Březen 2011

Ve třetině sporů o daně se státem vítězí firmy

Miroslava Jirsová, Miroslav Petr, Nikita Poljakov

Daňová správa se potýká s odlivem pracovníků. "Jsme na hraně lidského potenciálu. Řada lidí, kteří něco umí, odcházejí jinam," říká Jan Knížek, který má na starosti činnost všech finančních úřadů. Pro letošek dostal na mzdy o desetinu méně prostředků než vloni. Plat řadového úředníka se podle něj pohybuje kolem 19 až 20 tisíc korun hrubého. Počet daňových kontrol se sice snižuje, ale podle Knížka jsou důkladnější a úředníci doměří víc na dani. Letos se chce zaměřit na dvě oblasti. Jednak kontrolu velkých firem, které vyvádějí zisky do zahraničí, a jednak podvody s DPH, na nichž státu utíkají miliardy korun ročně.

HN: Váš úřad prochází rozsáhlou restrukturalizací. Má vzniknout velký úřad, který bude kontrolovat velké firmy. Pracovat by tam měla elita úřednické správy. Jak chcete špičkové pracovníky udržet?

Plat řadového úředníka v berní správě je necelých 25 tisíc hrubého, což je se všemi řediteli a vyššími úředníky. Takže řadový úředník má zhruba 19 až 20 tisíc hrubého. Není to moc na to, co po nich chceme. A teď jsme jim museli ještě snížit platy o 10 procent. Myslím si, že jsme v lidském potenciálu na hraně. Samozřejmě čelíme exodu lidí z daňové správy, protože celá řada lidí, co něco umí, tak jdou jinam. Velký úřad by měl mít 250 až 300 lidí, z toho 70-100 bude v Praze a zbytek bude na detašovaných pracovištích po republice ve 14 krajích. Na nich budou oddělení specializované kontroly, kam půjdou lidé, kteří patří k těm lepším.

HN: Jak je zaplatíte?

Obtížně. Byl bych vám vděčný, kdybyste tuto otázku položili v rozpočtovém výboru parlamentu. Já ji tam kladu často. Je to tak, že ti lidé jsou spíš fandové do práce a je to jejich nějaká stavovská čest, že si s tím poradí. Ale aby to bylo tak, že za peníze přetáhneme špičkové odborníky do státní správy, tak to teda nefunguje, protože na to prostředky v tuto chvíli nejsou.

HN: Ohlásili jste, že chystáte kontroly firem, které mohou vyvádět zisky do zemí s nižší daní tím, že platí spřízněným společnostem v zahraničí za předražené nebo fiktivní služby. Kolik si slibujete doměřit na dani?

Samozřejmě je tu snaha přinést něco navíc. Ale kdybychom k tomu přistupovali takto, budeme doměřovat každou maličkost. Jde spíš o prevenci. Chceme, aby finančním ředitelům začalo blikat, že daňové plánování nebude tak snadné. Takže to buď udělá sofistikovaněji nebo holt podle pravdy. Firmy, které se snaží nezdaňovat v tuzemsku a dostávat zisk pryč, si musí uvědomit, že tu je státní orgán, který to může zkontrolovat a znepříjemnit jim život.

HN: Není to tedy jen strašení ze strany berní správy? Kontrolují úředníci, zda zboží bylo fyzicky dodáno a zda odpovídalo uvedeným parametrům, prověřují odhady znalců?

Někdy ano, někdy ne. Ty kontroly jsou důkladné a mohou trvat třeba rok. Pokud si firma dá do nákladů padesát hodin školení, musí k tomu mít evidenci. Úředníci mohou chtít důkazy o tom, že proběhlo. Mohou si to zkontrolovat i u zahraniční daňové správy, které mají výměnu informací. To je běžná práce kontrolora.

HN: Firmy si ale právě stěžují na přístup úředníků. Někteří mají údajně v oblibě rozporovat ceny u jakékoli transakce. Přitom je ale důkazní břemeno na firmách. K tomu má každý úřad na věc jiný názor.

Když se úředník cítí silný v kramflecích, může samozřejmě říci, že to je špatně. To je princip jakékoliv kontroly.

HN: Stává se vám, že firmy vaše doměrky rozporují, že se odvolávají?

Velmi často. Za to nikdo nic nedá. Velké firmy mají najaté advokáty, takže se s námi samozřejmě všichni vesele soudí. To platí obecně, nejen pro převodní ceny.

HN: V kolika případech se proti doměření daně odvolávají?

To je sport. Řekl bych, že v podstatě téměř pokaždé. Skoro neznám situaci, kdy by subjekt řekl, že to nezkusí. Navíc existuje poměrně rozsáhlý trh daňových poradců a firem, které se živí poradenstvím a potřebují se něčím živit. Tam, kde mají pocit, že ten úřad je úplně mimo, se většinou snaží domluvit s firmou, aby dostali 20 procent z částky, kterou tím ušetří. Když tuší, že to tak úplně jasné není, nasadí hodinovou sazbu. Říkáme tomu, že firmy "hodinaří".

HN: A vyhráváte ty soudy?

Tak ve dvou třetinách případů.

HN: Čili ve třetině případů dá soud za pravdu firmě?

Rozhodnutí soudu jsou nevyzpytatelná. Případ se někdy zdá jasný a k mému údivu ho u soudu prohrajeme. Jindy mám zase pocit, že se úředník zbláznil a soudce mu dá za pravdu. Jeden z posledních případů bylo rozhodnutí, jak moc do minulosti mohou úřady kontrolovat účetnictví. Celá republika žije 15 let v systému, že jsou to tři plus jeden rok, a pak přijde soudkyně Eliška Wagnerová (místopředsedkyně Ústavního soudu ČR, pozn. red.) a řekne, že to je jinak. Nejvyšší správní soud potom rozhodne znovu pro variantu tři a jeden rok. Jak řekl předseda předsedy Nejvyššího správního soudu Tomáš Baxa: vzhledem ke vzdálenosti obou soudů se nejedná o válku, ale pouze o pouliční přestřelky...

HN: Jsou úředníci finančně motivováni doměřovat víc na dani?

Hodnotíme spíš výkonnost finančních úřadů jako celků. Posuzuje se například počet kontrol, výše doměrků, výše vymožených peněz, s kolika lidmi pracujete. Máme na to komplikovaný systém. Cíl není, aby kontrolor doměřil co nejvíc peněz a pak byl doma a dostával za to odměny. Víme, že by se tak systém mohl zvrhnout do nesmyslných doměrků. Doměřovat daně je nedílná součást kontrolní práce, že také člověk občas něco najde. Je zvláštní, když máte kontrolora, který bude dva roky chodit po kontrolách a nic nenajde. Pak začnete pochybovat, jestli je kontrolor normální.

HN: Kolik podle vás utíká státu ročně na daních?

To je věštění z křišťálové koule. Bude to v desítkách miliard. Může to oscilovat kolem 100 miliard ročně (dvě třetiny schodku deficitu státního rozpočtu, pozn. redakce). Nejvíc se chceme letos zaměřit na kontrolu DPH, tam odhalujeme obrovské podvody.

HN: A co na dani z příjmů?

Nevybočujeme z celosvětového trendu. Celá řada firem má sídlo v zahraničí, nejvíc v Holandsku, které má relativně nízké zdanění a proto na sebe nabalilo sídla většiny evropských nadnárodních společnostní. Máme problém s přeléváním peněz do daňových rájů.

HN: OECD nedávno kritizovala Česko za pomalé jednání s daňovými ráji. Před dvěma týdny se podařilo "otevřít dva z nich, Guernsey a ostrov Man. Co ostatní země?

Máme velmi pokročilé jednání s Panenskými ostrovy, Jersey a Bermudami. To jsou poměrně významné daňové ráje. Další, kde jsme hodně rozpracovaní, jsou Seychely, Kajmanské ostrovy, San Marino a Bahamy.

HN: Privátní bankéři a poradci často zmiňují Lichtenštejnsko. Podle nich tam mají Češi "zaparkované" peníze z ne zcela legální činnosti. Jak daleko jsou jednání?

Lichtenštejnsko je jednoznačně daňovým rájem, kde leží české peníze. Jsme na začátku. Dlouho jsme jednat nemohli. Zčásti proto, že jsme se s Lichtenštejnskem vzájemně nemohli uznat jako stát. Problém byl v tom, že kdyby začala jednat daňová správa s Lichtenštejnskem jménem České republiky, v ten moment bychom uznali nárok lichtenštejnského knížete na jižní Moravu a přilehlé polnosti. Takže bychom celou Hlubokou včetně lužních lesů odevzdali lichtenštejnskému knížeti. Takže zatímco všichni už jednali, my jsme museli čekat, než česká diplomacie uzavře vztahy s Lichtenštejnskem.

HN: Zmiňoval jste podvody s DPH. Ty se týkají nejvíce pohonných hmot?

Zatím se to je tak jeví. Na black listu už máme přes 400 podezřelých firem. Od listopadu 2008 jsme platebními výměry doměřili 11,5 miliardy korun. V zajišťovacích příkazech máme 8,5 miliardy korun. A celkem už jsme podali 70 trestních oznámení. Podvody fungují u rychloobrátkových komodit, které je snadné rychle přeprodat. Jeden z článků řetězce neodvede daň a zmizí. Emisní povolenky jsou podobné, stačí jedno kliknutí a jsou prodané. Pak se to týká barevných kovů nebo automobilových součástek. Teď máme obavy ze dřeva, které by sem mohlo mířit z Bulharska nebo Rumunska. Dnes se také přeprodávají fotovoltaické panely v obrovském množství.

HN: Mluví se často o jiném řešení - zavedení reverse charge, tedy přesunutí platby daně z celého řetězce překupníků až na koncového prodejce. Povolení tohoto systému ale musí nejprve jako výjimku schválit všech 27 členských států unie. Má to šanci na úspěch?

Může být účinné. Bohužel s největší pravděpodobností se nám to nepodaří do 1. dubna vyjednat. Ne všechny členské země jsou ochotné tuto výjimku povolit. Třeba s Francií mohou být komplikovaná jednání. Celá řada členských zemí začala vyjednávat o výjimkách pro různé komodity. A my nejsme jediní, kdo mají problémy s podvody s pohonnými hmotami.

HN: Jedním z chystaných opatření k omezení podvodů s DPH je ručení za daňovou povinnost - její přenos z dodavatele na odběratele. Když třeba v případě paliv nezaplatí daň ten, kdo měl, tak bude muset za něj platit příjemce zboží? Znamená to, že poctivec ponese zodpovědnost platby za podvodníka?

Nechci se nikoho dotknout, ale jsou opravdu všichni ti, na které se povinnost platby přenese, poctiví? Opravdu netuší možný podvod, když jsou z branže, mají přehled o cenách na trhu a přitom kupují benzin za téměř bájnou cenu? Opravdu si myslí, že protistrana je ještě šikovnější, když palivo někde nakoupila levněji a ještě ho prodává se ziskem? Tomu lze věřit jen velmi obtížně. Ceny jsou dané, určují se na burzách, a pokud někdo nabízí za nápadně nižší cenu, tak snad jedině díky tomu, že někdo někde neodvedl daně.

HN: Jinými slovy, předpokládáte, že když někdo nakupuje za nápadně výhodné ceny, ví, že jde o palivo z podvodu?

Je to minimálně podezřelé. A je na odběrateli, aby dokázal, že je všechno v pořádku. Pokud to nedokáže, vystavuje se riziku, že vůči němu může být uplatněn postup podle paragrafu 109 zákona o DPH, tedy ručení za nezaplacenou daň.

HN: Pomůže to zásadním způsobem proti podvodům?

Tento institut bude, jak doufáme, jedním z významných nástrojů v boji proti daňovým podvodům. Ale teprve praxe ukáže jeho celkový přínos. Důkazní břemeno nese daňový subjekt. Bude-li daňové správě připadat, že obchod proběhl za podezřelých podmínek, ale přitom nedokáže pochyby doložit a dotyčný poskytne nějaké relevantní vysvětlení, tak na něj odpovědnost za zaplacení daně přenést nepůjde.

HN: Čím si vysvětlujete, že Česko je tak aktivní v různých podvodných machinacích? Nebo je to jen zdání?

Nejsme v tom zas tak specifičtí. Události v poslední době v Německu a Itálii jsou dokladem, že jde o globální problém. Daňové ráje nežijí z toho, co tam posílají Češi, ale spíš lidé z bohatých zemí Evropy. My možná tu vrstvu špičkově bohatých lidí nemáme tak širokou. Já bych tedy neřekl, že jsme na špici podvodů. Spíš takový evropský průměr.

JAN KNÍŽEK (46), šéf Generálního finančního ředitelství vystudoval VŠE a poté pracoval na finančním úřadě Prahy 2. Šest let působil jako daňový poradce. V roce 2005 nastoupil do vedení Ústředního finančního a daňového ředitelství.

(www.ihned.cz)