Únor 2011

Definitivní konec IPB

Jaroslav Spurný

Václav Klaus se mýlil, když v roce 2000 nazval vyhlášení nucené správy nad bankou IPB a její následný prodej za symbolickou korunu ČSOB loupeží za bílého dne. Mýlili se i pozdější ministři financí Vlastimil Tlustý a Miroslav Kalousek, když podobně jako současný prezident kritizovali způsob prodeje IPB. Stejně tak se s největší pravděpodobností tito tři muži mýlili, když před dvěma lety prosadili smír s někdejším majitelem IPB, společností Nomura (která přivedla IPB ke krachu) a stát jí zaplatil jako náhradu za zbavení vlastnických práv skoro čtyři miliardy korun. I tak se dá vykládat čerstvé rozhodnutí pařížské arbitráže, že ČSOB nemusí zaplatit českému státu požadovaných třicet tři miliard korun za to – zjednodušeně řečeno –, že koupila IPB pod cenou.

Velmi složitý příběh pádu banky a následné dohady o dluhy či aktiva, které po IPB zůstaly, se chýlí ke svému konci. Banka na tom byla v době svého pádu tak špatně, že český stát musel v dalších letech zaplatit novému majiteli – ČSOB – na slíbených zárukách za špatné úvěry banky sto padesát miliard korun (jinak by o své peníze přišel jeden a půl milionu klientů IPB).

Ministr financí Miroslav Kalousek a jeho hlavní expert přes arbitráže Radek Šnábl ovšem začali před dvěma lety tvrdit, že IPB na tom nebyla v době pádu tak špatně, a z vyplacených peněz požadovali po ČSOB nazpět oněch třicet tři miliard korun. Jenže pařížská arbitráž dala naprosto za pravdu způsobu, jakým byla IPB zlikvidována a prodána, a souhlasila i s výší vyplacených náhrad.

Mimochodem stejný názor vyjádřily i další arbitráže, ve kterých žádali po ČSOB náhradu škody bývalí majitelé, případně firmy, které koupily různé dluhy po IPB. Požadovali po bance – kvůli způsobu, jakým byli zbaveni vlastnických práv – dohromady sto čtyřicet miliard korun. Všichni u různých mezinárodních arbitráží prohráli.

IPB i její majitelé z Nomury měli v Česku významné politické zastánce – především tři výše zmíněné muže. Tito pánové před třemi lety prosadili stažení žaloby českého státu na Nomuru. Stát do té doby chtěl, aby mu Nomura, která přivedla IPB na buben, zaplatila náhradu za záruky, které stát vyplatil ČSOB – tedy oněch zmíněných sto padesát miliard. Ve světle čerstvého rozhodnutí pařížské arbitráže, která měla posuzovat i zmíněný požadavek státu, mají Miroslav Kalousek, Vlastimil Tlustý, ale i Václav Klaus kvůli stažení českého finančního nároku na Nomuru co vysvětlovat.

(Respekt, www.respekt.cz)