Duben 2011

Tábor je náš program

Bohumil Řeřicha

Vždy, když se vracím z ciziny, si říkám, kdeže se bere v naší společnosti onen macešský vztah k veřejnému majetku a nejen k němu? Kde se vzalo to zlodějství, korupce, klientelismus, odmítání všeho cizího, odmítání spojené Evropy? Je to pouze důsledkem jednoho jediné, všude uváděné příčiny - 40 let panství komunismu? I když mám pro to nepříliš silné důkazy, nemyslím si to. V českých zemích se nikdy neujal středověký ideál rytířství a zemského vlastenectví, nedošlo symbióze vlastnictví a svobody. Již Dalimilova kronika, která vznikla v době Jana Lucemburského, který nedokázal sjednotit tehdejší národ, byla potvrzením toho, co za Kara IV. ještě stále dřímalo - antipatie vůči všemu cizáckému. Kutnohorský dekret byl ztělesněním téhož a počátkem úpadku pražské univerzity. Přišly husitské války. Husitství, původně pouze náboženská záležitost byla později mylně vykládáno jako hnutí protiněmecké (protože křížové výpravy pronikaly do českého prostoru z dnešního Rakouska nebo Německa), jako první pokus o nastolení české demokracie, nebo také o první prototyp komunistické společnosti.

Podle Erika-Keuhnelta-Leddihna byl tak položen základ kolektivního nacionalistického fanatismu, který v devatenáctém a dvacátém století zruinoval celou střední Evropu a stal se i základem levicových hnutí. Jungmann napsal: „Předpojatost Husova učení pomátla Čechům rozumy tak, vešedše v roztržky o náboženství, sebe vespolek a vlast dlouhým časem hubili. Jako hladoví vlci na sebe vespolek udeřivše, plenili a hubili se ohněm a mečem. Vůdcové jejich byli nejvíce bohomluvci takoví, kteří celý lid potřeštili… Čechové té doby byli k hrůze všem národům, ale pro své novoty v náboženství spolu v ošklivosti takové, že je vůbec za nejhorší národ na celém světě dlouhý čas měli“. Podle Karla Groulíka byl program táboritů programem nihilismu, stejně jako komunismus. Kališník Jan z Příbramě shrnuje: „Kněžstva jsú veliké množství zamordovali, spálili a zahubili… kostely užitečné obecně kazili a pálili… kláštery vypalovali, domy a dvory panské téměř všude jsú spálili… školy téměř všude bořili a pálili, všecky knihy, jež jsú nejdražší klenot české země, kazili a prodávali… v kostelích koně a dobytek stavěli, oltáře téměř všude ztroskotali a kazili a svátost z nich vymítali… koně mešním rouchem odívali, hroby svatých otvírali, archy vybíjeli a tělo Boží na zem vysypávali a pošlapávali, svaté obrázky v blátě a záchody pometali“. Odhaduje se, že za husitských bouří a válek byla zahubena třetina obyvatelstva českých zemí, přičemž v bitvách zahynul jen malý počet lidí, většina byla vyvražděna. Celkem bylo zničeno v Čechách na 170 klášterů a několik set kostelů. Husitská éra byla nesurovější, nejničivější, nejkrvavější a nejhroznější dobou našich dějin, ničící podstatu evropské kultury.

Za Rakousko-Uherska se Češi neztotožnili s monarchií jako se svým státem a jejich „odpor k vrchnosti“ jim umožňoval poškozovat tento stát kradením. Kradlo se z obecního, státního, ale okrást souseda nebylo přijatelné. I za 1. republiky se kradlo, což dokládá i text písničky: „Nade Hradem, pode Hradem, kradu, kradeš, krade, kradem, na to je republika od tatíčka Masaryka.“ Své sehrála i pozemková reforma, kdy byly konfiskovány šlechtické a německé statky. Známá jsou i předválečné lobbies - koňská, cukrovarnická, lihová, betonářská - a s nimi spojené aféry. Po konci 2. světové války bylo znárodněno, tedy majitelům ukradeno kdeco, po tzv. odsunu byl zkonfiskován a rozkraden ohromný majetek vyhnaných sudetských Němců. Po roce 1948 byl zlikvidován i majetek živnostníků, sedláků i malých zemědělců. A opět se kradlo ve velkém, v továrních, v zemědělství, na stavbách. Autor velmi dobře ví, jak se v zemědělství kradlo i seno, sláma, hnůj, šrot, granule, olej, nafta, šrouby, hřebíky. Až po mnoha letech po listopadu 1989 se pisatel dověděl, jakým způsobem členové KSČ kradli v noci ze stájí prasata. „Kdo nekrade ani hodinu, okrádá svoji rodinu.“ K tomu uplácení při získání výhody při nákupu nedostatkového zboží, podpultový prodej známým, stavění si vlastních domů z materiálu pro stavbu metra a dálnic. To nebyli jen „ti nahoře“ nebo „ti druzí“, jak má obvykle pohotovou odpověď čecháček-„já nic já muzikant“. Zasažena byla naprosto převážná část společnosti. Dnes, po více než dvaceti letech se česká společnost rozčiluje a klade si otázku, jak je to možné?

Korupci a sklon ke kradení a podvodům obecně nezmění žádná vláda, nestačí jen vyměnit politický a hospodářský systém, musí se změnit v prvé řadě kulturní a duchovní hodnoty společnosti. Jinak v nás zůstane Masarykovo „Tábor je náš program,“ které přineslo „vládu horší části lidu k jejímu vlastnímu prospěchu“ bez dostupnosti práva, bez jakékoliv spoluzodpovědnosti za společnost, ve které člověk žije.

Zdroje: Emanuel Rádl: Válka Čechů s Němci

Karel Groulík: České bloudění 20. stoletím

Erik von Keuhnelt-Leddihn: Levicové smýšlení