Únor 2011

Spiklenci jdou po Nečasovi

Ondřej Kundra

Odváží se premiér Nečas sáhnout stranickým kmotrům na jejich úplatkářské živobytí, anebo ve strachu z jejich pomsty povede zemi k dalším otřesům na hranu nebezpečné změny? Před tuto křižovatku postavilo šéfa ODS prozrazení úplatkářské aféry na ministerstvu životního prostředí. Ve třech týdnech, které mezitím uplynuly, přišlo několik signálů naznačujících, jaký směr si Petr Nečas zřejmě vybere.

Libor Michálek mohl už dávno sedět ve vazbě, místo aby kalil vodu a dokola vykládal, jak lidé kolem ministra Pavla Drobila chtěli krást veřejné peníze ve prospěch svého šéfa a jeho ODS. Stačilo, aby tento ředitel Státního fondu životního prostředí poslechl radu premiéra a se svými poznatky o zkorumpovanosti svých nadřízených se obrátil na policii – tak by ho mohli detektivové jako „provokatéra“ včas zadržet a umožnit politikům v klidu zničit všechny důkazy. Michálek však neposlechl a po provalení případu v novinách si tak dál chodí po svobodě, nicméně jako „provokatér“ byl potrestán alespoň vyhozením z práce. Odejít nakonec musel i ministr Drobil, kterého premiér Nečas jako těžko veřejně obhajitelného politika odvolal. Tím však nejvíc zdokumentovaný korupční případ Česka posledních let rozhodně nekončí. Jeho další vývoj přitom ve velké míře závisí na tom, jak politici čtou, co se vlastně stalo, a co z toho vyvozují, že musejí udělat.

V nejvíc zasažené straně – ODS – k věci čtyřikrát zasedl nejvyšší stranický orgán, jedenáctihlavé politické grémium složené především z Petra Nečase, jeho místopředsedů a šéfů poslaneckého a senátorského klubu. Právě tady se zformoval postoj strany. První zasedání, které trvalo asi hodinu, začalo vystoupením Pavla Drobila. Ten se podle vzpomínky jednoho z účastníků několik minut, často s očima sklopenýma k zemi a s hlavou v rukách, obhajoval, že nic nezákonného neudělal a že jde o „provokaci“ s cílem politicky ho zničit. Co přesně má na mysli, Drobil neuvedl. Na všech sezeních vždy nejdéle mluvil premiér Nečas, někdy však jen za poloviční účasti členů grémia. Vzhledem k tomu, že schůzky nechával svolávat přes mobil někdy jen s dvouhodinovým předstihem, nestačili na ně ve špatném počasí mimopražští politici, jako třeba místopředseda Pavel Blažek nebo místopředsedkyně Miroslava Němcová, dorazit. Premiér od začátku podle informací Respektu zastával spíše Drobilovu argumentaci. Podezření kolem Drobila označil za „vážná“ (což vzhledem k existenci nahrávek ani nejde pojmenovat jinak), avšak s tím, že zároveň získal informace nasvědčující snaze využít věc k diskreditaci premiéra, proti čemuž – jak údajně informoval Nečas přítomné vedení ODS – je nutné se postavit. Stejně jako Drobil ani Nečas nespecifikoval, od koho a jak informace o diskreditačních snahách získal a kdo a proč by ho měl diskreditovat. Nikdo z dalších politiků se jich na to neptal, účastníkům uzavřených schůzek byla totiž věc víceméně jasná – za „protinečasovským“ spiknutím by mohli být koaliční partneři, kteří si tak chtějí vydobýt silnější pozici ve vládě, nebo jde o útok od podnikatelů ucházejících se o obří ekologický tendr, který chtěl Nečas zrušit. Podstatu případu, černé financování ODS pomocí zkorumpovaných veřejných zakázek, premiér ani nikdo další detailněji neřešili.

„Nevím, proč se zabývat černým financováním, když nic takového neexistuje,“ říká účastník jednání, místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. „O co to opírám? Nevěřím, že by to vůbec bylo možné.“ Sobotka, který ke kauze Drobil zaujal od počátku tvrdé stanovisko vůči Michálkově postupu a na podporu ODS, je dnes přitom jediný politik Nečasovy strany, který je ochoten se o věci pod svým jménem bavit, ostatní účastníci zmíněných schůzek to odmítají s tím, že jde o „příliš citlivé téma“.

Kde a jak se rodil Nečasův postoj, není jasné. Po propuknutí aféry se sice sešel jeho jedenáctičlenný sbor poradců, případ však – alespoň oficiálně – nijak neřešili. Tématem byla příprava vládního nařízení „o znečištění vod nebo návrh postupu zabezpečení druhotných surovin“. „Mě se na to premiér neptal, nebavili jsme se o tom,“ říká premiérův poradce přes potírání korupce, vysokoškolský expert na průhledné veřejné zakázky Jan Pavel. „Řeším hlavně přípravu nové legislativy k zprůhlednění zakázek. O případu pana Drobila nemám podrobné informace, a nemám na to tedy názor.“ Zjistit, jaký má názor a co Nečasovi doporučoval šéf jeho poradců a zároveň jeden z jeho nejbližších spolupracovníků Martin Říman, s nímž ministerský předseda případ údajně nejvíce probíral, není možné. Ani na opakovanou žádost o rozhovor Říman nijak nereagoval. Z dosavadních premiérových veřejných vystoupení nicméně není zřejmé, že by teď ve své straně plánoval nějaké radikálnější protikorupční řezy. Podle kuloárových informací je za tím především obava, že když to udělá, mohli by ho stejně jako jeho předchůdce Mirka Topolánka straničtí korupčníci, kteří ODS kontrolují na regionální úrovni, na nejbližším kongresu sesadit.

Nečas je přitom dnes ve složité mocenské pozici, kdy se v případném protikorupčním tažení uvnitř ODS nemá o koho opřít. Jeho domovský Zlínský kraj patří kvůli své malé velikosti k nejslabším a žádným dalším mocenským centrem, které by mu mohlo krýt záda, už nedisponuje. Postavit se stranickým korupčníkům tedy pro premiéra představuje mimořádný vabank s hodně nejistým koncem. Jeho ochotu jej podstoupit může navíc limitovat i jeho aktuální veřejný obraz, kdy je sám v Drobilově kauze bez důkazů vykreslován jako korupčník (jen proto, že přes Michálkovo naléhání nechtěl do kauzy v jejích počátcích vstoupit a nějak ji řešit), což může premiéra utvrzovat ve spikleneckém čtení případu a v nechuti se věcí zabývat. Na druhé straně jakýmkoli dalším neřešením korupce a la Drobil Nečas riskuje paralýzu své vlády i země.

Půl roku poté, co voliči v parlamentních volbách úspěšně vykroužkovali ty nejvíc zkompromitované politiky a svoji naději na další pozitivní změnu spojili se stranami slibujícími protikorupční tažení, se totiž zdejší demokratický systém dostal do vážného ohrožení. Stav, kdy bez jasného potrestání viníků týden co týden vybuchuje stále větší a téměř nezvratně doložená korupční aféra, totiž podle sociologů už společnost nemusí dlouho unést. Zvlášť když její očekávání nenaplní ani kabinet, který si jako prioritu stanovil právě boj s korupcí. „Jsme v bodě zlomu,“ říká politolog z New York University v Praze Jiří Pehe. „Nahromaděná frustrace z nesplněných slibů by se u voličů mohla uvolnit ve formě podpory antisystémových stran, které by mohly poměrně rychle nabrat sílu.“ Premiér Nečas to však vidí mnohem méně dramaticky a žádnou spojitost mezi svým jednáním a destrukcí demokratického systému si rozhodně nepřipouští. „Nemyslím si, že to riziko hrozí. Extremistické tendence mohou samozřejmě zesílit, ale zůstanou jen okrajové,“ tvrdí Petr Nečas. „Případnou poptávku případně naplní nové strany pro recyklaci již použitých tváří nebo populisticko-marketingové projekty.“ Jak k tomuto zjištění došel, už premiér neupřesňuje.

Tak jednoduše shodit obavy ze stolu však nelze. Jak ve své prosincové analýze východní Evropy upozornil The Economist, i česká společnost je ohrožena „putinizací“ – tedy tím, že korupcí zasažená mocenská sféra dlouhodobě oslabuje média, justici či policii, které jako jediné dokáží politiku držet v demokratických mezích a včas svými čidly upozorňovat na nástup různých xenofobů a radikálů. A v této křehké situaci nejde donekonečna spoléhat, že všechno prostě „dopadne dobře“ a důvěra se zase obnoví skrze zaběhnuté strany. Navíc když už nyní si tady dvě třetiny lidí myslí, že současné partaje jsou především zkorumpované. A zároveň, když ten samý počet lidí – jak teď změřila agentura STEM v případě Nečasovy vlády – velmi rychle propadl pocitu, že ani „protikorupční kabinet“ si s tím nedokáže poradit. Právě tato směsice putinovského slábnutí demokracie a nespokojenosti lidí z nefunkčnosti vlády přitom může vytvářet ideální půdu pro posilování nedemokratů.

Nebezpečný trend není každopádně nezvratný. Stále je totiž možné zatáhnout za záchrannou brzdu. „Premiér a vláda by ale museli v dalších týdnech předvést jasnou snahu řešit korupci, a to i ve svých řadách. To může částečně veřejnosti vrátit důvěru, že demokratická politika funguje jako systém, přes nějž je možné řešit problémy společnosti,“ říká politolog Pehe. Na tahu je nyní především premiér. Ten zatím ale o potírání korupce mluví hlavně v rétorické rovině, aniž by prováděl praktické kroky.

(Respekt, www.respekt.cz)