Březen 2011

Habermannův mlýn

Tomáš Pecina

Je smutné vidět, když se kdysi úspěšný a talentovaný filmový tvůrce po delší odmlce pokusí o comeback, a výsledkem je trapnost a totální blamáž. Smutné to bylo u Jana Němce, Vojtěcha Jasného, Jiřího Menzela a nejinak je tomu u Juraje Herze, jehož Habermannův mlýn (2010) nemohu nazvat jinak než propadák ani při vší úctě k Herzovým, dnes již bezmála kultovním, snímkům Spalovač mrtvol (1969) a Petrolejové lampy (1971), jakož i několika dalším, v šedi 70. let jednoznačně nadprůměrným a tupému normalisačnímu milieu se vymykajícím filmům.

V Habermannově mlýně je nepovedené a/nebo nedotažené a odbyté prakticky všechno, od scenáře přes herecké výkony po režii a kameru. Co uráží patrně nejvíc, jsou do očí bijící faktografické nepřesnosti ve scenáři. Jen jejich prostým výčtem bych mohl svou recensi zaplnit, takže jen namátkou: Proč říká Hans Habermann při Hitlerově projevu v rozhlase, že "zase budeme patřit k Německu", když Sudety, s malými výjimkami, k Německu nikdy nepatřily? Jak může prostý sturmbannführer (tedy major) nařídit represalii, při níž je bez soudu popraveno deset náhodně vybraných Čechů, nota bene v Sudetech, ne v protektorátu? Jak mohla jít manželka ethnického Němce Habermanna, poloviční Židovka, a jeho dcera, Židovka z jedné čtvrtiny, jen tak, mir-nichts-dir-nichts, do transportu? Atd. atd. atd.

Příběh Augusta Habermanna, sudetoněmeckého Mirka Dušína, kromě toho, že je prost věrohodnosti historické, není příliš pravděpodobný ani psychologicky. Cílem bylo ukázat, že obětí poválečného násilí se mohli stát i ti Němci, kteří byli proti Hitlerovi, a také Židé (Jana Habermann s dcerou jdou do odsunu okamžitě po návratu z koncentračního tábora), ale filmové prostředky zvolené k tomuto účelu nebyly vůbec šťastné, a dojem barvotisku a čítankovosti převáží i v tomto ohledu.

To nejzákladnější mravní dilema Herzův film pomíjí, totiž otázku, zda je – ethicky, nikoli právně – přípustné trestat podporu fanatické ideologie stejně jako skutečné zločiny: byl-li Habermann antifašistou, stalo se mu bezpráví, ale o tom mezi většinou Čechů sporu není. Sporné je, zda je morálně ospravedlnitelné vyhnání a okradení těch Němců, kteří Hitlera obdivovali a nacistické ideologii propadli. Jenže na tu – zoufale průměrný a režiserovu filmografii možná až nedůstojně uzavírající – Habermannův mlýn neodpověděl.

(http://slepeckahul.pecina.cz)