Duben 2011

Odcházení podle Krejčíka

Jaroslav Spurný

Co odhalila výpověď generála před poslanci. Bývalému šéfovi Vojenského zpravodajství generálu Miroslavu Krejčíkovi se podařilo, co si předsevzal. Nejde ani tak o výzvu poslanců bezpečnostního výboru, aby bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová odešla ze všech funkcí kvůli svému podílu na vynuceném odchodu generála před čtyřmi lety. Jde o to, že generál Krejčík dokázal přinutit poslance, aby přemýšleli o klíčovém problému boje proti korupci a organizovanému zločinu. Tím je totiž fakt, že pokud se v českých bezpečnostních institucích najde odvážný člověk, který sáhne na úplatkářské praktiky státních úředníků, nebo dokonce politiků, znamená to pro tohoto odvážlivce konec kariéry. Generál Krejčík minulý týden svou výpovědí před poslanci a pokusem o očistu svého jména nepřímo vzkázal politikům, aby se v budoucnu podobných praktik vyvarovali.

Zcela jistě se nedalo čekat, že prezentace generála Krejčíka přinese nějaké zásadní zprávy o korupčních armádních zakázkách, neboť tento muž opustil vedení Vojenského zpravodajství před čtyřmi lety. To bylo v době, kdy dnes ostře sledované aféry ministerstva obrany a zejména bývalého ministra Martina Bartáka ještě neměly takový náboj. Generál Krejčík odešel rok před tím, než si – aspoň podle výpovědi vysokého diplomata USA Williama Cabanisse – Barták řekl ve Washingtonu o úplatek za nekomplikování dodávek automobilů Tatra české armádě. Tři roky před tím, než vypluly podrobnosti okolo nákupu obrněnců Pandur, a ještě delší dobu před tím, než byly zveřejněny informace o podezřelém a předraženém nákupu letounů CASA.

Jaké tedy byly klíčové akce Vojenského zpravodajství za doby Krejčíkova šéfování? Proč bylo Krejčíkovo vystoupení očekáváno s takovým napětím? Především zbavil v půli minulé dekády svou tajnou službu desítek lidí, kteří byli agenty nebo přímo kmenovými zaměstnanci totalitní StB či komunistických vojenských tajných služeb. Tajnou službu plnou tak rizikových zpravodajců nepovažovaly spřátelené země za důvěryhodnou pro příjem řady citlivých informací. To je ovšem známá historie a generál k ní dnes nemohl dodat nic nového. Krejčíkovi lidé dokázali také jako první rozklíčovat nevídaně korupční systém zadávání zakázek při opravách či údržbě vojenských objektů. Ale ani v tomto ohledu nemohl generál přijít s žádnými převratnými novinkami, zejména poté, co protikorupční policie předala před třemi týdny návrh na obžalobu padesátce lidí (čtvrtinu z nich tvořili zaměstnanci ministerstva obrany), kteří na rozkrádání těchto zakázek spolupracovali. A zřejmě velmi málo novinek mohl Miroslav Krejčík sdělit o vyšetřování korupce okolo nákupu nákladních vozů Tatra, obrněnců Pandur nebo letounů CASA, jak už bylo řečeno, to nejdůležitější se odehrálo až po jeho odchodu. Bylo by chybou a nepochopením věci čekat od generála tajemná odhalení, jež budou ještě tajemněji předávat poslanci z utajeného jednání veřejnosti. Generál Krejčík chtěl hlavně vypovídat o okolnostech svého vynuceného odchodu z vedení služby. V tomto případě je jeho výpověď klíčová a podle informací Respektu i velmi adresná. A taky potřebná – Krejčík je chodící ilustrací tuzemských korupčních poměrů. Je důkazem praxe, že pokud se najde člověk, který vede bezpečnostní instituci k potírání korupce, je vcelku nemilosrdně zlikvidován.

Mimochodem, pokud Krejčík vedl svou výpověď v duchu, který si předsevzal, určitě naslouchající poslance nepotěšil. Třeba František Bublan, šéf bezpečnostního výboru, před nímž generál vypovídal, byl šéfem výboru i v době, kdy musel Krejčík opustit funkci. Žádné protesty jsme od něj v roce 2007 neslyšeli, stejně jako od matadora výboru a vlivného člena ODS Jana Vidíma. Generál Krejčík se před vystoupením netajil, že má důkazy o manipulaci důvodů jeho odchodu. Klíčem byla velmi pochybná analýza Krejčíkova podřízeného generála Pavla Adama, kterou – aspoň podle Krejčíka – vypracoval na přání či přímý popud tehdejší ministryně obrany Vlasty Parkanové a jejího prvního náměstka Martina Bartáka. Barták pak podle zákulisních informací prosadil Krejčíkovo odvolání u premiéra Mirka Topolánka. Nemohl by to však udělat, kdyby operaci nestvrdila Vlasta Parkanová. Skutečným důvodem generálova nuceného odchodu byly úspěchy Vojenského zpravodajství při odhalování korupce, očistě služby a Krejčíkova iniciativa, aby u Vojenské policie vznikla jednotka vyšetřovatelů, která bude úplatkářství vyšetřovat (po odchodu Krejčíka byla jednotka zrušena ministrem Bartákem).

Tedy fakt, že František Bublan vyzývá Vlastu Parkanovou k odchodu, je pouhé politikum a výzvu nelze brát příliš vážně, protože nesměřuje k podstatě problému, ale je útokem na politického protivníka. Což je další problém, s nímž Krejčík nic nenadělá, ale který může debata o jeho případu vyřešit. Politici totiž používají jakýkoli pokus o potírání korupce jako záminku k politickým půtkám, osočení konkurenta a prosazení vlastních zájmů. Pokoušejí se o to i v případě generála Krejčíka. Poslanci, ale i exekutiva by měli na základě výpovědi generála Krejčíka přemýšlet, jaké obranné mechanismy vymyslí, aby k dalším podobným vynuceným odchodům nedocházelo. Mimochodem, podobně jako generál Krejčík skončil před čtrnácti dny šéf protikorupční policie Libor Vrba. Posty šéfů významných bezpečnostních institucí nesmějí být do budoucna nástrojem politické moci, ale pozicí, z níž se skutečně bojuje s korupcí. Politici pro to dnes nic nedělají, ale případ generála Krejčíka by mohl debatu o tomto klíčovém problému aspoň odstartovat.

(Respekt, www.respekt.cz)