Únor 2011

Skepticismus a naše sdělovací prostředky

Rudof Výborný

Skepticismus v západní kultuře vznikl v pátém století před narozením Krista v antickém Řecku. různých formách existuje téměř ve všech kulturách, v buddhismu, hinduismu a čínský skepticismus dokonce časově předchází řecký. Existoval i v islámu, ale v dogmatické teokracii se mu nemůže dařit. Základním kamenem je přesvědčení, že absolutní poznání neexistuje, jakákoliv vědomost je pochybná, žádná pravda není pravdou, ale jen zdáním. V extrémní podobě je skepticismus destruktivní, nevěřím-li ničemu, nemá smysl cokoliv podnikat, když nevím, co je správné.

V moderní vědě, zejména v přírodních exaktních vědách, je zdravý skepticismus nesmírně důležitý, každá teorie bez výjimky musí být neustále prověřována, nové teorie vznikají nejenom z nových poznatků, ale také kritikou stávajících. Z toho je naprosto jasné, že všeobecný souhlas (konsens), který tak milují sdělovací prostředky v souvislostí s antropologickou teorií oteplování, pro vědu důležitý není. Při přechodu od staré teorie k nové, většina věří staré teorii, konsens je proti rodící se nové a lepší teorii. V době, kdy Einstein objevil ohyb světelných paprsků v gravitačním poli většina fyziků mu nevěřila, dnes je jeho objev vědeckou pravdou. Skepticismus je důležitý v obou směrech, k neustálému prověřování existující teorie a rovněž v nedůvěře k teorii nové, v obou případech zaručuje největší možnou míru správnosti našich poznatků. Ať tak či onak, skepse není vadou charakteru, naopak, nedůvěra k výstřelkům poslední módy je chvályhodná. David Flint napsal v červencovém a srpnovém vydání Quadrantu: „Scepticism is not a failing: it is a badge of honour.” Ve své podstatě a v nechuti k ukvapené akci je skepticismus konzervativní, což vysvětluje, proč není oblíben žurnalisty, kteří jsou ve své většině v Austrálii levicoví. Byl jsem překvapen, když australští žurnalisté začali používat označení klimaskeptik v hanlivém smyslu proti bývalému ministerskému předsedovi Howardovi. Myslel jsem si: teď se vám, hoši levicoví, vaše nevzdělanost nevyplatí. Bohužel jsem se velice mýlil, vyplatila. Jejich kampaň byla úspěšná. Ještě nedávno, dlouho po tom, co konsens alarmismu oteplování zkrachoval, zaútočil v televizním programu Q&A jeden z diváků na Howarda, zda je stále ještě skeptik. Má reakce by bývala byla, ano jsem a jsem na to hrdý. Howardova odpověď byla mnohem chytřejší, řekl, že je klima agnostic. Tím odrazil obvinění ze skepse, na kterou by asi levicově vybrané zaujaté posluchačstvo reagovalo negativně, ale také obhájil stanovisko, že v alarmismus oteplování nevěří, jenom prostě neví.

Sdělovací prostředky jsou pro fungující demokracii životně důležité, to uznává každý. Horší je to s uznáním etických zásad, které mají sdělovací prostředky respektovat. Zřejmě mají být sdělované informace pravdivé, ale někdy je nemožné zjistit s absolutní jistotou, kde je pravda. A tu přichází na řadu skepticismus. Žurnalisté sami uznávají potřebu skepse, například se shodují v tom (i když to často nedodržují), že důležité zprávy mají být ověřeny nejméně ze dvou nezávislých zdrojů. Za zmínku stojí David Marr, přední novinář ABC a Fairfax, který napsal: „This involves a kind of vaguely soft left inquiry sceptical of authority... if you are not sceptical of authority, find another (to jest nežurnalistický) job.” Uvádím to na podporu svého přesvědčení, že skepticismus je ve sdělovacích prostředcích nesmírně důležitý, S Marrovými přívlastky však vehementně nesouhlasím. Proč soft left? Mělo by to být nestranné (impartial). A ani authority není nutné, Marr to asi psal v době konzervativní vlády, mělo by to být skeptické od jakéhokoliv zdroje, zejména od autority. Proč by zpráva, nepodaná autoritou, neměla být podrobena důkladnému ověření?

Sdělovací prostředky uznávají potřebu skepticismu. Rádi ho nemají, užili ho jako nadávky proti Howardovi, Marr cítil potřebu skepticismu v žurnalistice oslabit kvalifikacemi, z nichž se mi nejvíce protiví levicové zabarvení. I když skepticismus rádi nemají, zneužívají jej velmi obratně k politickým účelům.

V době studené války byli západní novináři velmi skeptičtí ke zprávám o hrůzách a nebezpečí komunismu, nehodila se jim pravda. Naproti tomu, na svou povinnost nedůvěry snadno zapomínali, když šlo o sovětskou propagandu šířenou ať už Sověty nebo jejich (podle Lenina) užitečnými idioty.

Nadšení pro skepsi nebo její naprostý nedostatek lze použít k předpojatému novinářství. Je to účinné a hlavně obvinění ze zaujatosti téměř neprokazatelné. Jsi zaujatý, protože jsi se nezeptal? Kdepak, já jenom zapomněl, nebo mě to nenapadlo. Jsi zaujatý, protože jsi byl nedůvěřivý? Jak bych mohl, dělám jen svou povinnost v zájmu pravdivosti. Díváte-li se na politický interview snadno zjistíte zaujatost, když si uvědomíte, že vás novinář šidí tím, že nedodržuje zdravou míru skepse.

Ruddova vláda byl naprostý neúspěch, dokonce i Julia Gilard to nepřímo připustila. Nedostatek skepse sdělovacích prostředků ve volbách ve prospěch Labour je neuvěřitelná, ale málokdo si to uvědomuje. Téměř všechny sdělovací prostředky bez výjimky podporovaly Kevina Rudda ve volbách 2007. On o sobě prohlašoval, že je konzervativní ve věcech veřejných financí, jeho vláda bude v bezpečných rukách. Nemohu tvrdit s absolutní jistotou, že se nikdo před volbami 2007 nezeptal na jeho úspěchy či vlastně fiaska jako předního byrokrata Gossovy vlády v Queenslandu. Mohu jen tvrdit, že jsem nikoho v TV neviděl se zeptat. Viděli jste? Víte o tom, že během Gossovy vlády. zdravotní rozpočet se zdvojnásobil, ale zdravotní systém se podstatně zhoršil, protože značně vzrostl počet byrokratů, jedno vězení bylo zavřeno, protože údajně počet vězněných klesl, ale ve skutečnosti vzrostl. Víte o tom, že vlivem programu zavedeného Gossovou vládou spousta chudých lidí skončila s větším dluhem vládě za svůj dům, než měl cenu a než byla originální půjčka. A výčet není úplný. Pohromy Ruddovy vlády byly snadno k předpovědění, protože měly stejného tvůrce jako pohromy Gossovy vlády. Kdyby je byl někdo věrohodný předpověděl, byl by Rudd vyhrál volby? A byl by je vyhrál, kdyby lidé nenalétli na falešnou propagandu o bezpečných rukách a konzervatismu ve věcech finančních?

Naprostý nedostatek skepticismu pokračoval po převzetí vlády Julii Gilard. Nikdo nepovolal Gilard k odpovědnosti za pohromy Rudovy vlády, přestože se na všech rozhodnutích musela podílet jako člen čtyřčlenného kabinetu. Nikdo nekladl nepříjemné otázky o plýtvání peněz v Education Revolution, ačkoliv to byl její výmysl. A nikdo neklade nepříjemné otázky ohledně uprchlického centra ve Východním Timoru, které Timořané nechtějí a které po mnoho let zřejmě nemůže být řešením krize.

Nedostatek skepse vzhledem k vládní propagandě o tom, že vláda předešla ekonomické pohromě stimulačním balíkem, je rovněž zřejmý. Jediné, co nás liší od ostatních vyspělých zemí je to, že předchozí Howardova vláda předala ekonomii ve znamenitém stavu, byli jsme jedni z mála, ne-li jediní, co měli rozpočet se značným přebytkem. Všechny ostatní vyspělé země měly stimulus, ale pohromě neušly, co bylo lepšího na našem? Zeptal se někdo?

Howardova vláda byla podrobena důkladné prohlídce a její ministři značné dávce skepticismu, vzpomeňme jen na Hickse, Dr. Haneefa, děti přes palubu a WorkChoices. Vzpomenete si stejně snadno na čtyři neúspěchy Ruddovy vlády? Chcete tvrdit, že nebyly?

Povinnost skepse u novinářů se vztahuje nejenom k informaci samé, ale i ke všemu co s ní souvisí. Nemohl jsem věřit prvním zprávám o tom, že vláda vrátí rozpočet do přebytku v roce 2012. Potom opozice, že bude mít větší přebytek, také v roce 2012. Protože jsem skeptik a za to se nestydím, řekl jsem pochybuji a uvidíme. Možná však, že ano. Háček vězí v tom, co přesně znamená, že v roce 2012 vykáže rozpočet přebytek? Jenom to, že si vláda přestane půjčovat! Správně skeptická otázka je: Kolik dluhu bude mít vláda v roce 2012? Odpověď je trochu překvapující, 100 bilionů dollarů. Správná otázka k vládní zprávě, že rozpočet bude v roce 2012 v přebytku, je, kolik bude mít vláda dluhu a kdy ho splatí. Ta poslední otázka mne zajímá, ale nevím. Jedno se mi však zdá jisté, že nikoliv, pokud budeme mít levicovou vládu.