Únor 2011

Praha byla Casurgis

Brno leželo na Jantarové stezce a jmenovalo se Eburodunum, ukazuje analýza díla Ptolemaia.

Němečtí vědci oznámili, že se jim podařilo prolomit „Ptolemaiův kód“: zjistili, jakých chyb se dopustil antický zeměpisec při určování polohy téměř sta měst ve střední Evropě. Nyní je tak možné velmi přesně určit, kde ležela. Ukazuje se, že plná šestina z nich se nacházela v ČR. „Atlas, který jsme sestavili, je mapou pokladů a jeho souřadnice vedou ke ztraceným místům v naší minulosti,“ řekl v týdeníku Der Spiegel člen německého týmu Andreas Kleineberg. Možná má pravdu téměř doslova. V Leufaně, která byla centrem Langobardů a předchůdcem dnešního polabského Hitzackeru, už byly nalezeny bohaté hroby se stříbrnými předměty.

Tajemství antického zeměpisce Claudia Ptolemaia se dlouho snažila odhalit celá řada jazykovědců, historiků i zeměpisců, obvykle každý na vlastní pěst. Nejznámějším českým pokusem je čtyřdílná práce profesora Emanuela Šimka, vydaná v letech 1930–1953. V zoufalství nad tím, jak se tyto výklady údajů starověkého zeměpisce navzájem lišily, bylo Ptolemaiovo dílo označeno za „začarovaný zámek“, kam člověk vstoupí a hned se ztratí. Němci proto dali dohromady interdisciplinární skupinu, složenou z klasických filologů, matematiků, historiků a geodetů z Technické univerzity v Berlíně. I jim zabrala práce na odstranění nesrovnalostí v antickém díle téměř šest let. Museli kvůli tomu dokonce vyvinout novou metodu práce, geodetickou deformační analýzu.

Vědci vyšli z Ptolemaiova Návodu ke geografii, jenž obsahuje jména všech známých míst antického světa a jejich souřadnice. Měli i štěstí. Dosud bylo možné pracovat jen s vatikánskou kopií tohoto díla z doby okolo roku 1300. Oni však získali přístup ke staršímu zpracování Ptolemaiových údajů – k dosud neznámému opisu, který se skrýval v archivech Istanbulu.

Ptolemaios prožil svůj život v egyptské Alexandrii ve stínu jednoho z divů světa, majáku na ostrově Faru. Nikdy se asi nedostal ani na dohled domovů germánských barbarů. Musel vzít zavděk mapovými náčrtky římských legií a zprávami od mořeplavců či obchodníků. Ať už se snažil o přesnost sebevíce, do jeho díla se dostala celá řada chyb, které dosud bránily přesnému určení polohy 94 „měst“, zakreslených ve střední Evropě, od Rýna až po střední Polsko. Výsledkem těchto chyb mimo jiné bylo, že střední Evropa se v jeho podání od západu na východ zúžila, zatímco v severojižním směru se protáhla.

Tyto deformace mapového obrazu i celou řadu dalších „léček“ museli vzít němečtí experti v potaz. Nakonec se jim podařilo určit polohu měst s přesností na deset až dvacet kilometrů. Přitom se potvrdilo, že pro tehdejší Římany neexistovala na severu Evropy dvě moře, Baltské a Severní, jako dnes – břehy kontinentu tehdy omýval jeden velký Oceanus Germanicus, Germánský oceán. Vědci v něm lokalizovali tři „Saské ostrovy“, o nichž mluví antický zeměpisec – jedná se prý o fríské ostrovy Amrum, Föhr a Sylt, ležící v Severním moři. „Byli jsme schopni lokalizovat i jedenáct osad podél hlavní silnice, která začínala v Moers na Rýně a sahala až k poloostrovu Sambia“ (u Kaliningradu – pozn. red), uvedl Kleineberg.

Ptolemaiova Sudéta (Sudety), které byly dosud považovány za některé z českých pohraničních horstev, označili němečtí experti za pohoří Francký les v severním Bavorsku. I proslulé Marobudum, kladené obvykle do Čech, prý leželo u bavorského Ambergu. Ukázalo se, že třeba u Jeny leželo před dvěma tisíci lety Bicurgium, u severoněmeckého Essenu stávala Navalia, Lipsko bylo Aregellum a předchůdce Hamburku nesl název Treva. Průzkum odhalil, že řada germánských měst ležela u řek, na jejich brodech, což se v názvech projevuje příponou -furdum, jako u Lupfurda, předchůdce Drážďan.

Pokud se výsledky analýzy potvrdí, dějiny mnoha míst se prodlouží téměř o tisíc let. Platí to i pro Čechy a Moravu. Na naše území umístil Ptolemaios celkem šestnáct „měst“, na Slovensko pak další čtyři. Zdá se, že většina velkých germánských sídlišť v dnešním Česku ležela na dvou důležitých spojnicích, jež vedly přes naše území z jihu na sever či severozápad.

Jednou z nich byla proslulá Jantarová stezka. Není jisté, zda na naše území vstupovala v Eburu nedaleko dnešního Znojma, nebo spíše v Parienně na okraji Břeclavi. Vedla však zjevně přes oblast Brna, Komořan, Vyškova, Kojetína a pak snad mířila na sever k Rýmařovu. Osamoceně, poněkud stranou, leží na Moravě jen Coridorgis u Jihlavy. Snad tudy vedla nějaká spojnice mezi Čechami a Moravou – mohla by směřovat k Budorgis na Kolínsku.

V Čechách byla značná část ptolemaiovských sídlišť umístěna v blízkosti Vltavy – tudy asi vedla cesta od Usbia u dnešního Lince. Povltavská komunikace směřovala z oblasti Českých Budějovic přes Písecko a Sedlčansko k pražské kotlině. Tady se cesta zřejmě dělila: zdá se, že kromě „odbočky“ na Moravu vybíhaly z oblasti dnešní Prahy dvě cesty, jedna do Lužice a druhá do Saska. V prvním případě by tomu odpovídala poloha Hegetmatie u Mladé Boleslavi, která mohla ležet na spojnici mezi Casurgis v dnešní Praze a Stragonou u lužického Zhořelce. Spojovacím článkem mezi Casurgis a Lupfurdem u Drážďan mohlo být buď Redintuinum u Loun, nebo Nomisterium u Litoměřic. Žádné z těchto „měst“ asi nepřežilo dobu stěhování národů v 5. a 6. století, kdy většina germánských kmenů opustila oblast Čech a Moravy. Místa, která Germáni obývali, však byla až na výjimky vhodná i pro pozdější, skutečná města, která existují dodnes.

Co znal Ptolemaios v Česku

Furgisatis u Českých Budějovic

Meliodunum u Písku

Strevinta u Hříměždic na západ od Sedlčan

Casurgis u Prahy

Redintuinum u Loun

Nomisterium u Litoměřic

Hegetmatia u Mladé Boleslavi

Budorgis u Kolína

Coridorgis u Jihlavy

Eburum u Hrádku, na východ od Znojma

Parienna u Břeclavi

Eburodunum u Brna

Setuia u Komořan nedaleko Vyškova

Felicia u Vyškova

Asanca u Kojetína

Carredunum u Rýmařova

(mcm)

(Právo)