Březen 2011

Přehled denního tisku (leden - únor 2011)

Bohumil Doležal

Pondělí 17. ledna: Jiří Paroubek ztratil oporu na Ústecku, jeho oddaný přívrženec Benda raději ani nekandidoval. Protiparoubkovská klika, jejíž dominantní osobou (jednou) je hejslovan Foldyna, sice není o nic lepší, ale malé pozitivum tu přece jen je: Paroubkovy záchvaty zuřivosti se dnes sledují mnohem příjemněji, než když dominoval ČSSD. Jeho vytrvalost je sice obdivuhodná, ale je to vytrvalost mouchy, která se bezúspěšně pokouší proletět zavřeným oknem. Pokud se nestane něco strašného, má tahle taktika minimální šanci na úspěch.

ODS prý chybějí experti v řadě oborů (zahraniční „experti“ Fajmon a Zahradil sedí v EP a to je moc a moc dobře, měli by oba dostat doživotní mandáty, jenže to asi ani v Evropském parlamentu nejde). Zdá se, že všechno expertství do sebe posledku vcucl nadpředseda Klaus, proces připomíná zánik hvězd v mohutné černé díře. Podaří se zakladateli strany stranu taky zničit? Je na nejlepší cestě.

Prezident ČLK Kubek se v ČT pustil do ministra Hegera, který prý „místo toho, aby podpořil proreformní hnutí, z peněz daňových poplatníků platí PR agenturu, která kydá hnůj na lékaře“. Pokud vím, PR agenturu si platí LOK, jejím vrcholným výkonem je slavné heslo „Náš exodus váš exitus“, které by si organizátoři akce měli dát na štít. Všichni se zaklínají tím, že lékaři jsou u nás žalostně málo placeni (naposledy např. ministr Schwarzenberg v Otázkách Václava Moravce). O tom se dá mluvit jen v té souvislosti, že žalostně málo placeni jsme všichni a že není nejmenší věcný důvod, proč by problém platů nemocničních (!) lékařů měl být řešen mimo kontext platů státních zaměstnanců všeobecně. Kubek prý zdůraznil, že cílem protestu není vyhnat lékaře do ciziny, ale zlepšit jejich pracovní podmínky a zajistit dodržování zákoníku práce. Jistě že nejde o to, vyhnat nemocniční lékaře do ciziny, nýbrž jen zařídit jim až trojnásobné platy, aniž by si kvůli tomu museli složitě a nepohodlně hledat místa v cizině.

Jiří Franěk volá v Právu po tom, abychom se seřadili za nemocničními lékaři (kteří navrhují reformní program třikrát větších platů, zatím jenom svých) a tlačili na vládu, aby konala. Obávám se, že tenhle prapor se příliš nehodí k tomu, aby se za ním shromáždily davy, altruismus veřejnosti má své meze.

MfD přišla s tím, že sledovačky komunálních politiků si u agentury ABL prý objednala přímo místní organizace ODS. Je to ovšem jen podezření, ale tím se z věci stává společný problém Věcí veřejných a ODS, přičemž iniciativa vzešla ze strany místní organizace ODS. Bezpečnostní agentura jen plnila zakázku (pan Bárta byl ovšem údajně s lidmi z vedení odéesácké organizace v dobrých vztazích). Ale ABL jen dělala svou práci (jistě, mohla ji z morálních důvodů odmítnout; ale na druhé straně, měli tenkrát manažeři z ABL vůbec politické ambice, a nezískali je teprve poté, co byli vyhecováni podobnými zakázkami?), kdežto iniciátoři seděli jinde.

Podle předsedy TOP09 ministra Schwarzenberga je věc ministra Johna, koho si vybere za policejního ředitele. Bezstarostnost lídrů TOP09 v této věci je zarážející – to národní socialisté přece jen před Únorem neříkali. V obsazování důležitých mocenských postů by měl být v koalici konsensus, VV chce konsensus s ČSSD proti ODS a TOP09 je to fuk. Kdo chce kam…

Pan Miloš Horanský atakuje v LN dobrý článek Petra Koláře o problémech ODS. V podstatě jde o dehonestující nálepky a řečnické otázky: „Uvědomuje si (Kolář) svázanost novinářství etiky?“ Ovšem, když někdo do novinářství jen fušuje, nemusí si podobné otázky klást a může klidně lobovat za ODS. Jeho „svědomí, jemuž je odpovědný“ zůstává čisté. Že?

Úterý 18. ledna: nemocniční lékaři (prý podle Práva) vypovídají dohody o pracovní činnosti, na základě kterých sloužili přesčasy (výpovědní smlouva je 14 dní). Zjevným účelem je způsobit, pokud vláda neustoupí, kolaps nemocnic. Věc má ale taky druhou stránku, bude znamenat podstatné faktické snížení příjmů těch lékařů, kteří se k tomu kroku odhodlali. Postup účastníků akce Děkujeme, odcházíme je destruktivní a amorální, což se ovšem neprojeví tím, že se vláda „včas“ podělá, ale že k vážným potížím skutečně dojde. Veřejnost to velmi brzy přestane bavit a protestující to pocítí na své kůži. Je to válka nervů, doufám, že vláda v tom má jasno, a od protestujících situace vyžaduje, aby to mohli vydržet delší dobu, finanční krytí, které nemohou mít, pokud to celé nepodporuje někdo zvenčí (což mi nepřipadá pravděpodobné, tak významná akce to zase není). Kromě toho je velmi nepravděpodobné, že by nabídky míst ze zahraničí pokryly zájem z ČR, předpokladem je jazykové vybavení, a to nikoli angličtina, nýbrž němčina. Dovoluji si v tomto smyslu vyjádřit svou hlubokou skepsi, pokud jde o jazykové vybavení českých nemocničních lékařů, zvlášť těch z malých venkovských nemocnic, bude hodně povolaných, ale jen velmi málo vyvolených.

ČSSD našla společnou řeč s ODS v kritice způsobu, jak ministr John vybírá policejního prezidenta. Údajně v tom ovšem není jednotná, Sobotka zastává toto stanovisko, Haškovi lidé jsou nakloněni spíše vstřícnosti vůči Věcem veřejným (a tedy destrukci koalice). To je, řekl bych, paroubkovština, ČSSD s VV koalici neudělá, potřebovali by k tomu komunisty, může nejspíš vládu jen svrhnout, ne nahradit. Od VV by byl souhlas s podporou komunistů pozoruhodný přemet, je otázka, zda by strana vydržela pohromadě, jenže ona má, pokud jde o členskou základnu, spíše internetově virtuální povahu. Záleží ovšem v první řadě nikoli na členstvu, ale na poslaneckém klubu v PS. Znovu se ukazuje, že odklad volby nového vedení v ČSSD nebyl příliš moudrým krokem, vede k chaotické politice.

Jiří Paroubek podal další trestní oznámení na ministra Bártu, tentokrát kvůli tomu, že má na své příjmy moc drahé auto. Pan Paroubek úplně ztratil pocit pro míru. To už se zdá být mimo hranice normality.

A pokud jde o Věci veřejné, dále se rozvíjí aféra se sledovačkou na Praze 11. Rýsuje se možný zadavatel, jedna (vítězná) frakce místní ODS. Tím by se celá záležitost stala společným problémem VV (přesněji řečeno agentury ABL) a ODS, přičemž ODS, byť by i jen na komunální úrovni, by v tom byla namočena víc, jako iniciátor. Celý případ je ovšem zatím v rovině spekulací, někdejší šéfmanažer ABL, nynější ministr Vít Bárta, popírá, že by se vůbec nějaké sledování konalo, MfD má k dispozici jen výpisy z počítače, nevím, jakou má takový důkaz relevanci.

Česká akce Děkujeme, odcházíme vyvolala jakýsi ohlas na Slovensku. Nemocniční lékaři tam ovšem požadují pětiprocentní zvýšení mezd (přitom berou o čtvrtinu méně než ti čeští). Řekl bych, že je to na první pohled realističtější a slušnější.

Velkou pozornost vzbudily u nás události v Tunisu: české noviny se hemží poznámkami na téma, že se snad konečně podaří v arabských státech s autokratickými režimy prosadit demokracii, a že ovšem západní imperialisté ve svém sobeckém zájmu raději hájí autokraty, protože se bojí posílení radikálních islamistů. Českým globálním demokratům nerozumím. Naší povinností je posilovat demokracii doma, ne v Tunisu. V islámských státech je od iránského převratu demokracie jen přestupní stanicí k rozvratu, případně totalitní diktatuře islámského typu. Tam, kde jsou nasazeny americké a západní jednotky (Irák, Afghánistán), mohou, zdá se, ten proces jen pozdržet. Natrvalo tam ovšem zůstat nemohou. Zdá se, že spousta lidí u nás pořád ještě věří tomu, že ve světě vládne demokracie, jejímž ztělesněním je OSN: tedy fikci, kterou kdysi zbudovali Roosevelt se Stalinem. Demokratických států je ve světě je málo a budou se muset bránit čím dál tím většímu náporu lidožroutů. Západ chce hlavně stabilitu, stěžuje si Pavel Novotný v MfD (autor nejotřesnějších článků na tato témata). Samozřejmě. Úloha Západu není spasit svět, to je úloha Ježíše Krista. Úloha západních států je udržet své relativně lidské režimy a ubránit se proti těm, kteří ty režimy chtějí zbořit a občanstvo těch států okrást a zotročit. Politika je praktická záležitost.

Přednosti demokracie demonstrují i na Praze 2, a to po česku: v sobotu se na náměstí Míru budou konat pod patronací místní radnice (ODS)“první zabijačkové hody“. Proběhnou humánně (zvířata nebudou zabíjena přímo na náměstí, jak by se z názvu mohlo zdát). Demokratickou žranici bude doprovázet hudbou harmonikář, pivo (plzeňské) poteče proudem. Měli bychom si to ještě užít, v budoucnu budeme možná smět pořádat hody pouze hovězí a pivo bude zakázáno.

Středa 19. ledna: proces jmenování policejního prezidenta si zaslouží samostatný komentář. Dnes (ve středu) ráno jsme v situaci, že poradní komise odmítla oba adepty, náměstka Bílka, kterého podporovala ODS, i protégé Věcí veřejných, ministrova poměrně novopečeného náměstka Viktora Čecha. Čechovo vyřazení má zjevně otupit kritiku ze strany ODS, soustředěnou na jeho osobu jako na předem daného vítěze. Nyní si komise obrátí kabáty naruby a stane se z ní komise pro výběrové řízení. V tom se sice mohou znovu o post ucházet oba odmítnutí, ale nebudou. Zbývají ředitel pražské policie Červíček (podezíraný z vazeb na ODS), náměstek jihomoravského policejního ředitele Petr Lessy (mluví se o jeho vazbách na Věci veřejné) a ředitel policie Ústeckého kraje Vorálek, který je tam zřejmě proto, aby vznikl dojem plurality mezi kandidáty. Teď se tedy bude tatáž komise pod jiným jménem zabývat kandidáty v jistém slova smyslu podobnými těm z předchozího výběru. Jestlipak bude výsledek analogický? (Otázka je z má strany poněkud pokrytecká, v situaci, kdy tyto řádky píšu, už samozřejmě vím, že byl).

Na půdě Senátu proběhla konference o zdravotnictví za účasti protagonistů protestujících nemocničních lékařů, předsedy Senátu Štěcha a ministra Hegera. Předseda ČLK Kubek, který z pozadí intenzivně podporuje LOK, tvrdí, že na až trojnásobné zvýšení platů nemocničních lékařů jsou zapotřebí tři miliardy korun, a ty prý jsou na účtech zdravotních pojišťoven. Problém ovšem není, jsou-li na to peníze a kde, ale zda je takové zvýšení platů morální v kontextu současných platů státních zaměstnanců a zda je to politicky účelné vzhledem k ohlasu, jaký to vyvolá u všech ostatních, kteří by si sice taky zasloužili dostat přidáno, ale na něž se tak říkajíc nedostane, protože jim chybí dostatečně silný vyděračský aparát. U nás existuje přesvědčení, že lékaři jsou určitá aristokracie, elita české společnosti. To je omyl. Nejenže není nejmenší důvod se tak na ně dívat jen proto, že náš život občas bývá tak říkajíc v jejich rukou. Je to výsledek nihilismu, jaký v český společnosti vládne. Hlavně, abychom přežili. Na tom ostatním už nezáleží. Ve skutečnosti lékaři nejsou o nic lepší, ani o nic horší, než ostatní. Přestože chování protagonistů akce Náš exodus, váš exitus je morálně odpudivé (nezúčastňují se ho ovšem ani náhodou všichni lékaři a prvek manipulace tu je velmi silný). Ale co je to za argument, že přebývají tři miliardy? Proč tedy nezvýšit na tři miliardy a něco plat prezidenta republiky? Nebo proč to nevěnovat na platy duchovních, jsou ve skutečnosti pro českou společnost ještě o něco důležitější než lékaři, a placeni jsou nesrovnatelně hůř. Že jsou to peníze VZP, je v těchto souvislostech nezajímavé. Když už se má přerozdělovat (ve prospěch nemocničních lékařů vůči ostatním), tak ať se přerozděluje pořádně. Pan předseda Senátu horuje pro kompromisní řešení, jak nezhoršit poskytování zdravotní péče. Chce zvýšit platy lékařům jen dvaapůlkrát? Myslím že ne, sociální demokracie by si to netroufla, odrazilo by se to posléze v jejích preferencích (budování nové aristokracie je těžko slučitelné s profilem strany a získaných voličů je necelých dvacet tisíc – pochybuji, že zejména chudší vrstvy společnosti by hlasovaly pro ČSSD jen proto, že dopřála těm bohatším trojnásobné zvýšení jejich příjmů, to v Lidovém domě nepochybně vědí. Jediný účinný způsob, jak nezhoršit do budoucna poskytování zdravotní péče (a vůbec všeho) je, dokázat, že vydírání se nevyplácí. Pak může pan ministr Heger dávat záruky, zatím je to předčasné. Chtěl bych přitom zdůraznit, že vůbec nepochybuji, že situace ve zdravotnictví (zejména v nemocnicích) je špatná (je špatná i pro pacienty, nemocnice jsou ostrov socialismu v ČR), že protestující mají v řadě věcí pravdu, nepochybuji dokonce ani o tom, že platy lékařů, zejména těch nastupujících, jsou neúměrně nízké. Mám výhrady k technice, jak oprávněné výhrady prosazovat, a ta je asociální a neuvěřitelně drzá. Jediný adekvátní vzkaz exodujícím ze strany exitujících zní: koukejte toho okamžitě nechat, dřív se spolu bavit nebudeme. Kdyby to ovšem vláda dokázala, dost by mne to překvapilo.

Ministr Bárta chce do tří dnů vysvětlit, jak to bylo se sledovačkou na Praze 11. Pozoruhodné je jedno: původně tvrdil, že dokumenty z MfWikileaks jsou podvržené, jeho dnešní vyjádření zní už dost jinak: „MF DNES opět uveřejnila sérii dokumentů ze zdrojů různé důvěryhodnosti. Z nich opět vyvozuje nepravdivé a silně poškozující závěry, ačkoliv nezná pravou historii těchto dokumentů, jejich možnou manipulaci, pozici externích dodavatelů a jejich jiné projekty pro jiné dodavatele.“ Moc mne zajímá, jak z celé věci vybruslí, bude to nejspíš chtít výkon vpravdě akrobatický.

Rovněž MfD přináší titulek „Pět typů, kde ušetřit peníze na platy lékařů“. První otázka, která má této předcházet,je „proč“.

Doktor Rath, nyní hejtman, se tváří ve věci akce Náš exodus, váš exitus jako neutrál. Přitom celou tuto taktiku kdysi vymyslel, uvedl život, zajistil provázání LOK a ČLK (v době jeho největší slávy do monopolu patřila ještě VZP a ministerstvo zdravotnictví). Teď je ovšem vázán ohledem na (prozatímní) vedení své strany a na své momentální postavení. Takže jeho stanovisko zní: „Já nic, já hejtman.“ Není to vůbec přesvědčivé.

Po zprávách globálních demokratů typu pana Novotného o nepokojích v Tunisku přinášejí teď pro změnu LN informaci o problému hnutí Hizballáh v Libanonu. V té souvislosti nemohu zamlčet, ale můj sice soukromý, ale zcela zásadní názor je, že vnášet do těchto zemí bez dalšího demokratické instituce evropského typu je přímá cesta k jejich proměně v islámské totalitní diktatury. Podstatně důležitější než demokracie je vybudování sekulárního státu, bez něhož je demokracie nemyslitelná, a garantem sekulárního státu v islámském prostředí může být, jak ukázal příklad Turecka, pouze armáda. Právě tureckou armádu se však politicky korektní mamlasové ze Západu snaží vyřadit ze hry. Je to naprosto sebevražedná politika.

V polské pravici se zvedá vlna podezření vůči Rusku: každý čtvrtý Polák je prý přesvědčen, že pád letadla je ruský atentát a Rusům byl nápomocen premiér Tusk. Rusové si to trochu zavinili sami nepochopitelným rozhodnutím, že zprávu o katastrofě vypracují sami, už jen to vzbuzuje v prostředí plném reminiscencí z minulosti podezření. To, co říká polská vládní vyšetřovací komise, je o hodně pravděpodobnější – konstatují prý, že ruští řídící letového provozu udělali ve stresu řadu chyb – že se ovšem nedá s jistotou tvrdit, že by tyto chyby byly příčinou havárie. Pokud jde o přiznání vlastních chyb (nejsem vůbec přesvědčen o tom, že by v tomto případě šlo o zločinné záměry), se Rusko moc nezměnilo. Skutečné usmíření mezi národy, jejichž minulost je tak říkajíc „zatížená“, se přitom projevuje na tom, jak řeší jednotlivé sporné případy, zda jsou obě strany schopné k věci přistupovat objektivně a kriticky – i vůči vlastním lidem. Je zjevné, že polská vláda má v tomto případě náskok. Z chování pravicové opozice v Polsku, nemohu to bohužel zamlčet, čiší snaha zneužít tragédie dosti sobecky k vlastnímu politickému prospěchu.

Čtvrtek 21. ledna: Výběrová komise v ministerstvu vnitra, poté, co jednomyslně odmítla (to se ovšem ještě jmenovala jinak) první dva kandidáty, náměstka policejního ředitele Bílka a Johnova náměstka Čecha (proti oběma byli všichni členové komise), vybrala za policejního prezidenta dalšího favorita VV, náměstka jihomoravského policejního ředitele Petra Lessyho. Ten vyhrál přesvědčivě, leč ne jednomyslně (proti byl náměstek jmenovaný kdysi za ODS a šéf policejních odborů). Zdá se, že pan Nečas, experti ODS (pan Vidím) a asi i prezident naběhli panu dejme tomu Johnovi (pořád se mi sem plete jméno pana Bárty) na vidle. Vidíte, takový randál dělali, že tam chceme protlačit Čecha, a mezitím se komise svobodně rozhodla pro někoho úplně, ale úplně jiného, totiž pro Lessyho. A navíc demokraticky, ne jednomyslně! Celou akci „odvolení“ Martinů a „navolení“ Lessyho by bylo možno nazvat „voděním premiéra za nos“. Pravda, podle koaliční dohody musí se jmenováním souhlasit Nečas, a prezident věří, že dohoda byla podepsána. Samozřejmě nebyla, svědkové jsou John, Bárta, Schwarzenberg a Kalousek (bude zajímavé, co dosvědčí), TOP09 už Nečase „prosí“, aby volbu Lessyho požehnal a pozice premiéra je o hodně obtížnější, než by byla bývala, kdyby se byl pokusil předchozího policejního prezidenta udržet. Až Klaus přestane věřit, že dohoda byla podepsána, řekl bych, že Nečase podtrhne. Pokud ne, octne se spolu s ním v téže nezáviděníhodné situaci. John „je připraven“ Lessyho zítra jmenovat. Řekl bych, že nic podstatného mu v tom nebrání.

ČSSD není z volby nového policejního prezidenta nadšena, ale určitě nebude za ODS tahat horké kaštany z ohně. Navíc odvolaní členové komise za ČSSD (Bublan a hlavně Pecina) proti svému odvolání protestují (Pecina se za to dokonce Johnovi omluvil). Zřejmě jde o střetnutí mezi Haškovým (Pecina) a Sobotkovým křídlem, Sobotka zatím vládne Lidovým domem a neúčast zástupců ČSSD si vymohl.

Předseda TOP09 v rozhovoru pro Právo prohlásil, že jeho strana je sbor „hlavních borců v reformách“. Moc by mne zajímalo, jestli ten člověk opravdu neví, která bije, nebo jen švejkuje. Tipuji to druhé. Teď nejde o žádné reformy. Teď jde o ministerstvo vnitra a o potlačení drzé akce nemocničních odborů. V první věci se TOP09 nepokrytě staví na stranu VV, k druhé se nevyjadřuje, ač její ministr nese celou tíhu konfliktu. Nezdá se mi, že by ho nějak moc podporovali. Zachovají se k němu jako Topolánek k Julínkovi?

Zatím se rozbíhá mohutné tažení proti korupci na ministerstvu vnitra. Jmenování policejního prezidenta celý proces jen zpečetí. Jde to jako po másle (za což si ODS může sama, její politika se skládala z ideologického fanatismu na špici a šikovných prstů na nižších postech, výjimky potvrzují pravidlo, bohužel většinou, jak se ukazuje, tam šlo o ctnost z neschopnosti). Boj proti korupci je ovšem v první řadě politický zápas VV s ODS, TOP09 se ke škubání ODS ráda přidá, sní totiž o tom, že zaujme její místo. Nic není víc vyloučeno. Místo po ODS zaujmou Věci veřejné, Občanské fórum bez zbytečných skrupulí.

„Vládní špičky“, jak píše Právo (rozuměj Petr Nečas) vypovídaly v Inspekci policie ČR ohledně předvánoční premiérovy schůzky s exprezidentem policie ČR Martinů. Jde o to, že prosákla mj. informace, že se ctnostný „Fridolín“ Michálek obrátil na ministra vnitra, a ten mu poradil, která redakce disponuje nejlepším nahrávacím zařízením (z neoficiálního konkursu vyšla, jak víme, vítězně MfWikileaks). U nás se teď mohutně hauzíruje veřejným zájmem, mohu se tedy přidat: pokud je pravda, že policejní prezident Martinů informoval premiéra o setkání John – Michálek, jednal ve veřejném zájmu daleko spíš on než blahoslavený Michálek. Tuto důležitou informaci měla veřejnost znát.

Středočeský hejtman Rath je v konfliktu s Asociací krajů ČR, rozuměj s jejím předsedou Haškem. Pan Rath jedná racionálně. V konfliktu mezi Sobotkou a Haškem si vybral Sobotku, protože o tom si právem myslí, že ho v příštím nebo přespříštím boji o předsedu ČSSD lépe zmákne. Jediný problém, s nímž se musí pan Rath vyrovnat, je jeho totální nevolitelnost. Možná by si mohl pořídit nějaké úderné oddíly, vybavené nikoli vojenskou, nýbrž lékařskou technikou. Může být taky velmi účinná.

Pěknou stránku připravil v Právu Václav Pergl. Jeho techniku je třeba zmínit v rámci naší virtuální rubriky jak číst Právo. Informuje pěkně o tom, že podle pana Kubka je akce Děkujeme, odcházíme největší proreformní hnutí, jaké tu bylo od husitství, kdežto prof. Beneš z vojenské nemocnice se prý vyjádřil, že mu to připadá jako „trošičku pochybný názor“. Prof. Beneš je přitom, jak známo, jedním z mála nemocničních lékařů, který se k vyděračské akci vyjadřuje velmi kriticky. Zato předseda LOK Engl zdůrazňuje, že „lékaře uspokojí jen okamžité zvýšení plastů“. V zájmu vyššího principu mravního by bylo nutné nechat „lékaře“ (přesněji řečeno účastníky akce Náš exodus, váš exitus) neukojené. Jenže vláda a premiér na to zjevně nemají.

Maďarský premiér Orbán vystoupil v Evropském parlamentu. Setkal se s kritikou mediálního zákona (ten je ovšem velmi problematický). Bruselskou lobby, v jejíž čele stojí Martin Schultz (Berlusconi ho kdysi přirovnal ke kápovi z koncentráku, to je vůči panu Schultzovi jednak krajně netaktní a jednak nepřesné, vždycky, když ho slyším řvát, napadají mne jiné paralely, bohužel ještě netaktnější) a Daniel Cohn-Bendit (kdysi představitel neformální německé Sinn Fein) je ovšem taky těžké brát vážně, lobují za stranu, která jim byla sice velmi příbuzná, ale prohrála vlastní vinou a v demokratických volbách. Ještě daleko neuvěřitelnější hovadiny píše paní Kateřina Koubová v MFWikileaks. „Možná podobně, jako když Češi s hrdostí vzpomínají na dávnou Velkou Moravu, i Viktor Orbán připomíná lidu jeho velikost. Milá paní, Velká Morava s námi nemá nic společného, ani pořádně nevíme, kde ležela, navíc my jsme patřili jen k jejím vazalům. To, že jsme se z jejích pout vyprostili, nám umožnilo stát se součástí civilizovanějšího evropského Západu, z jehož pout nás zase podobní, jako jste vy, „vyprostili“ po roce 1945. Maďarské království existovalo ve svých hranicích až do konce první světové války, to znamená skoro tisíc let, a součástí civilizovaného Západu bylo od samého počátku, od doby, kdy svatý Štěpán přijal od papeže královskou korunu.

Kromě v oblasti vnitra prokazují Věci veřejné velkou aktivitu i v oblasti zdravotnictví. Teď jde o personální reformu VZP (vyhazov pro ředitele a hlavně pro předsedu správní rady Šnajdra z ODS). Mimochodem, Věci veřejné jsou jediná strana, která je schopna vyhovět požadavkům LOK a ČLK na zvýšení platů nemocničních lékařů. Jejich internetově virtuální členstvo jim to nepochybně požehná.

Vláda se shodla na technice boje s korupcí. To znamená, že požehnala Johnovi (Bártovi) institut korunního svědka. Korunní svědek je když… se někdo rozhodné, že práskne nějakého papaláše z ODS, že se spolu s ním vezl v korupční akci. Když se zachová takto čestně, možná ho ani nezavřou.

Pátek 21. ledna: Ministr John se prý původně tvářil, že chce dnes jmenovat Lessyho přesto, že Nečas se jmenováním nesouhlasí. Dohody se příliš nedodržují, zvlášť když jsou učiněny ústně. A TOP09 nebude mít asi čas coby svědek dohodu potvrdit, když zároveň Nečase „prosí“, aby Lessymu nebránil v nástupu do funkce. Pak John přece jen ustoupil a velkoryse povolil premiérovi, aby se před Lessyho jmenováním s nastupujícím policejním prezidentem sešel (vypadá to, jako když se odsouzenci před popravou splní jeho poslední přání). Pro Nečase bude obtížné Lessymu souhlas nedat, znamenalo by to krizi v koalici a lidé by ji přičetli na jeho vrub: jde přece o svatou věc, boj proti korupci. Bude se bojovat proti korupci v ODS, samozřejmě. A ODS všechno prohrála v okamžiku, kdy vzdala podporu předchozího policejního prezidenta. Aby mi bylo rozuměno, s korupcí se musí bojovat, a taky s korupcí „v okolí“ ODS (dá se předpokládat, že je ní tam nejvíc). Za nepřípustné považuji jen používat boj proti korupci jako křoví v politickém boji jedné strany proti druhé, as když se to odehrává v rámci koalice, tak už je to vrchol.

Ministr Heger přistoupil k boji proti korupci ve zdravotnictví. Jde vesměs o věci, proti nimž se organizátorům akce Náš exodus, váš exitus bude těžko protestovat, i když např. zamezení „kongresové turistiky“ lékařů asi v řadách hnutí velkou radost nenadělá. Pokud jde o platy, k dohodě nedošlo, Heger se má s Kubkem a Engelem sejít v pondělí. V této věci se ministr a vláda s nemocni odbory dohodnout nesmí, je to zcela zásadní.

Prezident Klaus šířil v Srbsku ducha slovanského bratrství. Nemohu si pomoci, ale nejsem si jistý s tím, zda mezinárodní společenství jednalo se Srbskem vždy zcela korektně a spravedlivě. Je korektní dělat ze Srbů hlavní viníky války lze jen proto, že je jich nejvíc, a že „jugoslávský“ stát patřil fakticky jim, hájili své „Velké Srbsko“ – je zajímavé, jak čeští šovinisté mluví o „Velkém Maďarsku“, „Velké Albánii“ (kdyby se to šiklo, mluvili by i o Velké Andoře – např. kdyby Andora chtěla od Španělska nebo Francie deset hektarů území). Nikdy se nemluví o „Velkém Srbsku“ (Království SHS, později Jugoslávie) ani o „Velkém Česku“ (ČSR). Zde je rozhodující rozdělení na vítěze dvou světových válek (to jsme my) a ty ostatní (jak vidno na příkladě Albánie, nebylo nutno ani být poražen). Nechci Srby vyviňovat, jen upozornit, že v bojích, které provázely rozpad Jugoslávie, se dopouštěly ohavných zločinů všechny zúčastněné strany, a že svůj díl odpovědnosti nesli i ti, kteří vznik „Velkého Srbska“ po roce 1918 dopustili a po pádu bolševismu se ho pokoušeli co nejdéle udržet. Tím se z neudržitelného státu stalo něco jako mlýnek na lidské maso. Otázka integrace Srbska do EU souvisí s tím, jak Srbsko uspořádá své vztahy se sousedy – a zase, vytvoření Kosova v jeho „jugoslávských“ hranicích, včetně čistě srbské oblasti, kterou bylo možno oddělit, zvýšilo frustraci v „malém“ Srbsku (Evropa se očividně bála řetězové reakce) a taky zkomplikovalo tu integraci. Klaus se při návštěvě mj. pochlubil tím, že ČR má sice velvyslanectví v Prištině, ale nemá tam velvyslance: „Koneckonců velvyslance jmenuje prezident republiky. Já dobře vím, že ministr zahraničí Schwarzenberg by do Kosova velvyslance rád jmenoval, ale stejně dobře ví, že já ho nikdy nepodepíši. Takže my tam nemáme velvyslance, a pokud budu prezidentem, tak žádného velvyslance tam mít nebudeme.“ Klaus se přiznává, že sabotuje zahraniční politiku státu. Není to vidět jen proto, že mu Schwarzenberg údajně nikoho ke jmenování velvyslancem nepředložil. Nechápu, proč Klause té zkoušce nevystavil, to už se netýká problému Kosovo nebo Jugoslávie, ale problému jednotné české zahraniční politiky. Prezidentovo stanovisko je v souladu s ústavou, je otázka, zda je ústava v souladu se zdravým rozumem.

Koalice se shodla na důchodové reformě, zní titulek v MfD. Problémy jsou hned dva: i kdyby se tak stalo, není to v současné době klíčový problém, bezprostřední klíčové problémy jsou dva: snaha VV ovládnout policii a hnutí Náš exodus, váš exitus. A za druhé, posléze se ukázalo, že koalice se na ničem neshodla, zatím jedná. Možná že VV posléze v oblasti důchodové reformy v něčem ustoupí, aby po ústupcích ODS, pokud jde o policejního prezidenta, mohla postupně celé vedení ODS pozavírat.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rozeslala provozovatelům médií seznam vulgarismů, které je doporučeno neužívat: zatím jde jen o doporučení, pak přijdou sankce, nato se oblast zákazů rozšíří na všechna média, nakonec na všechnu veřejnou komunikaci (už se těším, jak bude po vzoru zákazu kouření zákaz vulgarismů rozšířen i na zastávky MHD). Na dodržování zákazu pak bude dohlížet Bártova policie pod vedením generála Lessyho. To je tzv. maďarská cesta ve zdokonalování svobody projevu (Maďaři ovšem mezitím projevili ochotu couvnout). Prohlédl jsem si ukázky v LN, abych zjistil, nakolik jsem potenciálním delikventem, a s uspokojením konstatuji, že ano. Nepoužíval jsem sice termínu podržtaška, ale velmi příbuzného podrždeštník, dále bolševik (to je ovšem terminus technicus, nebude se smět říkat taky třeba novokřtěnec nebo ještě lépe satanista?), blázen, šílenec, vrták, mamlas. Ježíši Kriste! (rovněž prohřešek proti „doporučení“).

Zdá se, že se Putin rozhodl zlikvidovat Leninovo mausoleum (kult starého darebáka jim už není k ničemu dobrý). Iniciativa vychází z jeho strany Jednotné Rusko. Poslanec strany Medinský označil mausoleum za „pohansko-nekrofilní symbol“. Musím uznat, že je to velmi přesně vystiženo.

Ondřej Neff napsal do LN pozoruhodný článek o „sudetoněmeckém problému“. Cituji závěr: „Ale ta podstatná diskuse se nevede. V ní by musela zaznít otázka, zda jsme rádi, že jsou Němci pryč, ať to budeme pokrytecky nazývat odsunem, anebo nelítostně vyhnáním. Němci u nás od roku 1945 nejsou jako výrazná součást společnosti. Takže znovu, scházejí nám a jsme rádi, že to tak je? Jsme schopni uvažovat o tom, zdali jsme nepřišli o nějakou hodnotu, o podnět a pobídku? Nemám na to jednoznačnou odpověď, jen suše konstatuji, že se tato otázka neklade, že tato diskuse na pořadu dne není a kdo ví, zdali jí jsme schopni.“ Vzhledem k tomu, že odpověď se pokouším zcela veřejně dát někdy od začátku devadesátých let, a nejsem v tom sám (vznikly na to téma celé petice, např. Smíření 95), beru to jako jakousi dodatečnou satisfakci (já si ovšem myslím, že takové věci se dělat nemají, i kdybychom přitom o nic nepřišli, ba navíc si přitom hodně nakradli, protože je to nelidské).

Sobota 22. ledna: Vít Bárta provádí dosti zvláštní balet ohledně údajné účasti agentury ABL na sledování komunálních politiků ODS z Prahy 11 v roce 2007. Nejprve prohlásil, že dokumenty, které přinesla Mladá fronta Dnes, jsou falsa, pak svůj výrok poněkud změnil (dokumenty byly „zmanipulovány“), načež v rozhovoru pro dnešní LN řekl, že komunální politiky ODS sice sledovali, ale ne ABL, nýbrž její někteří „subdodavatelé“, přičemž, pokud tomu dobře rozumím, dělali to jako „bokovku“ a s jejich činností pro ABL to nemělo nic společného, jen používali firemní mail. Pokud jde o výrok, že Petr Nečas je jako děcko a že Bártovi s ním dochází trpělivost (vypadalo to, že mu asi nařeže), původně ho připsali nějaké Bártově mediální spolupracovnici a Bárta se omluvil, z rozhovoru v LN vyplývá, že si pustil ústa na špacír a dotyčná spolupracovnice to na Facebook jen „fyzicky dala“. Na tiskové konferenci dnes zase prohlásil, že si ABL prověřovala „Prahu 11“, zda jde o seriozního klienta, kterému může poskytovat své služby, dělali prý i „testy integrity“ zaměstnanců radnice, tj. řízené provokace. Pozdrav pánbůh. Samozřejmě, pokud tomu všemu chce někdo věřit jako zcela počestné aktivitě, musí se trochu namáhat, aby se mu to povedlo. A jen tak mimochodem, verze hlavního manažera VV se dostává do nebezpečné blízkosti story o strýci Vikovi, pan Bárta je jen o něco šikovnější.

Hejtman a kandidát na předsedu ČSSD Hašek se projevil jako revizionista: souhlasil by případně se zachováním některých poplatků ve zdravotnictví (např. poplatku za recept, nikoli však za položku receptu, nebo poplatku za „první pomoc“ (?)). Okamžitě byl podroben tvrdé kritice sociálně demokratických „konzerv“ Sobotky a Ratha. S poplatky ovšem sociální demokracie už moc velkou díru do světa neudělá, prošustroval to Paroubek, teď už je pozdě, a navíc lidé si zvykli.

Hnutí Děkujeme, odcházíme nepodpoří zdravotní sestry (prezidentka České asociace sester a exministryně Jurásková mluvila o tom, že nechtějí destabilizovat české zdravotnictví). Zato nemocniční lékaře podporuje Svaz pacientů. To je zvláštní, jsem taky pacient a akci Náš exodus, Váš (ve svém případě to beru jako vykání) exitus nepodporuji ani náhodou. Z toho usuzuji, že jsem pacient neplnohodnotný a nevěrohodný, a jako takový bych možná neměl být ani léčen. Taky bych řekl, že je nás v téhle zemi o něco víc než jen jeden a stálo by za to nás spočítat. To bychom se ale museli přihlásit.

Místopředsedkyně VV Klasnová poskytla rozhovor v Právu. Mj. v něm prohlásila, že podle jejího názoru „nic nestojí v cestě“ jmenování pana Lessyho policejním prezidentem. Sama totiž od začátku „považovala za nešťastné“, že by policejní prezident měl být jmenován pouze s kontrasignací premiéra. Z čehož plyne, že nešťastné sliby se nemusí dodržovat. Pochytila to paní místopředsedkyně za svých studií na Husitské teologické fakultě?

Václav Havel se lehce distancoval od akce Děkujeme, odcházíme. Hromadný odchod není snahou zreformovat české zdravotnictví, navíc lékařům nevěří, že chtějí opravdu odejít. Rozumí však snaze lékařů o vyšší platy a o reformu zdravotnictví. Já snaze o vyšší platy taky rozumím (kdo by jí nerozuměl), jen si myslím, že za těchto okolností a vzhledem ke způsobu, jakým byla prezentována, je třeba ji zcela rezolutně odmítnout.

David Vondráček mluví ve svém rozhovoru s Jiřím Peňásem (týká se jeho filmů o poválečných masakrech Němců a ceny Franze Werfela, kterou obdržel) o „bývalých nuceně vysídlených rodácích“. Co je to „bývalý rodák“? Vždycky jsem si myslil, že můj rodák je někdo, kdo se narodil ve stejném městě, kraji, zemi jako já. Jak se z něho může stát rodák bývalý, si nedovedu představit. Tak, že se mu za trest přepíše rodný list a napíše se do něho místo dejme tomu Žatec Schweinfurt? Taky mi nejde do hlavy, proč by bylo nutné popis masových zločinů páchaných Čechy po válce, povinně provázet kvílením nad českými obětmi německých masových zločinů. Ty už jsme si v posledních 65 letech povinně i dobrovolně odkvíleli, o těch prvních se dlouho nesmělo mluvit a ještě dnes se velké kvantum lidí snaží, aby se o nich nesmělo mluvit i nadále. Snad tedy stojí taky za připomenutí. Taky je třeba opustit oblíbenou teorii příčiny a následku, podle níž je nejdřív třeba popsat německé zločiny, a pak ty české, k nimž by bez těch německých nebylo došlo, takže za ně vlastně taky mohou Němci. To je omyl. Všechny masové zločiny patří na jednu hromadu a jejich pachatelé jsou úplně stejně opovrženíhodní, ať jsou Němci, Češi nebo Patagonci a ať si je páchali dříve nebo později. Když se někdo chová jako prase, nenutí mne tím, abych se choval jako prase i já – jsem přece svobodný člověk a žádná kulečníková koule. A vůbec by se nemělo považovat za obrovskou vymoženost, že se konečně smí utrousit tu a tam něco o českých zvěrstvech. Mělo se to stát už dávno, je to ostuda.

Pondělí 23. ledna: ODS, přesněji řečeno její předseda, premiér Nečas, se vyrovnala s problémem policejní prezident tím nejnešťastnějším způsobem, jakým to šlo. Protože se v koalici octla v izolaci (TOP09 se hodí, že Věci veřejné budou prostřednictvím policie ČR bojovat proti korupci v ODS), netroufl si Nečas jmenování Lessyho vetovat. Mohl to buď potichu spolknout, nebo taky mohl přesto, že je izolován, říci rezolutně ne. Udělal to třetí, co sice mohl, ale neměl: tj. Lessyho nevetoval, ale brblal při tom: "Mé výhrady k proceduře výběru policejního prezidenta stále trvají. Nemám důvod na těchto výhradách cokoliv měnit. Ani argumenty, které mi řekl pan ministr vnitra, v sebemenším neposunuly můj názor. Znamená to tedy, že nemohu převzít zodpovědnost za právně zpochybnitelnou proceduru a s výsledky nemohu souhlasit, nechci se stát člověkem spoluodpovědným." Takhle se sice nestane za jmenování Lessyho spoluzodpovědným, ale zato proti ministerstvu vnitra v rukou Věcí veřejných bezmocným.

Také jednání s lékařskými odbory se blíží k horšímu konci: ministr Heger začíná mluvit o nedozírných následcích (tzv. Svobodův syndrom, upřesňuji, že mám na myslí prezidenta Ludvíka Svobodu a jeho chování po ruské okupaci), což je neklamná předzvěst kapitulace. Dnešní jednání s představiteli LOK a ČLK skončilo po dvaceti minutách, ministry prý žádal, aby lékaři stáhli výpovědi, půl roku posečkali a dali mu tak šanci je přesvědčit o svých dobrých úmyslech. Pánové Kubek s Engelem se mu vysmáli a chtějí nyní jednat přímo s premiérem. Je premiér s to je odmítnout? Všechny „nedozírné následky“, pokud by nastaly, padnou jen a jen na hlavy organizátorů a účastníků akce Děkujeme, odcházíme. A pochybuji, že by vydrželi déle než tři měsíce (tj. od března do května včetně). Vláda by se měla starat jen a jen o to, jak tu dobu přemostit.

Ministr Bárta se dále zamotává do případu údajných sledovaček agentury ABL na Praze 11. Premiér Nečas žádá vysvětlení, z opozice už zazněly hlasy o dalším hlasování o důvěře (od expremiéra Paroubka, samozřejmě, pokud Bárta neodstoupí, což ČSSD požaduje). ODS by měla příležitost vrátit Věcem veřejným jejich hrátky před předchozím hlasováním, kdy musel zasahovat (ve prospěch Věcí veřejných, ovšem) prezident Klaus. Nejspíš to neudělá, každý moc dobře vidí, že ona pád vlády nemůže připustit, a nemůže se ani zdržet hlasování, bylo by to skoro totéž. Kalouskovi je sice Bártovo zdůvodňování k smíchu, ale má celý konflikt za záležitost ODS a Věcí veřejných. Zjevně si myslí, že TOP09 na tom může vydělat. Jenže to je omyl, pokud Věci veřejné vyřídí vnitřně nahlodanou ODS, přijdou na řadu oni, a s nimi bude mít Bárta a spol. ještě méně práce.

Petr Uhl odpovídá v Právu na polemiku dvou historiků ohledně třetího odboje. Nezbylo mu než přiznat, že slova, které jim vložil do úst, řekl ve skutečnosti někdo jiný, to je u pana Uhla poměrně běžné (viz jeho dlouhatánský článek o Demokratické iniciativě, na nějž jsem v Právu reagoval). V Právu je také běžné otiskovat reakce na polemiku současně s polemikou, což nepovažuji za příliš slušné. Petr Uhl svůj článek uzavírá slovy: „Silné je právo dvou historiků tvrdit, že tu třetí odboj byl. Ano, právo posuzovat dějiny má i Petr Uhl, jako každý člověk. Proti čemu ale vystupuji, a to silně, aby o tom, jaká je pravda, rozhodl autoritativně zákon.“ V tom má bohužel úplně pravdu.

Václav Havel poskytl rozhovor příloze LN Právo & Justice. Mluví v něm mj. o tom, jak vznikal návrh federální ústavy: „S Pavlem Rychetským jsme se … na víkend zavřeli v Lánech a sepsali návrh. Slavnostně jsem ho představil na tiskovce… a odevzdal navrženou ústavu oficiálně Alexandru Dubčekovi, tehdejšímu předsedovi Federálního shromáždění.“ Může se pak někdo divit, že se federace tak rychle rozpadla?

Úterý 25. ledna: lobby nemocničních lékařů zjevně úmyslně a cílevědomě vyostřuje situaci, aby přiměla vládu ke kapitulaci. Je to samozřejmě i v zájmu opozice, ale opozice ani někteří podporovatelé protestu nemají odvahu se přihlásit přímo ke klíčovému požadavku nemocničních lékařů, tj. razantnímu zvýšení platů; zřejmě kalkulují s tím, že pak vyjednají mezi bezmocnou a podělanou vládou nějaký zdánlivý kompromis typu moskevských protokolů z r. 1968. Na protestech je něco hysterického a pořádně nadsazeného. Vyhrocuje se problém v porodnicích a v péči o nedonošené děti a v dětském kardiocentru v Motole, které je prý podle ČTK „v rozkladu“. (Tedy něco, na co je veřejnost hodně citlivá, v tomto oboru není těžké lidi vystrašit). To je mimořádně hnusné. Senátor Schwarz (bezpartijní, zvolen za ODS, ředitel pražské záchranné služby) se domnívá, že by pražské nemocnice, kde bude kritický stav, neměly brát rodičky ze středních Čech, kde je situace podstatně lepší, ředitel středočeské záchranné služby rozhořčeně oponuje, z hlediska dostupnosti jsou pro mnoho středočeských obcí blíž pražské nemocnice. Taková hádka samozřejmě zvyšuje paniku, mají to spolu domluvené? „Známé osobnosti veřejného života“ (mj. prof. Halík, Jiřina Jirásková, Jiří Suchý) napsaly otevřený dopis Nečasovi a Hegerovi s tím, aby „zabránili eskalaci napětí ve společnosti“ (kterou tím dopisem zároveň vyvolávají) okamžitou diskusí mezi „reprezentanty“ vlády a lékařské společnosti (moc by mne zajímalo, jak velkou část „lékařské společnosti“ pánové Engel a Kubek opravdu reprezentují). Je pozoruhodné, že ani „osobnosti“ nepodporují „všechny aspekty“ kampaně iniciativy Děkujeme, odcházíme v plné výši, i když zdůrazňují, že lékaři jsou finančně podhodnoceni. Zároveň prý vzniká i petice, která za den nashromáždila přes 5 tisíc podpisů – mezi autory jsou „lékaři, zdravotní sestry (musí to být pro ně nepříjemná situace, když za nimi jejich lékařští dejme tomu kolegové přijdou s pokornou prosbou o podpiseček, stejně nebo ještě hůř jsou na tom ležící pacienti, ti občas už ani nemohou utíkat) a taky herečka Tereza Brodská. Vyzývají vládu a „jí pověřený orgán ministerstvo zdravotnictví, aby konečně začaly se zástupci zdravotnické veřejnosti konstruktivně jednat“. Je tristní, že proti této organizované masáži se dosud nikdo nezmohl na veřejný protest, který by měl nějakou váhu.

V této situaci zve ministr John zástupce Asociace krajů, ministerstva zdravotnictví a případně i ministerstva obrany ke kulatému stolu k řešení situace ve zdravotnictví. Z jeho pohledu „se jedná o situaci, která by mohla ohrozit životy a zdraví občanů ČR“. Těžko se zbavit dojmu, že se jedná pokus o organizace vládní kapitulace před lékaři pod rouškou „jednání“, i když pan ministr zároveň ujišťuje, že vyřešení problému platu lékařů „je v zcela jiné rovině než taková schůzka, o kterou požádám“. VV je krajně nedůvěryhodná organizace, je to opozice v koalici a má teď plně pod kontrolou ministerstvo vnitra a policii.

Jiří Hanák píše v Právu o tom, že (arciť) česká veřejnost přijala v letech 1945-48 stalinismus v podstatě z vlastní vůle a svobodně. Já bych k tomu arciť podotkl za prvé, že česká společnost byla předem zpracovaná důkladnou deformací demokracie, kterou domluvil Beneš s Gottwaldem. Vznikla situace, kdy komunisté neměli sice absolutní většinu, ale dost velkou podporu k provedení puče (i k provedení puče musí být veřejná podpora). Takže božná že by arciť bylo dobré být trochu zdrženlivější a mluvit jen o tom, že se česká společnost ukázala být vůči stalinismu a jeho demagogické ideologii bezbranná, ne dost imunní (omlouvám se, v minulosti jsem se vyjadřoval i já v té věci tu a tam radikálněji, to, co jsem napsal teď, mi připadá přesné). Ale hlavně a arciť především si myslím, že kdyby o té věci náhodou (uvádím to jen jako teoretický příklad) psal např. člověk, který dlouho poté, co se ukázalo, co je stalinismus zač, vlezl dobrovolně a bez přinucení do KSČ, měl by snad aspoň místo „česká společnost“ psát poněkud skromněji „my“, a to i tenkrát, když by se byl později s KSČ a její ideologií rozešel.

Jiří Kalousek řekl k Nečasovu prohlášení ohledně nového policejního prezidenta: „Vymínil si schválit policejního prezidenta, uplatňoval tuto pojistku, aby na ni nakonec rezignoval. To je pro mne málo pochopitelné.“ Zlatá slova. Hlavně doufám, že pan Kalousek není takový skunk, aby to na Nečase vybalil rovnou v médiích, tj. že mu to napřed mu to řekl mužně z očí do očí, hlavně proto, že ta věc je velmi neblahá výhledově i pro TOP09. Ministerstva vnitra se zmocnila skupina, navenek organizovaná jako politická strana (s jistými zvláštnostmi), s velmi nejasnými úmysly. Měl tedy předtím Nečasovi říci: proboha, vetuj to. V tisku však proběhly zprávy o tom, že představitelé TOP09 „prosili“ Nečase, aby policejního prezidenta nevetoval. To je totéž, jako kdyby mu byli řekli, „opovaž se“. Poměry v koalici jsou naprosto neuvěřitelné, partneři se k sobě chovají podraznicky. Je to ještě horší než za Topolánka, který vlastně neměl v PS většinu.

Ministr Bárta se premiéru Nečasovi omluvil za případ sledovaček na Praze 11, totiž za to, že „neúmyslně uvedl informace, které se ukázaly jako mylné“. V žádném případě neměl v úmyslu mu sdělit nepravdivé informace. Kdyby byl napsal, že „uvedl informace, které se ukázaly jako mylné“ a úmyslnost nebo neúmyslnost prostě nechal stranou, bylo by to docela OK.

Středa 26. ledna: Premiér Nečas se opět projevil jako státník: podmínil obnovu důvěry ve vládě tím, že se pan Bárta vykroutí ze dvou věcí: za prvé, že si jeho agentura ABL (jak z okolností vyplývá, za pomoci „zpravodajské techniky“, tj. špiclování a fotografování) kdysi kádrovala politiky na Praze 11 (tedy i, nebo především, politiky ODS), a za druhé, že pro vedení Prahy 11, poté, co zjistila výše uvedeným způsobem, že je košer, prováděla mj. „řízené provokace“ za účelem zjištění odolnosti proti korupci. Pan Bárta se vykroutil, čímž se naplnila slova místopředsedy ČSSD Sobotky, že Nečas už tou výzvou k omluvě dal Bártovi rozhřešení. Jako Jindřich IV. kdysi prohlásil, že Paříž stojí za mši (katolickou, byl původně kalvinista), panu Bártovi stojí vláda nad vnitrem, policií a čím vším ještě, to se uvidí, za nějakou tu omluvu. Tématu se týká naše dnešní glosa. Pan Nečas je nyní spokojen, nechápu proč, byl jen, nevím už po kolikáté, znevážen institut omluvy.

Ústavní soud zrušil komunální volby v Krupce, kde si národní socialisté (Bože, ono to ještě existuje!) nakupovali voličské hlasy. Zákon o komunálních volbách, na rozdíl od ostatních volebních zákonů, to totiž nedopatřením nezakazuje. Ústecký krajský soud se předtím držel litery zákona a zrušil volby jen ve třech obvodech městečka kvůli „nepovolené agitaci“. Soudce zpravodaj ÚS Balík neměl moc práce s plastickým zdůvodněním rozhodnutí: „Takováto absence politické kultury by byla možná pouze ve westernovém příběhu o bandě zlosynů, která chce uchvátit městečko na americkém západě v 19. století.“ Je poněkud tristní, když se podobnými případy musí zabývat ústavní soud.

Věci veřejné chtějí prosadit, aby majitelé přilehlých komunikací přispívali obcím na uklízení chodníků. Zákon díky tzv. chodníkové novele, kterou prosadil senátor Kubera, nechává odpovědnost na majiteli, povinnosti vlastníků přilehlých objektů nejsou definovány. Pan senátor včera Právu řekl: „Kdo uklízel dříve, uklízí i nyní. Lidé, kteří neuklízeli, nebudou uklízet nikdy.“ Podobně by mohl být zrušen trestný čin krádeže se zdůvodnění: ti co nekradli, nepokradou i nyní, ti, co kradli, budou krást pořád.

Akce Náš exodus, váš exitus je dobře připravena. Podpisové archy se jmény „osobností a veřejnosti“, co lékaře podporují, už prý obsahují třináct tisíc podpisů (ačkoli podle průzkumů veřejného mínění je většina veřejnosti proti těmto vyděračským manýrám). Odpůrci zaspali, já taky, je to naše vina. V životě jsem byl nesčíslněkrát konfrontován s tím, že lidé toho typu, co organizují odchody, měli pré, ale tentokrát bylo možné aspoň se ozvat. Udělal jsem to pozdě a málo. Mělo se udělat víc. V pátek vláda nejspíš na iniciativní návrh Věcí veřejných navrhne kompromis ve stylu moskevských protokolů: nedostanete 3 x víc, ale jen 2,9 x. Ve skutečnosti bylo třeba je donutit k bezpodmínečnému ukončení té sprosté akce bez jakýchkoli podmínek. Nejhorší je, že je to jen začátek.

V Právu udělal Václav Pergl rozhovor s předsedkyní asociace sester Juráskovou. V jedné otázce se odvolává na informace na internetu, podle nichž „asociace zastupuje jen 15 tisíc z 80 000 sester a ostatní se k akci připojit chtějí a také chtějí vyšší platy“. Nu, kdo by nechtěl vyšší platy (já bych chtěl taky vyšší penzi). Já bych zase panu Perglovi namítl, že pacientů je u nás deset milionů. Kolikpak členů má asi Svaz pacientů, který vyděračskou akci nemocničních lékařů podpořil?

Na komentářové stránce Práva píše A. Mitrofanov o poměrech v Rusku v souvislosti s teroristickým atentátem na letišti Domodědovo. Nechci nijak zpochybňovat jeho znalost ruského prostředí, ale přesto bych si dovolil dvě poznámky. Za prvé, v sloupku stojí: Většina obyvatel Ruska v sobě nosí ideální vizi cara, z něhož sice jdeš hrůza, ale který nemilosrdně tepe své papaláše, aby nechali prostý lid dýchat a jakž takž se mít. Jenže dnes se všude… krade nahoře i dole a každá funkce je využívána jako zdroj bezohledné přesily často spojené s násilím.“ Problém je v tom, že výše zmíněná vize cara se na Rusi jaksi neosvědčila, přesněji řečeno ukázala se být mimořádně vhodným, ba dokonce snad nutným doprovodem ke skutečnostem, popsaným v druhé části věty. A za druhé, „nenávidět Karla Gotta, že přišel k bohatství díky tomu, že zúročil svůj mimořádný talent, by mohl jen pomatenec.“ Jistě nenávidět se nemá, nejen Karel Gott, ale nikdo, přesto je dobré připomenout, že pan Gott mohl svůj talent zúročit mnoha možnými způsoby, a všechny, včetně toho, který si vybral, jsou kritizovatelné. Nebo snad už zase ne?

Porodnice čekají krizi, ženy se bojí, zní titulek v MfD. Kdyby se mi podařilo dosáhnout něčeho podobného, styděl bych se. Ale když někdo cílevědomě připravuje akce s podobnými důsledky, nedá se od něho čekat, že by byl vůbec schopný se stydět.

V LN zase píše neurolog Milan Novák: „Odbory jsou založeny na principu agresivního skupinového sobectví. Je to jejich podstata, a je tedy zbytečné podléhat emocím. Nač vytýkat kočce, že mňouká?“ Řekl bych, že odbory jsou postaveny, jako všechny lidské instituce, na prosazování spravedlivých zájmů korektními prostředky. Na principu agresivního skupinového sobectví jsou založeny gangy. A jistě: nelze vyčítat kočce že mňouká, ale lze vyčítat např. lidem, že se chovají jako prasata.

Koalice dnes na neveřejné improvizované schůzce jednala o „mandátu ministra Hegera pro páteční jednání s lékaři“. Cesta ke zvýšení lékařských platů prý vede přes snížení počtu nemocničních lůžek. Platby pojišťoven by zůstaly zachovány a ušetřené peníze by se daly přelít do lékařských platů. Ve skutečnosti dnes a za této situace není ani ten nejmenší důvod zvyšovat platy lékařů v nemocnicích byť by jen o korunu. Napřed musí akci Náš exodus… zrušit. Jakákoli vstřícnost ze strany vlády bude jen projev slabosti a kapitulantství. A bohužel, bude to odpovídat skutečnosti: vláda opravdu slabá je.

Čtvrtek 27. ledna: Ministr obrany Vondra má malér, který bych jinak asi nekomentoval, protože to není moje parketa, ale tentokrát věc zaujme i laika a má svůj ryze politický aspekt. Ministerstvo financí podalo trestní oznámení, týkající se zakázky přidělené bez soutěže firmě Promopro před několika lety v souvislosti s českým předsednictvím EU. Šlo o pronájem a obsluhu audiovuizuální techniky na akcích pořádaných v rámci českého předsednictví EU v prvním pololetí roku 2009. Firma dostala zakázku bez výběrového řízení, protože prý měla exkluzivní postavení v oblasti poskytovaných služeb a jiné firmy je nebyly schopny zajistit, což, zase prý, ovšem nebylo pravda. To, co laika zaujme, je, že původní částka za pronájem techniky měla být 85 milionů, firma však (podle Práva) vyfakturovala nakonec 766 milionů, tedy cca devětkrát víc. Přitom velká část zakázky (za 378 milionů Kč) byla přesunuta na, jak by řekl pan Bárta, „subdodavatele“. Vondra svaluje veškerou vinu na tehdejšího šéfa Úřadu vlády Nováka, který tento zvláštní obchod podepsal, podle Nováka (a expremiéra Topolánka) byl však Novákův podpis formalita, odpovědnost nese Vondra. Protože vítr tentokrát fouká od ministerstva financí, je možné, že jde (mj.) o bratrský kopanec pro ODS od koaličního partnera, cifry jsou ovšem natolik úděsné, že je těžké posoudit, zda by se vůbec daly nějak koaličně přehlédnout. Pan Vondra je jeden z blízkých spojenců premiéra Nečase a zakládal si na své neposkvrněné pověsti disidentského andílka s růžovou prdelkou. Bude zajímavé, jak se mu podaří ji obhájit (tu pověst i to druhé).

O tom, že omluva pana Bárty je bezvýznamná formalita, jsme už psali. Pan Nečas se najedl (ne moc) a pan Bárta zůstal celý, pokud ještě trochu nepřibral. Je to pro ODS slabá náplast na fiasko s ministerstvem vnitra. TOP09 je v pozici spokojeného, nezúčastněného komentátora. Schwarzenberg: válečná sekera mezi ODS a VV je zakopána, jen neví, zda hloubka hrobu odpovídá českým hřbitovním předpisům, opravdu duchaplné; pan Gazdík od Starostů tvrdí, že ODS Bártovu kauzu živila, aby odvrátila pozornost od svých vnitřních problémů, jakým byla např. kauza Michálek, to je podpora koaličního partnera v pravou chvíli. Už jsem to myslím napsal, TOP09 by jako symbolické zvířátko (takové, jako je pro americké republikány slon a pro demokraty osel) nejlépe slušel skunk. Neříkám to z lásky k ODS, ale z nelásky k podraznictví.

Česká biskupská konference se postavila proti lékařskému protestu. Považují (stejně jako např. já) za povážlivé, když mluvčí doktorů vyhrožují postihem pacientů a berou si je za rukojmí svého nátlaku – tedy přesněji řečeno ne úplně stejně, já to považuji za syčárnu. Podpora katolických biskupů v českém prostředí nikoho nevytrhne, přesto si katolíci zaslouží uznání – obávám se jenom, že stejně jako moravští páni na Bílé hoře.

Zatím se vláda chystá ke „kompromisu“: bude zásadová, z rozpočtu nedá lékařům ani korunu, dá jim peníze odjinud (z pojišťoven) a nedá jim na platy požadované tři miliardy, nýbrž jen dvě. Zvířátka z LOK a ČLK nastavila čumáčky a větří (Engel: „záleželo by na tom, jaké by byly garance, že ty peníze opravdu budou, a kolik by to znamenalo v přepočtu pro konkrétního doktora v nemocnici“, a pak že nejde o platy!), zítra se zjevně bude licitovat. „Dvě miliardy není sice tolik, kolik chtějí, ale počítáme s tím, že minimálně pro část lékařů by to bylo přijatelné“, přemýšlí nahlas ministr Heger. Je mi líto, ale proč by to dělali, kdo se začal podělávat, už s tím nepřestane, tahle ústupčivost vyděrače jen stmelí.

V Právu, kde za iniciativu „Náš exodus, Váš exitus“ mohutně lobuje Václav Pergl, vyšel dnes neuvěřitelný rozhovor s prof. MUDr. Janem Černým z Brna. Posuďte sami:

„Je akce Děkujeme, odcházíme reálným nebezpečím pro naše pacienty?

Ano, tato akce je myšlena opravdu vážně, a proto je spojena s nebezpečím, že v následujících měsících zemřou lidé, kteří by jinak žili, a mnoha dalším se nedostane potřebné léčebné péče.

Je morální vytvořit takto soustředěný tlak na vládu a vzít jako rukojmí pacienty, občany tohoto státu s vědomím, že na to doplatí ti, kteří za to vůbec nemohou?

Určitě ne, alespoň z mého pohledu. Znamená to, že nemocniční lékaři přikročili ke krajnímu řešení poté, co to zkoušeli všemi možnými prostředky, ale žádná vláda nepřijala jejich požadavky jako prioritu. Vládní úředníci se domnívali, že lékaři budou do nekonečna považovat svoje povolání za poslání lidí, kteří složili Hippokratovu přísahu a kteří se spokojí s nízkou mzdou za to, že mohou dělat to, co je baví a těší. K požadavkům lékařů byli slepí a hluší. Lidé, kteří ochotně a bez reptání platí za hodinu servisu svého auta 500 až 800 Kč a za vyšetření psa u veterináře 500 Kč, se velmi podivují nehoráznému požadavku lékařů, aby jejich hodinová mzda byla 300 až 500 Kč. Protože všechny dosavadní snahy lékařů selhaly, přikročil LOK k radikálnímu postupu, který by měl přinutit vládu k tomu, aby se spravedlivé ohodnocení nemocničních lékařů stalo prioritou, kterou bude nucena řešit.

Jsou požadavky lékařů oprávněné?

Ano, tyto požadavky jsou plně oprávněné, a proto je podporuje velká většina nemocničních lékařů. Kdybych byl mladší, stál bych v první řadě těch, kteří bojují za požadavky lékařů, které považuji za oprávněné.“

Slovenská vláda má sice nadále výhrady ke dvojímu občanství Maďarů na Slovensku (formulace ministra zahraničí Dzurindy, kterou citují v Právu, je poněkud zamotaná a neprůstřelná), zruší však tu část Ficova zákona, podle níž se automaticky odebírá slovenské občanství tomu, kdo přijme maďarské – s výjimkou policistů, celníků, vojáků z povolání, zaměstnanců tajné služby a národního Bezpečnostního úřadu. To znamená pro slovenské Maďary, kteří se rozhodou druhé občanství přijmout, sice ve srovnání s předchozí zákonnou úpravou fešáckou, ale přece jen diskriminaci. Na druhé straně nelze přehlédnout, že slovenská vláda prokázala poměrně velké kvantum dobré vůle, a že by to maďarská strana měla zohlednit. Není možné vést o problému, který tu vznikl, politická jednání? Nastolení důvěry mezi maďarskou a a slovenskou společností je záležitost pracná, choulostivá, ale nutná, a nezohledňovat přitom dobrou vůli by bylo trestuhodné.

Firma ABL v souvislosti s aktivitami roku 2007 (jichž se týkala Bártova omluva-neomluva) vydolovala z policie ČR 78 údajů, které mají být pro soukromý subjekt bez dalšího nevydolovatelné. V souvislosti s tím, že se Bárta omluvil za něco, co tvrdil nejen Nečasovi, ale i vlastním poslancům, mu teď na poslaneckém klubu VV teatrálně myjí hlavu. Chtějí snad předstírat, že se hodlají svého principála, svého Matěje Kopeckého zbavit? V MfD k aféře ještě píší: „zjistit, kdo z policie pomáhal ABL lustrovat sledované lidi, není složité“. Ovšemže ne! Postará se o to Ministerstvo vnitra s panem Johnem a Morozem a jejich policejní prezident Lessy. Otázka, zda ODS a VV vyměnily klid pro Bártu za reformy, nebo je čeká další bitva, (rovněž MfD) je směšná: VV už zahájily tažení za dobytím VZP. Zajímá mne, kdy se pan Bárta dá do kupy s panem Rathem, typově patří k sobě a mohli by spolu dokázat velké věci (které si raději zatím ani nepředstavuji).

Šéfredaktor Gazety Wybroczej Adam Michnik v rozhovoru pro Právo přirovnává Viktora Orbána k Putinovi. Musí si pomáhat trochou lhaní (tvrdí např., že v Maďarsku platí nové daně pro zahraniční investory, tuhle věc u nás vysvětlila v tisku mluvčí ČEZ a psali jsme tu o tom). Nevím k čemu je dobré takové přehánění (nemyslím přitom, že by maďarský mediální zákon nebyl problematický, a taky jsem tu o tom psal). Na druhé straně jeho komentář k ruské zprávě o neštěstí ve Smolensku, vycházející z předpokladu, že před katastrofou byl na letišti byl stejný binec jako letadle, považuji za realistické východisko k zjištění toho, co se stalo.

„Nemusíme hořet sympatiemi k odborářskému vzdoru lékařů, ale jedno mu přiznat musíme: vystrašil a popíchl i ty, kteří o změnách ve zdravotnictví dosud nechtěli ani uvažovat“, píše Jana Bendová v MfD. To je obludná kravina. „Odborářský vzdor“ nemocničních vyděračů popíchl a vystrašil zejména ženy, které se chystají rodit, pochopitelně nejvíc ty s rizikovým těhotenstvím. Jak je možné, že se v novinách ozvalo tolik lobbyistů a nikdo to neoznačil za naprosto nepřípustnou prasárnu?

Senátor Štětina v této situaci žádá zákaz KSČM. Na zákazu KSČM absolutně nezáleží v situaci, kdy se strana, vzniklá z bezpečnostní agentury, zmocnila za chabého odporu ODS a s tolerantním porozuměním TOP09 ministerstva vnitra a policie a kdy organizace nemocničních lékařů (To je LOK, ale ČLK fakticky taky) díky čtyřem tisícům vyděračů drží v šachu celý národ. KSČM znamená 10 % poslanců, kteří se přidají ke každé sviňárně, jistě, ale v nich není hlavní problém. Hlavní problém je v těch ostatních.

Pátek 28. ledna: Ministr zdravotnictví Heger se „přiblížil ke kompromisu“ s iniciativou Děkujeme, odcházíme, LOKem a ČLK. Kompromis má podobu devadesátiprocentní kapitulace. Nabídl vydírajícím od června dvě miliardy korun na výšení mezd (peníze dostanou od pojišťoven, ne ze státního rozpočtu). Odboráři žádají ovšem ještě záruky (za prvé, všichni, co dali výpověď, se budou moci vrátit do práce, za druhé, dvě miliardy půjdou výhradně na lékařské platy). V pondělí se bude jednat o zárukách, v úterý se LOK sejde a rozhodne, zda akci ukončí. Nespokojené jsou zdravotní sestry, které se zachovaly k vládě loajálně a teď z to zaplatí podle hesla „za dobrotu na žebrotu“. Teď budou žádat trojnásobné platy ony a napakovaní nemocniční doktoři je rádi podpoří. Pokud jde o garance, bude ještě malá tahanice, premiér Nečas dnes přijal Kubka a Engela. Prohlásil, že ministr Heger má jeho plnou podporu, ale zároveň i on odmítl, že by celé dvě miliardy měly jít na platy a že by se všichni, co dali výpověď, mohli vrátit na svá místa. Zákoník práce prý neumožňuje ministerstvu poskytnout záruku návratu pro všechny. Na druhé straně, pokud by Engel v této věci ustoupil, úplně se jako odborový šéf odrovná. Myslím ale, že kdo se jednou podělal, podělá se i po druhé, a že vláda nakonec nějaké řešení najde. Celkový dojem z lékařské akce i chování vlády zní: „hnusno“. Podle agentury STEM/MARK požadavky lékařské iniciativy podporuje 17 % lidí, 56 % je proti, ostatním je to fuk. Pokud jde o dosavadní veřejné akce a o chování mediální lobby, vyhráli vyděrači na celé čáře.

A nyní přejdeme od věcí tělesných a hmotných k duchovním: Ústav pro odhalování organizovaného zločinu se intenzivně věnuje duchovní škole Poetrie, která pořádá duchoví poutě Spiritual Trekking, nyní do Thajska. Hlavou sekty je nějaký pan Dobeš (není doufám totožný s ministrem za VV stejného jména, ten má na starosti školství, kdežto tohle spíš patří pod kulturu v hodně volném slova smyslu), řečený též guru Jára, resp. Óm nadsamec. Ten prý během výuky duchovna praktikuje se svými chovanci a chovankami různé sexuální hrátky. Myslím že jen ve společnosti, kde se v duchovní sféře uplatňují takovéto iniciativy, je možné v oblasti sociální něco podobného jako Děkujeme, odcházíme.

Německý prezident Wulff prohlásil na Mezinárodním dni památky obětí holocaustu: „Jméno Osvětim vyjadřuje jako žádné jiné zločiny spáchané Němci na milionech lidí. Naplňuje nás, Němce, studem a odporem. Neseme věčnou odpovědnost, která je naprosto nezávislá na individuální vině.“ Pan prezident zapomněl jen dodat, že ta vina je nejen věčná, ale taky každým dnem větší a větší. Nechci bagatelizovat holocaust ani další německé válečné zločiny, ale v tomhle přístupu k minulým vinám je něco hysterického a nepřiměřeného. Ve skutečnosti za viny je třeba se kát (což Němci dělají už šedesát pět let) a zároveň věřit, že upřímné pokání je podmínkou odpuštění a že nejsou zločiny, které by se nedaly odpustit, pokud se ten, kdo za ně cítí zodpovědnost, třeba jen v přeneseném slova smyslu, upřímně kaje. Jakýkoli jiný přístup je v podstatě pohanský – včetně toho, který zastává pan prezident Wulff. Bůh je všemohoucí jen proto, že dokáže odpustit, v zásadě všechno, za co je člověk ochoten se upřímně kát, slovem i činem.

Pan profesor Pafko nám v dnes v MfD vysvětlil, že ne snad stát, jek nepravdivě uvádí titulek rozhovoru, ale společnost, tj. my, jsme lékaře dvacet let ekonomicky vydírali. Když jim teď dopřejeme třikrát větší platy, možná nám to odpustí, dodávám já, protože pan profesor to dodat zapomněl. Myslím, že drzost by přece jen měla mít nějaké meze.

Sobota 29. ledna: Ministr Heger věří, že nemocnice budou maximálně vstřícné, pokud jde o návrat lékařů, co dali výpověď, a že zafunguje lékařská solidarita. Nechápu, co je mu do toho, není zaměstnavatelem těch lékařů, co odešli. Kdyby byl ředitelem, pokládal by za veliké riziko někoho zpátky nevzít. Já, kdybych byl ministrem zdravotnictví, pokládal bych sice za velké riziko vyděračské požadavky LOKu odmítnout, ale taky bych věděl, že to musím udělat. Pan ministr měl dvě možnosti: odmítnout je, nebo, pokud se na to necítil, abdikovat. Tj. měl ve skrovnějších podmínkách (riziko nebylo zdaleka tak veliké) tu možnost, jakou měli (a nevyužili) Hácha 14. března 1938, Beneš v únoru 1948 a Dubček se Svobodou v srpnu 1968. Místo toho „odvrátil nedozírné následky“. Ve všech výše uvedených případech se ovšem přes všechno odvracení nedozírné následky dostavily v míře vrchovaté a stejné to bude i teď. Odstraňovat nedozírné následky technikou podělání se je velmi nepraktické. Vím, že pan ministr byl ve velmi složité situaci a že to, co udělal, bylo výsledkem jakéhosi konsensu ve vládě. V tom případě měl odstoupit a nechat někoho jiného, ať znovu opakuje taneček, jakého jsme v minulém století byli svědky mnohokrát. Vedení nemocnic teď čeká masivní nátlak, aby všechny, co dali výpověď, vzali zpátky (na základě toho už např. ředitel nemocnice v Liberci zmírnil svůj kategorický nesouhlas s odchodem gynekologů, za něž už sehnal náhradu). Je třeba upozornit ředitele, že v nejhorším případě, pokud půjde o lidi, o něž z dobrých důvodů nestojí, mohou taky v případě brutálního nátlaku odejít oni. Je to zásadní věc.

Místopředseda zdravotního výboru PS a předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny Marek Šnajdr tvrdí, že vládní řešení je nespravedlivé, protože pojišťovny ty peníze nemají; je to řešení nespravedlivé a na dluh a preferuje lékaře před ostatním zdravotnickým personálem. Totéž tvrdí předsedkyně České asociace sester exministryně Jurásková. Podle ní je nepřijatelné, aby se zapomnělo na sestry, které se snažily situaci stabilizovat a výpovědi nedávají. Chtěl bych to ještě rozvinout a prohlásit, že k paní Juráskové se vládní budovatelé míru pro naši dobu s vyděrači zachovali mimořádně hnusně. Hejtman Rath (vůbec bych se nedivil, kdyby celou lékařskou akci z pozadí dirigoval, on přece vytvořil kdysi celý ten nátlakový systém, z něhož nakonec zbyly sice jen LOK a ČLK, ale to úplně stačí) zase zdůrazňuje, že dvě miliardy jsou málo, pojišťovny prý mají na kontech čtrnáct miliard, takže přidání mohlo být vyšší, nejspíš tak ale jen jistí to, čeho bylo dosaženo.

Pokud jde o aféru ministra Vondry, chtěl bych mít jen jistotu, že celý mechanismus, který byl spuštěn – nejmenovaná banka (proč nejmenovaná, to se za to stydí?) dala podnět Finančnímu a analytickému útvaru ministerstva financi, který provedl několikaměsíční kontrolu podezřelé zakázky (několikaměsíční: začala už za Kalouska, nebo ještě za Janaty?) a na základě toho podal trestní oznámení na jednatele firmy Promopra a na další, dosud neurčené osoby. Situace u nás je bohužel poněkud nepřehledná, člověk touží mít jistotu, že jde o standardní postup a ne o vnitrokoaliční politický boj. Chtělo by to tedy původní informaci ještě trochu upřesnit. To je věc lidí znalých v „standardních“ procedurách. Rád bych si byl jistý, že Kalousek měl dost pádných důvodů, aby předhodil svého vládního kolegu jako kořist véčkařské policii.

„Češi“ (jak kteří, já například ne) jsou hrdí na Velkomoravskou říši. O Velkomoravské říši vědí nejen oni, ale i odborníci v podstatě prd, patří nanejvýš k naší prehistorii, ne historii. To je pak snadné být hrdý.

Pan ministr John je šprýmař. Ve svém rozhovoru pro Právo např. prohlásil: „Já jsem udělal všechno pro to, aby to (výběr policejního prezidenta) nebyl boj favoritů jednotlivých politických stran a nezvítězil ani favorit Věcí veřejných, ani někdo, koho by podporovala ODS.“ Nebo: „Když ODS říkala, že se ABL pokusí ovládnout vnitro, tak já jako držitel zbrojního pasu tady mám pistoli a čekám, kdy se ABL přijde pokusit ovládnout vnitro, abych tu zbraň konečně použil.“ Problém není v dnešní ABL, to je prázdná kukla, obyčejná bezpečnostní agentura. Vylíhl se z ní pěkný barevný motýlek jménem Věci veřejné (přesněji řečeno larvička se přestěšhovala a zabydlila se v kůži jedné z malých, původně komunálních stran jménem Věci veřejné). Má už i svého ministra vnitra, jmenuje se Radek John a sděluje nám, že má na nepovolané vetřelce pistoli. Pozor na něj!

Když jsem ve čtvrtek psal o tom, že by Slovensko a Maďarsko spolu měly o problematice dvojího občanství politicky jednat (mj. i proto, že Slovensko je jediným sousedem Maďarska, kterému zákon vadí), netušil jsem, že k jednání se víc než schyluje, započali ho premiéři obou zemí v pátek v Bratislavě. Českým šovinistům, rozjetým k frontálnímu útoku na Maďarsko (situace teď vypadá tak, že v každém Čechovi je schovaný jeden malý Slota, v lidech jako Palata jeden velký). Nemohu se přitom zbavit dojmu, že „maďarský problém“ je podobný tomu českému v době opoziční smlouvy: poté, co vzbouřenci proti Klausovi totálně propadli ve volbách, jezdili Českou republiku denuncovat do Bruselu. V ČR mají denuncianti spontánní sympatie. Jak by ne, vždyť Maďaři jsou fašisté a prohráli válku, kdežto my jsme demokraté a vyhráli jsme ji.

„Ministr peskovaný Kalouskem byl na odpis, teď je hrdina“, zní titulek článku šifry „vdo“ o panu Hegerovi v MfD. To je fakt zvláštní pojetí hrdinství, ryze české (předchůdce pana ministra v českém hrdinství jsme vyjmenovali výše). Pro spravedlnost musím ale ocitovat závěr článku, který je o něco lepší: Ale pokud už zítra inspirováni úspěchem lékařů podají výpovědi učitelé, sestry, vědci, dostane stejně jako první výpověď sám Heger. A bude si číst třeba paměti Margaret Thatcherové, jež neustoupila ani roční stávce horníků.“ Jen si myslím, že ty paměti si může číst už dnes. Opakuji, že pokud se na „kompromisu“ dohodla koalice, nemohl nic dělat. Ale mohl odstoupit, a pak by měl právo sáhnout po povzbudivější četbě.

České zpravodajství o hroucení egyptského režimu prezidenta Mubaraka je naplněno euforií hodnou vyznavačů multikulturality a politické korektnosti. Šifra kec (jak výstižná zkratka) v MfD např. o Mubarakovi píše: „Vládne díky politice dvou tváří: doma potlačuje opozici, manipuluje volby a používá cenzuru, ve světě se chová jako spojenec demokratického Západu a strážce země před radikálním islámem. Tenhle pokrytecký mix mu funguje už třicátý rok.“ Jistě, ve srovnání s ním je Írán demokratické země, islámští fanatici tam vyhrávají díky drtivé podpoře obyvatelstva. Režim tam není ani trochu pokrytecký, je přímočaře zrůdný a nic nepředstírá. Demokracie evropského typu je v islámských zemích nejkratší cestou k totalitní náboženské diktatuře s masovou podporou veřejnosti. Cesta k lidštějším poměrům vede přes sekulární stát, takové bylo kdysi Atatürkovo Turecko, a nejspíš až dodnes trochu i Tunis a Egypt. Moc mne zajímá, jak ty země budou vypadat za dva roky. Obávám se, že v USA a v Evropa budeme pak moci skandovat svoje „yes, we can“ s poněkud protáhlými obličeji. Pokud už Západ není schopen tyto režimy podporovat a přenechává je svým úhlavním nepřátelům, měl by si to aspoň nahlas přiznat. Neutralita, která se zračí i v komentářích našich novin, je neutralitou mnichovanů. Naší povinností není zavést ve světě demokracii, ale udržet ji aspoň doma. Děláme všechno pro to, abychom maximálně posílili ty, kteří, až pořádně zesílí a my ještě o něco prohnijeme, nás o ni připraví.

Pondělí 31. ledna: ODS intenzivně usiluje o projednání a schválení zákona o generální inspekci bezpečnostních sborů, obává se prý vlivu ABL na policii. To je trochu pozdě, ABL už je uvnitř vnitra a policie jako vetřelec v americkém filmu ve vnitřnostech hostitelského organismu. To, co jako ABL nyní zbylo, je nepochybně řádná a neškodná bezpečnostní agentura. Vetřelec už je „in“. Doslova i obrazně. A inspekce může jen dodatečně vyšetřovat sporné případy. Ta pozice není úplně šťastná, představte si např. generální inspekci, která vyšetřuje již proběhlý a úspěšný puč. AS vnitrem už to ODS a TOP09 prohrály. TOP09 ovšem nic neví.

Premiér Nečas neuvažuje „v tuto chvíli“ o odvolání ministra Vondry. To „v tuto chvíli“ zní poněkud hrozivě. Jinak majitelé firmy Promopro jsou lidé veskrze podezřelí. Právo píše, že se totiž netají tím, že si dopřejí luxus. Je nepochybné, že taková individua nemají mezi námi poctivými pracujícími co dělat.

V ČSSD probíhá zuřivý boj o předsednické křeslo. Skóre dvou hlavních soupeřů podle nominace v krajích je 7 ku 6 pro Sobotku. Delegáti ovšem nejsou tím, co si krajské konference odhlasují, zavázáni (to vypadá trochu véčkařsky). Jinak jsem dodnes nepochopil, v čem je rozdíl mezi Sobotkou a Haškem. Oba provozují paroubkismus s lidskou tváří, což je sympatické, ubylo okázalé sprostoty. Když bude jeden předsedou, druhý bude prvním místopředsedou. Kdybych byl delegátem ČSSD na celostátní volební konferenci, hodil bych si před volbou korunou.

Předseda LOK Engel prohlásil, že sestry se nepřipojily ke stávce lékařů, takže teď nedostanou nic. Organizace sester se mezitím rozložila, část horuje, aby všechny peníze šly doktorům, druhá, aby na ně taky něco malounko zbylo. To je důsledek politiky dua Nečas – Heger. Mezitím se představitelé LOK a ČLK rozhodli, že návrh pana ministra je sice krok správným směrem, ale úplně nedostatečný, a předložili ministrovi vlastní systematické a důsledné požadavky. Podle ministra jde o diktát, který nemůže splnit. Nečas a Heger, místo aby se starali, jak dokáží tři měsíce vzdorovat lékařskému bojkotu (déle by to nemocniční lékaři bez práce nevydrželi), plánovali kompromisy. Kompromisy ano, praví Engel s Kubkem, ale důsledné, ne polovičaté. To se opravdu povedlo. Není ovšem vyloučeno, že Nečas s Hegerem nemají volné ruce, protože je tísní VV, které se už nějakou dobu s Kubkem paktují. Pak je ovšem čas na demisi vlády. Ať si to Bárta s Filipem a s Haškem či Sobotkou zařídí po svém. A nevěřím, že by jejich koalice měla dlouhé trvání.

Nečas ostatně rezignací pohrozil a to v televizi TV Public – v případě, že Věci veřejné budou dál a dál zatahovat do vládnutí opoziční ČSSD. V tom případě je jistě lepší velká koalice, která je technicky proveditelná, než koalice ČSSD - VV, ta by musela vládnout s komunisty v zádech; jsem přesvědčen, že lídři ČSSD i Bárta by to skousli, ale o moc by se dělilo příliš mnoho subjektů. Jenže o tom lze uvažovat až poté, co si ČSSD zvolí předsedu. Opakuji, na tom, který z těch dvou oranžových papalášů to bude, vůbec nezáleží. Velká koalice by sice zhatila reformy, ale ty jsou zhaceny už takhle, VV je bez námahy zablokují. Jen vnitrokoaliční vydírání by se stalo transparentnější, protože by se na něm podílely jen dva subjekty.

Alexandr Mitrofanov napsal do Práva sloupek, který si nějak nedokáži vysvětlit jinak než jako výzvu „udělejme to jako v Egyptě“. Ovšem, stejně jako ubozí lékaři, i všichni poctiví pracující jsou v zoufalé situaci. Pokud jde o paralely, můžeme však cestovat nejen v prostoru, ale třeba jen v čase a odvolat se na Vítězný únor 1948. Nečas prý podle Mitrofanova v Otázkách Václava Moravce „nově vzplanul láskou ke zdravotním sestrám“. Jak to, nově? Kdy předtím chtěl, aby se nepřidávalo sestrám, a zato doktorům ano?

Podle The Daily Telegraph prý USA tajně podporovaly „disidenty“, kteří v Egyptě připravovali povstání za změnu režimu. V pátek „Washington“ podle Práva naznačil, že zasáhne-li armáda proti protestům, přiškrtí Američané vojenskou pomoc. Pokud se tedy místní odnož Al-Kajdá dostane k moci s pomocí armády, bude americká pomoc pokračovat. Nebo ne?

Podle agentury SC&C si veřejnost (chce se mi napsat náš pracující lid) přeje, aby léky stály všude stejně. (Průzkumu věřím, SC&C je solidní agentura). Proč ale není náš pracující lid důslednější? Proč nechce, aby všechno stálo všude stejně, jako tomu bylo za totáče?

MfD zveřejnila vyvážený soubor čtenářských hlasů na téma „jsou odcházející lékaři vyděrači, nebo ne?“ první text jakéhosi Miroslava Krejčího (nemohu se zbavit dojmu, že někteří lidé se za svůj titul MUDr. najednou stydí) začíná: „Alce LOK je právně legitimní, ale neetickou reakcí lékařů na pokrytectví politiků a médií. Ta znají jen fráze o ceně zdraví a lidského života a současně beze studu odmítají slušně zaplatit vysoce kvalifikovanou práci lidí, kteří o tyto hodnoty pečují.“ To podle autora zjevně dává „lékařům“ (rozuměj nemocničním, a to některým) chovat se jako čuňata („neeticky“). Hlavně novináři se měli už dávno na pořádné platy lékařů ze svých tučných honorářů složit. A dále: „LOK pochopil, že nemá již smysl čekat, až si lidé uvědomí skutečnou hodnotu lékařské práce. Zbývá jediné – prožít si na vlastní kůži, co znamená, když lékařská péče do jisté míry nebude k dispozici, až ji budete potřebovat. Strach je účinnější motivací než závist nebo chamtivost a přesvědčí lépe než všichni lékaři, že je třeba si jejich práce vážit. Bude třeba přestat účelově vydávat lékařskou profesi za řeholi a nezbude, než za dobrou práci lékařům dobře zaplatit.“ Čili, veřejnost je třeba pořádně zastrašit, protože jen podělaná veřejnost bude schopná podpořit jejich nestydaté požadavky. S tím, že bude třeba přestat účelově vydávat lékařskou profesi za řeholi. To jsou zlatá slova! Je tu jen jakési nedorozumění, za řeholi vydávají svou práci jen protestující nemocniční lékaři: jenže každý, kdo pamatuje situaci za totáče, dobře ví, že profese nemocničního lékaře byla stejná řehole jako profese zelináře nebo automechanika (výjimky potvrzují pravidlo), a podle posledních protestních akcí myslím, že se na tom až tak moc nezměnilo. Tedy změnilo: práce zelináře a automechanika už k oboustranné spokojenosti zákazníka a poskytovatele služeb dávno „řeholí“ předlistopadového typu není.

LN otiskly oslavnou árii prezidenta ČLK na akci Děkujeme, odcházíme: akce prý „působí v současnosti jako jistá hráz naděje, která lékaře v ČR drží. Pokud by se vládě podařilo protest nespokojených lékařů zadupat a akce by skončila neúspěchem, následovala by tak mohutná vlna exodu kvalifikovaných lékařů do ciziny , kterou tato země nepamatuje“. Já osobně jsem přesvědčen, že by následovalo kulové. A že je nutné to otestovat.

Úterý 1. února: Po několikahodinové bouřlivé diskusi schválilo dnes celostátní jednání LOK dohodu, kterou včera jeho představitelé předložili k podpisu ministru Hegerovi, a ten skunk ji drze odmítl podepsat. Délka jednání se dá vysvětlit tím, že se střetli představitelé radikálních názorů s ještě radikálnějšími, a nakonec se shodli na tom, že neustoupí ani o píď. Zdá se, že vláda by se konečně měla začít se vší vážností připravovat na situaci, že bude muset pár týdnů odolávat krizové situaci a tlaku nemocničně doktorské lobby (lobby to nemůže dlouho vydržet, neměli by na dovolenou v Karibiku). Jenže vláda pracuje s pátou kolonou Věcí veřejných v zádech. Přes různé okázalé akce pátera Halíka a spol. nestojí v této věci veřejné mínění na straně vydírajících, pokud ovšem vláda selže, přijde o veškerou důvěryhodnost.

Ministr John se dostal do sporu s ministrem spravedlnosti Pospíšilem ohledně sankcí, které mají být zavedeny pro kupčení s voličskými hlasy. Ministr John zatím navrhuje jen nový paragraf trestního zákoníku se sazbou tři měsíce až tři roky (na trest napíchnutí na kůl dojde až poté, co VV provedou Velkou protikorupční revoluci, za kupčení s hlasy pak bude ovšem považováno i to, když někdo nedá ve volbách hlas VV). Ministr Pospíšil kráčí ve stopách Prokopa Drtiny a tvrdí, že dosavadní znění trestního zákoníku dává možnost kupčení postihnout, protože kupčení spadá pod maření přípravy nebo průběhu voleb. Ministr Pospíšil skončí nejspíš stejně jako jeho národně socialistický předchůdce, doufám, že bydlí dost vysoko, aby se mu na rozdíl od toho předchůdce sebevražda skokem z okna povedla, ušetří si léta zbytečných nepříjemností.

Zatímco Západ řeší problém, jak pomoci v Egyptě prosadit demokracii aspoň trochu jiného typu, než jaká panuje v Íránu, Izrael, který je blízko zdroji napětí a zároveň první na ráně, se netají skepsí. Premiér Netanjahu vyzval ministry, aby situaci v Egyptě nekomentovali (škoda že to nemůže doporučit taky paní Catherině Ashtonové). Bojí se, aby se v Egyptě neopakoval íránský scénář. Bývalý velvyslanec Izraele V Egyptě Eli Šaked je rovnou přesvědčen, že nynější režim nahradí islamisté. Kdo jiný, vždyť tam nikdo jiný není organizován. A prezident Peres řekl poměrně přímočaře: „Vždy jsme pociťovali a pociťujeme úctu k prezidentu Mubarakovi, což neznamená, že vše, co učinil, bylo správné… Učinil však jednu věc, pro níž si ho vážíme: zachoval mír na Blízkém východě.“ Zdá se, že na Blízkém východě se tuniskou „revolucí“ rozjel neblahý proces, který se dal delší dobu očekávat. Západ, přesněji řečeno USA, by mu měly nějak čelit. Jsem moc zvědav, jak si s ním nynější americká vládní garnitura poradí.

Petr Kupec píše v MfD, že maďarská vláda „byla donucena“ ustoupit ve věci požadavku „vyváženosti“ zpravodajství v audiovizuálních médiích. Vláda chce prý lépe specifikovat skupinu těch, na něž se bude požadavek vyváženosti vztahovat. Pokud to budou jen veřejnoprávní média, není to nic moc (i když se musím přiznat, že mně osobně by bylo milejší, kdyby vliv Al-Kajdá ve zpravodajství České televize z Blízkého východu byl poněkud oslaben), ale není to nic, co by se nebylo dávno uplatňovalo v praxi i u nás – v ČT byl před časem mírnixdýrnix zakázán Šímův pořad Bez obalu právě pro nevyváženost, a to prosím nebylo žádné zpravodajství. Řečeno slovy Písma: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratrovi: „Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka“ – a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a opak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.“ (Mt 7, 3-5).

Středa 2. února: Vypadá to, že všechny koaliční strany se shodly na podpoře ministra Hegera. Vláda už nechce LOKu a spol. ustupovat. Nicméně Heger už jakousi (omezenou) vstřícnost lékařskému ultimátu naznačil: podle LN přislíbil do nabídky zapracovat tři z bodů předložených odboráři. Ne však v takové formě, v jaké je obdržel, ale přepracovaně: například reformu zdravotnictví přislíbil pouze konzultovat. V tom je vidět jakási snaha chytračit, která nemůže dopadnout dobře, když už předtím dal a permanentně dává najevo nepřipravenost se bránit proti nátlaku. Ministr se dopustil osudové chyby v tom, že projevil ochotu se s nátlakovou skupinou vůbec bavit, měl požadovat, aby nátlaková akce byla nejprve bez jakýchkoli podmínek odvolána. Protože tak neučinil, ocitl se na namydlených schodech.

Podle Práva byl zřízen „nový portál zaměřený na hodnocení lékařů a zdravotnických zařízení“. Umožní pacientům vybrat si spolehlivého lékaře a zařízení na základě hodnocení samotných lékařů. Nebude to náhodou v praxi nástroj na pranýřování lékařů a zařízení, kteří se nechovají dost ukázněně podle představ nátlakové lékařské lobby? Jakýsi přednosta kliniky ve Fakultní nemocnici Motol (jeden z „garantů“) prohlásil: „Jestliže nejste schopný hodnotit vašeho kolegu, kdo vám bude věřit ve vaší vlastní práci.“ Pro lidi chorobně podezíravé bude zase věřit této akci trochu obtížné, pokud budou mít např. podezření, že slovo „hodnotit“ je v tomto případě synonymum za „prásknout“.

Miloš Zeman napsal do Práva rozsáhlý článek, v němž předestřel program politických a hospodářských reforem. Nejvíce mne zaujal projekt rozsáhlých veřejných staveb, jako příklad jmenoval „dlouho odkládaný kanál Dunaj – Odra – Labe“. Taky by bylo možné postavit v Polabí několik hezkých velkých pyramid. To by byla státní investice jako hrom.

Teodor Marjanovič dává v MfD pokyny hlupákům, kteří nevědí, jak se postavit k Egyptské demokratické revoluci. Jedna z otázek zní: „Máme protestujícím fandit, nebo se spíše bát?“ A odpověď: „V tuhle chvíli rozhodně fandit. Hybnou pákou jejich protestů je naděje, která má hodně blízko k té, jež uvedla do chodu sametovou revoluci v Československu.“ A vzápětí rýsuje pravděpodobné scénáře dalšího vývoje, z nichž ten prostřední je mocenský nástup Muslimského bratrstva. Dovoluji si skromně upozornit, že tato alternativa (a ani první, armádní puč) v naší sametové revoluci ani trochu nehrozila. Takže, za prvé bych to nesrovnával, a za druhé bych se velmi bál té prostřední alternativy, tedy moc jim nefandím a spíš se bojím. Z jednoduchého důvodu: naším tu naši, pokud by nám ji chtěl někdo zvenku zbourat.

Paní Procházkové v LN se zase líbí, jak egyptští demonstranti ozbrojení tyčemi a pak i vojáci volali Alláh akbar a pak už skupina společně s vojáky provolávala slávu společnému Bohu. Co to má dělat na demonstraci proti politickým poměrům? Použijme nehoráznou analogii pana Marjanoviče se „sametovou revolucí“ u nás: když Václav Malý v jakémsi návalu emocí a patrně z dobré vůle víceméně donutil statisíce lidí na Letenské pláni modlit se Otčenáš, řadě lidí to vadilo a dali dodatečně svou nechuť najevo. Úplně právem: na politickou demonstraci v sekulárním státě nic podobného nepatří, demokratický stát je sekulární stát, protože obhospodařuje světské starosti občanů, jak to přesně kdysi popsal John Locke. Bylo to špatně ne proto, že tam byli i ateisté, kteří se modlit nechtěli: ale proto, že modlitba na politické demonstraci by měla být pro křesťana rouháním.

Martin Komárek tamtéž píše vyváženě o paní Bobošíkové v souvislosti s její kandidaturou na funkci prezidenta. Uvádí klady i zápory političky v duchu politické korektnosti a uzavírá: „Jana Bobošíková však dokáže bavit a vzrušovat. To mají lidé rádi. Třeba jednou prezidentkou bude. Jen doufám, že jiného státu, než ve kterém žiji.“ Pokud se prosadí tento vyvážený postoj vůči té osobě („na jedné straně“ – „na druhé straně“) v širším měřítku, bude pan Komárek moci proměnit své doufání v čin jedině tak, že pak co nejrychleji emigruje.

A teď k Lidovým novinám. Martin Zvěřina uzavírá svůj sloupek slovy: „nemocniční lékaři měli své zaměstnání jisté, nehrozilo jim propuštění. Letos se propustili sami v naději, že jim to přinese zisk. Vyjde-li jim jejich risk, bude to dobře, nevyjde-li, bude to bolet, ale svět se nezboří a vzduch se vyčistí.“ To prosím ale vůbec není pravda: vyjde-li jim jejich risk, bude to katastrofa, protože se prosadí zásada, že sprosté vydírání někoho, kdo je bezbranný, se vyplácí.

Čtvrtek 3. února: Podle průzkumu veřejného mínění, z nímž přišla agentura Factum Invenio, by se do PS dostalo 6 stran, včetně lidovců, kteří neobyčejně posílili a předstihli i Věci veřejné. ČSSD (na 24,1 %) i ODS (20,1 %) se drží na stejné úrovni, TOP09 taky (17,1 %), mírně posílili komunisté (13,8 %) a Věci veřejné (7,3 %). Při přepočtu na mandáty by koalice měla mírnou převahu 2 mandátů, s lidovci 115 mandátů (získali proti volbám v květnu lidovci hlasy na úkor dnešní koalice?). Výsledek vypadá pravděpodobněji než ten CVVM, ale v podstatě se výrazně liší jen tím, že Factum Invenio zahrnula do výsledků jako další úspěšný politický subjekt lidovce.

Jednání mezi ministrem zdravotnictví a organizacemi nemocničních lékařů ztroskotala, ministr Heger je považuje za uzavřená. Současně předložil dopis se dvanácti sliby, kterými se mu, jak se domnívá, podařilo splnit většinu požadavků nemocničních lékařů, a které hodlá plnit, přestože k dohodě nedošlo. Musím se přiznat, že této vyjednávací technice nějak nerozumím. Bylo by snad dobré říci: jednat se dá o všem, ale ne s vyděrači. Odtrubte napřed svou vyděračskou akci. Pak uvidíme.

Aféra se záznamem z vystoupení ředitele motolské nemocnice Ludvíka (dostala se na veřejnost bezprostředně poté, co propustil svou mluvčí Jurinovou - safra, kdo to jen mohl vynést?) Je dosti legrační svým obsahem (podnícení investic do nemocnice měl sloužit systém tzv. kulichů, exkluzivních pacientů, kteří prý byli schopni, pokud během léčby nezemřeli, samozřejmě, poté za zájmy léčebného zařízení lobovat. Je to nepříjemnost daleko spíš pro státní správu než pro nemocniční lékaře.

Bohuslav Sobotka sepsal (podobně jako Miloš Zeman) programový dokument a zveřejnil ho v internetu. Na adresu KSČM prý říká: „Pokud by přehodnotili svou kontroverzní minulost a definitivně se zbavili bolševických a protievropských reziduí, mohli by se stát po reformách koaličním partnerem.“ Kdyby to udělali, stali by se sociálními demokraty a zároveň by přišli o skoro všechny voliče. Udělat něco podobného a zároveň zůstat pro sociální demokraty 13% partnerem je nemožné. Museli by to udělat na oko (a přesvědčit své voliče, že je to jen na oko, tím by ovšem přesvědčili i voliče ČSSD a celou veřejnost), což je zjevně nesmysl.

V Právu citují „text přísahy“ maďarského občana, kterou budou skládat členové maďarské menšiny v Rumunsku, kteří chtějí přijmout maďarské občanství. Ten text může být autentický, nebo ne. Může to být taky provokace. Kdo ví. Hlavní je, že Rumunsko proti dvojímu občanství nemá námitky. Naopak, námitky mělo doposud jediné Slovensko, a nynější slovenská vláda se velmi rozumně rozhodla vést o problému politické jednání. Zbývá tedy už jen Slota, Právo a pan Vilček.

MfD zveřejnila dva průzkumy veřejného mínění, pokud jde o postoj lidí k „nemocničně lékařskému protestu“. Podle agentury Median z 1. – 18. ledna t. r. protest lékařů chápe 28,2 % lidí, za vydírání ho považuje 45,6 %. (Ostatním je to fuk). Podle agentury Focus (10. – 19. ledna) Si 63,7 % lidí nemyslí, že by lékaři na tom, byli tak špatně, aby dávali výpovědi, a s protestem nesympatizuje 64,5 % lidí. Je zajímavé, že kraválu nadělá nejvíc menšina, podobně jako při televizní revoluci a akci děkujeme odejděte – přičemž na rozdíl od akcí jako velká TV revoluce a Děkujeme, odejděte, to tentokrát nejsou žádní intelektuálové.

Vláda projevila ochotu jednat o způsobu volby prezidenta s opozicí (tj. s ČSSD). Jedna z vládních stran, Věci veřejné, ostatně na stanovisko vlády nečekala a začala s ČSSD jednat sama na vlastní pěst.

Pátek 4. února: Ministr Heger (konečně) prohlásil poměrně rozhodně, že jednání s nemocničně lékařskými lobbyisty považuje „za ukončená a uzavřená“. Podle ministra Johna se v úterý sejde Bezpečnostní rada státu s hejtmany a bude se zabývat krizovou situací ve zdravotnictví (nejde prý „o řádné jednání rady, ale jen o setkání s hejtmany, kde ministerstvo vnitra poskytne informace o systému vyhlášení krizového stavu i o tom, jak by se řešila krizová situace“). Zdá se, že ministerstvo vnitra, a tedy Věci veřejné mohou v této věci hrát klíčovou roli, nepovažuji to za moc dobré, protože se musím přiznat, že té straně vůbec nedůvěřuji. Spektakulární střetnutí pana Bárty s dr. Rathem ve Sněmovně mohla být jakási mlha, zastírající fakt, že vztahy mezi nemocničně lékařskou lobby a VV vůbec nejsou tak dramatické, jak by to na první pohled vypadalo (proč se scházeli před pár dny s dr. Kubkem?). Je to samozřejmě jen spekulace, ale dnešní situace ke spekulacím přímo vybízí. Předseda LOK Engel se chce obrátit „přímo na koaliční strany“, znamená to, že na Bártu? Rozhodně jejich jedinou nadějí je vyvolání nějakého rozkolu v koalici, řekl bych, že vyhrocený konflikt po 1. březnu nemají šanci ustát. K věci se opětovně vyjádřil prezident Klaus. Vyjádřil podporu Hegerovi, v rozhovoru pro idnes.cz řekl: „Nechci přitvrzovat tuto už dost tvrdou debatu nějakým siláckým výrokem, ale opakovaně říkám, že požadavky té skupiny lékařů považuji za nehorázné, nemravné…“ a Právu zase: „Jestli bych něco řekl, tak mám pocit, že by (ministr Heger) měl být ještě daleko tvrdší.“ Nezbývá mi než konstatovat, že v této záležitosti s presidentem souhlasím do slova a do písmene.

Mezitím v koalici zuří boj o Vondru a o údajně předraženou zakázku firmě Promopro v době českého předsednictví EU. I pokud jde v zásadě o věcný problém (nemám jako pozorovatel hodně zvnějšku důvod o tom pochybovat), věcné problémy se dají řešit mnoha způsoby, aniž by tím utrpěla věcnost, tenhle způsob mi připadá poměrně velmi divoce bojovný (s panem Vondrou přitom nijak nesympatizuji, nemám proč, jen doufám, že půjde o spravedlivé pojednání a ne o teatrální politický konflikt).

MfD se opět inspiruje příkladem Wikileaks. Zveřejnila dnes půlhodinový záznam rozhovoru podnikatele Smrže, kterého prý policie vyšetřuje společně s exministrem Bartákem ohledně toho, že požadovali úplatek na amerických manažerech Tatry. Záznam je údajně součást policejního spisu, což redakci potvrdil náš dobrý známý, „zdroj s vyšetřováním dobře obeznámený“, který si samozřejmě, jak jinak, nepřeje být jmenován. Nevím, zda už byl novelizován tzv. „náhubkový“ zákon, pokud ne, tohle je jeho zcela zjevné porušení, a zákony platí, i když s nimi nesouhlasíme. A za druhé, Smrž v záznamu prý říká: „Lidé z ministerstva obrany říkají, že pokud zaplatíte, nebudou už s nikým mluvit, zůstanou stranou a nebude s tím žádný problém.“ To povídá pan Smrž podle MfD, nedokazuje to nic. Kdyby vyšetřování nechali na policii, považoval bych to za patřičnější a korektnější, tohle zato přitáhne čtenáře.

Na názorech zástupce šéfredaktora MfD Musila, s nimiž nás dotyčný občas seznamuje, mne fascinuje jeho sebevědomí: totiž přesvědčení, že i jeho kolegové v profesi a celá veřejnost ho vidí stejnýma očima, jakými se vidí on sám. V tomhle je mezi českými novináři nepochybně jednička. Tentokrát polemizuje s názorem, že egyptští Arabové jsou necivilizovaní a neuměli by si sami vládnout. A pokračuje: Překvapivým příkladem může být vzpoura amerických osad koncem 18. století; slavná americká válka za nezávislost, dozajista ctěná i komentátory ponižujícími nynější egyptské protesty. Proti - nakonec vítězným - revolucionářům stálo mnoho lidí loajálních vůči Británii. A v očích mnoha soudobých Evropanů museli američtí vzbouřenci vypadat jako fanatici, kteří sice melou nějaké řeči o svobodě, ale ve skutečnosti nechtějí britské koruně platit daně - a proto, hrozná věc, její vládu chtějí svrhnout a vládnout si sami. O tom, nakolik by si uměli nebo neuměli egyptští Arabové vládnout sami, nechci vynášet žádné jednoznačné soudy, protože nevím, co to znamená: pokud by armáda tvrdou rukou prosadila pořádek a nastolila vládní garnituru, která by nezměnila politickou orientaci země, zachovala nebo posílila sekulární ráz státu, ale neprovedla vůbec žádnou demokratizaci po příkladu české sametové revoluce, znamenalo by to, že si egyptští Arabové umí vládnout, nebo ne? A kdyby naopak vůle rozhněvaného lidu dostala k moci v podstatě demokratickou cestou radikální islamisty, znamenalo by to, že si umějí vládnout, nebo ne? Srovnávat americkou revoluci z 18. století s tím, co se dnes děje v Egyptě, je pitomost, nad jakou zůstává rozum stát.

Sobota 5. února: Na první pohled to vypadá, že hlaváči z lékařských odborů a LOK začínají trochu ztrácet nervy. Podle průzkumu veřejného mínění, který pořídila relativně velmi spolehlivá agentura SC&C (viz její odhad výsledku loňských květnových voleb do PS) s akci části nemocničních lékařů nesouhlasí 62 % (podle 37 % jsou jejich požadavky spíše neoprávněné, podle 25 % zcela neoprávněné). V této souvislosti bych rád zdůraznil, že zásadní problém podle mne není v oprávněnosti či neoprávněnosti požadavků, ale v technice, jakou se snaží své požadavky prosadit (vydírání vlády tím, že si berou za rukojmí celou společnost, pacienti jsme přece všichni. Nebo snad ne?). Teprve když bezpodmínečně a úplně upustí od této taktiky, bude možné vést věcnou debatu o oprávněnosti či neoprávněnosti jejich požadavků. Mám pochybnost, zda to s vedením ČLK a LOK vůbec půjde. Zdá se, že velkou chybou vůči veřejnosti (jde ale těm lidem vůbec o podporu veřejnosti? Chtějí ji spíš zastrašit, to je něco jiného) bylo rázné odmítnutí dělit se o peníze s nemocničními sestrami. 56 % lidí se domnívá, že peníze by se měly rozdělit mezi lékaře, sestry a ostatní personál, 34 %, že by se měli dělit jen lékaři a sestry, a jen 10 % si myslí, že by lékaři měli dostat všechno. Velmi nepříznivě vyzněl i průzkum ohledně návratů těch, co dali výpovědi: 25 % lidí si myslí, že by ministr a hejtmani měli poručit ředitelům nemocnic, aby zpátky vzali všechny, 62 % je proti, 12 % neví. Pozoruhodné je, že lékaři fakultních nemocnic, kteří mají úvazky na fakultách (při výuce) dali výpověď jen v nemocnicích, přednášet hodlají dál. Přiznám se, že nevím, jaké procento je mezi nimi univerzitních učitelů: měl jsem vždycky dojem, že asistent je v nemocnici pán, kdežto na fakultách humanitních směrů, kde žádné nemocnice nejsou, spíš, jak říkal Karel Havlíček o postavení ruského mužika, „první po hovadech v zemi“. Zároveň bych se ale hodně divil, kdyby se např. platy vyučujících na lékařských fakultách dramaticky lišily od platů vyučujících na humanitních fakultách: když jsem v roce 2002 ve svých 62 letech odcházel jako odborný asistent do důchodu z FSV UK, měl jsem plat, pokud se dobře pamatuji, necelých 14 tisíc korun. Docenti měli něco přes dvacet tisíc, a profesorů je málo. Pravda, jako dočasná podpora v nezaměstnanosti to ujde.

Prezident ČLK Kubek se nabízí, že bude zprostředkovat jednání mezi odboráři a ministerstvem. Zároveň dává výslovně a jednoznačně najevo, že odboráře ve všem podporuje. Ten člověk úplně ztratil jakoukoli soudnost. Pokud takovýmhle lidem vláda couvne, bude u nás možné všechno. Kubek dále vyhrožuje „katastrofálními důsledky“ (z minulosti to známe jako tzv. nedozírné následky) a tím, že kdo z lékařů, co zůstávají, by se snažil nějak nahradit kolegy, kteří odešli (tj. nesabotoval by), může na oddělení s málo lékaři porušit oprávní předpisy (soudit ho bude nejspíš inkvizice v čele s Kubkem a Engelem). Pokud jde o nedozírné následky, kdo chce kdekoli (i v politice) něčeho dosáhnout, musí taky něco riskovat. Činnost, která není spojena s rizikem, nemá žádný smysl. To za prvé. A za druhé: odpovědnost za případné zmařené životy a škody na zdraví pacientů padá jen a jen na vyděrače.

Hejtman Rath označuje soustavně ministra Kalouska za opilce. Kdykoli vidím v novinách hejtmanův portrét (třeba právě v tuto chvíli) zmocňuje se mne zoufalství z toho, že už prakticky vůbec nemohu pít. A být s tím člověkem několik hodin v jedné místnosti, asi bych se zhroutil. Kapky, které nabízí pan Rath, jsou ve skutečnosti tzv. protirathovské sedativum. Nabízené množství mi ovšem připadá pro zdravého člověka středního věku naprosto nedostatečné.

Statutární předseda ČSSD Sobotka zformuloval, co způsobilo „nevítězství“ jeho strany v posledních volbách do PS: „podcenili jsme inteligenci voličů“. Tím naráží na expředsedu Paroubka, měl tedy spíše říci „Paroubek podcenil…“ Možná by bylo vhodné zauvažovat, zda „pánové“, jak říkával jejich svržený guru, náhodou naopak poněkud nepřecenili inteligenci vlastní, a to nejen on, ale i ti, co mu oddaně sloužili až do vyhlášení výsledků, a pak náhle prozřeli.

Je zajímavé, že české noviny se chovají jako mediální lobby LOKu. Velmi zřetelné je to na dnešní MfD. Článek nese patetický titulek: „Unavení, naštvaní, odhodlaní. Lékaři na odchodu, díl I.“. Informace o jejich příjmech v článku jsou naprosto zmatečné, a nemohu za tím nevidět úmysl. A navíc a především: ani unavení a naštvaní nemají právo se chovat tak, jak se chovají lékařští odboráři. Tj. jako vyděrači.

S lítostí konstatuji, že předseda ústavního soudu Pavel Rychetský už není, co býval. Nějak mu neslouží paměť. V rozhovoru pro MfD řekl mj.: „Já se nestydím, že jsem vstoupil do komunistické strany, když mne oslovili v době sjezdu spisovatelů, v době, kdy to bylo jediné místo, kde se reálně mohlo proti systému bezpráví něco činit, kdy těmi mými vzory byli členové strany jako spisovatelé Vaculík, Klíma, Janek Skácel a řada dalších. Je to ovšem odpověď na otázku „litujete osobně vstupu do KSČ v roce 1966“. Potíž je v tom, že sjezd spisovatelů, o němž mluví, byl koncem června 1967.

Pondělí 7. února: Ministr Heger je ochoten se vrátit k jednání s lékařskými odbory, pokud vyzvou své členy ke stažení výpovědí, samozřejmě s tím, že peníze, které jim nabídl, jsou dostačující. Ministr Heger je v krajně nevýhodné situaci, zavařil si ji tak trochu sám (nevím ovšem, nakolik byl jeho postup ovlivňován „kompromisy“ ve vládě). Měl si tu první podmínku stanovit hned na začátku jako základní podmínku k zahájení jednání. Tím, že bez této podmínky nabízel ústupky, nechtě, ale fakticky koncedoval na přípustnost vydírání jako prostředku k dosažení cíle iniciativy Děkujeme, odcházíme. Nechci pana ministra nějak tvrdě kritizovat, jeho situace je krajně nezáviděníhodná a krk bych dal za to, že nemá ve vládě podporu, jakou by potřeboval. Taky je třeba říci, že podstatu problému (vyděračství) vidí jasně. Ale dostal se do velmi nešťastné situace: hejtman Hašek (sociální demokracie z pozadí, ale velmi intenzivně doktory podporuje) mu pak v televizi může říkat: já vás nechápu, vždyť stačí přidat už jen mizerných pár set milionů, a všechno bude v pořádku. Mimochodem, připadá mi zajímavé, když strana, která kdysi podporovala zájmy nuzných, vychrtlých a souchotinářských proletářů, dnes bojuje za vrstvu, která je jistě placena hůř než na Západě (ale my jsme Východ) a hůř, než by si zasloužila (nechci ani bagatelizovat otázku přesčasů), ale k těm nuzným u nás na rozdíl např. od učitelů zrovna nepatří. Jakýsi nemocniční lékař dnes v ČT navrhl výměnu jednacích týmů na obou stranách. To je krok správným směrem, nicméně pan doktor by se měl omezit na to, co je nejvíc v jeho kompetenci, tj. na výměnu lékařského týmu. Já co by občan a pacient přes všechny výše zmíněné výhrady na výměně týmu, který mne zastupuje, tj. ministra Hegera netrvám, naopak, považoval bych ji ze strany vlády za kapitulantství na druhou.

Na středočeské konferenci ČSSD získal nominaci na předsedu strany Bohuslav Sobotka, statutárním místopředsedou má být dr. Rath. Hašek dr. Ratha nepodporuje. Vzhledem k tomu, že se ČSSD a oba její korunní princové v konfliktu mezi vládou a lékařskými odbory chovají tak, jak se chovají (tj.mocenské zájmy jejich strany jsou jim všechno, s nynější vládní garniturou žádné společné zájmy nehledají a nemají), je úplně fuk, kdo z těch dvou vyhraje. Dělají totéž co Paroubek, jen u toho nadělají trošku míň kraválu, jeden je za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou.

Zpravodajství MfD fandí poměrně silně nemocničně lékařské lobby. Například: k naší petici vyšel na komentářové stránce opravdu hezký článek Mirky Spáčilové, jenže to je komentář, komentář se v normálních novinách opírá o nějakou zprávu, zprávičku – na nic podobného jsem v dnešním vydání nenarazil. Ale nejde jen o to. Např. v rozhovoru s ministrem Hegerem zní otázka Lucie Frydecké: „Vyčítá se vám, že jste odborářské protesty nechal zajít tak daleko. Proč jste je nezačal řešit už v březnu, kdy odboráři spustili kampaň?“ Paní Frydecká zřejmě přistála do MfD před pár týdny odněkud z Marsu. Jinak by věděla, že nynější vláda byla jmenována 13. července minulého roku, kdežto v březnu byla v úřadě naprosto bezmocná vláda premiéra Fischera (ministryní zdravotnictví byla paní Jurásková). Jak může něco takového vůbec napsat, a jak to, že ji na to v redakci nikdo neupozorní?

Chystá se zasedání Bezpečnostní rady státu (přesněji řečeno porada členů Bezpečnostní rady státu s hejtmany, tj. porada koalice s opozicí, pan Hašek a spol. přitom nemyslí na nic jiného, než jak vládu v této věci dostat na lopatky – a podotýkám, že s ní i deset milionů občanů - pacientů, jimiž nemocniční lobbyisté vládu vydírají). Ve vládě přitom sedí vetřelec (ve smyslu toho amerického filmu) v podobě Věcí veřejných, že jde jen o „poradu“ je, jak se zdá, jejich zásluha. Na čem se tato kuriózní sešlost může vůbec dohodnout? Rozložená vláda a opozice, podporující očividně nemravnou nátlakovou akci, která není v zájmu české veřejnosti a většina české veřejnosti to ví. Člověk by očekával přece jen trochu razantního veřejného odporu. Nic takového se neděje.

V LN to není o moc lepší. Upřímně řečeno, nerozumím příliš ani stanovisku některých komentátorů, např. Martina Weisse v dnešním sloupku: kvituje s povděkem, že vláda dala doktorům vstřícnou a kreativní nabídku, teď by ale měla také vzít v úvahu, že „někdy nelze jednat jinak než z pozice síly“. Tohle měla vláda vzít v úvahu tváří v tvař vydírání hned na začátku a vstřícné nabídky si schovat na chvíli, až druhá strana od vydírání upustí.

Policejní odbory požadují odchod ministra vnitra. Zdá se, že to, čemu se poněkud nepřesně říká „abelizace“ policie ČR, bude v prostředí, které je pořád ještě aspoň trochu svobodné, přece jen obtížné.

Ústavní soud si nechal od odborníků na volební systémy spočítat, jak by dopadly volby, kdyby Praha nebyla nesmyslně rozdělena na obvody. Spočítání je poměrně jednoduché, protože jsou k dispozici počty hlasů pro strany za celou Prahu. A výsledek je pozoruhodný: 9 z 63 mandátů by byly přiděleny jiným stranám, do zastupitelstva by se dostaly SZ, VV a SNK-ED (stěžovatelé), a to na úkor ODS a TOP09. Dnešní radniční koalice (ODS-ČSSD) by neměla většinu. To je zjištění natolik průkazné, že mne opravdu zajímá, co si s ním ÚS počne (mám dojem, že z politických důvodů si nemůže troufnout volby zrušit, kromě toho je otázka, zda je možno mluvit o protiústavnosti, když podobně jako nyní se do pražského zastupitelstva už volilo; „hlediska vyššího principu mravního“ je ovšem věc jasná a volební zákon by se měl změnit).

Úterý 8. února: Ministr Heger přikázal ředitelům nemocnic, které ministerstvo řídí (hlavně těm fakultním), aby okamžitě zvýšili lékařům platy o 5 až 8 tisíc korun měsíčně. Navíc se zdá, že chce nechat stranou zdravotní sestry (myslí si, že „by do toho teď chvíli neměly zasahovat“; nechtěl ba snad pan ministr, aby do toho teď chvíli nezasahoval nikdo kromě Engela s Kubkem?). Je to nemístný a navíc zbytečný ústupek, vysílá tím jen signál slabosti, vydírající na to nepřistoupí a zároveň se budou cítit silní v kramflecích. Ministr je zároveň ochotný jednat, ale jen tehdy, když lékařské odbory vyzvou lékaře ve výpovědi, aby své výpovědi bezpodmínečně stáhli. Žádná výzva nestačí, je třeba, aby je fakticky stáhli, a to všichni. Poté, co se obojí stane, měly by odbory požádat členskou základnu nikoli o mandát k tomuto jednání, jak navrhuje člen představenstva Voleman, ale o důvěru všeobecně. Dnes má zasednout Bezpečnostní rada státu, vlastně ne, Věci veřejné si zjevně prosadily, že půjde jen o takové klábosení Rady s hejtmany, prezident Klaus tam nepřijde, co by tam taky pohledával. Podobná akce by se měla nejspíš pořádat U Pinkasů (vlastně teď už ne, teď už je to na něco podobného moc nóbl podnik).

V souvislosti s aférou ohledně sledování exstarostky Šorfové zuří na radnici Prahy 11 boj mezi něčím, co mám chuť nazvat severní a jižní sekcí (je to narážka na jeden americký film). Zastupitel Štěpánek (SZ) požaduje, aby pan ministr Bárta dokázal, že všechno (sledovačky) dělal na objednávku radnice, a pak se musí poroučet radnice. Nebo se mu to nepodaří dokázat, a pak se musí poroučet on. To je přesný popis situace.

Profesor Kohák pěje dnes v Právu píseň lásky o soužití ve svobodě. Brněnský sjezd ČSSD podle něho „může přispět jasným programem demokracie politické, sociální a ekonomické. Je ovšem třeba, aby ostatní přispěli tím, že k programu sociálních demokratů přistoupí s hlavou otevřenou, třeba s nesouhlasem, ne však s nenávistí. Nemožné to není.“ Obávám se, že by především bylo nutné vyléčit velkou část komentátorů od Jana Kellera po Jiřího Hanáka z chronické rabies (lidově se ta choroba jmenuje vzteklina). Nemoc je bohužel neléčitelná, resp. v „ideové“ poloze by se dala vyléčit jen tím, kdyby se Právo stalo jako v minulosti monopolním papírovým médiem v zemi. To je sice v posledních pár letec už zase představitelné, ale obávám se, že nikoli v zájmu této země.

Poté, co Polsko za prezidenta Kaczy?ského vzdorovalo, zúčastnilo se nyní opět schůzky tzv. Výmarského trojúhelníku (spolu s Francií a SRN). Nebyl jsem příznivcem zesnulého prezidenta (ostatně proč, byl to polský prezident, ne náš), ale v jeho odporu jsem ho chápal. Trojúhelník má být totiž nástrojem pro paktování francouzských a německých mnichovanů s Ruskem a Poláci jim mají dělat alibi a paraván v téhle podezřelé politice. Až je nebudou potřebovat, prodají je buď Medvěděvovi nebo Putinovi (podle toho, kdo z nich bude zrovna sedět v Kremlu).

V poslanecké sněmovně zuří nyní ideový zápas o tom, zda je třeba zvýšit penze obětem komunismu a snížit je příslušníkům StB. První se mělo stát už dávno, to druhé je mi fuk, respektive považoval bych za logické, kdyby ti z nich, co patří za mříže, se tam dostali, a u těch druhých jsme se smířili s tím, že lidská spravedlnost, na rozdíl od té Boží, je nedokonalá. Co mne ale nesmírně irituje, je, že se tenhle spor vášnivě rozehrává zrovna dnes, kdy se v konfliktu vlády s nemocničními lékaři jedná o podstatu a budoucnost naší demokracie. Na tom, jak tento spor dopadne, záleží. Otázka penzí estébáků je naprosto podružná a nezajímavá věc.

Petr Kamberský se dnes ve svém „Chlívečku“ vrací k nemocničně lékařskému revolučnímu hnutí. Omluvil se za nepřesnost ve svém sloupku (a ještě taky za věci, za které se tolik omlouvat nemusel), teď by se měl omluvit prof. Lata, který na něho včera ve čtenářském dopise zaútočil, ale on to neudělá, univerzitní profesoři se omlouvat nemusejí a řekl bych, že to ani neumějí, tedy aspoň někteří. To ostatní, co pan Kamberský píše, je čistočistá pravda, problém mám jen se závěrem: jediná naděje prý je, „že ministr zdravotnictví cukne, přidá do základních platů místo do prémií, poté cuknou odboráři“. To je zjevně linie listu. Naděje to není vůbec žádná, naopak z toho dýchá hluboká beznaděj. Naděje by byla, kdyby pan ministr „odborářům“ slušně řečeno nakašlal. Naděje to je, připouštím, minimální.

Advokáta Kolju Kubíčka, upřímně řečeno, jak se moderně říká, „nemusím“. Nicméně jeho trestní oznámení na dr. Engela je nutné brát vážně. Oznámení se týká trestného činu vydírání, jehož se dopouští ten, kdo „se snaží hrozit takovou těžkou újmou s cílem dosáhnout vyšších finančních příjmů pro sebe nebo jiného“. Dr. Engel podle Kubíčka „společně s dalšími spolupachateli utvrzoval veřejnost a ministra zdravotnictví v tom, že hromadným odchodem lékařů ze zdravotnických zařízení vznikne v České republice vážná porucha v poskytování zdravotnických služeb, a současně dále požadoval zvýšení finančního plnění lékařům v zaměstnaneckém poměru o částku nejméně dvě miliardy korun ročně… Jednání Martina Engela a spolupachatelů je extrémně vážným porušením zákonem chráněných zájmů na integritě a svobodě dotčených osob a navíc zvlášť zavrženíhodným jednáním, neboť za účelem vymožení finančního plnění je vyhrožováno újmou na zdraví velkého množství občanů České republiky. Použité heslo doprovázející skutkové jednání pachatele, „náš odchod – vaše smrt“ jednoznačně dokládá zmíněný zavrženíhodný úmysl.“ Dr. Kubíček je ovšem realista a domnívá se, že k uklidnění situace by stačilo předběžné zadržení pachatele. Já bych skoro řekl, že by stačila tzv. dvojitá osmačtyřicítka (pár jsem si jich za totáče užil, když je tam člověk pořád sám, je to docela záhul), bohužel, dnešní zákony to už na tak dlouhou dobu neumožňují. Zajímalo by mne, jak by to pan doktor absolvoval, v řadách bojovníků za lepší příští v osmdesátých letech ho nepamatuji, možná, že se o lepší příští angažoval tak říkajíc na druhé straně barikády. Věk na obojí už měl, v roce 1989 mu bylo 35 let, byl tedy již plnoletý.

Dr. Vesecká a spol. vyhráli občanskoprávní spor o výroky dr. Benešové, která je pojmenovala justiční mafií. Rozhodnutí pražského vrchního soudu je konečné a správné, neboť soud neměl rozhodovat o tom, zda bylo jednání žalujících právně O.K., nebo ne, ale zda je pojmenování justiční mafie sprosťáctví, nebo ne. Nechápu jen, proč toto zjištění soudům trvalo tak dlouho. Zřejmě to nějak souvisí se stavem politické kultury v Česku.

Středa 9. února: Po včerejší poradě Bezpečnostní rady státu s hejtmany premiér Nečas prohlásil, že vláda chystá krizové scénáře, pokud nemocniční lékaři své výpovědi nestáhnou. Patří k nim i nasazení lékařů ze tří vojenských nemocnic, které má armáda k dispozici. Hejtmané (tj. ČSSD) sice namítají, že pro některé obory (gynekologie, prý taky chirurgie, tomu nerozumím, jak je to možné) nemají vojáci dost Jinak účastníci iniciativy Děkujeme,odcházíme a LOK ve fakultní nemocnici v Plzni odmítli nabídku zvýšení platů, která šla dokonce nad jejich požadavky, s tím, že trvají na celostátním vyrovnání. Ten požadavek je sice po formální stránce pochopitelný, myslím jen, že přece jen přeceňují své síly a že tomu veřejnost nebude příliš rozumět. Vydírající se obávají, že má jít o klín, který by je měl rozdělit. Kdyby prosazovali rozumnou věc slušným způsobem, dalo by se to pochopit. Nicméně to se neděje. O rozumnosti se musí teprve diskutovat a o slušnosti nemůže být ani řeči. Jinak vláda zároveň dělá malé krůčky směrem ke kapitulaci a navíc už ani není jednotná. „Někteří členové“ (hádejte, kdo asi?) by už nabídli vydírajícím dva a půl miliardy korun, Heger chce dát lékařům peníze tak, jak to oni požadují, v rámci tarifních platů. Tarifní tabulky lze prý do března změnit (přičemž vláda v programovém prohlášení plánovala jejich zrušení). Já si nemohu pomoci, ale ti lidé se chovají jako šašci. Sedět ve vládě, podám okamžitě demisi. Stát, který podporuje rabiáty proti těm, co se nemohou bránit, je hodný opovržení.

Koalice chce snižovat důchody lidem, jichž se týká lustrační zákon, a získané peníze přidat účastníkům třetího odboje. Pokud jsou tu lidé, kteří nebyli rehabilitačními zákony dostatečně odškodněni (a to nepochybně jsou, např. ti s tzv. zbytkovými tresty) není pochyb, že by měli dostat přidáno. Mám jen velké pochybnosti o tom, mají-li se snižovat penze agentům StB. Za prvé to byli většinou arme Teufel, ze svého práskačství mnoho neměli (tedy tolik, aby se to nějak výrazně promítlo do důchodu), většina z nich k němu přitom byla dotlačena (samozřejmě se neměli nechat dotlačit, ale v tomhle je např. mezi důstojníky StB a jimi dost velký rozdíl), a za druhé, spousta už byla vyviněna - jejich řídící důstojníci jim dosvědčili, že je do seznamů zapsali bez jejich vědomí. Respektuji rozhodnutí soudu, co mi zbývá, ale jsem zároveň zásadně proti tomu, aby se vytvářely nějaké náznaky nerovnosti před zákonem - a proto: když nemohou být zkasírováni tihle, tak tedy žádní. Hospodina bych do toho, jak to dělá pan Gazdík z TOP09/Starostové v Právu, ovšem nepletl.

Věci veřejné se v kladenských doplňovacích volbách do Senátu rozhodly podpořit kandidáta TOP09 (a Starostů), starostu Kmetiněvsi Kvapila, který se angažuje za tvrdý postup proti nezletilým vrahům. Řekl bych, že naše zákony jsou v této věci opravdu benevolentní, ale cpát se s takovýmhle backgroundem do Senátu, a hlavně a ještě více, profilovat se na podpoře takového kandidáta má mohutný populistický přídech.

V mlžném oparu „lékařského“ konfliktu se pan ministr John pomalu zabydluje na vnitru a přilehlých institucích podobně, jako to dělal kdysi dr. Rath ve zdravotnictví. Vyletí zřejmě náměstek policejního prezidenta Bílek (není dostatečně loajální, prý je to člověk ďábla Langera, Langer je pro VV něco jako Heinrich Himmler, ačkoli je to politik koaliční strany – zřejmě má na vnitru vliv, který znemožňuje, aby se stalo poslušným nástrojem podezřelé virtuální straničky) a šéf protikorupční policie Vrba (měl spolu s exprezidentem Martinů před časem prozradit kontakty ministra Johna se svatým Michálkem). Doufám, že za to jednou dostane jednou metál, celá „kauza“ tak velmi výrazně získala na „transparentnosti“. Dá se ovšem vyloučit, že to bude až in memoriam?

Prahu navštívil italský ministr zahraničí Frattini. Je to zjevně jeden z posledních evropských politiků, který nepovažuje křesťanství za zločinnou ideologii srovnatelnou s nacismem (komunismus byl samozřejmě o něco lepší, takže si srovnání s křesťanstvím nezaslouží). V Právu, pardon, Mladé frontě Dnes, ono je to dnes už skoro jedno, mluví Kateřina Koubová posměšně o „novodobé výpravě za Evropu křesťanskou“. Proboha, to je hnusné. Evropská ministryně zahraničí Ashtonová na setkání ministrů zahraničí v Bruselu neuspěla při formulaci podpory pronásledovaným menšinám na Blízkém východě s formulací o „pronásledovaných náboženských menšinách“, „některé země“ (přesněji řečeno 22 zemí, to v textu není, až v rozhovoru s Frattinim), navrhly podpořit přímo „křesťany“. Je to sice politicky nekorektní, ale zdá se, že to zaplať Pán Bůh prošlo. Ministr Frattini se prý předtím „rozčílil“. Ministři se nesmějí rozčilovat, je to směšné. Výrazivo paní Koubové svědčí o tom, že je učenlivou žačkou Daniela Kaisera. Také britský premiér Cameron prohlásil, že „multikulturní modely bez společných pravidel, hodnot a respektu k základním principům selhávají, bez nich je Evropa slabá.“ To je ještě lehce multikulti, síla Evropy stojí a padá s křesťanstvím. Ale snad těm lidem konečně začíná docházet, že politická korektnost a multikulturalita jsou ideologické mnichovanství, a mnichovanství znamená vykročení směrem k porážce a kapitulaci.

Čtvrtek 10. února: ministr Heger navrhl vládě (a vláda s tím souhlasila), aby „protestující“ (jak vznešené slovo!) lékaři dostali jeden a půl miliardy Kč v rámci tarifních platů. Ministr a vláda opět ustoupila vyděračům. Přitom ministr dostal podle premiéra „určitý mandát“ k dalšímu jednání (místo „jednání“ bylo by možné použít i vhodnější, leč poněkud nezdvořilý výraz). Zároveň krajským nemocnicím slibují peníze nad limit, který dosud držel stát, sociálně demokratičtí hejtmani (např. ten královéhradecký). Zato prý už LOK „tak příliš netrvá“ na tom, aby všichni lékaři bez výjimky byli vzati zpět (zřejmě si už někteří našli výnosnější koryta a zpátky nechtějí). Na nasazení armády prohlížejí demokratičtí hejtmani „s obrovským úsměvem“ (jihočeský hejtman Zimola). Mám smůlu: v roce 1948 i 1969 jsem byl – coby nevýznamný čičmunda - konfrontován s politiky, kteří pohlíželi na to, co by byli lidé chtěli, s obrovským úsměvem. A vždycky jim to vyšlo. Vyjde to nepochybně i hejtmanu Zimolovi. Myslím, že tu ani nemusím psát, co si o něm myslím.

Ministr prý má podle MfD plán, jak neprohrát s lékaři (bude to tedy „neprohra“, cosi o fous horší než „nevýhra“, ale pořád ještě lepší než prohra): vydržet první týdny po odchodu lékařů. To by samozřejmě bylo užitečné zkusit, je to spojeno s rizikem, s rizikem není spojena jedna jediná věc: včasné podělání se. Obávám se, že k němu dojde v pravou chvíli. Podotýkám jen (a ještě se k tomu vrátím), že pokud ministr přistoupí na tom aby se zdravotním sestrám platy nezvyšovaly, bude to hanebná sprosťárna. V MfD srovnávají situaci u nás s lékařskými stávkami v Británii, Izraeli a Polsku. Moc by mne zajímaly okolnosti těch stávek, za podstatné považuji, že tohle není žádná stávka, ti lidé prostě dali výpověď. Jakýsi prostor pro svou expanzi cítí prý soukromé nemocnice: Je reálné soukromně podnikat v systému průběžného pojištění? Principiálně vzato, kdyby doktoři brali v soukromých nemocnicích (která jsou se státním rozpočtem propojeny v podstatě jen daněmi) tři sta tisíc měsíčně, bude mi to úplně fuk, to je problém vztahů zaměstnanci - majitel.

Jinak v ČSSD panují tzv. „neantagonistické rozpory“, jako například ten mezi místopředsedou Urbanem a středočeským hejtmanem Rathem. Zatímco Urban označil Rathův styl za arogantní a hulvátský, Rath zase řekl, že Urban má nemalé výhody z propojení se společností ČEZ a je vydržován podnikatelem Charouzen Je třeba tomu zjevně rozumět tak, že když je Urban vydržován podnikatelem Charouzem, může si Rath dovolit hulvátské manýry. Vykutálená partaj. Jenomže – co se škádlívá, to se rádo má. Když jde o podporu nemocničních lékařských organizací, táhnou nepochybně oba braši za jeden provaz.

MfD zveřejnila nesmlouvavě kritický článek o předsedovi LOK Engelovi. Sepsala ho Tereza Strnadová. Zazněl v něm mj. i následující příkrý odsudek: „Je to nesmírně poctivý a férový člověk. Asi není pro mnohé mediálně přitažlivý, ale opravdu se za nás bije a snažíme se mu maximálně pomoct.“ Pronesl jej člověk neutrální a naprosto nezaujatý, totiž členka předsednictva LOK Marcela Sojková. Paní Strnadová také uvádí, že doktorskou akci odsuzuje petice „už s více než 23 tisíci podpisů“. To je doslova a do písmene pravda, podpisů je 31 370, což je samozřejmě víc než 23 tisíc (a taky víc než pět).

Českým nemocničním lékařům nelze ovšem upřít smysl pro humor: tak např. Jan Vorel z Českokrumlovské nemocnice prohlásil: „Peněz mám ze svého pohledu dost, díky neustálým službám. Co nemám vůbec, je volný čas.“ Stejně peněz za méně práce, to samozřejmě není žádné zvýšení platu. (Upřímně řečeno, já ty doktory zrovna v tomhle chápu, ale měli by to říci na rovinu a ne nás takhle směšně vodit za nos). Ale možná to dr. Vorel řekl jinak a formulaci má na svědomí šifra jih, kes, co já vím (cituji dle LN).

Vedení ČMKOS se postavilo, jak jinak, za požadavky nemocničních lékařů. Veškerá odpovědnost za to, že lékaři nebudou léčit, prý padá na vládu. To snad není pravda.

Pátek 11. února: Jak to vypadá, vláda spěje v jednání s odbory ke kompromisu, který nazvat shnilým by bylo velmi slabé slovo. Jediné, na co zatím nepřistoupila, je navýšení platových tarifů pro jednoho lékaře na 8 až 12 tisíc korun (předpokládám, že bude dosaženo kompromisu, 7 až 11 tisíc, proti vládou navrhovaným 5 – 8. O tom, zda dostane něco taky ostatní personál (sestry), rozhodnou jednotlivá zařízení pod masivním tlakem LOKu a přidružených iniciativ. „Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče“ (součást ČMKOS) to servilně odsouhlasil, Česká asociace sester ostrouhá mrkvičku. Je to od vlády a dr. Hegera osobně k ní a k paní Juráskové zvlášť dosti hanebné. Na „kompromis“ zřejmě tlačí ČSSD, protože se jí porážka vlády zdá být už dostatečně pokořující a obává se, že přílišný triumf lékařů, které jednoznačně podporuje, by jí mohl odlákat voliče. Obávám se, že shnilý kompromis už v podstatě LOK nemůže odvrátit např. tím, že by se zašprajcoval na těch 8 – 12 tisíci Kč, jejich patron Rath a sociálně demokratičtí bossové je přivedou k rozumu. LOK ve svém prohlášení v předvečer triumfu žádá českou veřejnost, aby podpořila lékaře v jejich oprávněném protestu. Česká veřejnost by měla naopak dát protestujícím (rozuměj vydírajícím) nemocničním lékařům své nejhlubší opovržení, a dávat jim ho na vědomí i průběžně a do budoucna.

K závěrečné mohutné ofenzívě za práva „lékařů“ (jde o akci některých nemocničních lékařů, která má v nemocnicích ovšem podporu, kdo by nechtěl přidat) zatroubili dnes na komentářové stránce Práva. Ofenzíva bude nepochybně pokračovat až do pondělka, kdy zřejmě Nečas s Hegerem podepíší tzv. bezpodmínečný kompromis.

V MfD se zastává právník a publicista Petr Kolman práva občanů prodávat své voličské hlasy (kvůli tomu soud rozhodl o opakování voleb pokud se dobře pamatuji v Krupce). Říká mimo jiné: „Je nutno polemizovat s názorem, že rovnost volebního práva (každý dospělý volič má jeden hlas) nesmí být narušována praktikami, které umožňují, že každý má k dispozici tolik hlasů, kolik si jich koupí. Toto je nutné poopravit tak, že každý má k dispozici tolik hlasů, kolik mu jich ostatní voliči svobodně prodají.“ Problém spočívá, zdá se mi, v tom, že každý volič má právo prodat jen jeden (svůj) hlas, kdežto někteří voliči nemají možnost si nakoupit ani jeden hlas, protože se jim to hnusí nebo na to nemají peníze. Rovnost je v prodávání hlasů, nikoli v nakupování. Je to horší než ta úprava , která u nás byla praktikována v druhé polovině 19. století, protože tam byla váha hlasu stanovena objektivně, výší přímých daní, kterou dotyčný odvádí. Zde může posílit svůj hlas penězi, který večer předtím uloupil při přepadení benzinové pumpy. Myslím, že publikace tohoto textu je od MfD taková legrace, aby dostaly ve věci, na které moc nezáleží, prostor i nekonformní hlasy, zabere to místo a list se nemusí se věnovat nepříjemným věcem (např. vyděračským praktikám nemocničních lékařů – některých, jistě).

Německé vládní strany chtějí, aby se 5. srpen stal národním památným dnem, připomínající vyhnání milionů Němců z jejich domovů, k němuž došlo po druhé světové válce. 5. srpna 1950 vydaly německé vyhnanecké organizace ve Stuttgartu Chartu vyhnanců, kde mj. zdůrazňují, že rezignují na pomstu a odplatu za vyhnání. (V článku z LN je místo toho nesmyslná formulace, že se vysídlenci „zřekli poválečné pomsty a násilí“, poválečná pomsta a násilí už proběhla, a to na nich). Opozice je proti, v LN píší, že „podle některých dřívějších názorů navíc není možné z charty rozpoznat to, že vůbec byl holocaust nebo ve válce zemřely miliony lidí“. Jistě, a není z ní možno rozpoznat ani vyvraždění Burgundů a o spoustu dalších věcí, protože se ta charta týká vyhnání Němců z jejich domovů. Němci mají právo vzpomínat vyhnání, protože nebylo žádným nutným a logickým a morálně ospravedlnitelným následkem toho, co se stalo předtím, ale jen dalším zvěrstvem, které se přidalo ke zvěrstvům předcházejícím. Že to bylo zvěrstvo menší než holocaust, ho ještě neospravedlňuje. A hlavně – vzpomínka je německá záležitost. Česká diplomacie zaujala k úmyslu německé vládní koalice rozumné stanovisko, je to vnitroněmecká záležitost, němečtí představitelé o tom s českou stranou nejednali, nejsou pro to také důvody. Normální situace, dodávám, a rovnost mezi evropskými národy nastane tenkrát, až bude Němcům přiznáno stejné právo, jaké mají ostatní, tj. litovat svých obětí, bez pitomých alibistických řečí o tom, že si to způsobili sami, řečí, jaké většinou vedou vrazi přistižení nad obětí při činu. Němci se k nacistickým zločinům přiznali a litují jich veřejně, nahlas už víc než půlstoletí a solí na všechny strany tučná odškodnění. Bohužel, některé odškodněné ani nenapadne, aby se zamyslili nad tím, nemají-li sami taky trochu másla na hlavě (to se samozřejmě netýká Židů, na nichž se vyřádili nejen Němci, ale často i Němci porobené národy, viz nynější vášnivé diskuse v Polsku).

K protestu nemocničních lékařů se vyjádřil na serveru aktuálně.cz v rozhovoru pražský arcibiskup Dominik Duka. Je to po biskupské konferenci už druhý významný katolický hlas, a je třeba zdůraznit, že pan arcibiskup řekl přesně to, co říci měl, stručně, hezky a srozumitelně. Musím s lítostí konstatovat, že z protestantských církví se ozvali jen jednotlivci. Je to ostuda.

Prezident Mubarak odstoupil. Musím přiznat, že je mi to fuk. Významné by bylo, kdyby odstoupili Kubek, Engel a Rath.

Sobota 12. února: LOK nadále trvá na tom, aby každý lékař dostal přidáno 8 až 12 tisíc Kč. Heger a vláda budou tedy muset couvnout i v této oblasti: couvnou na nějaký „kompromis“, nebo úplně? Statutární místopředseda ČSSD Sobotka, který mezitím najel ve všem všudy na Paroubkův styl (jen sprostý je o trochu méně, řekl bych, že ani to pořádně neumí), v souvislosti s penzijní reformou prohlásil: „Pokud koalice prosadí povinné spoření ve fondech, které by mělo začít platit od roku 2013, tak už bude jen rok do voleb a my bychom měli lidem říci, že po volbách zrušíme povinnost spořit v penzijních fondech.“ Problém je, že Paroubek tyhle věci říkal v době, kdy měla ČSSD nad tehdejší vládní koalicí drtivou převahu v preferencích. Dnes ČSSD za vládní koalicí pořád dost zaostává. Hodlá to snad Sobotka zrušit, i kdyby volby nevyhrál? To by pak chtělo puč! Svrhnout se chystá – zjevně už co nejdřív – premiéra Nečase: „Není možné, aby byl ve funkci předseda vlády, který ohrozí životy občanů.“ Tak za prvé, životy občanů ohrožuje Engel a spol. A za druhé, velká většina veřejnosti je proti lékařskému vydírání. I tady půjde zjevně pan Sobotka revoluční cestou. Připadá mi ale jako poněkud nedomrlý Robespierre.

V Poslanecké sněmovně se zvedla bouře kolem koaličního návrhu zákona o třetím odboji. Komunisté měli standardní řeči o teroristech (vynikla zejména poslankyně Semelová svou obhajobou Pohraniční stráže). Nemohu si pomoci, ale celý kravál mi připadá jako něco, co má zamaskovat potupnou kapitulaci vlády před lékařskými vyděrači a opozicí, která je (teď už poněkud rozpačitě) podporuje (dnes si na postup ČSSD stěžuje Petr Uhl v Právu, jistě, on nepotřebuje voliče, pánové z Lidového domu ano, a oni se bojí, že revolučním postupem jich víc nebo míň ztratí). Za toho protikomunistického řevu nebudou doprovodné zvuky vládního podělání tolik slyšet. Poslanec Polčák (TOP09) žádá, aby vláda urychleně projednala návrh Senátu na pozastavení činnosti KSČM. Už zase. Komunisté nejsou nebezpečí. Nebezpečí jsou lidé jako Rath, Kubek, Engel a Bárta. Už zase se bojují minulé bitvy, aby se ty současné mohly předem vzdát. Ministr Heger má v podstatě neudržitelnou pozici proto, že když armáda (obrazně řečeno, ne armáda ČR) začne ustupovat, je skoro nemožné ji zastavit. Měl říci hned předem: budu rád vyjednávat o všem, co vás pálí, ale pod jednou nepřekročitelnou podmínkou: že ihned přestanete s vydíráním. Když to neudělal na začátku, dokud armáda ještě stála, neudělá to tím spíš teď, když vojáci v panice prchají a odhazují flinty a boty jako Arabové v šestidenní válce.

Podle ministra Schwarzenberga (rozhovor v Právu) se nemáme bát Muslimského bratrstva v Egyptě. „Muslimské bratrstvo existuje 90 let. To není spolek mladých revolucionářů, ale starých strejdů mého věku a starších.“ Co je to za argument? Iránští imámové v čele s Chomejním taky nebyli žádní mladíci. Vůbec, těžko se vyhnout dojmu (nejen na základě tohoto jednoho příkladu), že ministru zahraničí je občas úplně jedno, co plácne.

MfD přináší kritiku petice Protest proti kapitulantství. To jsou zvláštní manýry. Vůbec o ní neinformovali (vyšel tam jeden komentář Mirky Spáčilové) a hned přicházejí s drtivou kritikou. Tak se chovalo Rudé právo ve dnech mého mládí. Už to samo považuji za dost velké prasáctví.

Martin Weiss kritizuje v LN prezidenta Obamu: „Z americké pomoci v objemu 1,55 miliardy dolarů šlo na podporu demokracie pouze 45 milionů. Tuto částku Obama ještě snížil na polovinu. Západ vsadil všechno na stárnoucí autokraty, a teď je vystrašený z toho, že neví, co bude.“ Obama se samozřejmě dopustil vážné chyby: 45 milionů dolarů na podporu demokracie v zemi typu Egypta jsou vyhozené peníze. Budovat v těchto zemích demokracii je přinejmenším předčasné. Měli podporovat mladší autokraty.

V LN dnes píší, že prý lékařům ustoupily zdravotní sestry. Kubek včera prohlásil: „Jsem rád, že sestry pochopily, že když doktoři odejdou, tak ony přijdou o práci. Jsou ochotny počkat.“ Nejsem si jistý, zda nejde o informační šum a zda ty sestry, které jsou ochotny počkat, nejsou jiné, než ty, které sice požadovaly zvýšení platů, ale zároveň prohlásily, že nebudou používat vyděračské praktiky LOK a spol. Na internetových stránkách České asociace sester, která toto druhé stanovisko zaujala, není o nějakém ustoupení dodnes ani zmínky. A kdyby nakrásně dr. Heger tyhle sestry dejme tomu „uprosil“, aby souhlasily s tím, že dostanou kulové, měl by se pořádně stydět.

LN otiskly pozoruhodný rozhovor s předsedou LOK Engelem. Pan doktor je člověk přímočarý a duševně poněkud jednoduchý. Tvrdí, že „jestli nám lékař dnes nastupuje za 17 tisíc hrubého… vydělává si míň než brigádník ve fastfoodu“. Milý pane, já jsem před osmi lety odcházel v dvaašedesáti letech do důchodu jako odborný asistent na FSV UK s 14,5 tisíci. Samozřejmě jsem si musel přivydělávat, což vydalo na další úvazek, jen jsem nebyl ochoten kvůli tomu vraždit nemluvňata jako Herodes. Odborná asistentka na FF UK s více než desetiletou praxí si vydělá stejně jako váš nastupující lékař. Jistě, je to málo. Ve všech případech, i v případě toho lékaře. A mělo by se s tím něco dělat. Akorát, že někteří se kvůli tomu nechovají jako dobytek. Pan Engel zároveň přiznává že ve FN Královské Vinohrady „na většině klinik platí zásada, že po službě se jde domů“. Obviňuje vládu, že situaci chce řešit vojenskou silou (to by znamenalo poslat do pár nemocnic samopalníky), zároveň ovšem říká, že jde spíš o demonstraci hlouposti. Což provádí v celém rozhovoru pan předseda. Tvrdí, že se proti němu organizuje štvanice. Kde? Drtivá většina novin včetně největšího českého deníku kritizují odpůrce lékařského protestu a v lepším případě zatloukají informace o těch, co nesouhlasí. Morální odpovědnost za vydírání nemocničních lékařů prý nese vláda, hospodářskou krizi nezpůsobili „my zaměstnanci“, ale politici a bankéři. Dřív se říkalo imperialisté a jejich přisluhovači. Ples strádajících nemocničních lékařů byl OK, pan Engel tam nezahálel, „vedl jsem tam určitá jednání, s manželkou jsem tančil asi třikrát“. Jsou tu prý „struktury, které si nepřejí dohodu“, „finanční skupiny“. Bylo by dobré nějakou jmenovat. Pan doktor je taky rukojmí, jako ostatní pacienti, protože taky může potřebovat lékařskou pomoc. Vyděrač podle něho není člověk, který má oprávněný požadavek (to je ukrutný omyl, vyděrač je člověk, který vydírá, vydírat se nesmí, ani když člověk má ty nejpočestnější požadavky). A nakonec přiznání: „Když pro věc neuděláte nic, je osm tisíc skvělá zpráva. Ale nám jde o víc, my chceme být v čele reformy zdravotnictví.“ V čele reformy má být vláda a odpovědný ministr. Pokud tam vláda a ministr pustí Petrovské, může to rovnou zabalit.

Pondělí 14. února: Konečně je trochu zřetelnější, v čem se liší oba kandidáti na předsedu ČSSD. Hašek chce revidovat „sociální stát 20. století“ a nefinancovat ho za cenu zadlužování (člověk má skoro chuť říci: to to trvalo). Sobotka usiluje o radikální politiku vůči vládě (zatím ji dělají oba), ČSSD se má stát tvrdou opozicí jako „v Zemanových dobách“ (zřejmě měl na mysli „v Paroubkových dobách“, tak si taky pana Sobotku lépe pamatujeme, ale strach mu to nedovolil). Hašek naopak nechce, aby se strana stala „druhou KSČM“. Sobotka je proti sbližování s Věcmi veřejnými (ke svržení vlády by stejně potřebovali ještě komunisty, také se zjevně bojí proradnosti a mocenských ambic Bártovy ministrany). V jiných věcech se ale shodují: odmítají třetí cestu (jaksi z druhé strany, než kdysi Klaus, chtějí oslovit střední třídy (člověk by řekl, že u nás jsou samé střední vrstvy) a to, co nynější vláda přijme, zase po paroubkovsku zruší (Paroubkovi se to nějak nepovedlo). Vypadá to chaoticky, ale do březnového kongresu se možná vyjasní.

Petr Uhl má novou autoritu, Miroslava Grebeníčka. V dnešním Právu píše v souvislosti s posuzováním ústavnosti KSČM: „Podnět vládě podal tehdy Senát na návrh komise pro posouzení ústavnosti KSČM, jíž předsedal Jaromír Štětina. Nyní ale poslanec Miroslav Grebeníček (KSČM) řekl ve Sněmovně, že Štětina 19. dubna 1977 sám napsal StB, že se z vlastních pohnutek zavazuje spolupracovat s jejími orgány proti nepřátelům naší vlasti v zahraničí. „Zastávám zásadu nutnosti diktatury proletariátu v prvním období socialistické revoluce. Silná komunistická strana (...) je podle mne jediná síla, která může změnit společnost v současném třídně a ekonomicky rozděleném světě,“ napsal prý Štětina. Byl tehdy asi už poslední, kdo ještě psal o diktatuře proletariátu.“

Neklid ohledně platů se přenesl z lékařského prostředí mezi policisty a hasiče. První jsou nespokojeni se svými příjmy i se svým ministrem. Obojí mají smůlu: o jejich profese je zájem a v mnoha oborech nevyžaduje tak náročnou kvalifikaci jako medicína. Proto nejspíš ostrouhají. Mají ke své vlastní smůle, jak říká pan Chuchma, menší vyděračský, totiž pardon, tak to pan Chuchma neříká, nýbrž pouze v uvozovkách, potenciál. Čím větší drzost, tím větší naděje. A vláda může, až se omyje a očistí, začít ukazovat svaly. Opozice jí pomůže. Pan exministr a poslanec Bublan upozorňuje, že „hromadné hlasité odcházení (policistů) by mohlo narazit na právní mantinel, mohlo by se na to pohlížet jako na porušení přísahy.“ To je dobré, a hromadné plánovité ochromení nemocniční péče v celé ČR není porušení přísahy. Samozřejmě, Hippokratova přísaha není v českém prostředí právní dokument. Hippokratova přísaha je v českém nemocničně léčebném prostředí šaškárna. Přísahat na něco, na co kašlu a budu kašlat, by se nemělo, je to porušení aktu, který naši předkové považovali ještě za něco posvátného. Jsem pro to, aby byla Hippokratova přísaha na lékařských fakultách jako zbytečná zakázána. Ti, kteří ji budou chtít zachovávat (a bude jich hodně) se objedou bez slavnostního ceremoniálu, ti, kteří jsou odhodláni na ni kašlat, budou uchráněni od zbytečného křivopřísežnictví.

V MfD vyšly dnes (neuvěřitelné!) celé dva texty, kritizující nemocniční lékaře. Zjevně se PR jednotky stáhly a obnovuje svoboda tisku. Zároveň (to je ukazatel spíš subjektivní, ale pro mne orientační) jako mávnutím kouzelného proutku poklesl počet rozzuřených čtenářských dopisů, které dostávám (myslím totiž, že v tom určitě nebudu sám). PR podpora LOKu a ČLK asi ukončila své akce s realistickým náhledem, že teď, když už je ruka v rukávě, je zbytečné plýtvat silami (a případně i vyhazovat peníze?) a prostor mohou dostat nevýznamní remcaví smolaři, aby to vypadalo, že je u nás svoboda. Zároveň se jako na povel rozjelo protikomunistické dovádění. Husitské Bijte komunisty přehluší poslední dozvuky kritiky akce Náš exodus, váš exitus. Trhněte si nohou,šašci, neprohráli jste svou svobodu s Grebeníčkem a Semelovou, ale s Kubkem. Zbývá už jen doladit detaily: na posledním místě jsou samozřejmě prachy, ale ČLK je nespokojená „s možnostmi spolupráce na přípravě reforem, které jim nabízí ministerstvo“. Chtěli by ho celé. Proč ne: když mohl Bárta (tedy pardon, John) dostat vnitro, proč by nemohl Kubek dostat zdravotnictví.

(www.bohumildolezal.cz)

Zpátky