Duben 2011

Zloději z Česka

Andrea Angermannová

Čtyři roky po vstupu Česka do Schengenu strach obyvatel Saska z krádeží nezmizel. Problémem jsou hlavně přibývající krádeže aut. Saská policie proto od loňského podzimu jako protiakci pořádá velké zátahy na dálnicích a silnicích v pohraničí. „Situace není dobrá a začala se zhoršovat v posledních dvou letech. Masivní nárůst je hlavně u krádeží vozů, v loňském roce jich proti roku 2009 přibylo minimálně o třetinu více. A nejen v příhraničí, ale i v Drážďanech, které jsou rovněž touto kriminalitou velmi postiženy,“ říká po více než roce ve funkci generální konzulka v Drážďanech Jarmila Krejčíková. Její úřad v ulici Erna-Berger-Straße má na starosti nejen Sasko, ale i spolkové země Sasko-Anhaltsko a Durynsko.

* Má generální konzulát nějaké přesné statistiky „české zlodějny“?

Vycházíme z oficiálních statistických údajů saského ministerstva vnitra. V současné době víme zhruba o stovce občanů ČR, kteří jsou tady dlouhodobě zadrženi. A to je velký počet. Nejedná se jen o krádeže, ale i o drogové delikty, kterých v poslední době také přibývá. S Durynskem a Saskem-Anhaltskem takové problémy nemáme. Cesta sem je delší, a tak je větší pravděpodobnost, že pachatel bude při cestě domů dopaden. Sasko je však blízko a naše společná hranice je dlouhá, takže je ideálním cílem, jak já říkám, divokých nájezdníků. U krádeží aut je to jinak, jde nepochybně o mezinárodní organizované gangy, které vozy odcizují z velké části na objednávku.

* Pověst Čechů tedy v Sasku není nejlepší.

Pověst je dobrá. Naše vztahy se budovaly desítky let, lidé sem jezdili i za předchozího režimu. Jet do Drážďan bylo příjemné, existovaly vazby mezi podniky, což stále přetrvává. Musím se přiznat, že jsem byla sama překvapena intenzitou této spolupráce a kontaktů, které existují a fungují.

* České ministerstvo zahraničí šetří a zavírá jeden konzulát za druhým. V Drážďanech se před rokem zavřelo České centrum. Zvoní hrana i konzulátu?

Jsem hrdá na to, že potřebnost našeho konzulátu se prokázala. Důvody jsou jasně vyčíslitelné - na počtu konzulárních úkonů, akcí, exportu, importu. Tyto parametry dokázaly, že náš úřad je potřebný a že tu zůstáváme, i když od tohoto roku citelně personálně oslabeni. Ale je to silný politický signál vůči spolkovým zemím, pro něž je náš úřad příslušný, i pro hospodářství. Uvedu příklad - v roce 2009 byl export Česka do Saska pětkrát vyšší než náš export do Číny a jeden a půlkrát vyšší než do Ruska. Jsem spokojená, že tyto naše vztahy jsou na výborné úrovni. České firmy jsou vidět na veletrzích, míváme největší expozice. Důležité je si uvědomit, že takové výsledky přináší vytrvalá a systematická práce. Přestat tady pracovat s tím, že vše funguje výborně, by byla fatální chyba. A to nemluvím o českých nakupujících, díky nimž obchodníci hlavně v Drážďanech nepocítili krizi. Češi jim vykompenzovali propad saské poptávky.

* To je pravda, nákupy v Sasku jsou fenomén.

Podle studie místní hospodářské a průmyslové komory Češi nejezdí kupovat levné zboží, ale zaručenou kvalitu. Také když jdete do luxusních obchodů, jako je například Max Mara, je tam vždy česky mluvící prodavačka. Místní jsou si toho vědomi, a tak jsou zde i nápisy v češtině, aby Češi viděli, že se o ně někdo stará, jsou zde vítaní. To pak zase vyvolává zájem Čechů. Kdyby se nám konečně podařilo dokončit dálnici D8, tak by byl příliv českých návštěvníků ještě daleko vyšší. A Češi mají v Drážďanech báječnou pověst, protože Sasové vědí, že nejedeme jen na nákupy, ale i za kulturou, do muzeí. Tento trend je ze strany drážďanské radnice silně podporován.

* Kromě kriminality Sasy „ze židle zvedají“ české plány na stavbu jezu u Děčína. Jak tahle situace podle vás vypadá?

Sasku se tento český plán velmi nelíbí. Zdejší ministerstvo životního prostředí a zemědělství se jednoznačně staví proti, pokud nebude z české strany garantováno, že jejich námitky vůči dopadům stavby na životní prostředí nebudou brány v potaz. Podařilo se vyřešit problém s lhůtou na vypracování stanoviska, která byla podle saské strany velmi krátká, protože dostali podklady sice úplné, ale v češtině a jen část byla přeložena do němčiny. Prodloužení lhůty do konce února tohoto roku poskytlo dostatek prostoru, aby saské ministerstvo životního prostředí důkladně projekt prostudovalo. Jak vážně saská strana problém bere, dokazuje, že dokonce zazněla vyjádření, že pokud nebude mít Sasko možnost uplatnit své připomínky, zváží žalobu proti českému státu. To by bylo velmi nežádoucí.

* Pozvala si vás saská strana někdy kvůli problémům na „kobereček“?

Tak daleko to nikdy nedošlo a snad nikdy nedojde.

* Pracovala jste na českých velvyslanectvích v Itálii a Rakousku. Překvapilo vás něco v Sasku?

Proti zmíněným zemím mne pozitivně překvapila otevřenost ve vztazích, věcnost jednání. Tady se dbá méně na protokolární tanečky, pokud je problém, tak se pojmenuje a řeší.

* Ve které zemi se vám líbilo nejvíce?

To se dá těžko posuzovat. V Rakousku jsou hluboce zakořeněné předsudky vůči Čechům, v Itálii se musíte vyrovnat s relativitou termínů a určitou nutností improvizace. Drážďany pro mne byly vytouženou destinací, protože jsem původně historik a Drážďany jsou plné historie. A mnohdy stále živé. Třeba nedávné 66. výročí zničujícího bombardování Drážďan na konci války. Je tu mnoho lidí, pro které je to vzpomínka na oběti, solidarita i nutnost překonat stíny minulosti. A pak skupiny neonacistů a pravicových radikálů, kteří se pokoušejí z tohoto data vytěžit něco úplně jiného. Způsob, jak Sasko k řešení problémů přistupuje, je přímo ukázkový. Například Sasko neváhalo využít principu federalismu a přijalo svůj vlastní zákon o shromažďování, který kromě jiného určuje, kde se mohou konat demonstrace. Tam, kde došlo k nejmasovějšímu bombardování, tam pravicoví radikálové nesmí. To by i pro nás mohlo být vzorem.

* S jakými problémy se Češi na konzulát nejčastěji obracejí?

Na vedoucím úřadu jsou hlavně politická jednání, velmi aktivní je i úsek obchodní a ekonomický. Výkon vlastní konzulární činnosti příliš veselý není, protože se na nás obracejí ve vypjatých situacích osoby, které jsou ve výjimečné situaci a čekají profesionální a lidský přístup. Musíte být připraven na delikátní jednání, protože lidé jsou mnohdy ve stresu. Naše škála konzulárních úkonů je velká, od vydání pasu a náhradních cestovních dokladů přes matriční agendu (např. vydání rodného či oddacího listu), trestnou činnost občanů ČR na území států v kompetenci, repatriace zavlečených osob, pomoc českým občanům například při řešení zdravotních problémů účastníků nehody až po hledání ztracené osoby. Stávají se i tragické případy, jako jsou smrtelné nehody, lidé utonulí v Labi. Proto je zde stálá služba ve dne i v noci.

Sasko se zase bojí zločinců z Česka. Místní mají pocit, že krádeží i násilných činů, které spáchali Češi, v poslední době přibylo. „Krádeže vozů jsou velký problém. Podle novin je mají na svědomí organizované gangy z Polska a Čech,“ říkají manželé Fischerovi z Drážďan. „Zloději z Čech jsou agresivní, jsou to hlavně Romové. Když přijdou, mám opravdu strach,“ vypráví majitelka butiku v lázních Bad Schandau Petra Schönherrová, kterou naši zloději navštívili několikrát. Tato dvě vyjádření přesně ilustrují to, co se děje na saské straně hranice. Už v devadesátých letech v pohraničí řádili čeští zlodějíčci a slovo Čech bylo synonymem poberty a lumpa. Nyní strach Sasů opět roste,místní o zlodějích vědí a nálady živí i místní média. „Obavy jsou opravdu velké a Sasové se skutečně cítí být z naší strany ohrožováni. Nálada není ideální,“ říká generální konzulka v Drážďanech Jarmila Krejčíková.

O stavu se přesvědčila i redaktorka MF DNES. Jen dva z osmi lidí oslovených v lázeňských obcích za hranicí uvedli, že neslyšeli o násilnostech či krádežích páchaných Čechy. „Češi tady prostě kradou. Co k tomu víc říci?“ říká Viola Schrittová v poklidné vesničce Altstadt v Saském Švýcarsku.

Přesné statistiky krádeží páchaných našinci neexistují, ale že je situace vážná, potvrzuje jednání starostů a saské policie. Někteří představitelé samosprávy vážně uvažují o doporučení saského ministra vnitra Markuse Ulbiga postavit na lesní cesty vedoucí do Česka zátarasy. Zelená hranice by opět byla skutečnou hranicí. Představitelé německého ministerstva vnitra o organizovaných krádežích aut už dokonce jednali v Praze. „Nedokážeme si to moc dobře představit, protože dohoda o schengenské spolupráci uvádí, že členské státy Schengenu musí zajistit volný průjezd vnitřními státními hranicemi,“ řekl mluvčí ministerstva Vladimír Řepka. Jenže starostové v Sasku jsou pod tlakem. „Chceme spolupracovat s kolegy z Česka, ale místní nám pak říkají, že problém neřešíme,“ popisuje situaci Gebhard Moritz, starosta obce Rosenthal-Bielatal.

Že situace a nálada v příhraničních obcích kvůli našim zlodějům není dobrá, vědí i Češi žijící u hranic. „Pravda, oni Němci na Čechy také svádějí dost, ale jestli oni nemají také pravdu,“ říká majitel restaurace v Dolní Poustevně Josef Brodina. O krádežích v Sasku všichni vědí, hůř se to však přiznává. Běžně se dozvíte, že „za čáru“ gangy jezdí hlavně pro vozy Audi, Škoda a VW. Podle místních je v Dolní Poustevně sice klid, fenoménem poslední doby jsou však krádeže německých SPZ. „S těmi pak zloději jezdí tankovat, od pumpy ujedou a neplatí. To se stává často, a nejen Němcům. Nedávno jsem jel za autem a říkal si, že má podobnou značku. Až za chvilku mi došlo, že je moje. Ale ujeli mi,“ popisuje místní trable majitel pizzerie v Dolní Poustevně.

Zatímco ve vnitrozemí se lidé o saských zátazích na hranicích dozvědí maximálně z tisku, tady je poznali na vlastní kůži. „Mě kontrolovali několikrát, ale nikdy nebyli nepříjemní. Němečtí policisté jsou sice důslední, ale slušní. Jednou mě upozornili, že mi nesvítí světlo, ať si to opravím,“ říká Brodina. Nejdůkladnější razie byla podle něj u Neustadtu. Kontrolovaly se na autech VIN kódy, karoserie, díly, kufr, přihrádky. „Šlo to ale rychle. Opodál jsem viděl auto téměř rozebrané. Ale bylo německé,“ popisuje Brodina v restauraci, kde jsme v době obědů sami. Na přelomu tisíciletí tu přitom kolem poledne prodávali 120 obědů. Nyní je však na obou stranách hranice mrtvo. Němci ze Sebnitzu, protějšího města u Dolní Poustevny, odcházejí za prací. Kdysi tu žilo 13 tisíc obyvatel, dnes 8400. Zůstali hlavně starší a chudí, zavírá se jedna továrna za druhou. Prázdné domy pár metrů za hranicemi lze získat za pakatel.

Dnes už Němci ani nejezdí za levným zbožím do Čech. Koruna je silná, nákupy v Česku se jim nevyplatí. Zejména když sousedé ze Saska v místní směnárně za euro dostanou jen 22 korun. „Co by si tady také kupovali. Benzin mají levnější, potraviny také. Jezdí už jen pro ty hrozné pašované cigarety za 40 korun,“ popisuje restauratér. Jeden výhodný byznys se však objevil. „Někteří sociálně slabší Sasové doma berou podporu, ale tady levně bydlí,“ popisuje Brodina. (To je nesmysl, to nejde, Bundesagentur für Arbeit a Jobcenter mají adresy potřebných a sledují, zda se neodstěhovali jinam - pozn. red. CS-MAG).

(MFDNES)