Duben 2011

Německo má »procitnout«

Hans Heckel

Šéfredaktor polských novin s největším nákladem požaduje,aby Berlín převzal vedení v Evropě

Hans Heckel. I přes staré nepřátelství se v Polsku dívají na německou slabinu ve vedení na úrovni Evropské unie s obavami. Zdá se, že u všeho jde už jen o německé peníze, ale nějakou vizi pro Evropu už vysledovat nelze. To, že vztah Polska k Německu je „obtížný“, patří ke konstantám evropské politiky. K základnímu cítění východního souseda patří zneklidňující dojem, že se sám nachází takřka sevřen mezi Německem a Ruskem. K tomu se přidružuje hlodavý pocit, že nemůže jako velký evropský národ vyvíjet důležitost, která by Polsku měla vlastně příslušet.

Za těchto okolností se jeví jako mimořádně výjimečná zpráva skutečnost, že šéfredaktor největších polských novin od Německa požaduje, aby se konečně „probralo“ a aby v Evropě převzalo vedení. Grzegorz Jankowsky, šéf masového listu Fakt, si v příspěvku pro Die Welt hořce stěžuje na neperspektivnost evropské politiky, nedostačující kvalitu politického vedoucího personálu v hlavních městech Evropské unie a na chybějící jakékoliv politicko-strategické vize. Periodikum Fakt stejně jako Die Welt patří sice pod německý Springer-Verlag, ale z toho by neměly být činěny žádné uspěchané závěry. List sleduje polskou nacionální linii a obzvláště jeho vztah k zástupcům německých vyhnanců se dá nazvat vším možným, jenom ne smířlivým vztahem.

Jankowského nenechává na pokoji vážná obava z toho, že bez čilého a silného Německa by se celá Evropa mohla dostat na „kluzkou plochu“ a země by se mohly z mezinárodního hlediska „poklesnout úroveň politických partnerů druhé nebo třetí třídy“. „Pomalu ale jistě se rozpadává Evropská unie a to před očima nás všech“, varuje polský tvořitel veřejného mínění. Příčiny blížící se pohromy jsou podle Jankowského různorodé. Je tu v první řadě stále se rozšiřující trhlina mezi bohatými a chudými státy EU. Z „vynucení“ ze strany Německa a Francie se oba tábory od sebe stále více vzdalovaly. Šéfredaktor Faktu však z toho v žádném případě nevyvozuje obvyklé požadování „větší solidarity bohatých“ ve formě ještě více subvencí, ještě více miliard v podobě záchranných fondů a ještě více garancí pro „ty chudé“. Naopak: Jankowsky ostře pranýřuje bezplánovitou rozdavačnost Němců. „Němci nerozpoznávají nebo si nechtějí připustit, že jejich subvencováním Španělska, Portugalska, Irska, Polska, Česka nebo Řecka se vůbec ničeho nedosáhne. Exportují hotové peníze, aniž by za to očekávali nějakou protislužbu… Samozřejmě, že jsou všichni za tyto peníze vděční. Ale proč se proboha na tyto peníze neváže žádná politická myšlenka, žádná idea, žádný koncept pro Evropu?“

Co se týká „vděčnosti“, tak ta je v Německu vnímána už méně. Chybějící perspektivní koncept pro Evropu mezitím vytýkají vlastní vládě také němečtí pozorovatelé. Grzegorz Jankowsky vidí příčinu této bezcílnosti v „katastrofální kvalitě“ našich politických vedoucích vrstev: „Výsledkem je intelektuální bezmoc při vytváření dlouhodobých politických konceptů“, míní tento Polák. K tomu navíc prý brzdí „všudypřítomná politická korektnost“. Politikové v Londýně, Paříži nebo Berlíně prý myslí už jen na nejbližší volby. Jejich síla nestačí už ani na to, aby uvedli do praxe cíle vypracované už jejich předchůdci.

Ale zde by to čtenáře mohlo ovšem přimět i k tomu, aby se dožadoval trochu milosti pro dnešní vůdce Evropy. Jejich předchůdci, kteří jsou vychvalováni i Jankowským, jako například Helmut Kohl, položili základy pro mnoho dnešních problémů, viz například euro. Jejich politika se vyznačovala naivní představou, že vlastní dynamika evropské integrace vyřeší většinu problémů sama od sebe. Kromě toho přispěla nedůvěra oproti silnému Německu k tomu, že byla nahrazena německá marka jako dosavadní podstatný stabilizační faktor celkové evropské hospodářské konstrukce, aniž by byla po ruce alespoň obstojná náhrada se stejnou hodnotou. A tak jsou dnešní politikové prokleti k tomu, aby zápasili s fatálním rozporem, který vyvolali jejich „vizionářští“ předchůdci. Čína zaujme místo Evropy, jak předpovídá Jankowsky, také proto, že „pohodlní Němci, Britové a Francouzi právě zrovna tam přemístili většinu své produkce a technologie“. Zde šéfredaktor Faktu exaktně vystihuje také obavu mnoha Němců. Ti bezmocně přihlížejí tomu, jak Číňané jednoduše sbírají smetánku z plodů rozvoje celých desetiletí, který byl často subvencován penězi z německých daní.

Při identifikaci jedné další hrozby zůstává pak Jankowsky typickým Polákem: Oproti „gigantovi z Moskvy“ prý „osamocená Francie a Německo nemají žádnou šanci“. Gigant? Hospodářský, technologický, společenský stejně jako demografický vývoj Ruska tento pojem spíše odhalí jako poněkud přehnaný. Navíc když čínská vyzývavost by mohla Rusko postihnout ještě bezprostředněji než samotný zbytek Evropy. Stačil by jen zlomek čínského lidu, aby zaplavil celou Sibiř a aby ji, jakým způsobem už je pak jedno, připoutal k sobě. To by mohlo přibrzdit tendenci Kremlu otevírat na západě druhou frontu, jako například válkou o plyn“.

To, že si šéfredaktor polských novin s největším nákladem přeje německé vedení v Evropě, je – nedbaje takovýchto polských zvláštností – povzbuzující signál normalizace. Grzegorzovi Jankowskému by se ovšem bohužel mohla také vyplnit jeho vize: Berlín, beznadějně zůstávající viset v tahanici o „bezalternativní“ euro, nemá ani volný prostor, ani odvahu nebo fantazii k tomu, aby nabízející se úloze dal konkrétní podobu.

Deutschland soll »aufwachen«

Hans Heckel

Chefredakteur der auflagenstärksten polnischen Zeitung fordert, dass Berlin in Europa Führung übernimmt. Ohne Wirkung: Die Bereitschaft der deutschen Kanzlerin, bestimmten europäischen Partnern immerfort nachzugeben, sorgt in Warschau für Missfallen. Bild: photoshotTrotz alter Feindschaft wird die deutsche Führungsschwäche auf EU-Ebene in Polen mit Sorge betrachtet. Alles scheint nur noch um deutsches Geld zu gehen, Visionen für Europa seien nicht mehr erkennbar.

Dass das Verhältnis der Polen zu Deutschland „schwierig“ ist, gehört zu den Konstanten der europäischen Politik. Zum Grundgefühl des östlichen Nachbarn gehört der beunruhigende Eindruck, zwischen zwei Riesen, Deutschland und Russland, gleichsam eingeklemmt zu sein. Dazu gesellt sich das bohrende Empfinden, als große europäische Nation nicht das Gewicht zu entfalten, das Polen eigentlich zustünde.

Vor diesem Hintergrund ist es eine Nachricht von einigem Rang, wenn der Chefredakteur der größten polnischen Zeitung von Deutschland fordert, es möge endlich „aufwachen“, um in Europa die Führung zu übernehmen. Grzegorz Jankowsky, Chef des Massenblattes „Fakt“, beklagt sich in einem Beitrag für die „Welt“ bitter über die Perspektivlosigkeit der europäischen Politik, die mangelnde Qualität des politischen Führungspersonals in den EU-Hauptstädten und das Fehlen jedweder politisch-strategischer Vision.

Zwar gehört „Fakt“ wie die „Welt“ zum deutschen Springer-Verlag. Doch daraus sollten keine voreiligen Schlüsse gezogen werden. Das Blatt verfolgt eine polnisch-nationale Linie und pflegt insbesondere zu den Vertretern der deutschen Heimatvertriebenen ein alles andere als konziliantes Verhältnis.

Jankowsky jedoch treibt die ernste Sorge um, dass ohne ein waches und starkes Deutschland ganz Europa auf die „Rutschbahn“ gerate und seine Länder international zu „zweit- oder drittklassigen politischen Partnern herabgesetzt werden“. „Langsam, aber sicher zerbricht die Europäischen Union – und dies vor unser aller Augen“, warnt der polnische Meinungsbildner.

Die Ursachen für das heraufdämmernde Desaster sind laut Jankowsky vielfältig. Da sei zunächst der breiter werdende Riss zwischen reichen und armen EU-Staaten. Von Deutschland und Frankreich „erzwungen“, drifteten beide Lager immer weiter auseinander. Allerdings leitet der „Fakt“-Chef daraus keineswegs die üblichen Forderungen nach „mehr Solidarität“ der „Reichen“ in Form von noch mehr Subventionen, noch mehr Rettungsschirm-Milliarden und noch mehr Garantien für die „Armen“ ab. Im Gegenteil: Streng geißelt Jankowsky die planlose Freigiebigkeit der Deutschen: „Die Deutschen erkennen nicht – oder wollen nicht wahrhaben –, dass ihre Subventionierung von Spanien, Portugal, Irland, Polen, Tschechien oder Griechenland überhaupt nichts bewirkt. Sie exportieren bares Geld, ohne eine Gegenleistung dafür zu erwarten ... Natürlich sind alle sehr dankbar für dieses Geld. Aber warum, zum Teufel, folgt diesem Geld kein politischer Gedanke, keine Idee, kein Konzept für Europa?“

Was die „Dankbarkeit“ angeht, so wird die in Deutschland weniger wahrgenommen. Das Fehlen eines zukunftsträchtigen Konzepts für Europa bemängeln indes auch deutsche Beobachter bei ihrer eigenen Regierung.

Grzegorz Jankowsky sieht die Ursache für diese Ziellosigkeit in der „katastrophalen Qualität“ unserer politischen Führungsschichten: „Ergebnis ist die intellektuelle Ohnmacht bei der Schaffung langfristiger politischer Konzepte“, so der Pole. Dazu bremse die „allgegenwärtige politische Korrektheit“. Die Politiker in London, Paris oder Berlin dächten nur noch an die nächsten Wahlen. Ihre Kraft reiche nicht einmal mehr dazu, die bereits von ihren Vorgängern ausgearbeiteten Ziele umzusetzen.

Hier allerdings möchte der Leser fast um etwas Gnade bitten für die heutigen Führer Europas: Ihre auch von Jankowsky gepriesenen Vorgänger wie Helmut Kohl haben, siehe Euro, die Wurzeln vieler heutiger Probleme gelegt. Ihre Politik war von dem Wunschdenken geprägt, dass die Eigendynamik der europäischen Integration die meisten Probleme von selbst lösen würde.

Zudem trieb der Argwohn gegenüber einem starken Deutschland dazu, mit der D-Mark einen wesentlichen Stabilitätsanker des gesamten europäischen Wirtschaftsgefüges einzuholen, ohne einen auch nur halbwegs gleichwertigen Ersatz zur Hand zu haben. So sind heutige Politiker dazu verdammt, gegen eine fatale Drift anzukämpfen, die ihre „visionären“ Vorgänger ausgelöst haben.

China werde Europas Platz einnehmen, so prophezeit Jankow-sky, auch, weil die „bequemen Deutschen, Briten und Franzosen eben dorthin die Mehrheit ihrer Produktion und Technologie ausgelagert haben“. Hier trifft der „Fakt“-Chef eine Sorge auch vieler Deutscher exakt. Machtlos blicken sie darauf, wie die Chinesen die Früchte jahrzehntelanger Entwicklungen, oft mit viel deutschem Steuergeld subventioniert, einfach abschöpfen.

Beim Ausmachen einer weiteren Bedrohung ist Jankowsky dann wieder ganz und gar Pole: Gegenüber dem „Giganten aus Moskau“ hätten das „vereinsamte Frankreich und Deutschland ... keine Chance“. Gigant? Die wirtschaftliche, technologische, gesellschaftliche wie auch demographische Entwicklung Russlands lassen den Begriff ein wenig übertrieben erscheinen.

Zumal die chinesische Herausforderung Russland noch unmittelbarer treffen könnte als den Rest Europas: Ein Bruchteil des chinesischen Volkes würde ausreichen, um ganz Sibirien zu überschwemmen und, auf welche Weise auch immer, nach und nach an sich zu reißen. Das dürfte die Neigung des Kreml, im Westen eine zweite Front aufzumachen, etwa durch einen „Gaskrieg“ mit Deutschland, in Grenzen halten.

Dass sich der Chef der auflagenstärksten polnischen Zeitung mehr deutsche Führung in Europa wünscht, ist – ungeachtet solcher polnischer Besonderheiten – ein ermutigendes Signal der Normalisierung. Grzegorz Jankowsky dürfte jedoch leider Recht behalten: Rettungslos verhakt im Gezerre um den angeblich „alternativlosen“ Euro hat Berlin weder die Luft noch den Mut oder die Phantasie, die ihm angediente Rolle auszufüllen.

(www.ostpreussen.de/zeitung)