Duben 2011

Pod praporem korupce

Jan Urban

Kromě vlajek, standart a fanglí označuje slovo prapor i nejdůležitější část ptačího pera. Hlavní význam praporu (lat. vexillum) spočívá v krytí, přikrývání a ochraně všeho, co je pod ním. Primátor Svoboda proto nemohl pro svoji nově ustavovanou Pražskou protikorupční radu zvolit příhodnější zkratku než právě Prapor. Jiné srovnání: podobná role je v cirkuse svěřena klaunům. Křiklavými obleky, červenými nosy a hlasitým pokřikováním upoutají na chvíli pozornost diváků, kteří si ani nestačí všimnout, kdy a jak tenťáci předělají scénu, odkud mnohé zmizí, aby se něco jiného zase přineslo. Představení může pokračovat.

S chutí pana primátora nechat se kontrolovat se to má tak - od samotného počátku svého vládnutí zablokoval činnost kontrolního výboru zastupitelstva – standardního nástroje zákonného dohledu nad případnou korupcí na radnici. Z jeho rozhodnutí byla výrazně oslabena i práce kontrolního odboru magistrátu. Oba zákonem popsané a požadované nástroje, kterými by bylo možné dohlížet a tlačit na transparentnost jednání či zadávat skutečně nezávislé audity, Svobodova koalice úmyslně paralyzovala. Pod vedením těch, koho by měly kontrolovat, je má nyní nahradit podivná skupina poradců, která bude vymýšlet dávno vymyšlená opatření – zbytečně utrácet čas a poskytovat krytí minulých i současných kostlivců, kteří by mohli vypadnout z magistrátních skříní. První princip velkokoaliční kontroly tedy zní tak, že nejlépe se zkontroluje kontrolovaný sám - a zvláště když si k tomu ještě najme mediálně známé poradce.

Podobnou komisi k vytvoření protikorupční strategie už kdysi vytvořil bývalý primátor Pavel Bém – a z pohádek o křišťálově čistých čtyřech letech jeho vlády tiché koalice ODS a ČSSD na pražské radnici se teprve nyní dozvídáme hororové historky o desetimiliardovém zdražení tunelu Blanka, dvoumiliardovém dluhu jenom na dopravních stavbách či přípravě pětadvacetimiliardového dobrodružství čistírny odpadních vod. Kdopak si dnes vzpomene na Bémovy halasné sliby vzniku úřadu městského protikorupčního ombudsmana?

Jména některých z navržených poradců navíc důvěru vzbuzují jenom stěží. Mnoho odsudků již bylo napsáno o pomoci Tomáše Sokola pražskému Dopravnímu podniku či poněkud nestandardním postupům českých rozhodčích spolků. Méně pozornosti se však věnuje jeho poradenské aktivitě ve prospěch státu. Sluší se složiti profesionální poklonu, protože jenom málokdo umí interpretovat zákon ve prospěch svého klienta tak široce – a navíc s přidanou hodnotou zábavné medializace – jako právě Tomáš Sokol. Jenže hranice zákona je přesně to, oč tu běží. Jako ministr vnitra se už v roce 1992 osobně podílel na přípravě zásahu policie proti společnosti Conneco – a to bylo a je v rozporu se zákonem. V roce 2007 zveřejněný archívní dokument (dopis „náčelníku Policie České republiky Plk. JUDr. Františku Zelenickému“ ze 13.února 1992) hovoří jasně: „po opakovaném jednání se sekretariátem ministra JUDr.Tomáše Sokola i s panem ministrem osobně...“ Policie pak, kromě jiného, zabaví kompletní účetnictví firmy, které nikdy nevrátí. Jde o samotný počátek dnes už notorické kauzy Diag Human, ve které se Tomáš Sokol na žádost Jiřího Paroubka v roce 2005 stal právním poradcem státu. Nemůže v tomto případě vzniknout obava, že advokát se bude snažit zahladit stopy vlastního předchozího pochybení, kdy působil v jiné funkci?

Od roku 2005 se ve sporu objevily zfalšované statistiky ministerstva zdravotnictví, neodborné „posudky“ přátel státních aktiv za bratru dva miliony, které nebylo možné použít pro jejich ostudnou nekvalitnost, a nakonec čtvrtý rozhodčí nález, opět potvrzující, že stát způsobil škodu a musí ji nahradit. Ale ten přece nemůže platit, protože pro stát zákony asi neplatí. Protože kdyby platily, někdo konkrétní by pak třeba musel nést zodpovědnost za zbytečně naběhnuté miliardy úroků. A tak se už více než dva roky zkoušejí všechny protiprávní anebo alespoň hodně nevkusné finty – úmyslná podání nepříslušným soudům, kde, jistě úplnou náhodou, případ dostane k vyřízení soudkyně - bývalá poslankyně Hana Šedivá, přistižená ve stejné kauze před pár lety při protiprávním jednání a falšování důkazů. Najednou se objeví tajemné offshorové společnosti s neznámými vlastníky, které chtějí ze sporu vytunelovat dvě tři miliardy - a Tomáš Sokol, s humorem sobě vlastním, v televizi tvrdí, že je to v pořádku a že nikomu nic není do toho, kdo že je vlastníkem. Máme přece právní stát. A pak Reportéři ČT zjistí, že jedna z těchto firem byla založena přesně stejným způsobem a stejnými prostředníky jako společnosti Tomáše Pitra na stejné adrese v Karibiku.

A když náhodou hrozí, že soudce Nejvyššího soudu bude rozhodovat ne podle přání ministerstva, ale podle zákona, tak ho zástupce státu pro jistotu těsně před vyhlášením rozsudku obviní z podjatosti. A aby to příště klaplo na sto procent, pokusí se mezitím právní zástupci státu všechno zablokovat až do doby, než se spolupracujícím soudcům podaří dosadit do tříčlenného rozhodčího senátu výhradně svoje lidi, kteří už tu prohranou věc „nezávisle“ a „přesně podle zákona a nejlepšího svědomí“ rozhodnou jinak.

A tak je potřeba na místa nezávislých rozhodců nepříslušným soudům navrhovat jenom ty nejspolehlivější soudruhy. „V osobě pana Doc. Ing. Jiřího Schwarze... spatřuje navrhovatel předpoklady pro nezávislé a nestranné rozhodování ve smyslu...“ Lidé hovořící jménem České republiky k tomu přiloží ještě jeho čestné prohlášení podepsané 6. května 2010: „Prohlašuji, že nejsem v konfliktu zájmu s předmětem rozhodčího sporu Diag Human versus Česká republika a nejsem podjatý a jsem nestranný co do předmětu a účastníků řízení.“ Jiří Schwarz jen zapomněl, že sedí v orgánech nadace založené lidmi ze stejné offshorové společnosti, která si dělá, formálně na úkor státu, nárok na ony dvě tři miliardy. Je to jako kdybyste se soudili se sousedem o pozemek a za soudce si zvolili právě toho souseda. Spolu s ním v orgánech oné vítkovické nadace zasedá, jistě opět úplnou náhodou, advokátka obou těch tajemných společností. Jiří Schwarz, světe div se, je také mezi členy Praporu a bude primátoru Svobodovi radit, jak na korupci.

A tak budou po Praze pobíhat klauni s praporem a publikum se bude smát a tleskat. Co bude za scénou a jestli platí zákon pro všechny stejně, je jedno.

(Blog.aktualne.cz)