Únor 2011

Politika je pokerová hra

Erik Tabery

S ministrem dopravy Vítem Bártou o tajuplných pánech, Václavu Klausovi a funkčnosti vlády.

Je ještě vláda schopná spolupracovat? Podle našich informací se premiér Nečas domnívá, že kauza ze Státního fondu životního prostředí je útokem na jeho osobu. A za ním mají být Věci veřejné. Jak se ještě na něčem chcete shodnout?

Za ten půlrok v politice jsem poznal, jak moc je politika spojená se snahou skandalizovat. Takže rozumím panu premiérovi, že si zcela instinktivně vysvětluje to, co se děje kolem něj, jako že to není náhoda, že to je nějakým způsobem připravené. Já jsem taky přesvědčený, že Věci veřejné měla řada kauz zveřejněných před volbami poškodit. Takové věci se objektivně dějí. Když za vámi přijde několik lidí a řekne: Bacha, ty už jsi ty kmotry naštval tak, že odměna na tvoji hlavu, tedy na tvoji diskreditaci, je padesát milionů a na tvoje spolupracovníky dvacet milionů...

Počkejte, to se děje vám?

Ano, přišlo mi to říci hned několik na sobě nezávislých zdrojů, takže mám taky tendence tomu věřit. Je to silné a intenzivní, zvlášť když tajuplní páni zvoní tu a onde a ptají se, jakou máte velikost spodního prádla. Když se jich moji známí zeptají, proč se na to ptají, tak zmizí.

U koho zvoní?

Zvoní u přátel, příbuzných, obchodních partnerů. Prostě ta snaha o diskreditaci jednoznačně je a je to jakási součást politiky, která není hezká, ale každý z politiků má povinnost se vždy ptát: Komu to slouží?

Byl jste majitelem bezpečnostní agentury, najal jste si ji, aby zjistila, kdo po vás takhle pátrá?

V těch posledních vypjatých dnech jsme v jednu chvíli měli přímé svědectví o tom, jak Ivan Langer donesl do redakce Eura informace z policejní výpovědi pana Michálka. A my jsme se o toho svědka Langerova předání začali bát. První, co mě samozřejmě napadlo, bylo zavolat bráchovi a říci mu: Pošli tam lidi z ABL, ať ho ochrání. Ale já jsem v tu chvíli věděl, že jakmile by se tam jakkoli objevil někdo z ABL, byl by to konec. Firma dostala naprosto démonický rozměr ve vztahu k politice. A proto v sebespravedlivější a potřebnější situaci to nemohu udělat.

Těm obavám nebo jisté „démonizaci“ přece musíte rozumět. Bezpečnostní agentura se vztahy v nejvyšší politice vždycky budí obavy. Policii jste nekontaktovali?

Promiňte, ale víc o tom nemohu mluvit. Jenom říkám, že jsem si nedovolil bratra za tu dobu, co jsem v politice, požádat vůbec, ale vůbec o nic, co souvisí s bezpečnostními službami. Je to věc příliš senzitivní a nemohu si to dovolit.

Vraťme se tedy k úvodní otázce. Může vláda ještě dobře fungovat v době takového podezřívání?

Víte, já pevně doufám, že hned v lednu nastartujeme intenzivní diskusi ohledně reforem. Musíme začít důchodovou, respektive daňovou. A ne na všechno máme shodné názory, jak tu reformu provádět. Jsme skeptičtí ke komerčnímu pilíři. Z druhé strany my sami jsme se zavázali, že budeme vycházet ze zprávy Bezděkovy komise, a proto komerční pilíř respektujeme, ale měl byl být co nejmenší. Měl by zde vzniknout prostor pro občany s vyššími příjmy, aby si mohli svoje prostředky i s vyšším rizikem sami investovat ve prospěch svého důchodu. Máme řadu návrhů, které možná vyvolají složité debaty a spory. Stejně jako to, že nechceme zvýšit DPH u základních potravin a budeme se bavit o různých formách daní. Přesto máme jasný jízdní řád – reformní balíčky musíme dát poslancům v únoru. Do toho máme vážnou situaci s lékaři atd. Snažím se říci, že nemáme čas přemýšlet nad spory, musíme se pustit do práce.

To je jasné, ale otázka směřuje k tomu, jestli budete schopní se dohodnout. Důsledky absence důvěry jsme viděli na případu odvolávání policejního prezidenta. Natahovalo se to strašně dlouho, protože si Radek John příliš nedůvěřoval s Petrem Nečasem. Co teprve nyní, když si premiér možná myslí, že za zveřejněním kauzy Drobil byly VV?

Když se zamyslíte u kauzy z ministerstva životního prostředí, qui bono – a teď nechci nikoho obviňovat a myslím, že podobně jako teď uvažuji já, uvažuje i pan premiér –, tak to, co se stalo, rozhodně není ve prospěch VV. Ta kauza nahrává opozici, sociální demokracii, ale určitě ne VV. Náš elektorát je na otázku korupce nejcitlivější. VV potřebují dvě věci: silný protikorupční náboj a sociálně citlivé reformy. Z tohoto hlediska tu kauzu nejvíce řešili naši voliči a kladli si otázku, jestli jsme měli vládu podpořit, nebo jestli jsme z ní měli odejít. To, že jakákoli jiná reakce než ta současná, by byla horší než všechny ostatní, to teď musíme veřejnosti dokázat.

Co kdyby teď premiér Nečas řekl, že odchodem pana Drobila z funkce ministra pro něj celý případ končí?

Já velmi nerad vedu hypotézy. Jsem přesvědčený o tom, že tady máme dvě lajny – akční protikorupční plán, který je teď podstatný a hmatatelný schválením vlády, což se, doufám, stane v prvních lednových dnech. A ten druhý pilíř jsou reformy, jež jsou tím elementárním důvodem, proč si lidé zvolili současnou vládu, a který musíme rychle naplnit. Snažím se říci, že na hašteření není ani minuta.

Tady nejde o hašteření. Ta kauza tím, jak je zaznamenaná, nemá za posledních dvacet let obdoby. Nevím, jakou máte zpětnou vazbu toho, jak na to reaguje veřejnost, ale jde o silnou frustraci. Veřejnost čeká, že se v tomto případě stane něco konkrétního. Jak by kauza podle vás měla pokračovat a skončit?

První a zásadní věcí je, že policie musí důsledně celou věc prošetřit, a je zapotřebí veřejnosti velmi rychle říci, jestli to, co se podařilo zjistit, je, nebo není trestným činem. Doba se ale mění, tady vzniklo podezření, a i když se nepodařilo ještě žádné peníze převést, tak rezignoval ministr a ministerstvo životního prostředí má ambici se hned očistit od toho, co se stalo.

To vám opravdu stačí?

Uznávám, že je to pro lidi pořád málo. Ale je zapotřebí, aby policie důsledně prošetřila všechno, co je k tomu k dispozici, a účastníci této kauzy byli dohnáni k odpovědnosti.

Věříte tomu, že se tak stane? Máte důvěru v policii, že to vyšetří?

To je velmi těžká otázka. Já jsem v takových situacích rád, že mám ve správě rychlé a svižné ministerstvo, kde se spousta problémů dá řešit rychlými a razantními zákroky. Radek pro to, aby vytvořil policii, která bude akční, objektivně potřebuje hodně času. Jen se podívejte na to, že diskuse o výměně policejního prezidenta trvala půl roku, a to je ta hlava, v níž je zapotřebí ten proces nastartovat. Je nutné zajistit klid pro práci policie, garantovat apolitičnost, podporovat specializované útvary a v neposlední řadě nastartovat management, aby se nebál ty případy prošetřovat. To se opravdu nedá stihnout za čtrnáct dní.

Jinými slovy, chcete uklidnit veřejnost tím, že říkáte, ať má trpělivost, že se teprve chystá proměna policie. Takže u téhle kauzy se to nestihne?

Já bych to nespojoval přímo s tou kauzou na ministerstvu životního prostředí. Já prostě věřím tomu, že efektivita policie se bude s postupem času zlepšovat. U kauzy Drobil rozumím tomu, že v momentu, kdy tam nedošlo k trestnému činu, protože korupci bylo zabráněno dříve, než se stala, to bude samozřejmě velmi obtížné vyšetřit.

Už nám prozradíte, co jste na Hradě domluvili, nebo to stále zůstává v tajnosti?

Moc se omlouvám, ale jestliže jsme se na něčem dohodli, že bude důvěrné, tak já to budu ctít a nebudu porušovat dohody. Nicméně můžu říci, že první hmatatelné kroky té dohody byly realizovány v řádu méně než 24 hodin, o čemž se ví.

Tedy odchod šéfa policie. Proč veřejnost nemá vědět obsah té domluvy?

Myslím, že je v politice spousta věcí, které jsou důležité nejen ve své podstatě, ale i ve formě sdělení. A například vlastní odchod policejního prezidenta – jakým způsobem se to stalo – je přesně jeden z příkladů, kdy nejde jen o to, co se stane, ale jakým způsobem se to prezentuje.

Vy se neobáváte, že v zemi, která má celkem špatné zkušenosti s tím, když se něco utajovalo, že to veřejnost nepřijme? Že budou už navěky dohady, co všechno tam mezi tajnými body bylo?

Já si myslím, že nyní jsme ve velmi citlivé fázi, kdy bez ohledu na to, že jsme se na všech ministerstvech snažili velmi intenzivně škrtat a udělat stát štíhlejší, úspornější, tak přesto vláda dostala v prosinci kauzou na ministerstvu životního prostředí těžký zásah. I když oproti dřívějším dobám, kdy tu pobíhali páni Dalíci a říkalo se, co se různě inkasuje, tohle už neplatí, tak máme na sobě šrám. Nyní proto musíme udělat řadu razantních kroků, abychom jméno vlády před veřejností očistili a ukázali, že to s bojem s korupcí opravdu myslíme vážně. U pana prezidenta vznikl akční plán a já myslím, že veřejnost přesvědčíme právě tím, když ten akční plán budeme rychle realizovat a nebudeme o něm dopředu mluvit.

Vy jste deklarovali, že jste strana přímé demokracie, toto je ale věc, o které nejen že nenecháte hlasovat své členy, ale neřeknete jim ani o obsahu této dohody. Došli jste tedy k poznání, že politika se nedá dělat skrz přímou demokracii?

Věci veřejné přinášejí do politiky velkou změnu politické kultury. Nejde jen o přímou demokracii v rozhodování véčkařů, ale i o přímou volbu předsedy strany. To jsou dramatické změny v politice. A mě celkem mrzí, že místo toho, aby se vnímala ta pozitiva, tak se vnímá jen to negativní, tedy jestli ta naše hranice otevřenosti nemá být absolutní. Proč máme tajné smlouvy s poslanci a tajnou dohodu u prezidenta? Máte pravdu v tom, že čím jsou věci otevřenější, tím je to lepší. V transparentnosti je naděje pro demokracii a mravnost. Ale ve všem existuje určitá hranice toho, kdy už se nemůže vše zveřejnit.

Tak nám tu hranici popište.

Politika je taková zvláštní pokerová hra. Někdy ji hrajete s koaličními partnery, s opozicí, ale často třeba i s úředníky – v mém případě například se stavebními firmami. Samozřejmě že když hraji poker o výši slevy, tak by pro mne bylo vražedné ukazovat protivníkovi karty, které mám v ruce. Nebudu říkat, že mám ještě nějaké eso v podobě nějakého ustanovení, nějaké smlouvy nebo nějakého balíčku peněz, jejž ještě můžu rozdělit a podobně. Ale na druhou stranu vůči veřejnosti jako politik musím hrát s otevřenými kartami, ale ani voličům je nemohu ukázat všechny.

To je pochopitelné, ale tajit politickou dohodu, navíc když je ve hře téma policie, nepůsobí důvěryhodně.

Ano, já musím vážit, co mohu ukázat veřejnosti a co jsou taktické výhody, které si musím nechat do pokeru s protivníky. Jestli mě v něčem ten poslední půlrok poučil, tak v tom, že politika je velmi náročný a tvrdý typ sportu – mohu-li to tak říci.

Když jste na Hradě vyšli jako koalice s prezidentem na tiskovou konferenci, tak Václav Klaus oznámil, že je tu tajná dohoda, o kterou by se novináři neměli zajímat. To je stejné jako vyhlásit: Tak teď začněte pátrat. Dohodli jste si s prezidentem, že bude o tajné dohodě takto mluvit? Nebo to byla jeho chytrá improvizace, jak zvýšit svůj vliv?

Znovu se omlouvám, ale nechci porušit dohody, a když jsme se dohodli, že je to důvěrné, tak je to důvěrné. Zadruhé – my netajíme, že jsme se na něčem dohodli, i v tom je určitá míra otevřenosti.

Čím to je, že jste museli tak brzy využít pomoc prezidenta, abyste se dohodli?

Jsem přesvědčený, že bychom se v rámci koalice dohodli i bez něj, ale potřebovali bychom mnohem více času. Tady prezident především urychlil ten proces a za to jsme mu všichni, doufám, vděční.

Ale působí to tak, že jste se zasekli a musel přijít někdo cizí a pomáhat vám. Kdybyste se podíval na dvacet let zpět, tak nenajdete situaci, kdy by prezident pomáhal řešit konkrétní problém koaliční vlády a stal se garantem takové dohody.

Byl to inspirující krok prezidenta. A pokud polické strany, které v koalici jsou, mají důvěru ve svého prezidenta, tak se ptám, co je špatného na tom to využít?

Prezident však není přítel na telefonu. Je to silný hráč, který má vlastní cíle a ambice. Vy jste teď tohoto hráče mimořádně posílili.

Víte, já rozumím tomu, že v politice nejde vždy jen o tu podstatu, ale i o politický marketing a kudrlinky okolo. A já rozumím, že tyto kudrlinky teď funkci pana prezidenta jaksi glorifikují, na druhou stranu to vůbec nevidím jako špatné. Z mého pohledu to, co udělal prezident, je nadějí na to, jak posílit sílu institucí. Nebál bych se, kdybychom se i pro chystané reformy trošičku snažili si pomoci, každá ruka bude k tomu velkému a velmi složitému dílu potřeba.

Reformy chystal i Mirek Topolánek. Jak si vysvětlujete, že jeho kabinet Václav Klaus pomáhal svrhnout, zatímco v případě vaší vlády dělá vše pro to, aby se udržela?

To je zajímavá otázka. Já se přiznám, že tu Topolánkovu vládu tolik neznám. Snažím se to trošičku dohnat, všiml jsem si, že pro pochopení spousty věcí i chování našich koaličních partnerů je důležité znát historii minulé vlády. Jisté je, že prezident k nám všem třem stranám má objektivně lepší vztah, než měl k Mirku Topolánkovi.

Hodně se mluví o tom, že by měla být zavedena přímá volba prezidenta, a většina odborníků – i z vlády – deklarovala, že by tím neměla být umožněna třetí prezidentská kandidatura Václava Klause. Bude to trvat i nadále, nebo se něco po jednání na Hradě změní?

Pro Česko je přímá volba elementárně důležitá. Zvýší důvěryhodnost politiky vůči veřejnosti. Pokud by se nám nepovedlo ji zavést, tak by to bylo fatální neschopností nás politiků se na něčem dohodnout.

Pokud bude příští volba přímá, myslíte si, že bude moci znovu kandidovat Klaus?

Ne.

V případě ministerstva dopravy se také léta spekulovalo o tom, že tam dochází k úniku veřejných peněz. Sliboval jste, že si na to posvítíte. Záhy jste podal trestní oznámení na bývalého šéfa ČD Cargo Bazalu. Jak se to vyvíjí?

To je pikantní případ. Trestní oznámení jsem podal proto, že jsem si přečetl množství interních dokumentů na ministerstvu a řekl jsem si: Musíme jednat. A protože jsem věděl, jaký je stav policie, tak jedinou možností bylo osobně podat trestní oznámení. Osobně proto, abych maximálně zvýšil ten psychologický efekt. A nedal jsem ho na neznámého pachatele, ale na známého pachatele, protože v tu chvíli i já nesu svou kůži na trh. A z pozice fyzické osoby „ministra“, jsem se snažil na policii vytvořit tlak, aby se ty věci začaly hýbat. Nastala paradoxní situace – případ začalo řešit Nejvyšší státní zastupitelství a také státní zástupci na Praze 7. Tam zřejmě nebyli o činnosti na Nejvyšším státním zastupitelství informováni, a měli ambici případ odložit. Dobře to ukazuje, jak je ta struktura složitá a že i u tak mediálně sledovaného, viditelného případu se ten byrokratický šiml dokáže zaseknout. Jinak ten případ se dál šetří.

Podařilo se vám na ministerstvu odhalit nějaké další černé díry, kudy unikaly peníze? Podali jste nějaká další trestní oznámení?

Ano, teď se na ministerstvu dopravy podává – je to v realizaci – několik dalších trestních oznámení v několika trestních kauzách. A pan generální ředitel Ředitelství silnic a dálnic Švorc taktéž podal několik trestních oznámení. Průběžně mě o té věci informuje, nicméně není to na úrovni generálních ředitelů. Jde o případy, které jsou velmi složité na určení toho, kdo je za ten který případ odpovědný. Proto řada z nich je i na neznámého pachatele.

Souvisejí některé případy i s bývalým ministrem dopravy Řebíčkem, o němž se v této souvislosti hodně mluvilo?

To se uvidí. Jsou to hodně složité případy a rozklíčování toho, čí je ta hlava jednotlivých chapadel, zabere asi ještě několik měsíců.

Týká se tedy nějaký z těch případů i Řebíčkových firem, které si na ministerstvu měly přijít k slušným penězům?

Promiňte, ale já nechci mluvit o jednotlivých kauzách, protože většina těch oznámení je podaná na neznámého pachatele. Z mého pohledu to vytváří ve společnosti napětí, očekávání. A u těch neznámých pachatelů, dokud se neukáže kdo a proč, není prospěšné tohle publikovat. Kdyby bylo v některých případech hmatatelné, kdo za ně nese přímou odpovědnost – a takových případů je bohužel velmi málo –, tak si myslím, že je dobré zveřejnit jméno.

Také se spekulovalo, jestli na Státní fond dopravní infrastruktury podobně jako na Státní fond životního prostředí nebyly v minulosti napojeny politické strany nebo nějaké finanční skupiny. Podařilo se vám nahlédnout, jestli to tak bylo?

Je samozřejmě řada operací, které jsou velmi podezřelé. Ale jsou natolik dobře právně ošetřeny, že se z nich dá těžko vyčíst nějaká konkrétní vina. Respektive to, o čem hovoříte. Tím, že to nejsem schopen dokázat, proto nebudu říkat, že to tak je. Na druhou stranu obecně platí to, že jsem rozpočet fondu seškrtal právě v kolonkách marketing či poradenské služby tak, že dnes rozpočty těchto organizací jsou oproti roku 2009 i poloviční. Je to tak i v případě Ředitelství silnic a dálnic. U těch ostatních organizací je to až minus třicet procent. A přestože jsme je tak zásadním způsobem seškrtali, tak si myslím, že jsou ty organizace životaschopné.

Jde do budoucna přijmout nějaké systémové kroky, aby tato podezření nevznikala? Že bude tok peněz průhlednější?

Za pouhý půlrok – a nejenom já, ale i Pepa Dobeš, Radek či Saša Vondra – jsme na ministerstvech udělali něco, co se tu za dlouhou dobu nestalo. Přišli ministři, kteří nečekali na pětiprocentní provize, ale tu vatu seškrtali ve prospěch občanů. Mám velkou radost, že se to podařilo, a zároveň velký smutek z toho, že to společnost nepostřehla.

Myslím, že si toho všimla, ale důležité jsou systémové změny, které tomu budou bránit do budoucna.

Ale už dnes je protikorupční systém velmi propracovaný. Jenže paradoxně čím složitější máte systém, tím lépe dokážete schovat svou nekalou činnost. Čím máte dokonalejší systém, tím větší máte možnost páchat zlo s menší osobní odpovědností. Nevěřím tedy na kontrolní mechanismy, ale na čistotu politiky, jež bude tak dobrá jako ta hlava, která na jejím vrcholu sedí. A co mě trápí, je, že i když tam dnes sedí dobří lidé, kteří dělají dobrou práci, tak jedna kauza na ministerstvu životního prostředí tuto snahu shodí. Přece největší jistota lepší politiky je v tom, že budu jako občan podporovat ty politiky, kteří dělají svou práci mravně a dobře.

Počkejte, ale tím zpochybňujete, co jste říkal před chvílí. Vždyť nás utěšujete, že chystáte protikorupční balíček, a teď tvrdíte, že stačí zvolit slušné politiky.

Já jsem to myslel tak, jaké já chci udělat mechanismy na Státním fondu dopravní infrastruktury. A já nepovažuji za efektivní při kontrolních mechanismech Evropské unie a ministerstva financí vymýšlet další kontrolní mechanismy. Já bych chtěl pana Michálka jako interního auditora Státního fondu dopravní infrastruktury, tomu věřím.

To je jeden člověk. Víte, proč mimo jiné máte nedostatek Michálků? Protože tu nemáme platný zákon o státní službě, který dává úředníkům definitivu. Politik tak může nepohodlného úředníka kdykoli vyhodit, což vytváří pocit strachu o místo.

To, co říkáte, je naprosto elementární a souhlasím s vámi, že pan Michálek nesmí zmizet v propadlišti dějin a musí se stát příkladem pro další úředníky. Nejsem oponentem zákona o státní službě, jenom přemýšlím nad jeho nevýhodami. Co bych dělal jako ministr, kdyby například na ministerstvu vysoce postavený státní tajemník byl neodvolatelný a byl by to člověk z dob Aleše Řebíčka. Víte, kam bych se dostal? Přesně tam, kam Radek John s policejním prezidentem – vedl bych půl roku zákopovou válku s tímto úředníkem, než by pochopil, že moje vize se naprosto liší od té jeho, a proto musí odejít.

Státní správa určitě není ideální, ale kde a kdy chcete začít? Blair ve svých pamětech píše, že když nastoupil do premiérské funkce, jeho tajemníkem byl muž, který v této funkci působil desítky let, z toho většinu za konzervativních premiérů. A taky ho nemohl odvolat.

Konzervativismus je dobré v celém systému zavádět v okamžiku, kdy vím, že to dobře funguje. Ale nemohu konzervovat něco se sebevědomím, že můj výběr je ten nejlepší. Možná že za čtyři roky přijde jiný politik, který řekne, že Bárta to dělal na ministerstvu dopravy špatně, a bude mít dobrý nápad, jak to dělat lépe.

Pak ale budeme čekat donekonečna.

Abyste mi rozuměl – já chci systém státních tajemníků, chci, aby měli delší funkční období, ostatně ve volebním programu pro ně navrhujeme šestiletý cyklus, aby tu vznikl dvouletý překryv. Snažím se říct, že v tuto chvíli je důležitější, že dvacet let tu byla jistá politika, která se s příchodem nových tváří naštěstí mění. A byla by chyba, kdybychom tento proces přibrzdili.

Proč nejste v žádné funkci ve vaší straně? Nechcete být?

Tak to není, já jsem to nemohl ani stihnout. Mně se vyčítalo, že jsem svým zaměstnancům v lednu loňského roku říkal, že i když sponzoruji politiku, tak že s nimi zůstávám. A já jsem to v tu chvíli ještě opravdu netušil. Pak jsem přijal roli volebního manažera, což je krátkodobá funkce. V únoru, kdy jsem do politiky vstupoval, jsem ještě ani nebyl členem strany, takže na kandidátce jsem měl napsáno „nestraník“. Do května jsem se ale straníkem stal, a tak jsem v K9 byl jako radní VV. A když jsem zůstal volebním manažerem, bylo to nejvíc, co jsem mohl stihnout.

A máte ambici být místopředsedou nebo předsedou?

Na předsedu kandidovat určitě nebudu, ale na nějakou vyšší pozici ve straně asi ano.

Proč ne na post předsedy?

Zaprvé proto, že i poslední dny jednání o kauze ministerstva životního prostředí ukázaly, jak je správné, že náš předseda je zároveň nositelem protikorupčního programu vlády, ministrem a místopředsedou vlády. Tím je funkce zesílená nejsilnějším možným mandátem. A i tak trvá půl roku, než se něco stane. Ve stejné logice jsem přesvědčen, že Radek má být předsedou strany a stojím za ním. Pokud by nechtěl být předsedou, pak jsem pro, aby tu funkci obsadil někdo, kdo není ministr, protože budování strany je nesmírně důležité. Jsem rád, že tento mandát získala Karolína Peake už na ideové konferenci.

Ale již dnes se o vás mluví jako o faktickém šéfovi strany. Ostatně i prezident Klaus jedná spíš s vámi než s panem Johnem. Není to tak, že vstupem do čela strany by se vyřešily pochybnosti o tom, kdo stranu vede?

Pokud jde o prezidenta, tak naše strana je široce středovou stranou. Radek je z mého pohledu člověk, který je zjednodušeně řečeno blíže Václavu Havlovi, a já jsem člověk, který je asi svou mentalitou blíž panu prezidentovi. Nehledejte za tím víc než mentalitu, chemii.

Neměl jste ale potom říci: Radek John je šéf, se mnou nejednejte?

Já považuji za zásadní říci, že když pan premiér na tiskové konferenci oznámil, že pakliže mají proběhnout změny v čele policie, tak musejí být i v čele vnitra, tak tím se stal z Radka mimo jiné nejenom předseda strany, ale i jedna z věcí, o které se mělo vyjednávat. A to byla velmi složitá situace.

Vy jste nepřipouštěl ani na vteřinu, že by došlo k výměně Radka Johna ve vládě?

Opakuji, že stojím naprosto za Radkem. Pro něj byl ten první půlrok velmi náročný, veřejnost nemohla vidět jeho práci a šestnáct hodin, které denně tráví v práci. Lidé od něj očekávali to, co dříve viděli na Nově. Tedy, že se vše změní okamžitě po vysílání. Podobná očekávání mají i někteří policisté, mezi nimiž mám spoustu kamarádů, protože jsem studoval policejní akademii. Oni jsou dnes plačtiví a říkají: Stále nám vládne ta langerovská partička, vyřešte to rychle. Věřím, že Radek teď začne sklízet úrodu, na které celou dobu tak intenzivně pracoval.

Vít Bárta absolvoval Policejní akademii ČR. Na konci 90. let založil bezpečnostní agenturu ABL, v jejímž čele stál až do letošních voleb. Byl hlavním manažerem kampaně Věcí veřejných, sám byl letos zvolen poslancem. Od července je ministrem dopravy. Je ženatý s místopředsedkyní Poslanecké sněmovny za VV Kateřinou Klasnovou.

(Respekt, www.respekt.cz)