Duben 2011

Důchodová reforma doby kožené

Jan Mládek

Existuje spojitost mezi českou důchodovou reformou a privatizačními fondy Viktora Koženého? Bezpochyby ano, a hodně velká. Jenom hlupák, který se nepoučí z vlastních chyb za ně musí platit dvakrát. Nicméně začněme z pozitivní stránky. Díky Viktoru Koženému má u nás důchodová reforma 16 let zpoždění oproti Maďarsku (kde se už mezitím fondy začaly znárodňovat). Viktor nás svými kousky natolik imunizoval před planým investičním nadšením, že už roku 2000 Světová banka přestala tlačit na Česko, aby zavedlo kapitálové důchodové fondy. Pochopila, že v zemi, která zažila masové okrádání akcionářů investičních privatizačních fondů, občané odmítnou dávat peníze do podobného vehiklu. Světová banka změnila názor a rozhodně nám nevnucuje model Bezděkovy komise, která je mimochodem složena hlavně z manažerů penzijních fondů (verze pozdního koženého věku).

Pokud Nečasova vláda spustí své důchodové pokusy na lidech, nové důchodové fondy nemusejí být tak brutálně rozkradeny, jako fondy privatizační. Dědictví kuponové privatizace však povede k tomu, že do sektoru bude puštěno pět nebo šest hráčů a ti budou systém vysávat prostřednictvím vysokých poplatků na správu a náklady na získání klientů. Pro takové tvrzení netřeba být prorokem. Stávající penzijní fondy plně spotřebují sumu, která odpovídá přidělovanému státnímu příspěvku - a ten je nejvyšší mezi státy OECD. Klientům však vydělávají žebrácká 0,3 % ročně (průměr za deset let). Ministrům bych proto jednoduše poradil, aby nasedli do autobusu a vyrazili na školní výlet do Bratislavy. Večer si s kolegy zazpívají a ráno to dospí na cestě do Budapešti. Druhý den za tmy mohou být doma a za ty dva dny se toho dozvědí dost, aby se celé generace Čechů zbavily bezesných nocí. Poslechnou si, proč jsou Slováci a Maďaři z prošlého reformního projektu Světové banky zoufalí.

Jistě, mohla to být větší katastrofa. Důchodový opt-out, který se chystá vláda protlačit, vyvede do soukromých fondů jen třetinu příspěvků zaměstnanců na sociální pojištění. A nebude to povinné, ale jen dobrovolné. Až vás tam však mediální masáž nažene, zjistíte, že je to past. Smí se jen tam, nikoliv ven. Ke katastrofě přispěje i zvýšená DPH, která ovšem spíš souvisí s děsivým stavem rozpočtu. Důchodový systém reformovat potřebujeme. Nejen detaily průběžného financování, ale také zdroje. Invalidní a vdovské důchody - ale i náhradní doby - se nedají financovat jen z příspěvků nebohých zaměstnanců. Proto je v Česku tak vysoké zdanění práce! Je jasné, že hlavním zdrojem pro takovou reformu jsou progresivní daně z příjmů, majetkové daně, možná i nějaké to lehké zvýšení spotřební daně z alkoholu. To je něco jiného než asociální solidarita chudých s bohatými v podobě sjednocení DPH na 20 procentech, které zatíží nejchudších domácností o další tři procenta životních nákladů.

Důchodoví reformátoři by si měli raději zamést před vlastním prahem a vyřešit problémy dobrovolného důchodového připojištění se státním příspěvkem. V těchto fondech stále není oddělen majetek klientů a majitele fondu a obvykle nejde ani o skutečné důchody, ale jen jednorázový příspěvek na důchod. Lze také uvažovat o větší zásluhovosti českých důchodů třeba formou individuálních účtů (NDC), jak na tom pracovala už Špidlova vláda. Vláda Petra Nečase ale nabízí jen oprášení rodinného stříbra "kožené doby".

(HN.IHNED.CZ)