z trestné činnosti.

Mluvíte o potřebě větší nezávislosti státního zastupitelství, co ji dosud oslabovalo?

Vezmeme-li v úvahu, že nejvyššího státního zástupce odvolává vláda na návrh ministra spravedlnosti bez udání důvodu, tak je to minimálně disproporční k ostatním vedoucím státním zástupcům, u nichž musejí být uvedeny důvody k jejich odvolání. Za další jsem výrazně pro zavedení omezeného funkčního období vedoucích státních zástupců, u nejvyššího jsem dokonce pro to, aby měl jen jeden mandát bez možnosti opakování. To proto, aby neměl tendence zalíbit se a jeho mandát byl na oplátku prodloužen. U ostatních zástupců zřejmě nebude z praktických důvodů možné jít jinou cestou než opakováním mandátu, ale to je věc na diskusi. Další věc, která může ohrožovat nezávislost státního zastupitelství, je to, že není přesně vymezen dohled v rámci státního zastupitelství, ten je dnes neohraničený. Jinými slovy, není přesně stanoveno, jak má vypadat zejména vnější dohled ve formě pokynu.

Narážíte na to, že tu bylo možné, že nadřízený státní zástupce mohl svého podřízeného úkolovat jen ústně a nikde o tom nebyl žádný záznam? A touto cestou pak bylo možné na podřízené ve věci nezávislého šetření vyvíjet nepřiměřený nátlak?

Pochopitelně. Proto se to musí změnit.

Kdo systém ústních pokynů zavedl?

To se tak ustálilo, nedokáži říci, kdy přesně se to zavedlo. A jsou tu další specifické problémy, jako je „dohled nad dohledem“, který se v některých případech vykonává. Máte-li kauzu na okresním státním zastupitelství, tak policii dozoruje jeden konkrétní zástupce a ten podléhá takzvanému vnitřnímu dohledu svého nadřízeného okresního zástupce. Zároveň ale může podléhat dohledu vnějšímu, ze strany krajského vrchního zastupitelství. Navíc ještě někde v rámci soustavy byla zavedena praxe, že ten dohled kraje podléhal jakémusi kvazidohledu ze strany vrchního státního zastupitelství. Domnívám se, že v těchto případech je nutné stavět spíše na zodpovědnosti dozorového státního zástupce a jeho větší procesní samostatnosti. Nějaký kontrolní mechanismus samozřejmě musí být zachován, poněvadž je nutné dodržet kvalitu práce. A pokud ta práce nebude kvalitní, pak se s tím státním zástupcem budeme muset rozloučit.

Jestliže bylo na žalobce přes ústní pokyny nestandardně tlačeno, proč se proti tomu až na výjimky neozvali a nezveřejnili to? Čeho se báli?

V téhle souvislosti bych nakousl další věc, která se týká kariérního řádu. Nadřízený státní zástupce totiž rozhoduje o dalším fungování dotyčného řadového státního zástupce – rozhoduje o tom, jestli půjde na stáž na krajské zastupitelství, nebo jestli zůstane na okrese do smrti. Domnívám se, že objektivní parametry, které by do toho systému byly vneseny právě kariérním řádem, by mohly posílit nezávislost a odvahu státních zástupců.

Takže měli strach, že když se vzepřou, bude to mít dopad na jejich kariéru?

Ano, mohli se bát.

Pod největším politickým tlakem jsou dnes většinou níže postavení žalobci. Podle současného zákona ministr spravedlnosti spolurozhoduje o jejich jmenování a odvolání. Jiří Pospíšil přitom úplně nespěchá, aby se této pravomoci vzdal. Budete to po něm chtít?

Budu se snažit o to, abychom dosáhli personálního osamostatnění v tomto smyslu. To znamená, že funkcionáři státního zastupitelství by byli jmenováni v rámci této soustavy. Ale zároveň nechci, aby nejvyšší státní zástupce byl tím jediným, kdo bude rozhodovat o bytí a nebytí vedoucích státních zástupců.

Jak by ten systém větší nezávislosti státního zastupitelství měl vypadat?

V tomto se poučíme ve světě, poněvadž u nás ten systém funguje na soudech, které mají soudcovské rady. Je tedy otázka, jestli nezavést rady státních zástupců.

A ty by byly složené jen ze státních zástupců?

Tam už je více možností. Ale kdybych znal odpovědi na všechny vaše otázky, tak už bych ten zákon napsal.

Domníval jsem se, že když chcete vést státní zastupitelství, už nějaký jasnější koncept máte.

Pochopitelně, ale chci o tom vést diskusi, a ne přijít s něčím, co bude vytesáno do kamene. Podaří-li se totiž tento zákon vytvořit, tak to bude velmi citlivý systém, kde bude spousta věcí spolu souviset. Už jsem vám říkal, že je to otázka dohledu, souvisí to s kariérním řádem, systémem jmenování a přidělováním státních zástupců na vyšší složky státního zastupitelství.

Co budete dělat, když Jiří Pospíšil na vaše návrhy nekývne?

Potom budeme muset vymyslet systém, v němž budou dostatečné pojistky pro to, aby do toho obsazování míst mohlo státní zastupitelství mluvit.

Takže už teď naznačujete ochotu ustoupit?

Vy to hned vidíte jako moji slabost, ale já vám jen říkám, že v takovém případě budu hledat jinou variantu. Je nutno mít na paměti, že všechny návrhy pro větší nezávislost státního zastupitelství včetně zmíněných rad jsou verze číslo jedna a tu budu prosazovat. Ale jestli se dostaneme do nějaké rozepře, tak to budeme muset vyřešit a já v takovém případě budu chtít silné pojistky proti politickému vlivu. Ale neznamená to, že tu před vámi mlátím prázdnou slámu a říkám: Jo, to je pohoda, když to nepůjde takhle, tak to půjde jinak.

Za řadu vyšetřovaných případů, jako je nákup letadel CASA či obrněnců Pandur, odpovídá vláda, která tyto obchody schvaluje. Jak má dnes státní zástupce najít odvahu vyšetřovat lidi, kteří zároveň mohou kdykoli tlačit na jeho odvolání z funkce?

Jedna věc je odvaha, druhá je příslušná kvalifikace na vyšetřování těchto případů a třetí věc je dostatek času. Nezáleží tedy jenom na odvaze. Předně musím říci, že při vyšetřování velkých korupčních případů – a nazývám to korupční, přestože někde ta kvalifikace může být lehce jiná, může mít třeba podobu pletich při veřejných zakázkách a tak dále – jde o celý balík problémů. Odvaha je prvním z nich. Druhá je ale příslušná kvalifikovanost, zkušenost a čas, prostor a podmínky k práci. Dnes velká část těchto korupčních případů ze zákona spadá na okresní státní zastupitelství. Já se domnívám, že je to špatně, a chtěl bych založit specializovanou instituci.

Jak by měla vypadat?

Těch modelů je samozřejmě několik, ostatně když se podíváte do zahraničí, tak v každé zemi má taková instituce jinou podobu. V současné době máme tři hypotetické varianty – první varianta je, že rozšíříme působnost zvláštních odborů na vrchních státních zastupitelstvích. Druhá varianta je vytvoření nové instituce s celostátní působností, poněvadž zmíněné odbory mají působnost zvlášť pro Čechy a Moravu. A třetí varianta je vytvoření instituce při Nejvyšším státním zastupitelství, což je v podstatě slovenský model. Vytvoření nové instituce mně ale přijde nejlepší s ohledem na to, že by tam byly jasně nastavené kontrolní mechanismy, otázka dohledu ze strany Nejvyššího státního zastupitelství a tak dále.

Jak si představujete její fungování?

Velice laicky řečeno se zřídí speciální útvar, v rámci výběrového řízení tam budou přijímáni státní zástupci – vedoucí státní zástupce bude na omezený časový mandát, a to z důvodu, že kdyby se tu vytvořily nějaké nekalé vazby, aby se zase zpřetrhaly. A uvažuji o tom, že podobné omezení funkčního období by platilo i pro řadové státní zástupce. Chtěl bych, aby to bylo začleněno do novely zákona o státním zastupitelství, proto jsme si s panem ministrem přislíbili, že do konce února stanovíme principy nového zákona, a předpokládám, že do podzimu bychom mohli mít připravený text k připomínkovému řízení.

Včetně návrhu zákona o justiční samosprávě?

Ano, to musí být všechno v jednom. Proto jsem zároveň opatrný v definování nějakého časového hlediska, poněvadž se o tom snadno hovoří, ale těžko se bude v tom zákonu hledat rovnováha.

Hlavně se vám bude těžko hledat politická podpora, bez níž ty věci neprosadíte. Už víte, jak ji chcete získat?

Předkladatelem bude ministerstvo spravedlnosti a já jediné, co jsem ochoten udělat, je vést debatu s případnými oponenty toho zákona, představovat výhody této novely. Nečekejte ale, že budu dělat nějaký skrytý lobbing, to není úlohou nejvyššího státního zástupce.

Jak důležité pro vás je, aby státní zástupci měli odvahu projevit svou nezávislost a šli při prosazování zákonnosti i proti odporu svých nadřízených?

To je samozřejmě zásadní. Včera jsem měl pracovní schůzku ve věci kauzy Státního fondu životního prostředí a tam Nejvyšší státní zastupitelství získávalo informace od nižších složek, na což máme ze zákona právo a zároveň máme možnost vyjádřit nezávazné názory na tu věc.

Hned na začátku té schůzky jsem ale řekl, že Nejvyšší státní zastupitelství k tomu řekne jen svůj názor, který je nezávazný. A zároveň jsem řekl, že apeluji na to, aby byl v té věci zjištěn skutkový stav bez ohledu na případné postavení osob, jež mohly být pachateli toho trestného činu.

Počítáte s tím, že do řídících funkcí ve státním zastupitelství opět vrátíte lidi, kteří projevili v minulosti odvahu a byli za to potrestáni, jako byli žalobci Ištván, Bašný nebo Stříž?

Do řídících funkcí může vracet jen ministr Pospíšil, já mohu jenom navrhovat. Ale abych vám odpověděl: Ano, dnes (rozhovor se konal minulý týden ve čtvrtek 6. 1. – pozn. aut.) budu podávat návrh na odvolání všech náměstků tady na Nejvyšším státním zastupitelství a na jmenování dvou nových náměstků, přičemž jedním z kandidátů je pan Stříž. Otázka na doktora Ištvána je poněkud komplikovanější, poněvadž tam pořád ohledně jeho věci probíhá soudní spor a ten rozsudek je velice důležitý z hlediska judikaturního významu. On to totiž bude precedens a o ten bych velmi nerad přišel.

V jakém smyslu to bude precedens?

Podle informace z webových stránek Městského soudu v Praze se ruší rozhodnutí ministra spravedlnosti o odvolání pana Ištvána a já jsem zvědavý na odůvodnění tohoto rozhodnutí. V podstatě totiž nastaví mantinely pro případné budoucí odvolávání funkcionářů. A abych ještě dokončil tu předchozí odpověď – u pana Bašného jde o to, že byl vedoucím pobočky státního zastupitelství v Liberci a to spadá do gesce krajského státního zástupce v Ústí nad Labem. Obecně ale tento problém vnímám. Je nutné, aby v této věci bylo učiněno spravedlnosti zadost.

A s kým počítáte na klíčová místa vrchních státních zástupců?

Místa vrchních státních zástupců jsou v současné době obsazená. V Olomouci je doktorka Hojovcová a v Praze pan Rampula. Nejdřív by tedy muselo dojít k odvolání těchto lidí a k tomu je nutné uvést důvody, kterými může být jen zvlášť závažné porušení povinnosti vyplývající z funkce státního zástupce.

Můžete se přece s nimi pokusit domluvit na jejich dobrovolném odchodu, s tím, že chcete novou éru státního zastupitelství budovat se svým týmem.

Ano, to je teoretická možnost. Ale měli bychom postupovat podle zákona, a ne podle toho, co se nám zrovna hodí, to bych nerad. Chtěl bych nastavit jasná pravidla, všechno tu bude podle zákona. Jestliže tedy zjistím závažná pochybení, pak nebudu váhat odvolat kohokoli. Ale pokud to nezjistím, tak ten návrh podávat nebudu. (Žalobkyně Hojovcová minulý pátek rezignovala, na její místo má být jmenován zástupce Ištván – pozn. aut.)

Váš funkční mandát je v současné době neomezený. Podle čeho budete hodnotit, až budete na konci své mise, že jste v ní uspěl?

No, zřejmě podle toho, jak se podařilo zreformovat státní zastupitelství během mého působení na tomto úřadě. Jak dalece se podařilo připravit nový zákon o státním zastupitelství, nakolik se podařilo obnovit důvěru v tento úřad a jak dalece státní zastupitelství funguje spíše jako součást justice než jako součást moci výkonné.

PAVEL ZEMAN (38)

Vystudoval Právnickou a Filozofickou fakultu (obor politologie) Univerzity Karlovy v Praze. Jako státní zástupce působil nejdříve na Okresním i Krajském státním zastupitelství v Plzni, potom nastoupil na Nejvyšší státní zastupitelství v Brně. V roce 2004 se stal prvním zástupcem ČR u Eurojustu, byl zároveň nejmladším zástupcem v této právní organizaci ze všech členských zemí. Od května 2004 zároveň působí i jako státní zástupce na mezinárodním odboru Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Podílel se například na zatčení a předání Barbory Škrlové, obviněné v kauze týrání chlapců z Kuřimi. Spolupracoval při zadržení uprchlého odsouzeného vraha Romana Čabrady ve Francii a pracoval i na zatím neúspěšném vydání uprchlého miliardáře Radovana Krejčíře z JAR. 1. ledna 2011 byl jmenován nejvyšším státním zástupcem. Mluví anglicky, francouzsky a německy.

(Respekt, www.respekt.cz)