Duben 2011

Kdo za to může?

Petr Vavrouška

Už v okamžiku startu prezidentského letadla byly podmínky ve Smolensku zlé. Polský vyšetřovatel následné katastrofy Edmund Klich tvrdí, že je to první kostka domina, která nakonec vedla k tragédii. Přestože atmosféra v Polsku je zjitřená proti Rusům, tvrdí, že více chyb vedoucích k tragédii se stalo na polské straně. „Pro mne je nejdůležitější pravda, ne politika“, říká.

„Za pád polského vládního letounu vloni u Smolenska mohou především piloti. Ignorovali to, že na letišti je špatné počasí. Podmínky k přistání byly nulové. Hlavní pilot byl pod tlakem velitele vzdušných sil, který byl v kabině. Kontroloři na věži letiště ani jeho stav nebyli příčinou neštěstí." Zhruba takové jsou závěry ruského Mezistátního leteckého výboru (MAK), jenž vyšetřoval příčiny nehody polského speciálu. Zemřel v něm prezident Lech Kaczyński a dalších 95 osob. Varšavu zpráva ruských expertů pobouřila. Polská strana tvrdí, že spoluvinní za tragédii jsou také ruští dispečeři letiště ve Smolensku. Poláci chtějí, aby Moskva jejich námitky zohlednila. Pokud ne, budou se bránit na mezinárodní scéně. A jaká je pravda? Nejvíc o ní ví Edmund Klich. Šéf polské státní komise pro vyšetřování leteckých nehod. Jediný Polák, jenž měl přístup k vyšetřování ruských kolegů z MAK. Na společnou práci s nimi asi nikdy nezapomene. A teprve teď může o detailech z vyšetřování mluvit.

Loni desátého dubna se zřítil polský vládní speciál. Co vás okamžitě napadlo, když jste se o tom dozvěděl?

Že jde o opakování tragédie s vojenskou casou. (V lednu 2008 se na severozápadě Polska zřítilo při přistávacím manévru vojenské letadlo typu CASA. Zahynulo všech 20 osob na palubě - pozn. red.) Věděl jsem, že z této tragédie jsme se nepoučili. Nedodržovaly se bezpečnostní předpisy. Změny, které jsme po tragédii navrhovali, se nepřevedly do praxe. Šlo především o to, jak by měla spolupracovat posádka. Jak by se měli vybírat a školit piloti. Jak by měli být imunní vůči stresu a riziku. Nakonec se ukázalo, že má prvotní intuice v případě smolenské katastrofy byla bohužel správná.

Hned jste věděl, že katastrofu ve Smolensku budete vyšetřovat?

Ne. Ale hned mi bylo jasné, co vážného se stalo, a okamžitě jsem odjel do Varšavy. Jsem šéfem státní komise pro vyšetřování leteckých nehod a myslel jsem, že budu potřebný. Vzápětí mě oslovil můj nadřízený ministr a zavolal mi také kolega z ruského Mezistátního leteckého výboru. Polsko mě pak nominovalo jako svého zástupce.

Bylo vám jasné, jak komplikované vyšetřování to bude v kontextu polské politiky? Zemřel přece prezident, bratr šéfa opozice.

O politice jsem tolik nepřemýšlel. Ale věděl jsem, že to bude velmi citlivá kauza. Právě kvůli tomu, že zemřel prezidentský pár a další desítky vysoce postavených osob polského politického a veřejného života. A taky mi bylo jasné, že lépe by se spolupracovalo s Francouzi nebo Angličany než s ruskými experty. Ne proto, že bych jim nedůvěřoval, ale proto, že v polském národě jsou předsudky vůči Rusům. A to se potvrdilo.

Bylo těžké zůstat objektivní při vyšetřování a nepodlehnout emocím?

Hned na začátku jsem všem řekl, že pro mne je nejdůležitější pravda a objektivní přístup. A každou svou větu mohu podepsat. Říkal jsem jen pravdu. Někdy pro Poláky velmi bolestnou a hořkou.

Cítil jste ze strany politiků tlak, aby závěry vašeho vyšetřování vyzněly lépe pro polskou stranu?

Ne. Ale ze začátku jsem cítil mírný nátlak ze strany lidí, kteří šéfují letectví. Věděli, že se dopustili při přípravě letu chyb. Možná chtěli, aby větší díl zodpovědnosti skutečně padl na ruskou stranu. To ale bylo samozřejmě vyloučené.

Je pár hodin po pádu letadla. Co jako první musí expert na letecké nehody na místě udělat?

Najít černé skříňky. V případě polského letadla to nebyl problém. Našly se okamžitě a Rusové rozhodli, že skříňky se odvezou do Moskvy, kde budou analyzovány. U toho ale byli dva polští experti.

Vrak letadla zůstal zcela nepřikrytý několik měsíců na ploše. Mohlo to ovlivnit vyšetřování?

Víte, několikrát jsem na to upozorňoval, ale Rusové se k tomu postavili svým způsobem. Zarazilo mě už to, jak převáželi trosky letadla, některé dokonce ničili. Nebylo to zrovna s úctou vzhledem k tomu, jak emotivní záležitost to pro Poláky byla. Ale na samotné vyšetřování to nemělo žádný vliv. To u nás v Polsku se z toho stal mýtus, že vrak letadla je jediným a největším důkazem celé katastrofy. To není pravda. Pokud mate v dobrém stavu černé skříňky, tak vám to stačí. Z vraku už toho moc nepoznáte. Samozřejmě pokud nejde o technickou závadu nebo o výbuch na palubě.

Jak jste vnímal všechny ty spekulativní teorie o ruském atentátu, umělé mlze, laseru, který údajně oslňoval piloty, a podobně?

Samozřejmě že na začátku vyšetřování musíte vzít do úvahy všechny možné i nemožné teorie o příčinách katastrofy. Vyloučit jen tak nic nesmíte. Já osobně jsem samozřejmě ničemu takovému nevěřil, ale moje pocity nejsou důležité. V okamžiku, kdy jsem měl údaje z černých skříněk a přepisy rozhovorů z pilotní kabiny, bylo mi jasné, že atentát a podobné spekulativní úvahy se dají vyloučit.

Proč se ale podle vás v Polsku i nadále najdou politici, kteří takovým teoriím věří?

Někteří si prostě usmysleli, že to byl atentát ze strany Rusů, a teď se vše snaží naroubovat na svou teorii. To není vyšetřování, ale spekulace.

Když jste uviděl místo katastrofy, napadlo vás, co se asi stalo?

Jakmile jsem se dozvěděl, že počasí bylo velmi špatné, podmínky k přistání nulové, tak už jsem tušil. Samozřejmě že jsem ještě neměl v ruce technickou zprávu, ale nepamatuji si na žádnou katastrofu, kdy by její příčinou byly zároveň technické problémy a velmi špatné počasí. Pokud by měl letoun technický problém, vše bychom se dozvěděli z černých skříněk. Posádka by okamžitě o nějaké poruše informovala. To se nestalo. Zůstával tedy faktor špatného počasí.

Měli jste tedy hlavní důkazní materiál - černé skříňky. Kdo Přepisuje jejich záznam? Lidé, kteří například znají hlasy osob z kabiny? Pomůže to?

Jeden z mých lidí, který analyzoval nahrávky z černých skříněk, byl kolegou posádky polského letounu. Některé z nich znal. Ale nemyslím, že by to byla významná výhoda. Ten druhý studuje v postsovětské republice, umí dokonale rusky a kromě toho má hudební sluch. A právě on dokázal rozšifrovat nejvíce.

Vše se vám podařilo rozšifrovat?

Zhruba tak patnáct procent záznamu ne. Ale polští experti na tom neustále pracují a už se jim podařilo přepsat další slova a věty. Proto vyšetřování polské komise ještě trvá. Každé slovíčko může být velmi důležité.

Polský vládní speciál se zřítil na ruském území, proto vyšetřování převzali Rusové a polská strana s tím souhlasila. Jak s vámi spolupracovali?

Na začátku dobře. Díky tomu jsem také dostal dokumenty, které by nám později pravděpodobně nevydali. Především přepis všech rozhovorů na kontrolní věži na letišti ve Smolensku. To považuji za velký úspěch. Ten záznam jsem dostal pár dní po nehodě. Když o něj později žádal polský ministr vnitra, o kvalitnější verzi, už ji od Rusů nedostal.

To znamená, že ruští kolegové byli ještě na začátku zdvořilí, pod vlivem emocí z katastrofy?

Ano, to sehrálo svou roli, ale hlavně ve Smolensku byli jen experti. Tam politika ještě nehrála žádnou roli. Tehdy ještě neměli žádné instrukce z nejvyšších politických míst.

Později jste si ale na spolupráci s ruskými kolegy stěžoval. Kdy se to změnilo?

Pět dní po katastrofě, kdy se konal testovací let nad letištěm ve Smolensku. Tehdy nás k tomu nepustili, protože to zakázalo ruské vojsko. Přitom jsem na to měl jako akreditovaný expert podle mezinárodního práva nárok. Měl jsem mít přístup ke všem expertizám, zkouškám.

Proč je ten testovací let důležitý?

Dozvíte se, jak fungují všechny přístroje na letišti, především radary, s nimiž pracovala kontrolní věž. Jaké informace z nich mohli dispečeři vyčíst a předat posádce. Ze záznamu rozhovorů z věže jsem vyčetl, že ve vzdálenosti kilometr a půl od letiště dispečer ztratil letoun z obrazovky. To by dokazovalo, že radar na letišti měl slabý záběr.

Mohlo se to ověřit ještě z kamer, které snímají práci dispečerů na věži. Ty záznamy taky nejsou k dispozici?

Ne. Jeden z kontrolorů tvrdí, že zařízení fungovalo, ověřil ho a zapnul. Pak se ale údajně páska poškodila. Z toho ale pro mě vyplývá, že nám Rusové nechtěli ukázat, jaký byl stav navigačního systému na letišti. Evidentně chtěli něco zatajit. Jakmile jsem dostal jejich výsledky testovacího přeletu, okamžitě jsem je odmítl jako nevěrohodné.

V jakém technickém stavu tedy byla kontrolní vež?

Obecně řečeno ve špatném.

Proč chtěl tedy polský prezident přistávat na takovém letišti?

To je zásadní otázka pro organizátory celé té návštěvy. Jak ze strany polské, tak i ruské. Byl jsem zaskočený, když jsem na vlastní oči letiště uviděl. Prezident Barack Obama by na něm rozhodně nepřistával To by Američané raději postavili u Smolenska nové letiště anebo by ho vybavili vlastní moderní technikou.

Špatné počasí, hrozné letiště. Zdá se, že polský vládní speciál neměl vůbec z Varšavy vyletět.

Ano. Už v okamžiku startu byly podmínky ve Smolensku zlé. To je ta první kostka domina, jež nakonec vedla k tragédii.

Poláci mohli využít služeb ruského navigátora, který by byl s posádkou v kabině. Jak naznačuje polská prokuratura, Poláci ho odmítli. K čemu by byl potřebný?

Věděl by, jak se přistává na letišti ve Smolensku. Jaká jsou jeho specifika. Věděl by například, že před letištěm je hluboký úvoz. Není proto možné se spoléhat na výškoměr, jenž v tu chvíli zkresluje pozici letadla. Komunikoval by s kontrolní věží, a když by mu dispečeři řekli, že podmínky jsou zlé, mohl by posádku od přistání odradit.

Rusové zvažovali, že kvůli špatným podmínkám přesměrují polský letoun na náhradní letiště. Kdo měl o tom rozhodnout? Věž, nebo posádka?

Určitě o tom měla při takových podmínkách rozhodnout posádka. Ale podle mého na tom měla kontrolní věž trvat. Rusové však tvrdí, že dispečeři neměli právo rozkazovat posádce. Rozhodnutí bylo výhradně na pilotovi. 0 tom se dá ale diskutovat.

Dispečeři však jasně pilotům řekli, že se mohou snížit maximálně do sta metrů. Přistání jim nepovolili. Proč to piloti nerespektovali?

Těžko říci. Porušili procedury. Neměli se dostat tak nízko, neměli oční kontakt se zemí.

Proč posádka nereagovala na informace o špatném počasí?

Zřejmě proto, že se pilotům v minulosti několikrát podařilo přistát i ve špatných podmínkách. Jde podle mého o systémovou chybu v práci posádek vládních letounů. Letoun Jak-40, který letěl s novináři, přistál ve Smolensku o hodinu dřív. Ale také v podmínkách, jež to zakazovaly. To bylo také porušení předpisů.

Ruští experti ve své zprávě tvrdí, že piloti byli pod silným tlakem. zejména kvůli přítomnosti šéfa vzdušných sil v kabině. Sehrálo to zásadní roli?

Domnívám se, že je to důležitý detail. Samotná přítomnost nadřízeného pilotů v kabině je stresujícím faktorem. Jde o takzvané narušení sterility kabiny. Ale nemáme důkazy o bezprostředním tlaku na piloty.

Nikdo neřekl: „Musíte přistát"?

Ne. Taková slova nezazněla.

A jaká atmosféra byla na kontrolní věži?

Podobná jako v kabině. Na začátku kontroloři vůbec nechtěli, aby letoun ve Smolensku přistával. Hledala se náhradní letiště. Ze stenogramů z věže vyplývá, že dispečeři se telefonicky spojili s někým v Moskvě, kdo jim řekl, že zatím mají letadlo vést na přistání. Ale pouze do výšky sta metrů. Piloti měli být připraveni na odlet na druhý pokus. Nikdo ale nepočítal s tím, že posádka udělá tak kardinální chyby a naruší procedury.

Komu dispečeři volali do Moskvy? Ví se jen, že ho oslovuji generále. 0 koho jde?

To mi odmítli říci. Několikrát jsem oficiálně žádal, ať to jméno odtajní. Ale bezvýsledně.

Dozvíte se to?

Nevím, to je na dobré vůli Rusů.

Chtěl jste znovu vyslechnout osoby z kontrolní věže. Rusové vám to nedovolili?

Ne.

Kolik celkem dokumentů týkajících se vyšetřování vám nedali a měl jste na ně právo?

Zhruba padesát.

Jak se budete bránit?

V dubnu chci na mezinárodním fóru své zkušenosti ze společného vyšetřování s ruskou stranou předat svým evropským kolegům, expertům na letecké nehody. Byli zaskočeni, když jsem jim stručně nastínil, co jsem od Rusů nedostal.

Přes to všechno, jsou podle vás ruští dispečeři významně spoluodpovědní za katastrofu?

Ne. Existuje pouze jeden zásadní moment, a to příkaz Horizont, kdy musí posádka okamžitě přerušit klesání. Ta informace z věže padla o několik sekund později. Letoun byl v tu chvíli už nízko. Ale posádka kontrolorům neříkala, jak vysoko letoun je. Věž tak neměla přesné informace. Posádka ani dispečeři nespolupracovali tak, jak měli. Abychom ale mohli vynášet jakékoliv soudy, potřebujeme vědět, jak fungovaly radary na letišti, jaké byly jejich možnosti. A jak už jsem řekl, k tomu mě Rusové nepustili. Pořád však platí, že polští piloti neměli povolení k přistání. Neměli se dostat tak nízko.

Proč ale polská posádka přistávala na tak špatně technicky vybaveném letišti s autopilotem?

To je bohužel jedna ze zásadních chyb. To se nemělo stát. Klidně mohli přistávat s autopilotem, ale poté měli převzít řízení ručně a v případě špatných podmínek přerušit klesání a odletět. K tomu nedošlo. Letiště ve Smolensku nebylo vybavené systémem ILS pro navádění s autopilotem.

Existuje tedy jedna hlavní příčina pádu letadla?

Ne. Tvrdím, že všechny chyby a příčiny jsou rovnocenné. Všechny jsou stejně důležité a zároveň fatální. Jakmile po vyšetřování řekneme, že vinni jsou především piloti, tak budeme pouze lépe školit ty nové. Ale už zapomeneme nato, že musíme zlepšit organizaci takových letů, jejich zabezpečení. Posádka například neměla žádnou podporu ze země. Neměla se koho v Polsku zeptat, co mají dělat, jak rozhodnout.

Více chyb je tedy na polské straně?

Nepochybně, o tom není potřeba diskutovat.

Jak se vás dotýká, jak celou kauzu komentují politici? Že se ze smolenské katastrofy stalo hlavní téma v polsko-ruských vztazích?

Snažím se celou dobu zveřejňovat pouze pravdu. A politici z téže pravdy vyvozují úplně jiné závěry. Mrzí mě, že dochází až k tak krajním, iracionálním verzím, že šlo například o atentát Rusů.

Byla to pro vás zásadní zkušenost?

Rozhodně. Nikdy jsem tak velkou leteckou katastrofu, tak mediálně sledovanou, nevyšetřoval. Mám pocit, že do konce života budu muset neustále odpovídat na nějaké otázky, něco vysvětlovat. Smrt prezidenta a několika desítek důležitých osob polského státu je přece jen výjimečně tragická událost.

Poučí se z ní Poláci?

Doufám, že ano.

(REFLEX)