Únor 2011

Výročí v roce 2010

Bohumil Řeřicha

V roce 2010 „nezávislá“ a „svobodná“ česká média v podstatě zapomněla na několik výročí, které je nutné si připomínat. Před 65. lety skončila nejhorší válka v dějinách lidstva, jejíž příčiny i důsledky jsou stále živé, protože po vítězství spojenců došlo k mohutnému transferu, odsunu, vyhánění československého neslovanského obyvatelstva, k zabíjení českých Němců. Minimálně 2,5 milionů původních německých obyvatel, převážně starců, žen a dětí, bylo na základě kolektivní viny vyhnáno z tehdejšího Československa. I když podle zastánců tohoto vyhnání o tom údajně rozhodla postupimská konference v srpnu 1945, to nejhorší do té doby bylo už na českém území vykonáno, včetně zločinů na nevinných lidech. Vraždění, mučení, znásilňování byly Čechy páchány v době míru a nebyly potrestány - byly zpětně amnestovány tzv. amnestijním zákonem č. 115/1946 Sb. Akt vyhánění českých Němců, byla genocida či etnická čistka. Nacistický teror za protektorátu vůči Čechům znaky genocidy nesplňoval (jen proti židům a cikánům).

Že soužití českého a německého etnika od roku 1848 hnané vzájemným nacionalismem nebylo snadné, popisují vzájemné výpady. Z české strany: „wypalte Němce“, z německé „nebudeme pod národem powidel a rytířů-lapků“. Již bratři Julius a Eduard Grégrovi mínili Němce čechizovat. 26. října 1918 napsaly noviny Bohemia: „Němci zde, mají být na své půdě strpěni tak dlouho, pokud se budou podrobovat, jinak rádi svůj pozemek prodají svážou si otýpku a půjdou.“ Noviny Zlatá Praha v roce 1919: „Němci by měli být bičem vymláceni přes hranice.“ Prezident Masaryk v interview pro francouzský Le Matin 10. ledna 1919 uvažoval o „rychlém odgermanizování“. Tehdejší ministr zahraničních věcí Edvard Beneš 29. října 1920 v Českém slově: „Němcům nesmí být přiznáno právo na sebeurčení, raději je pověsíme na šibenice a pouliční svítilny.“ Německá okupace 1939-1945 se stala záminkou všechny tyto záměry konečně uskutečnit.

5. srpna 2010 si němečtí vyhnanci připomněli svůj osud a šedesátileté výročí Charty německých vyhnanců, kde v jednom bodě mj.stojí: „My, vyhnanci, se zříkáme pomsty a odplaty. Toto odhodlání je nám svaté v pomyšlení na nesmírné utrpení, jež lidstvu přineslo zvláště poslední desetiletí.“ Závěrem němečtí vyhnanci vyhlašují: „Vyzýváme národy a lidi dobré vůle, aby přiložili ruku k dílu, aby z viny, z neštěstí, z utrpení, z chudoby a bídy pro nás všechny byla nalezena cesta budoucnosti.“

Poslední předsevzetí splnilo Německo do puntíku. Bylo hnacím motorem při vytvoření Evropské unie, strůjcem společné měny a neslo a nese nejvíce tíhu problémů Evropského společenství, dnešní EU. Ať už čeští národovci a různí germanofobové Chartu vyhnanců zpochybňují, dnešní Německo již dávno není Německem nacistů a Hitlera. Také česká společnost i politická reprezentace by měly konečně udělat vstřícný krok a bez předsudků se obrátit ke svým bývalým německy mluvícím spoluobčanům a slůvkem „promiňte“ najít cestu k usmíření.