Květen 2011

Přehled denního tisku (březen -duben 2011)

Bohumil Doležal

Pátek 18. března: Nechce se mi příliš komentovat případ zavražděného dítěte z Troje. Jediný podezřelý byl po nalezení těla zavražděné dívky vzat do vazby a je obviněn z vraždy, znásilnění a krádeží. Obvinění ze znásilnění bylo učiněno na základě toho, že policie získala „biologický materiál“. Všichni kriminalističtí odborníci přitom tvrdí, že např. analýza vzorků DNA trvá až dva týdny. Obviněný má bohatý trestní rejstřík, ale sexuální delikty tam nefigurují, není známo, že by byl deviant. Obvinění ze sexuálně motivované vraždy dítěte ovšem podstatně ovlivní jeho pozici mezi spoluvězni ve vyšetřovací vazbě. Doufám, že nebylo vzneseno jen proto, aby byl komunikativnější. (To, že to děvče zabil, je přitom velmi pravděpodobné, stejně bohužel i to, že se to nebude úplně snadno dokazovat). V souvislosti s případem se znovu otevřel problém tzv. náhubkového zákona, noviny by teď správně nesměly uvádět jméno oběti (dokud se nenašlo tělo, nebylo možné mluvit přímo o zločinu). V té souvislosti se připravuje změna zákona, údaje bude možné uveřejňovat, když to bude ve veřejném zájmu. Je zjevné, že v tomhle případě je dodatečné tajnůstkářství absurdní, ale ne proto, že by uvádět jméno bylo teď ve veřejném zájmu. Hlavní problém tzv. náhubkového zákona je ale zveřejňování policejních odposlechů, které nebyly použity jako důkaz před soudem. Trvám na tom, že je to nepřípustné a že pojem „veřejný zájem“ je v této souvislosti nesmírně gumový, nedá se pořádně vymezit.

Dnes začal v Brně sjezd sociální demokracie, který má (především) konečně zvolit nové vedení strany. (Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, právě probíhá volba předsedy). V prvním kole nebyl zvolen žádný z kandidátů (Sobotkovi prý chyběl jediný hlas). Následuje druhé kolo.

Rada bezpečnosti schválila vytvoření bezletové zóny nad Libyí. Rusko a Čína opatření nepožehnaly, ale ani nevetovaly, zdržely se vyčůraně hlasování (veškerá zodpovědnost za výsledek padne na ty, kdo byli pro). Proti byly další tři země, mj. i SRN. V tuto chvíli to vypadá, že letecký provoz nad Libyí by mělo hlídat britské a francouzské letectvo. Kaddáfí se brání tím, že vyhlásil jednostranné příměří (kdo bude schopný to ověřit!) Skoro bych řekl, že rozhodnutí přišlo pozdě.

Komentátor deníku Sme Peter Morvay se dnes v LN vyjadřuje k případu maďarského politika Jánose Esterházyho, od jehož narození v pondělí uplynulo sto deset let. Esterázy byl představitelem slovenských Maďarů, po záboru československých oblastí obývaných Maďary zůstal na Slovensku a angažoval se tam politicky ve prospěch Maďarů, kteří na Slovensku zůstali. Po válce byl odsouzen k smrti jako údajný fašista, rozsudek pak byl (poté, co se vrátil z Ruska, kam byl odvlečen NKVD) zmírněn na doživotí. Zemřel ve věznici na Mírově v roce 1957. Pan Morvay má jistě pravdu v tom, že Esterázy nebyl liberální demokrat v dnešním slova smyslu řekl bych, že spíš konzervativní nacionalista předválečného ražení). To, že se v meziválečné době zasazoval o zájmy Maďarů na Slovensku, je pochopitelné – ostatně po odtržení maďarských oblastí protestoval proti represím, kterým byli vystaveni Slováci, co se octli po této hraniční úpravě v Maďarsku (vytýčit úplně spravedlivé národnostní hranice nebylo možné), a jako jediný poslanec slovenského parlamentu nehlasoval v r. 1942 pro vystěhování Židů. Nejsem si jistý, zda pan Morvay není v něčem vůči Esterházymu příliš přísný. Napsal jsem o Esterházyho případu kdysi rozsáhlejší článek do střední Evropy, pokusím se ho vyhledat, obávám se ovšem, že ho nemám v elektronické podobě.

Sobota 19. března: Sociální demokraté jsou veselá společnost. Na svém sjezdu si nejprve vybírali mezi Sobotkou a Haškem. Oba „pánové“ (jak by řekl expředseda Paroubek) jsou představitelé tzv. „paroubkismu s lidskou tváří“, jeden je v tom důslednější než ten druhý, a jak ukázaly volby, výběr byl velmi obtížný. V prvním kole se nerozhodlo (i když Sobotkovi unikl úspěch o jediný hlas), v druhém kole vyhrál Sobotka o 19 hlasů a získal předsednické křeslo. Pak nepodpořil výslovně Haška na funkci statutárního místopředsedy, což mu ovšem nevyšlo, Hašek místo s velkou převahou získal. Pokud jde o místopředsednické posty, z údajně Haškových stoupenců uspěli jen paní Benešová a pan Škromach. Definici paroubkismu s lidskou tváří, vpravdě chruščovovskou, podal ve svém kandidátském projevu nynější předseda Sobotka: „Globální kapitalismus se vymkl demokratické kontrole a regulaci. Útočí na evropský sociální model, je jasné, že případný kolaps sociálního státu může znamenat i počátek konce liberální demokracie“ (a proto: píchni ho, řízni ho, pusť mu krev!). Pan Sobotka taky chce dělat politiku slušně, „ne jako pánové Nečas, Kalousek a Bárta“ (všimněte si, že Paroubkovo jméno nepadlo). Jinak je jeho strategie prostá: „ČSSD musí nabídnout alternativu, ale tu ještě nemá dopracovanou. Do té doby budeme vládu kontrolovat a kritizovat její chyby.“ Oba kandidáti se shodli v tom, že je třeba přesvědčit naši veřejnost. Pan Hašek vyzval ke spolupráci s občanskou společností, „naším spojencem je občanská společnost“. Nakonec se rozšířila poplašná zpráva, že se na sjezd chystá sám strašný lesů pán Jiří Paroubek, aby tam demonstrativně vystoupil ze strany. všichni se moc báli, ale nakonec to dobře dopadlo: nepřijel.

Na základě mandátu Rady bezpečnosti (vyžádala si ho liga arabských států a pro Rusko a Čínu bylo obtížné žádost fakticky vetovat) byly zahájeny letecké operace několika západních zemí k prosazení bezletové zóny (mandát se nevztahuje na pozemní operace). Někdejší velitel čs. jednotky v první válce v Perském zálivu Jan Való se vyjádřil v tom smyslu, že světoví politici vhodnou chvíli na intervenci promeškali, protože Kaddáfího nechali po prvním úderu povstalců nadechnout. Taky bývalý náčelník generálního štábu Šedivý si myslí, že už je pozdě: „Kaddáfí je už schopen zničit opozici i bez letectva. Dlouho se čekalo a mezitím se na diktátorovu stranu přiklonila velká část váhající armády. Opozice je už zdecimovaná.“ Nicméně, úspěch a smysl operace závisí na tom, zda jsou Kaddáfího odpůrci schopni se sami bránit (letecké akce jim jenom pomohou). Bohužel, pokud nejsou, jejich porážka bude i porážkou Západu.

Z dnešního rozhovoru s Kristýnou Kočí (v MfD) vyplynulo, že poslanci Věcí veřejných musí vedení povinně hlásit všechna setkání s novináři. To má lehce totalitní charakter. Paní Kočí se domnívá, že předsedou strany by měl být Bárta a Radek John by měl být čestným předsedou. Tím by se dostal do pozice, jakou má v ČSSD Valtr Komárek. Nic moc. Nejlepší by byla tzv. kirovovská varianta, pan John by se stal národním hrdinou. Bohužel, na to situace u nás ještě neuzrála.

Václav Klaus je již stařičký. Ve svém včerejším vystoupení v Brixenu prohlásil: „U nás je založení našeho moderního státu v říjnu 1918 národním svátkem v celé zemi a je oslavováno všude stejně.“ Jak to? To přece byl společný stát Čechů a Slováků, nebo snad ne? A na Slovensku nic neslaví. Pan prezident nějak zapomněl, že náš moderní stát založil vlastně on.

Petr Zídek píše v LN o procesu s Hnutím revoluční mládeže (Petr Uhl ad.) v roce 1971. Píše mj.: „Jedním z obviněných, kteří při vyšetřování vypovídali více, než bylo nutné, byl laborant Ústavu makronukleární chemie Petr Lukačovič, pozdější otec známého majitele internetového portálu Seznam. Pana Ivo Lukačoviče vůbec neznám, nicméně tato denunciace prostřednictvím jeho otce mi připadá poněkud sprostá. Vlastně ne poněkud.

Pondělí 21. března: Západní koalice zahájila letecké útoky proti Libyi. Jediná arabská země, která se akce účastní, je Katar. Neútočí přitom na letadla (Kaddáfí žádné do vzduchu neposlal, ví proč), ale na pozemní cíle, protiletadlovou obranu, velící stanoviště, ale taky na Kaddáfího jednotky, ohrožující Benghází (cílem akce je také zamezit masakrům civilního obyvatelstva). Američané se chopili velení po jistém váhání, nic jiného jim nezbylo, zjevně proto, že by ostatní státy nedokázaly své jednotky koordinovat a řídit. Evropané nedokáží bez Američanů efektivně bojovat. To není moc perspektivní. USA by se chtěly co nejrychleji z této „vedoucí“ pozice stáhnout, pochopitelně, každý si o ně bude pucovat boty. NATO se nemůže na účasti v zásahu dohodnout, blokovalo ji Turecko. Zdá se, že Turecko začíná dost podstatně ohrožovat akceschopnost Aliance, mění se sekulární turecký stát na islámský náboženský? Pokud ano, má na tom Západ svou vinu, prosazování lidských práv v nynějším západním pojetí v islámské zemi vede, jak se zdá, nakonec nutně k islámské náboženské diktatuře. Proti vojenskému nasazení v Libyi protestuje i Liga arabských států, která si rezoluci OSN vyžádala. Prý kvůli tomu, že jsou oběti na životech civilistů, mělo jít jen o to, aby nad Libyí nelétala letadla. Zprávy o spoustě civilních obětí ovšem šíří cíleně Kaddáfí, a navíc, vojenský zásah většího rozsahu bez civilních obětí je neuskutečnitelný. Taky Rusko se vzchopilo k odporu (je to zcela v duchu imperiální politiky SSSR, své západní konkurenty si nikdy přímo napadnout netroufl, tak jim aspoň házel klacky pod nohy, mezi Putinem a Brežněvem je zjevně takový rozdíl jako mezi Sobotkou a Paroubkem. Kritika západního zásahu má ovšem v Rusku údajně širokou podporu veřejnosti (zjevně to chápou jako projev vlastenectví), o něco umírněnější stanovisko zaujal jen prezident Medvěděv. Pokud jde o Ligu arabských států, zásah v arabské zemi, pokud ho provádějí z Evropy, bude v arabském prostředí vždycky posuzován přinejmenším s podezřením. Sami přitom nejsou vůbec schopni zasáhnout. Západní země zasahují konec konců proto, že nemohou nechat ty, co se vzbouřili proti Kaddáfímu, zmasakrovat, protože v našem pojetí jsou to naši bližní. (Že tu hrají úlohu i mocenské a hospodářské faktory, je nesporné, ale nejsou tím nejdůležitějším hybným motivem, v tom zásadně nesouhlasím s panem P. Robejškem, aspoň jak jeho názory citovaly české noviny). Je ovšem velmi sporné, zda v pojetí Ligy arabských států jsme my jejich bližní. Pak je každá pomoc těžká, protože se koná proti vůli těch, co jsou k ní sice kompetentní, ale zároveň neschopní a neochotní. Někdejší náčelník generálního štábu Šedivý k postoji LAS řekl (cituji dle MfD): „Oni si nechtějí pálit prsty, zatímco my můžeme? Spolu s USA se začínáme stávat četníky Středního východu. Nechtěl bych se dožít toho, že nás tyto země budou jednou na smrt nenávidět kvůli dnešní vojenské pomoci. A to tím spíše, že Washington prohlašuje, že cílem operace není svržení diktátora Kaddáfího.“ Vyhlídka je realistická, věc je ještě horší: LAS ne že si nechce pálit prsty, ona na žádný zásah prostě nemá. Vypadá to, že v současném světě není kromě USA nikdo, kdo by na nějaký zásah měl. Proto jsou Spojené státy tak všeobecně nenáviděny (i od svých spojenců, kteří vědí, že si to mohou dovolit; zaujmout podobně vychcaný postoj např. vůči ruskému impériu je daleko obtížnější). Generál Šedivý se jinde (v LN) vyjádřil i na téma eventuelní české účasti v libyjském tažení: „Kdybychom postupovali v duchu současné politické linie, tak bychom museli počkat, až povstalci vyhrají. Pak bychom vyslali své jednotky. Mohlo by jít o polní nemocnici, ženijní jednotky, jednotky protichemické ochrany a některé další.“ To je dosti přesné.

Sociální demokracie vyjadřuje ústy svého předsedy jednotu a spolupráci. Na první pohled by to nemělo být těžké, obě křídla se v ničem neliší, jen v tom, kdo má být předsedou, a je tedy jen otázkou, zda budou schopni rozhodnutí sjezdu plně respektovat. Kdyby mezi nimi byly rozdíly v programu, dají se řešit rozumnými kompromisy. Oni se však liší jen osobními ambicemi, a v takovém případě je to s kompromisy o dost obtížnější. Pan Sobotka se v rozhovoru pro Právo vyjádřil v tom smyslu, že je důležité, aby, až vláda padne, byli ti, kteří její pád způsobí, schopni se s ČSSD domluvit na konání předčasných voleb. Zdá se, že pan Sobotka se k očekávané vládní krizi u nás staví trochu podobně jako Liga arabských států k zásahu v Libyi.

Otakar T. (tak se to musí psát, je už obžalován, před tím nebyl, takže každý ví, jak se jmenuje; měl jsem námitky proti kritice tzv. náhubkového zákona, ty se ale týkaly policejních odposlechů, tahle šaškárna mi připadá neúnosná) se pokusil spáchat ve vězení sebevraždu. Zdá se, že pokus byl opravdu vážný, možná, že zemře. Zanechal dopis na rozloučenou. Byl na cele ještě s jedním obviněným. Upřímně řečeno, připadá mi to trochu divné: jak to, že spoluvězeň nepřivolal bachaře? Pokus o sebevraždu přece nadělá dost kraválu, bylo to ve tři v noci. Lidé podezřelí ze sexuálně motivované vraždy dítěte to nemívají ve vyšetřovací vazbě lehké. Je těžké pochybovat o tom, že to dítě zabil, ale za to by měl být odsouzen, ne zavražděn. Jak to bylo, nevím, nebyl jsem při tom, konec konců napsal dopis na rozloučenou. Omezuji se tedy na naději, že kompetentní orgány mají vyšetřování a vše, co s ním souvisí, pod kontrolou.

Úterý 22. března: Na žebříčku popularity politiků, pořízeného agenturou STEM, výrazně uspěl ministr Heger. Je teď sice až osmý, ale jako jeden z mále si proti minulu polepšil, a hned o rekordních pět bodů. Autoři průzkumu to dávají do souvislosti s jeho rolí ve zvládnutí protestní akce nemocničních lékařů. To je docela dobře možné, lidem zřejmě imponoval svou totální bezbranností: tak má podle českého člověka vypadat správný politik.

Zastupitelstvo v Dobroníně (starostou je komunista) jednalo o tom, co s nalezenými ostatky německých obyvatel, zavražděných bezprostředně po konci války českými vlastenci (byli údajně ubiti krumpáči a motykami, zbraní se ještě nedostávalo, mstitelé museli improvizovat). Zastupitelstvo rozhodlo (zjevně nikoli jednomyslně), že mají být pohřbeni na místním hřbitově, ale jenom ti, co budou policií jednoznačně identifikováni pomocí analýzy DNA. To je správné, přiznáme jen ty vraždy, které nám policie dokáže. Místo pomníku je povolena jen náhrobní deska se jmény a údajně s nápisem „Ve zmatcích poválečné doby zaplatili zde ležící muži svými životy...“. Bože, to je hnusné!

Odbory (závislé, tj. ČMKOS, i nezávislé, Asociace samostatných odborů) uvažují o generální stávce, ale dají ještě vládě šanci, aby se polepšila. Zároveň je zjevné, že si to vláda moc nezaslouží, protože podle předsedy svazu KOVO Středuly (už ze jména je jasné, že nejde o žádného radikála) je nespokojenost s vládou největší za posledních dvacet let. Možná, že by bylo přesnější říci, že největší byla za posledních dvacet let nespokojenost se všemi vládami, kterým nedominovala ČSSD.

V Rusku vypukl konflikt mezi premiérem a prezidentem ohledně spojenecké akce v Libyi. Nejprve ji Putin označil za křižácké tažení (a odsoudil rezoluci OSN, kterou Rusko nevetovalo), nato Medvěděv označil takové hodnocení za nepřijatelné (Putina přitom nejmenoval), nejde o žádný konflikt civilizací. Nepovažuje rezoluci za chybnou, jen ve všem neodpovídá ruským představám. Problém je, že zahraniční politiku má v Rusku v kompetenci prezident a Putin vlastně kritizoval Medvěděva. Nakonec se oba braši smířili, Putin na kritice trochu ubral, Medvěděv trochu přidal a Putin zdůraznil, že si s Medvěděvem dobře rozumějí. Faktem zůstává, že v ruském odporu k Západu to trochu zaskřípalo, dělat zcela brežněvovskou politiku je zatím zřejmě trochu obtížné. Medvěděv poměrně často vystupuje v roli „hodného policajta“: je to dělba práce, nebo je opravdu umírněnější? Původně se to o něm tvrdilo. V tom případě je jeho šance v případě politického souboje s Putinem o prezidentské křeslo velmi malá.

Při letu v oblasti Benghází se zřítilo americké bojové letadlo, zřejmě kvůli technickému problému. Oba piloti se katapultovali, jednoho se ujali povstalci, druhého našlo americké záchranné komando. Přitom přišlo k úhoně několik libyjských civilistů, kteří se naskytli v blízkosti, záchranná komanda jsou zjevně neúprosná. To bude zase kraválu.

NATO se rozhodlo pro účast v libyjské operaci. Hodlá ovšem pouze zajišťovat na moři dodržování zbrojního embarga vůči Libyi. Obama, Sarkozy a Cameron ovšem požadují, aby se celá akce stala akcí NATO. To se zase vůbec nelíbí Lize arabských států. Najít společnou řeč pro všechny zúčastněné je, jak se zdá, skoro nemožné.

A konečně jedna dobrá zpráva, i když ne vysloveně politická: městským strážníkům v Praze-Libni (v lokalitě s démonickým názvem Čertův vršek“) se podařilo zachránit včera v noci dva mladíky, které na strom rozzuřený divočák donutil vylézt na strom (co všechno se dá v Praze potkat). Strážníci kance zahnali, pokud bychom použili policejní hantýrky, dalo by se říci, že v tomto případě stačila domluva (jinak by byli museli použít hmatů a chvatů).

Středa 23. března: kandidát na senátora v doplňovacích volbách na Kladně Jiří Dienstbier se spolu s delegací ČSSD (tedy přesněji řečeno „dalšími zástupci ČSSD, jak píší v Právu) dostavil na okresní výbor KSČM tamtéž a zjevně předal dopis sociálních demokratů s prosbou o podporu ve druhém kole senátních voleb. Těžko pochybovat o tom, že podobné žádosti tu byly už v minulosti, dosud ale nikdy nebyly tak veřejné a neměly charakter takového obřadu. Velmi jsme pokročili. S podporou komunistů má Dienstbier prakticky vyhráno, jinak by měl problém, i když asi ne velký. Pouť sociálních demokratů na okresní výbor KSČM se měla konat pod heslem „holub v hrsti“.

Ústavní soud má 29. března rozhodovat o stížnosti na loňské komunální volby v Praze. Podle Lukáše Jelínka není vyloučeno, že jeho rozhodnutí „bude šalamounské jako v případě (ne)odpískání balíčku sociálních zákonů“. Bylo by to OK, problém není ve volbách samých, ale ve volebním zákonu, v Praze by se mělo volit stejně jako v ostatních krajích. Volební zákon porušen nebyl, ale volební zákon je problematický. To se týká příštích voleb.

MfD přinesla zprávu o údajném rozkolu ve straně Věci veřejné. Rozkol se nakonec konat nebude, podle poslance Babáka a předsedkyně poslaneckého klubu VV Kristýny Kočí se klub dohodl, že poslanci budou nadále jednotní. To je jistě radostná zpráva, je jí třeba věřit, zvlášť uvážíme-li, že poslanci musí kontakty s novináři předem hlásit vedení strany a dodatečně nahlásit to, co novinářům řekli, a kterým. Podle některých poslanců za zprávami o odchodu některých poslanců z VV stojí snahy koaličního třídního nepřítele, ODS. Třídní nepřítel ostatně dostane dnes večer zahulit, v K9 se bude probírat kauza Promopro a ministra Vondry.

Pokud jde o Libyi, nejprve to vypadalo, že NATO převezme patronát nad celou operací, pak, že koalice, která se současně skládá hlavně z USA, ale velí ji Francie, použije NATO pouze jako servisní organizaci, poslední zpráva je, že NATO rozhodně velení nepřevezme. Kaddáfího letecké síly jsou úplně ochromeny, ale jako laik se domnívám, že jen ze vzduchu se žádná válka vyhrát nedá, a hlavně že tu válku si Libyjci musí vyhrát sami. Situace se nedá vůbec srovnávat s invazí do Iráku, tady začali bojovat Libyjci a Západ jim jen přišel na pomoc, protože mu nic jiného nezbývalo. To je taky věc, kterou Rusové možná dost dobře nezvážili, Putin se fakticky postavil na Kaddáfího stranu a u povstalců se teď naši slovanští bratři těší podobné popularitě, jakou měli u nás v roce 1968.

Exministr kultury a poslanec ČSSD Jandák se pustil na Facebooku do Havlova Odcházení a do Havla vůbec (svůj díl dostaly i LN jako prý odedávna havlovský list, zřejmě vychází z recenze v kulturní rubrice, v politické části listu jsem si nikdy ničeho podobného nevšiml, ostatně, kdyby tomu tak bylo, nesměl bych tam psát). Jandák je podle svých slov už od roku 1992 odpůrce „toho pelechu Pravdy a Lásky, které se svým pokryteckým pseudohumanismem a čecháčkovským humorem zaplavují ČR vlnou neuvěřitelného pokrytectví a přetvářky“. Nu, na tom pokrytectví, nemohu si pomoci, něco je. Kvůli tomu není ještě třeba prohlašovat LN za něco jako Völkischer Beobachter a udělovat referentce o Havlově hře, kterou ostatně nemohu ani cítit, esesácké šarže. Je povzbudivé, že ve zcela stejném duchu se podle Práva do Janáka pustil jeho kolega (herecký, nikoli poslanecký) Pavel Landovský, který ho duchaplně označil za „kokotführera“. Debata mne zaujala svou vytříbeností (pokračuje v ní v dnešních LN Tomáš Baldýnský článkem s titulkem Odprdění), ale na Facebook se mi nepodařilo proniknout, dospěl jsem k závěru, že bych se musel přihlásit mezi přátele pana Janáka, a to by pro mne byla přece jen dost velká zabíračka. Možná ale, že bych nemusel, já s Facebookem vůbec neumím zacházet, mám z něho hrůzu.

Při konfliktu dvou revizorů s dvěma pasažéry v pražském metru byl jeden z revizorů pokousán. Revizor měl smůlu, kdyby se setkal s kancem (viz poslední odstavec ze včerejšího Co týden dal), stačilo by vylézt na strom a přivolat strážníky.

Čtvrtek 24. března: Otakar Tomek, obviněný ze znásilnění a vraždy devítileté holčičky, zemřel v pražské Vojenské nemocnici na otok mozku. Byl tam převezen poté, co se pokusil ve věznici spáchat sebevraždu oběšením, nakonec tedy úspěšně. Při pokusu o sebevraždu nebyl na cele sám, spoluvězeň údajně spal, nic neslyšel (podle odborníka musel jeho pokus trvat minimálně deset minut). Zanechal po sobě dopis na rozloučenou, kterým jak se ukázalo, žádným dopisem na rozloučenou nebyl. Nikdy se nedopustil žádného násilného trestného činu a podle psychologů nebyl sexuální deviant. Je všeobecně známo, že vrazi dětí jsou ve vězení neustále v ohrožení života. Řekl bych, že stačí už jen obvinění – jeden kolega z Federálního shromáždění ČSFR, který byl jako disident za totáče vězněn, mi vyprávěl, že o něm StB nechala ve věznici rozhlásit, že je obviněn z něčeho podobného, a měl s tím dost problém. Už ve vyšetřovací vazbě. Tohle se určitě nezměnilo – tedy to, že ve vězení stačí obvinění, aby byla věc hotová. Co si má o celé věci člověk myslet?

Ministr Bárta údajně „nevyloučil“, že bude kandidovat na předsedu Věcí veřejných. Pokud by tak učinil, rozhodně by to znamenalo jakousi normalizaci poměrů v té straně. Role Teng Siao-pchinga je sice jistě pohodlná, ale v demokratické instituci se něco podobného nesluší. Na zasedání poslaneckého klubu VV zněly, jak píší v Právu (podle zdroje, který si nepřeje být jmenován, tj. údajně) plamenné výzvy jako: „Kurva, musíme být jednotní! Když nebudeme, tak to tady rovnou můžeme zabalit.“ (měl to prohlásit předseda John). Předsedův proslov (samozřejmě údajný) má výrazně chruščovovský styl, nebyl však docela důsledný – správně by měla druhá část výroku znít: „Tak se na to tady rovnou můžeme vy…“ Podle MfD tajná vzpoura ve VV pokračuje, poslanci pouze prý nenašli zatím odvahu vystoupit a promýšlejí svou exit strategy. Exit strategy podle toho znamená „jak to udělat, aby to pokud možno nebolelo“. Udělat to tak ovšem nejde, taková rozhodnutí bolí vždycky.

Věci veřejné se Sněmovně a to znamená sociální demokracii ústy místopředsedkyně ústavněprávního výboru Kateřiny Peake omluvily za to, že musí dodržovat koaliční dohodu a hlasovat proti sociálně demokratickému návrhu zákona, s nímž souhlasí. Sociálně demokratičtí poslanci se smáli, neměli pro ten kajícně vstřícný krok porozumění. Je otázka, jaký smysl mají podobná gesta, veřejnosti se to nedonese, opozici, jíž je gesto formálně určeno, je to k smíchu, koaliční partnery to mírně řečeno nenadchne.

Zprávou dne je ovšem způsob projednávání aféry Vondra. Zprávy o jeho průběhu jsou zatím kusé, nejvíc řekli v dnešních Událostech České televize. Pan Vondra nepatří k mým nejoblíbenějším politikům, nicméně to, co se rýsuje, je dosti úděsné: vypadá to, že včerejší koaliční jednání o Vondrově problému s firmou Promopro skončilo rozhodnutím, že koalice nepřipustí zařazení této otázky na program dnešní schůze ČT, pokud Vondra sám ještě před schvalováním programu ve Sněmovně vystoupí a provede sebekritiku. Vondra tak učinil, samozřejmě velmi nedůsledně, nicméně přihlášení se k zodpovědnosti a slovo omluva padly. Vondra tedy na základě koaliční dohody sám nahlodal svou pozici. Nato vystoupil Kalousek, omluvil se plénu za tu trapnost, kterou Vondra předvedl, a on i předseda poslaneckého klubu TOP09 Gazdík vyzvali ministra k okamžité abdikaci. Poté „loajálně“ hlasovali proti zařazení případu na program jednání. Pokud to bylo opravdu tak, je těžké tento postup představitelů TOP09 označit jiným slovem než zákeřný.

Přečetl jsem si celostránkový článek Vladimíra Justa v MfD a Poslední slovo Jana Rejžka v LN na téma Havlova filmu Odcházení a jeho recenzentů. Pan Just potřeboval celou stránku na to, aby dospěl k závěru, že Havlovy „anatomické pitvy“ jsou snad pro někoho nestravitelné, ale to by nemělo být důvodem ani k mediálnímu svatořečení, ani k mediálnímu lynči jejich autora. To je soud jako vystřižený ze Zahradní slavnosti. Nicméně panu Justovi, řekl bych, vadí daleko spíš to, co zjevně považuje za mediální lynč (cituje Ondřeje Neffa, Kamila Fillu z Aktuálně.cz a Terezu Spáčilovou MfD). Podle Rejžka zase „reakce většiny filmových kritiků je především naprostým debaklem jejich profesní způsobilosti a schopnosti vnímat. Ne proto, že se jim Odcházení nelíbilo, ale pro chatrný způsob argumentace.“ Problém tedy je v tom, že negativní kritiky jsou nekvalitní. Je mi líto, ale tuhle argumentaci znám z roku 1965, kdy zakazovali Tvář. Dnes na štěstí už neexistuje Svaz československých spisovatelů, cenzura a ÚV KSČ, chuť zavřít kritikům hubu naneštěstí ano. Považuji to za skandální.

Pátek 25. března: Událostí dne je omluva ministra Vondry v Poslanecké sněmovně za podíl na kauze Promopro. Učinil ji, protože to koaliční partneři vyžadovali jako nezbytnou podmínku, aby mohli hlasovat proti zařazení případu na program schůze PS. Měl se omluvit na schůzi PS ještě před hlasováním o programu, což učinil. Učinil to polovičatě, nepochybně proto, že si chce udržet ministerské křeslo. Jistě je taky přesvědčen o tom, že jeho vina je daleko menší, než co se mu připisuje. Na druhou stranu těžko se zbavit dojmu, že opozici v koalici (v tomto případě TOP09 a jejího místopředsedu, ministra Kalouska) by uspokojila jen taková omluva, po níž by musela nutně následovat Vondrova rezignace. Pokud ano, měli to říci rovnou, a v tom případě by snad mohla stačit i rezignace bez omluvy. Poté, co se Vondra nedokonale omluvil, udělali z něj Kalousek s Gazdíkem šaška. V koalici opravdu panují zvláštní moresy. O posledních událostech kolem ministra Vondry plasticky a přehledně informuje dnešní MfD. Vládnutí premiéra Nečase se začíná podobat Božímu trestu za podtržení Topolánka.

Téma dnešních LN je věnováno způsobu recenzování nového Havlova filmu Odcházení. Jiřímu Peňásovi se nelíbí průměrně, Jáchymu Topolovi o hodně víc. Už mne skoro začíná mrzet, že jsem se LN zastal proti útokům exministra Janáka. Je mi líto, ale tady nejde o to, že se o filmu píše nekvalifikovaně nebo nevkusně, ale že se někomu nelíbí a ten někdo má tu drzost, že to řekne veřejně. Pan Topol píše o „zakyslosti a nenávisti“ vůči Havlovi, ale zároveň taky: „Zákruty světa jsou přece tak bláznivé. Stačí vyjít z kina a uvědomit si, že hlavním vládcem je znalec všeho, mnoucí si ruce nad seznamy nepřátel, kompatibilními s těmi estébáckými, či… že vysokým úředníkem je pán, který nepochází z opice, ale zřejmě z Vesmírných lidí.“ To první má být Klaus? Klaus o filmu snad zatím nic neřekl ani nenapsal, navíc není žádný vládce, ale prezident s dosti omezenými pravomocemi. Druhý napadený je zjevně Petr Hájek. Nesmí mít státní úředník výhrady k Darwinovi? Pokud jde o pocházení z opice, já si (nejspíš na rozdíl od pana Topola) myslím, že člověk je Boží stvoření. To se už zase nesmí veřejně říkat? Mezi tímhle způsobem psaní psaním a psaním např. Michala Semína není vůbec žádný rozdíl.

V dnešních LN zveřejnila exministryně spravedlnosti Kovářová pozoruhodně krvelačný článek o Otakaru T. (člověk podezřelý z vraždy devítiletého děvčátka, který zemřel v nemocnici poté, co se ve vězení pokusil o sebevraždu). Článek končí vyznáním: autorka vítá, že dotyčný zemřel, a doufá, že existuje peklo. Ježíši Kriste, paní doktorko, tomu člověku nikdo nedokázal, že je opravdu vrah, a nadto sexuální. Nechci se ho zastávat, jen upozornit na formalitu, která není nepodstatná, a z právníka, který ji přehlíží, jde větší hrůza než z vraždícího sexuálního maniaka.

Sobota 26. března: V souvislosti s „Případem Vondra“ poskytl Miroslav Kalousek rozhovor Právu, MfD a Lidovým novinám. Vondru už k rezignaci nevyzývá, ostatně nežádali prý Vondrovu rezignaci kvůli smlouvě s Promopro, ale kvůli nedostatečnému pokání. K tomu je třeba říci, že pokání ovšem žádali kvůli smlouvě s Promopro, takže tohle je pokrytecká finta. Pokud jde o dohodnutou formu pokání, tvrdí, že na ní „padla jasná a závazná slova, jak bude probíhat čtvrteční schůze Sněmovny“. Jasná a závazná slova prý zněla: „Vondra si posype hlavu popelem a především si udrží naprostý distanc od nějaké teorie spiknutí oproti němu.“(MfD) „Pan ministr Vondra vystoupí sám a dostatečně se omluví.“ To je víc než mlhavé, co znamená „fatální porušení“ takové dohody, co znamená „dostatečně se omluvit“, resp. „posypat si hlavu popelem“? kdo bude rozhodovat, zda je to „dostatečné“? Podle Kalouska byla prý na koaliční schůzce (či bezprostředně po ní?) uzavřena dohoda „na bázi důvěry“ mezi Vondrou a ministrem Schwarzenbergem, měli spolu dohodnout formulace. Po Vondrově projevu ve Sněmovně se Kalousek prý ptal Schwarzenberga, „zda obsah projevu byl tím, na čem se dohodli“, a Schwarzenberg řekl, že ne. (Vondra ovšem zase prohlásil, že omluvné formulace se Schwarzenbergem konzultoval, měl by se tedy vyjádřit přímo pan Schwarzenberg). Jinak musel ovšem ministr Vondra klesnout dost hluboko, když na tak ponižující podmínky přistoupil, normální člověk by žadatele poslal někam a funkcí by praštil. Pan Vondra je ovšem, jak říká, „politik“ a pro ty zřejmě platí jiná pravidla. TOP09 i Věci veřejné tvrdí, že nechtějí koalici rozbít, to by ještě scházelo, podtrhli by si sami pod sebou stoličku. TOP09 stačí, že Vondru (a zprostředkovaně i ODS) dostatečně dehonestovala. Není vyloučeno, že se to teď s Vondrou potáhne jako s Čunkem. Klesla už ODS (pokud jde o politickou váhu, samozřejmě) na úroveň KDU-ČSL?

Poslanec Huml nejprve chtěl být vydán Sněmovnou k trestnímu stíhání, pak nechtěl, pak zase chtěl. Nakonec nebyl, pro jeho vydání nehlasovalo dost poslanců. On sám se při hlasování zdržel, což je v podstatě totéž, jako kdyby byl proti (počítají se hlasy pro). Takže nakonec nechtěl. Jeho stranický kolega ministr Dobeš prohlásil: „Ti, kteří nehlasovali pro vydání, jsou politickými dinosaury“. Když člen VV prohlásí o někom, že je politický dinosaurus, je to ta nejstrašnější nadávka a prokletí, jaké si lze představit (asi jako když Pavel Landovský řekne o někom,že je „kokotführer“).

A když už jsme u ministra Dobeše, chce, aby se na základních školách vyučovala sexuální výchova, ovšem v rámci nepovinného předmětu „etická výchova“. To je řešení jednak šalamounské, jednak podivné, věcně to patří do biologie (něco jiného je láska, ale ta se snad nemusí vyučovat). Proč by se měli žáci základních škol vyučovat, že děti nenosí čáp, jenom nepovinně?

Václav Bělohradský otiskl v Právu po dlouhé době článek, který mi připadá docela zajímavý. Upozorňuje, že diskontinuita státu vede k potřebě zdůvodňovat jej ideologicky („platí obecně, že stát, který netrvá, se musí trvale zdůvodňovat mytologickými prostředky“), což v Česku způsobuje vlny antipolitiky. V loňské volební kampani to podle něho byla jednak „brutální delegitimace demokratické levice“, jednak „masové využití morální paniku vzbuzujících hesel o vládě kmotrů, o všepronikající korupci, proti níž lze bojovat jen založením nových antipolitických stran, jejichž antipolitičnost symbolizují postavy jako kníže Schwarzenberg nebo novinář Radek John. V demokratických zemích se proti korupci nedemonstruje na ulicích, kdo má informace o spiknutí kmotrů, předá je policii, pokud ne, jedná se o morální paniku.“ „Způsob střídání vlád a elit nesmí připouštět vítěze nebo poražené totální, musí mít jen vítěze nebo poražené marginální“, nesmí se připustit, aby vítězové zavedli pravidla, podle nichž už budou vítězit vždy. Bělohradský dále mluví o „produktivní ose střídání“, podle níž se formují instance vlády i opozice, střídají se liberálové se socialisty. „V Česku ideje nejsou nástroje k pochopení světa, které vyměníme, když se svět změní a už mu neodpovídají, v Česku se ideje vyznávají. Je to dědictví dob, v nichž se za ideje umíralo v Kostnici, na střelnici v Kobylisích či v uranových dolech. Místo aby se idejí využívalo k popisu situací, které se snažíme vyřešit, jsou vyznávány jako Pravda, pro kterou se musíme obětovat.“ To poslední by chtělo asi nějak upřesnit, proč má „svět“ přednost před „idejemi“, co je to „svět“, navíc za ideje se vždycky umírá, jen to někdy trvá déle a míň to bolí. Nicméně jakési pseudonáboženské uvažování (fanatismus) je u nás dost časté – jenže, řekl bych, napravo i nalevo. Nezdá se mi např., že „mediální obraz Paroubka jako diktátora“ by byl úplně od věci, Paroubek znamenal skutečné nebezpečí a jeho „levicovost“ byla vzhledem k tomu nebezpečí něco podružného a nezajímavého (Sobotka ani Hašek žádné srovnatelné nebezpečí neznamenají, i když se jim nepodařilo od paroubkovské politiky docela distancovat). Panu Bělohradskému vadí Reflex, mně zase nenávistné výlevy lidí jako Martin Hekrdla, Jiří Hanák, Jan Keller. A když tvrdí, že „tato vláda je jiná než vlády předchozí,… je nejen nejhorší od roku 1989, ale … vychyluje osu politických změn z lib-lab (liberální, labouristický) do jiné, brutální polohy, která nemá v Česku obdoby“, přehání a prezentuje zleva totéž, co kritizuje napravo. Tahle vláda jistě není nic moc, ale to, co ji odlišuje např. od Špidlovy koalice, je jen a jen to, že má velkou většinu v parlamentu. Navíc podle průzkumů veřejného mínění průběžně ztrácí podporu ve veřejnosti, takže princip střídání se nezdá být ohrožen. A konečně, politiku je třeba posuzovat z toho hlediska, je-li pravdivá, správná, spravedlivá, a to může být, když klade důraz na iniciativu, i když klade důraz na solidaritu. Je čas rozhazování kamení a čas sbírání kamení.

Pondělí 28. března: Vít Bárta se rozhodl, že bude kandidovat proti Johnovi na funkci předsedy strany. Zřejmě (správně) vyhodnotil situaci jako neudržitelnou. Pokud jde o Johna, chce, aby se stal čestným místopředsedou strany s právem veta. Johnovi se to nelíbí a taky právem, je těžké vyhodnotit to jinak než jako odstavení, čestný předseda je něco jako vycpaná politická mrtvola a právo veta mu bude k ničemu, stejně si nemůže troufnout je proti skutečnému předsedovi používat. Mohl by to udělat snad jednou, dvakrát, pak by s ním byl konec (pokud by za sebou neshromáždil nezanedbatelnou část strany, a to čestní předsedové nedělávají, odporuje to jejich vycpané důstojnosti). John by raději zastával funkci místopředsedy (ti bývají většinou živí), chápe to nejspíš jako své odstavení ve chvíli, když už straně nemůže posloužit jako vábnička ve volbách, a pokud to tak opravdu chápe, tak taky právem. Bárta chce zakotvit stranu „pevně ve středu“, zatímco John je prý spíš „pravdoláskařský“ (má to být synonymum za žvanil?). A chce taky „véčka vyčistit od kmotrů“. To je pozoruhodné ze dvou důvodů: jednak, jak to vypadá, VV tak usilovně bojovaly proti kmotrům, až se jim zahnízdili v jejich vlastní straně. A za druhé a zároveň připomíná mi to nějak Stalinovu tezi o neustálém zostřování boje s třídním nepřítelem. Bylo to tak i u nás, po Horákové přišel na řadu Slánský. Na politické procesy to naštěstí zatím nevypadá, VV k tomu chybějí příslušné instrumenty.

Alexandr Vondra si udržel důvěru premiéra a ODS. Dalo se to čekat, TOP09 prakticky nedala Výkonné radě ODS jinou šanci. Předtím velkoryse slevila z požadavku na Vondrovo odstoupení, a místo toho žádala, aby už nezastupoval ODS na jednání koaliční devítky. Nedovedu si představit, jak mohli přehlédnout, že ODS na něco podobného nemůže přistoupit, protože je to jednak drzost a jednak by tím kapitulovala. Zjevně TOP09 z nějakého důvodu víc vyhovuje Vondra jako profláknutý ministr než Vondra jako ministr odvolaný. Právo cituje „koaliční zdroj“ (nová verze zdroje, který si nepřeje být jmenován), podle něhož se Vondra měl v minulosti věnovat spíš kontrole podezřelé smlouvy než zkoušení superbů nebo ochutnávání jednohubek. Co je komu do toho, jestli někdo ochutnává jednohubky, navíc smlouvu lze kontrolovat a ochutnávat při tom jednohubky. Podle zdroje se také koalice shodla na tom, že Vondra spolu se Schwarzenbergem sepíší Vondrovu omluvu. Jak mohli na něco podobného přistoupit, omluvu si přece každý píše sám a nikdo mu do toho nemá co kecat, to je zase taky trochu, i když vzdáleně, podobné stalinským procesům (víc by se to podobalo, kdyby omluvu měl Vondrovi napsat sám Schwarzenberg, nebo ještě lépe Kalousek). Kromě toho už přistoupit na to, že se Vondra omluví, byl sebevražedný akt. Buď se prokáže zanedbání, a pak musí odejít, na omluvě už nezáleží, nebo ne, a pak má TOP09 smůlu. Místo toho, jak se zdá, se obě strany obratným manévrováním v případu Vondra navzájem dostaly do slepé uličky. Lépe řečeno do ní zacouvaly, protože ODS zmeškala příležitost jednat tvrdě hned na začátku a TOP09 by ráda dosáhla toho, čeho lze dosáhnout rozbitím vlády, aniž vládu musela rozbíjet a podtrhávat si pod sebou sesli. V tom případě nezbývá než gratulovat.

Náměstek ministra financí Barták odstoupil. Čelil obvinění, že na dvou amerických manažerech (jedním z nich byl bývalý americký velvyslanec v Praze Cabaniss) údajně požadoval úplatek. Jakmile s obviněním začaly zabývat kompetentní úřady, Barták požádal o neplacenou dovolenou, než se záležitost vyšetří. Úřady si dávají na čas. Nynější Bartákova demise se dává do souvislosti se sporem o Vondru, není vyloučeno, že ho spíš otrávilo dlouhé čekání – jistě, hladem by neumřel, ale být příliš dlouho mrtvým broukem (náměstkem na dlouhodobé neplacené dovolené) je otrava, člověk má svázané ruce a postupně se na něj zapomene.

Jiří Paroubek se připojí k návrhu KSČM na vyslovení nedůvěry vládě. Vydal v tom smyslu útočné a zároveň ublížené prohlášení, v němž si vyřizuje účty s médii (všemi, i když Právo tentokrát výslovně nenapadá) i se svou vlastní stranou. Trpký je úděl Ikara, který z nadoblačných výšek dopadl tvrdě na zadek. Ti, co mu předtím sloužili, se od něho s opovržením odvrátili, a jemu nezbývá než dělat totéž, co dělal za Topolánka, v docela jiné situaci. Koaliční partaje se perou jako vzteklí čoklové, ale když jde o další trvání vlády, drží basu (mj. i proto, aby se mohli dále prát). Ubohý Paroubek!

Úterý 29. března: Na těle zavražděné holčičky z Tróje se podle expertízy kriminalistického ústavu nepodařilo najít žádné biologické stopy proti O. Tomkovi, který byl obviněn z vraždy a znásilnění, ve vězení se údajně pokusil o sebevraždu a na následky pokusu pak v nemocnici zemřel. Biologický materiál byl skoro půl roku po vraždě natolik znehodnocen, že se z něho nedalo nic poznat. Snad by se mělo veřejnosti aspoň nějak naznačit, na základě čeho byl Tomko obviněn z něčeho tak strašného, jako je znásilnění (a následná vražda) dítěte. Jde o to znásilnění.

Miroslav Kalousek prohlásil na téma dalších vztahů TOP09 s ministrem Vondrou: „Nikdo v TOP09 panu Vondrovi nevěří. Dohody, které budou na panu Vondrovi, nebudeme brát vážně.“ Znamená to, že nežádají sice jeho demisi, ale budou ho ostrakizovat? Ve vládě a v koalici panují opravdu divné moresy.

Zdá se, že co se týče politické budoucnosti Radka Johna, mají John a Vít Bárta různé představy: John v rozhovoru pro Právo řekl: „Pokud by vyhrál Vít Bárta, tak jsem přesvědčen, že bych jistě byl místopředsedou“ (zatím co pan Bárta, jak se zdá, si chce pověsit paroží svého nynějšího předsedy nad svůj trůn coby čestně předsednickou ozdobu). Zato Bárta prý včera řekl, že by v žádném případě nechtěl, aby John přestal být ministrem vnitra. O tom ale ani slovo nepadlo, čili: neboj se hochu, ministrem zůstaneš.

Ústavní soud dnes rozhodoval o stížnosti malých stran proti volbám v Praze. Tentokrát se zachoval maximálně zdrženlivě neaktivisticky (mám k dispozici jen zprávu ČTK). Stížnost zamítl, protože se nepodařilo dokázat, že cílem rozdělení města bylo poškodit menší strany, které tak přišly o mandáty, na něž měly jinak nárok. ÚS připustil, že rozdělení mělo vliv na výsledek voleb. Ale účelovost a např. zlý úmysl v tom ÚS nenašel. (To mi úplně nesedí, otázka číslo jedna nebyla, zda se prokázal úmysl menší strany poškodit, ale zda rozdělení mandátů bylo spravedlivé.) ÚS konstatoval, že vytvoření stejně velikých obvodů není možné, takže faktické rovnosti volebního práva nelze prakticky dosáhnout (řekl bych, že lze, pokud Praha bude jeden volební obvod). Ústavní soud musí při přezkoumávání voleb zachovat jistou zdrženlivost (důvody té zdrženlivosti bez jakékoli ironie chápu) a nemůže nijak zohledňovat povolební vývoj v Praze (samozřejmě, ale co to má společného se spravedlivostí voleb, chtěl to na ÚS někdo?). ÚS zamítl i stížnost hnutí Občané za svá práva v Praze, kteří zpochybňovali skutečnost, že se do městského zastupitelstva volilo podle zákona o obcích (tuhle pochybnost mám taky a důvody, které ÚS k zamítnutí stížnosti vedly, budou jistě velmi zajímavé). Účastníci sporu rozhodnutí samozřejmě respektují. Místopředsedkyně VV Karolína Peake si nedovede představit, jak by se účelovost rozhodnutí (starého) zastupitelstva dala prokázat, nešlo přece o trestný čin (já si to taky nedovedu představit a nezdá se mi to navíc být pro rozhodování relevantní). Opakuji, chápu zdrženlivost ÚS a jeho složitou situaci, jen si myslím, že v té věci mohl udělat aspoň o trošku víc, než udělal.

Věci veřejné vystoupily se svou strategií zdravotnické reformy. Nechtějí zjevně zvedat razantně zdravotnické poplatky, jak to navrhl ministr Heger a schytal to od ODS (nemohu se zbavit dojmu, že za Kalouska, který ODS zle zavařil v případě Vondra), ale jen některé. Velmi mne zaujal nápad, aby nadstandardy v péči určila Česká lékařská komora. ČLK prý, jak tvrdí server idnes.cz, navrhuje, aby pacient měl nárok z veřejného zdravotního pojištění na provedení výkonu, který je v souladu se současnými poznatky lékařské vědy. Zažádal-li by však o provedení „výkonu“ jiným způsobem, uhradí rozdíl mezi nejlevnějším a nadstandardním. Z toho je zjevné, že pokud by si někdo vyžádal „výkon“ od šamana (tj. nebyl by v souladu se současnými poznatky lékařské vědy), pak, kdyby šaman byl drahý, má smůlu, bude platit. To mi připadá panu doktorovi Kubkovi a jeho blízkým z ČLK velmi podobné. Aby to nemělo chybu, mělo by se to ještě doplnit kategorizací pacientů do tří skupin: nadstandardní, standardní a podstandardní (k poslední patří mj. ti, co nesouhlasí s akcí Náš exodus, váš exitus). Pro každou by se stanovily specifické standardy: nadstandardní standard, standardní standard a podsdtandardní standard. Nebo se už snad na tom spontánně pracuje?

Středa 30. března: soudce Ústavního soudu Jiří Nykodým prohlásil ke kauze pražských komunálních voleb (cituji dle Práva): „Soud nemůže hodnotit výsledek voleb optikou, která se mu jeví jako nejlepší, ale zajímá ho, zda byly dodrženy zákony a zda nebyla účelovými kroky deformována vůle voličů.“ Zákon dodržen byl, ale vůle voličů byla deformována. Otázka účelovosti je v této rovině neřešitelná a opravdu nevím, jaký má význam. V souvislosti s rozhodováním ÚS o volbách v Praze se úplně zbytečně mluví o tom, že ačkoli v metropoli celkově zvítězila TOP09, vznikla koalice ODS s ČSSD. Koalice vznikla po formální stránce řádným způsobem, a pokud by se tomu ÚS jakkoli opřel, byl by právem obviňován z politického rozhodování. Senátor Dienstbier se domnívá, že ÚS posvětil určitý způsob manipulace s volbami, přizpůsobování volebních obvodů tak, aby to bylo výhodné pro někoho, kdo má v danou chvíli možnost rozhodnout. Je těžké se zbavit dojmu, že něco podobného se opravdu stalo.

Po jednání koaliční devítky o zdravotní reformě řekl Miroslav Kalousek mj.: „Řadu levicových výhrad ODS chápeme, respektujeme. Z hlediska koaličních kompromisů jsme některé jejich levicové připomínky i připraveni se skřípěním zubů akceptovat.“ Nezáleží snad na tom, zda jsou „levicové“ nebo „pravicové“, ale zda jsou věcné a správné. Ostatně kdo je arbitr ohledně toho, co je levicové a co je pravicové? (Petr Uhl dnes v Právu hovoří dokonce o „pravicových a levicových lidech“: aby se od sebe dobře rozeznali, měli by ze zákona nosit červené a modré klobouky). U nás se používá nalevo slova pravicové a napravo slova levicové jako synonymum slova „smraďošské“. Je to směšné.

Člověk se těžko zbavuje dojmu, že důvodem konfliktu o Vondru je nedostatek „konsensu“ mezi TOP09 a ODS ohledně toho, že se v zájmu hladké spolupráce nebude šťourat v problémech ministerstva obrany. To asi bohužel není možné, neboť ministerstvo, resp. jeho minulost zdá se být jedním velikým mimořádně pohodlně schůdným a sjízdným tunelem. A zatím si s tím žádný politik neporadil. ODS a Vondrovi nezbývá než se pokusit s tím něco udělat. Mám chuť se vsadit, že se jim to nepovede.

Včera přinesla MfD zprávu o veřejné akci iniciativy D.O.S.T., která se postavila za svého předsedu Ladislava Bátoru. Ten se údajně stal obětí mediální štvanice (už jsme tu o jeho případu psali).

Čtvrtek 31. března: Prezident Klaus udělil milost Karlu Baštovi z Ivančic, který byl odsouzen za vraždu: střílel po zlodějích kteří mu kradli v jeho firmě a bohužel se strefil. Soud ho nejprve odsoudil jen za zabití, případ nakonec doputoval až k Nejvyššímu soudu, který rozhodl, že šlo o vraždu (tj. pokus o vraždu, v autě s prchajícími zloději postřelil jednu ženu tak, že přišla o zrak, o případu jsem psal). Použil zbraň ve chvíli, kdy pachatelé už činnosti (kradení) zanechali a byli na útěku. Podle mluvčího Nejvyššího soudu se už jednalo o pomstu. Nevím, snad to formálně vyhovuje zákonům, ale spravedlnost je víc než zákon a z hlediska spravedlnosti mi výklad mluvčího připadá hodně přitažený za vlasy. Klaus ve zdůvodnění svého rozhodnutí rozsudek nezpochybňoval, uvedl jen důvody udělení milosti, které mi připadají respektabilní, a v tomto případě jsem rád, že v téhle zemi někdo takovou pravomoc má. Milost patří k výkonu spravedlnosti. Předsedkyně Unie státních zástupců v této souvislosti prohlásila: „Už nedávným zpřísněním sazeb pro násilnou trestnou činnost, která ohrožuje život či zdraví, a naopak zmírnění sazeb pro majetkové trestné činny dali zákonodárci najevo, že zdraví má být na prvním místě.“ Nemohu se ubránit dojmu, že paní doktorce vypadlo hned dvakrát, nejprve za slovy „život či zdraví“, a podruhé za slovy „jasně najevo, že zdraví“ vypadlo slovo „zlodějů“. Nevolám po krvi, jen mám dojem, že by to snad mělo být trochu líp vybalancováno.

Premiér Nečas sdělil ministrům, že pokud někdo bude v budoucnu požadovat demisi nějakého svého kolegy, poletí z vlády. Podle koaliční smlouvy má při odvolávání ministra nejprve hledat podporu strany, kterou ministr zastupuje, je zjevné, že v tomto případě by neuspěl. Na druhou stranu i z toho důvodu si takové jednání těžko může nechat líbit. Nebylo by lepší, kdyby dal koaličním partnerům prostě najevo, že ODS v té vládě taky nemusí být? Pan ministr Kalousek, kterému se zdá být ODS příliš levicová, by pak musel dělat koalici s ČSSD, která není zrovna superpravicová. Ale třeba by si TOP09 a VV s Bohuslavem Sobotkou lépe rozuměli (měli by těsnou ústavní většinu).

Podle chystané novely zákona o veřejném zdravotním pojištění by měl poskytovatel zdravotní služby (např. nemocnice) mít právo zakázat pacientovi konkrétní návštěvy, používání telefonu, případně vycházky. To poslední mi připomíná dobu, kdy jsem absolvoval základní vojenskou službu. Pokud se mezitím prokouše k moci ČSSD a ministrem se stane opět dr. Rath, bude možné pacienta potrestat ještě tvrdým ložem, temnicí a půstem (samovazbou ne, to se považuje za nadstandard).

Podle průzkumu agentury SANEP bylo pro vojenský zásah v Libyi 43,7 procenta respondentů (relativní většina, proti bylo jen 34,4 %). Ovšem zároveň se přes 70 % vyslovilo proti české účasti na zásahu. Dalo by se to shrnout do formulace: jsme pro to, aby tam zasáhli jiní než my. To je skoro dokonalé.

Jiří Přibáň vytýká v LN Ústavnímu soudu, že se při rozhodování o platnosti pražských voleb nezabýval možnou protiústavností toho ustanovení zákona o volbách do zastupitelstev obcí, které zastupitelstvím otvírá cestu k libovolné změně volebních obvodů (jde o § 27 zák. č. 491/2001 Sb.). To je velmi relevantní námitka, poukaz sám o sobě by snad ovšem směřoval k potřebě novelizace zákona, ne rovnou ke zrušení voleb.

„Sudetoněmecké sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“ (ne to z Mnichova, toto založili pp. Pecina, Šinágl a Wolfgang Habermann) se dočkalo satisfakce u Městského soudu v Praze. Ten vyhověl stížnosti sdružení na rozhodnutí ministerstva vnitra z roku 2009, jímž vnitro odmítlo sdružení registrovat. Rozhodnutí MV je strašlivá četba a Městský soud udělal to, co udělat musel (podotýkám, že tu byly případy, kdy soud udělal to, co nemusel, a bylo to ještě o hodně vznešenější soud než ten Městský).

Pátek 1. dubna: Vysoké školy prý zatím nehodlají zohledňovat výsledky státních maturit. Přiznám se, že smyslu státních maturit příliš nerozumím. Už když jsem studoval na FF UK, bylo mi nepochopitelné, jak se někteří mí kolegové vůbec mohli dostat na vysokou školu, a zdálo se mi, že mezi úrovní výuky na jedenáctiletkách (tak se říkalo tehdejší obdobě gymnázií) v Praze a na venkově musí být veliký rozdíl. Hranice ovšem nevedla ostře mezi Prahou a venkovem, například to, co jsem se naučil na střední škole z němčiny, bylo ve srovnání s tím, co uměli kolegové, dost mizerné (ačkoli jsem z Prahy) a musel jsem první rok tvrdě dohánět. Je zjištění podobných rozdílů smysl státních maturit (aby se mohla následně úroveň vyrovnávat?) A pokud jde o přijímací zkoušky na vysoké školy: učil jsem po převratu deset let na Fakultě sociálních věd KU (obor politologie), a nedovedu si představit, k čemu by mohly být při přijímání státní maturity dobré. Už v přijímacích textech testech se zjišťovala úroveň znalosti posluchačů v historii a taky to, jak se orientují v současné politice. Výsledky nebyly irelevantní, ale taky ne stoprocentně spolehlivé, stávalo se (občas), že při ústním pohovoru se zjistilo, že je problém, jak adepta, který udělal nejlepší dojem, přijmout, a to kvůli špatnému výsledku testů. Ústní pohovor se mi proto zdá být nezastupitelný (jiná věc je, že ty nejlepší jsem nikdy na fakultě neviděl, FSV byla jejich druhou nebo třetí šancí, a když uspěli jinde, studovali tam).

Ministr (a místopředseda TOP09) Kalousek oznámil do rádia, že TOP09 napříště nebude bránit v projednávání kauzy Promopro na schůzi Poslanecké sněmovny. Vondrův problém je prý čistě věcí ODS a TOP09 při hlasování o programu schůze odejde.

Místopředsedkyně Věcí veřejných Kateřina Peake se rozhodla, že nebude kandidovat na funkci předsedkyně strany. Učinila tak poté, co se ukázalo, že má o jednu nominaci na funkci více než Vít Bárta (21 proti Bártovým 20). Vede John se 42 nominacemi a předseda se volí na internetu. Je těžké si nepředstavit, že tak paní Peake udělala proto, že volba „podle potřeb strany“ by se za této situace a v případě, že by kandidovala, zvládala jen velmi těžko.

Ústavní soud zrušil povinnost mobilních operátorů půl roku uchovávat všechny informace o telekomunikačním provozu (tj. o všech uskutečněných hovorech) a to v zájmu chránění soukromí účastníků. Zároveň ale trestní řád a zákon o policii stále opravňuje policii ty informace vyžadovat. Vyžadovat je tedy smějí, jenom se nedočkají.

Poslanec Huml tepe svou stranu, že přispěla k tomu, aby nebyl vydán k trestnímu stíhání ve věci jakéhosi odborného posudku. Problém je, že při hlasování ve Sněmovně se on sám zdržel hlasování, což v tom případě je totéž, jako kdyby byl proti. Poslanec Huml je nebezpečný spojenec a Věcem veřejným ho docela přeji.

Titulek dnešního „otvíráku“ v LN zní: „Chtějí zrušit Benešovy dekrety. A mohou tady zůstat.“ (Týká se rozhodnutí Městského soudu v Praze ohledně toho, že ministerstvo vnitra odmítlo registrovat občanské sdružení Sudetoněmecké sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, které založili tři čeští občané, soud důvody ministerstva neshledal relevantními a nařídil, aby se žádostí znovu zabývalo). Neznámý autor titulku (titulky se v novinách velmi často rodí jaksi samy od sebe) mne potěšil: Já taky chci zrušit Benešovy dekrety a teď tu mám konečně černé na bílém, že mne nikdo nevyžene. Jiná věc je, že k takovému vyhnání chybí nějaký zákon, ale jsem přesvědčený, že spousta lidí u nás by v tomto případě žádný nepotřebovalo. Např. vyjádření pana Petra Hájka, prezidentova kancléře, je velmi výmluvné: „Úsilí o narušení územní celistvosti nelze zpochybňovat.“ Narušuji tedy územní celistvost. Dostatečným důkazem je, že to tvrdí sám prezidentův kancléř, a jistě by se v okolí Hradu našlo víc podobných. Ve zpravodajství o případu jsou věcné chyby, např. mluví se tam o „dalším dekretu“ (prezidenta Beneše), který „omilostnil pachatele násilí na Němcích v době tak zvaného divokého odsunu“. Za prvé, nešlo o dekret, ale o zákon č. 115/1946 Sb. Za druhé, nešlo o amnestii, nýbrž o konstatování, že jednání, jehož účelem bylo přispět k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků nebo které směřovalo ke spravedlivé odplatě (!) za činy okupantů nebo jejich pomahačů, není bezprávné ani tehdy, bylo-li by jinak podle platných předpisů trestné. Čili: nepromíjejí se spáchané trestné činy, nýbrž se říká, že o trestné činy vůbec nešlo.

ODS hodlá navrhnout novelizaci jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Podle úpravy by pozměňovací návrhy bylo možné předkládat jen jménem poslaneckého klubu. Zatím může pozměňovací návrh podat i jeden poslanec, čímž vzniká legislativní chaos. Návrh ODS je druhá krajnost, když se to vezme do důsledků, stačilo by, kdyby ve sněmovně seděl za každý klub jen jeden člověk, disponující počtem hlasů podle výsledků voleb. Koaliční partneři ODS navrhují, aby pozměňovací návrhy směly podávat jen skupiny 5 – 10 poslanců, což je daleko správnější, ČSSD je proti jakékoli reglementaci, bodejť by ne, je to opozice a osobní iniciativa bludných koaličních střel může přispět k dalšímu rozkladu koalice.

Odbory nezávislé i závislejší chystají rozsáhlou kampaň proti vládním reformám. Budou demonstrovat a „nevzdávají se ani myšlenky na stávku“. Zároveň prezentovali 80 billboardů, jimiž chtějí představit své vlastní reformní návrhy. Mezi nimi je mj. portrét velkého šéfa ČMKOS Zavadila, jak ukazuje prstem na pozorovatele a u toho je nápis: „Velkou důchodovou loupež zaplatíte!“ Pan Zavadil je člověk na svém místě, nevím proč mi připomíná jeho velkého předchůdce (v době, kdy se ČMKOS ještě jmenovala ROH) Antonína Zápotockého. Ten ovšem vypadal o něco dobromyslněji. Jedním z billboardů měl být též portrét Nečase a Kalouska jako dvou odpudivě ušatých a zubatých upírů, s nápisem „Vládní upíři Vám rádi pustí žilou“. Mluvčí ČMKOS prohlásila, že ten však nebyl schválen. Podivil jsem se útlocitnosti odborové schvalovací komise, podle podrobnější a přesnější informace ovšem zní, že nebyl schválen agenturou poskytující billboardy, údajně jim připadal neetický.

Dnes je apríla. Musím se přiznat, že mi vzhledem k povaze politických událostí v naší zemi dělá potíže poznat, co je apríl a co ne. Tak např. na Aktuálně.cz mne zaujal titulek „Drobil se vrátí do vlády“. Teprve dodatečně jsem zjistil, že aprílový text je jiný. A nebyl jsem sám. Podobně znejistěna se cítila např. paní místopředsedkyně PS Klasnová (VV).

Sobota 2. dubna: Věci veřejné mají podobný problém, jaký má premiér Nečas s nimi. Mají ho ovšem se svým poslancem Humlem, který poté, co ho Poslanecká sněmovna (mj. i za jeho faktického přispění) nevydala k trestnímu stíhání (nejdřív chtěl, pak nechtěl, pak zase chtěl, jenže se zdržel hlasování, což znamená, že fakticky byl proti, zatímco kdyby byl např. na hlasování odešel, byl by snížil kvórum, potřebné pro souhlas), zahájil konfrontaci s vedením strany. Strana bude podle jeho názoru směšná, pokud v ní nezačnou fungovat demokratické principy. Poslanci VV (např. Michal Babák) mluví o frustrujícím solitérovi a uvažují o tom, zda by nebylo lepší se ho zbavit. VV to trochu patří: co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim.

TOP09 se zjevně definitivně rozhodla umožnit, aby sociální demokracie s komunisty protlačili na pořad jednání schůze PS případ Vondra (resp. kauzu Promopro). První místopředseda Kalousek si zjevně spočítal, že premiér Nečas bude proti tomu v podstatě bezmocný a že jeho vyhrožování ohledně odvolání ministra, který bude požadovat demisi svého kolegy ve vládě, bylo plané. Strach z Nečase nemá, chlubí se, že se nikdy nebál. Nevím, zda nikdy: rozhodně se nebál tenkrát, když chtěl uzavřít koalici s Paroubkem, kterou by museli krýt v PS komunisté. Pokud by dnes přiměl ODS k nějakému razantnímu kroku, může pak udělat to samé s příjemnějším partnerem, Bohuslavem Sobotkou. Komunisty by v případě, že se nepřidají Věci veřejné, potřeboval taky. Snesla by to TOP09, resp. kolik poslanců strany by s tím mělo problém? KDU-ČSL, která se nikdy tolik nechvástala pravicovostí jako „topka“, to v roce 2006 nepřekousla.

Mezitím ministr Vondra dostal ránu z milosti od svého přítele Schwarzenberga. Ten v rozhovoru pro LN prohlásil mimo jiné, že Vondra v projevu před Sněmovnou řekl něco jiného, než co si s ním dohodl. Rozhovor otvírá prostor pro úvahy o přátelství v politice.

Landsmanšaft žádá zákaz jmenovců z Čech zní titulek v LN. Jmenovci jsou Sudetoněmecké sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jak ze zprávy samotné vyplývá, je titulek zavádějící, vedení SL si pouze vyprošuje, aby někdo bez domluvy s nimi užíval prakticky jeho jméno a jeho znak. Se žádostí o zákaz by se muselo obrátit na české státní orgány, což se nestalo (a právně to ani dost dobře nejde). K samotnému projektu je možné mít výhrady, ale v podstatě na něm něco je. Pěkně se to pozná na rozzuřené reakci hlavního hasiče všech zásadních iniciativ ohledně českého vyrovnání s vyhnáním sudetských Němců Luboše Palaty v dnešních LN. „Svým extremismem odlišující se skupina českých Sudeťáků (bože, to je čeština) může křehké jaro (rozuměj jaro hasičů) zadupat do země, podobně jako partička Preussische Treuhand hodně poničila polsko-německé vztahy.“ Je příznačné, že se v LN ve zprávách o iniciativě používá pro německé sdružení dehonestující označení landsmanšaft, nebo dokonce landsmančaft. Podobně používal oficiální tisk v Dederonii v době, kdy se v Polsku rozjela Solidarita, zkomoleného rádoby originálu Solidarnosc.

Ondřej Štindl vytýká v LN předsedovi ÚS Rychetskému, že vkládá do naší příslušnosti k EU nemístné naděje: „Představa, že by tlak Evropy, která má touhle dobou navíc dost a dost problémů sama se sebou, na tom (na korupci, křupanství a malosti v české politice) mohl něco skutečně změnit“ je podle něho stejně naivní jako Klausovy obavy, že se v Evropě rozpustíme jako kostka cukru, je vlastně jen jejich zrcadlovým obrazem nebo negativem. „Musím se přiznat, že sice tak velké naděje do našeho příslušenství k EU jako předseda Ústavního soudu nevkládám, přesto ale jsem přesvědčený, že při vší bídě bude Unie schopná zabránit např. kuriózní partě shromážděné kolem Hradu uskutečnit její nejdivočejší plány“ (např. jak se u nás říká, zúčtování s přisluhovači sudetských Němců).

Pondělí 4. dubna: Zdá se, že Václav Klaus se svým zápasem proti démonu EU u veřejnosti boduje. Agentura SANEP sice pracuje na internetu a její výsledky se občas liší od ostatních, ale v každém případě něco napovídají. To, že sedmdesát procent lidí je proti poskytnutí půjček zadluženým státům Unie, není překvapivé, já bych s tím měl taky problém. Ale ještě o fous víc, 74 %, je proti zavedení eura, a kdyby se prý dnes rozhodovalo v referendu o vstupu do EU, bude většina lidí proti. EU má své velké problémy, ale přesto, pokud jde o vliv Unie na vnitřní politickou kulturu v ČR, pořád ještě se dá předpokládat, že brání nejhorším excesům. To se asi lidem v Klausově podhradí moc nelíbí. Nedivím se jim, svazuje jim to (zatím) ruce. Což je docela fajn.

Věci veřejné, resp. Vít Bárta, nehodlají podpořit zařazení Vondrova problému na program schůze Poslanecké sněmovny. Chtějí prý podpořit premiéra Nečase proti „kmotrům“ v ODS, kteří by přišli na řadu v případě jeho pádu. Je to jen hezké gesto, pokud TOP09 sníží kvórum, bod se na pořad jednání stejně dostane.

Věci veřejné mají ovšem zároveň problém. Místopředseda Škárka řekl novinářce z Respektu v rozhovoru off record, že dostával od Bárty peníze za loajalitu. Když to v časopise navzdory slibu zveřejnili, prohlásil, že jde z jeho strany o cílenou mystifikaci. Obecně vzato, má člověk, když mu nabídnou peníze za loajalitu, dvě možnosti: buď to rozhořčeně odmítne a všechno zveřejní, nebo peníze vezme, a pak mu nezbývá než držet ústa. Vzít si z každé možnosti něco (peníze brát a pak to zveřejnit) není dobré.

Nevím, jak přišel Jiří Hanák (sloupek v dnešním Právu) na to, že Karel Havlíček byl národní vůdce. Havlíček byl žurnalista. Když si v roce 1848 musel vybírat mezi politickou a žurnalistickou kariérou, vybral si cíleně to druhé a rezignoval na mandát v Říšském sněmu. Zdá se, že panu Hanákovi vlezla na mozek bolševická propaganda, která z Havlíčka udělala posvátnou mumii.

Novináři Ondřeji Šťastnému, který minulý týden napsal zprávu o akci organizace D.O.S.T (jejím předsedou je Ladislav Bátora, kterého se ministru Dobešovi nepodařilo prosadit na školství jako náměstka, zarazil to premiér Nečas, což mu budiž připsáno ke cti, takže si ho nyní pan Dobeš bere aspoň jako poradce), přišel pozoruhodný mail od jednoho z organizátorů, Michala Semína. „Styďte se, jestli to vůbec umíte. A raději se mi obloukem vyhýbejte.“ To by mohlo nabudit dojem, že se pan Semín chce prát, takže to pak, po novinářově reakci, vysvětlil: „Chtěl jsem Vám jen dát najevo, že nejste vítaným hostem na akci, za jejichž průběh a výsledek jsem zodpovědný.“ Aha, tak už tomu rozumím, to, že pan Semín cítil potřebu to takhle upřesnit, je pozitivní, všechno si ještě netroufnou. Jinak, jako častý adresát mailů typu toho prvního upozorňuji, že normálně bývají nepodepsány, pak nestojí za to je zveřejňovat, tohle bylo podepsáno, a tak pan Šťastný celou korespondenci v MfD zveřejnil. Dobře učinil. Novináři na podobných akcích nebývají zpravidla vítanými hosty. Chodit tam ovšem musí, je to jejich práce, nezáviděníhodná, ale nutná.

Ministr Schwarzenberg se podobá svému velkému předchůdci v úřadě Janu Masarykovi i tím, že se významných koaličních jednání zpravidla neúčastní, jsa zrovna na zahraniční cestě. Masaryk zase na vypjatých schůzích vlády chodil během hlasování na toaletu, komunisty sice pohrdal, ale zase si to s nimi nechtěl tolik rozházet. Nekomunističtí ministři mu pak často vyčítali, že kvůli jeho nepřítomnosti hlasování prohráli. Kupodivu Schwarzenbergovi nikdo nepřítomnost nevyčítá, je přece úlohou ministra zahraničí hodně cestovat (pan Schwarzenberg je ovšem taky předsedou relativně silné koaliční strany). Zdá se, že jeho kolegům i jeho podřízeným na ministerstvu moc nechybí, soudě podle údajné zásady „držte dědka ve vzduchu“. Úsloví má pádný rytmus, vypadá jako první verš nějaké písně, kterou je třeba ještě složit.

Úterý 5. dubna: ČSSD se dnes rozhodla, že její poslanci svolají mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny k případu Vondra a Promopro. TOP09 se hlasování nezúčastní a umožní tak schválení návrhu, Věci veřejné, zjevně popuzeny reakcí ODS na Škárkovu aféru, uvažují o tomtéž. Pokud nebudou poslanci ČSSD spokojeni tím, jak ministr Vondra svůj případ vysvětlí, navrhnou usnesení Sněmovny, které uloží Nečasovi Vondru odvolat. TOP09 se nehodlá zúčastnit ani schůze, takže návrh projde. Pokud v této situaci premiér Nečas nepodá demisi, ztratí on i ODS beztak v koalici poslední zbytky autority.

Událostí dne je ovšem stále „mystifikace“ místopředsedy Věcí veřejných Škárky. Poslanec Babák Škárku obvinil s toho, že ho řídí kmotři z plzeňské ODS: to je to nejstrašnější obvinění, jakému může profesionální stoupenec boje proti dinosaurům a přímé demokracie čelit. Je to stejné, jako když byla kdysi dávno údajná čarodějnice obviněna, že obcuje s ďáblem. Škárka dnes znovu obrátil, tvrdí, že úplatky opravdu dostával, a uvádí dokonce, kolik. A podal údajně trestní oznámení. Zdá se, že český politik, když se octne v úzkých, podává trestní oznámení stejně spontánně a nutkavě, jako v živočišné reaguje na útok tchoř. Pádem pana Škárky ale nejspíš krachuje i vzpoura jedenácti poslanců proti poměrům ve straně, byla-li nějaká. V LN připomínají, že první nepříjemnost měly VV po volbách, kdy poslanci museli podepisovat, že kdo z nich stranu opustí, zaplatí sedm milionů. Dnes prý už to ale neplatí. Bodejť, dnes by asi rádi některým lidem zaplatili za to, že odejdou.

Ladislav Bátora, málem lynčovaný k smrti, se z posledních sil ujímá úřadu ekonomického poradce ministra Dobeše. Podle ministra ho doporučil Klausův vicekancléř Hájek. Bátora v rozhovoru pro Právo prohlásil, že s Národní stranou nemá vůbec nic společného. Nebyl totiž jejím členem, jen za ni kandidoval. To je přece něco úplně, ale úplně jiného. Poslankyně Bohdalová (ČSSD) vyslovila domněnku, že Dobeš chce jmenováním Bátory ukázat, jakou má moc. Řekl bych spíš, že dává najevo vstřícnost k panu prezidentovi. Iniciativy jako ta Bobošíkové, Bátory, Semína atp. jsou pravým opakem VV: mají velmi výraznou a srozumitelnou ideologii, ta VV úplně chybí. Nedostává se jim jen voličů, lidi u nás ideologie toho typu aspoň zatím netáhnou. Leč moc by mne zajímalo, zda náhodou nemají třeba výraznější sympatizanty mezi řadovými příslušníky armády a policie. To by ve vypjatých chvílích mohlo voličské manko bohatě nahradit: jeden profík se samopalem v určité situaci vydá za deset tisíc osob s volebními lístky v rukou.

Proti ministru Johnovi vznikla ve vnitru odborářská petice, kterou podepsalo 41 policistů, čtyři a půl tisíce profesionálních hasičů, řada občanských zaměstnanců ministerstva a „občané“. Ta poslední skupina napovídá, že petici dávali k podpisu kdekomu. Nechci posuzovat kompetenci pana ministra, i když mám o ní jisté pochybnosti. Ještě větší pochybnosti mám totiž o tom, zda mohou zaměstnanci ministerstev rozhodovat, kdo nemá být (a tedy smí být) ministrem. A „příslušníci ozbrojených složek“ tuplem. Je to průnik přímé demokracie do služebních vztahů, a to nenáležitý.

V novinách se píše o odpůrcích sčítání lidu. Připadají si znásilňováni státem. To je jeden z pseudoproblémů, jež plodí politická korektnost. Zde zcela zásadních důvodů se už nebudeme smět ani spočítat.

Středa 6. dubna: Případ Škárka se stává rychle a jistě největším skandálem nejen Věcí veřejných, ale celé koalice. Pan Škárka totiž upřesnil, že prý peníze od Bárty opravdu dostával, naposledy dokonce 170 tisíc. Naznačil, že se vzdá všech funkcí a vystoupí ze strany. VV reagovaly bleskově a rozhodnutím „rady“ jej vyloučily ze strany. Je mimochodem pozoruhodné, jak snadno se ze strany přímé demokracie vylučují lidé, VV se to nejspíš zalíbilo, protože údajně uvažuje o vyloučení zasloužilého rebela (sprosťák by řekl kverulanta) Humla. To je krok správným směrem. Postupně by měli být vylučováni další a další, až ve straně zbude jen pan Bárta s panem Johnem, s nímž nebudou problémy. Vypadá to, že nahnuté to má potenciálně i předsedkyně poslaneckého klubu Kristýna Kočí a nepochybně všichni účastníci „spiknutí jedenácti“ (možná, že se ukáže, že jich ve skutečnosti bylo daleko víc). Pan Škárka chce dnes „mezi šestnáctou a sedmnáctou hodinou“ předložit důkazy proti Vítu Bártovi. Nakonec jen oznámil, že důkazy předal státnímu zastupitelství. ČSSD žádá, aby Nečas Bártu z vlády odvolal, jenže proti němu zatím neexistuje žádný důkaz. Jakmile bude, je prý premiér nakloněn tomu, se ho zbavit (nic jiného mu taky nezbude). Pokud však zůstane stav „tvrzení proti tvrzení“, spokojí se ODS se Škárkovou rezignací na mandát. K tomu je Škárka méně než odhodlán a více než neochoten, asi proto, že ho kryje deštník poslanecké imunity. O věci měla dnes večer jednat koaliční devítka, premiér je však nemocen (dopolední schůze vlády se však zúčastnil). Zato ministr Bárta zmizel neznámo kam, na jednání vlády nebyl. Po problému Vondra a Pomopro navrch ještě tenhle problém – je zajímavé, jak rychle se koalice bez cizího přičinění, sama od sebe a do sebe hroutí. Je těžké si to vysvětlovat jinak, než že se premiérovi (a předsedovi ODS) Nečasovi vedoucí role v koalici postupně úplně vymyká z rukou. Je stav v koalici důsledkem stavu v nejsilnější vládní straně?

Tomáši Zahradníčkovi se nějak nezdá, že by národnost byla jen věcí osobního rozhodnutí, a tedy prý pocitu. Osobní rozhodnutí je daleko víc než pocit, je to otázka solidarity a přijetí zodpovědnosti. Za naprosto nehoráznou považuji Zahradníčkovu představu o tom, že aby někdo měl „funkční identitu“, musí být taky „přijat do klubu“. Z toho hlediska by Havlíček, když psal o Tylovi a o Rusku, nebo Masaryk vlastně až do první světové války funkční identitu neměli. Je obecně poměrně časté (a u nás velmi časté), že ti, kteří se snaží zodpovědnost, jakou na sebe vzali, realizovat, narážejí u svých spoluobčanů na neporozumění a jsou z národa vylučováni. Dá jim obrovskou práci a námahu, aby se prosadili. To neznamená, že by už od počátku neměli „funkční identitu“, protože se solidarizovali se svými bližními a vzali na sebe zodpovědnost. Na druhé straně národ se vyhraňuje a posouvá tím, koho přijímá a koho se zříká. „Přijímání do klubu“ trvá někdy desetiletí, třeba i staletí.

Čtvrtek 7. dubna: Ministr Bárta přiznal, že dal Škárkovi 170 tisíc, nebyl to ovšem úplatek, ale přátelská půjčka. Sdělil to veřejnosti třesoucím se hlasem uprostřed svých věrných, s Hradčany v pozadí: „Jaroslav Škárka byl mým blízkým člověkem, spolupracovníkem, se kterým mne spojovala stranická příslušnost, ale i přátelství. Znám ho osm let. V tomto domě jsme spolu vypili mnoho lahví vína, řešili mnoho těžkých chvil, i jeho osobních“. Režie výstupu byla pečlivá, to ale nic nemění na tom, že z důvodů jistě vážných si ministr netroufl jednoduše popřít to, že dal Škárkovi peníze. (Je to zvláštní, obálka s jeho otisky, případně otisky na penězích nejsou přece žádný přesvědčivý důkaz.) Tím se záležitost s „půjčkou“ dostala na zhruba stejnou rovinu jako slavná půjčka expremiéra Grosse nebo údajné finanční problémy exministra Čunka. Tady jde ovšem o to, že explodovala rozbuška, která možná rozmetá celou stranu, nebo případně i celou koalici. Navíc se ke Škárkovi přidala i předsedkyně poslaneckého klubu VV Kristýna Kočí, která tvrdí, že jí Bárta za mlčení a loajalitu poskytl půl milionu korun. Je nepochopitelné, co ty lidi vede k přiznáním, která přece nemohou dost dobře politicky přežít (pokud zároveň přiznají, že ty peníze vzali; poslankyně Kočí tvrdí, že ji pan Bárta vložil půl melounu do desek na stole). Předseda VV John vyjádřil názor, že Škárka zešílel. To vypadá samozřejmě velmi účelově, ale důvody, které pana Škárku vedly, se uhadují opravdu obtížně. Koaliční partneři VV jsou vzniklou situací poněkud dezorientováni. Poslanecký klub VV má celkem 24 poslanců, podle večerního zpravodajství ČT se ovšem údajně 7 poslanců „štíplo“, čtyři směřují do ODS, tři do TOP09. Pokud je to pravda, mohla by pak, ryze teoreticky ovšem, vládnout i „malá koalice ODS – TOP09“ s minimální většinou jednoho hlasu, i ta většina je ovšem ryze teoretická, protože jeden z těch, co prý hodlají přestoupit do ODS, je poslanec Huml. Poslanec Huml ovšem, vzhledem ke své decentně řečeno svérázné letoře, by ovšem pro ODS byl sice jeden poslanec, jenže minus jeden, nikoli plus jeden. Poslanecký klub VV se měl dnes sejít najednou ne třech místech, nakonec se sešel na jednom (v PS), ale hned se rozdělil na dvě části, větší zasedala v sídle strany, menší (čtyřčlenná) v čele s předsedkyní Kočí, zůstala ve Sněmovně. ČSSD žádá nové hlasování o důvěře vládě, otázka ovšem je, zda vláda ještě vůbec existuje. Způsob vylučování ze strany je ve VV dosti svérázný. Místopředsedkyně VV (a předsedkyní ústavněprávního výboru PS) Karolína Peake si nepamatuje, zda na včerejší noční schůzce rady VV hlasovali všichni pro Škárkovo vyloučení, byla to prý však rozhodně drtivá většina. To o tom nepořizovali žádný zápis?

Zároveň pan Škárka začal mluvit o tom, jak agentura ABL sledovala (v roce 2006) i zastupitele Prahy 1, kde se Věci veřejné kdysi na komunální úrovni etablovaly (podrobněji o tom referuje dnešní MfD). Vzniká dojem, že smyslem Agentury bylo shánět svému tehdejšímu majiteli Vítu Bártovi kompromitující údaje na politické konkurenty. To mi připadá divné, ta agentura přece musela vydělávat, aby na podobné aktivity měla, a ty aktivity závisely na tom, kolik vydělá. Člověk by řekl, že prostor pro sledování politiků nemohl být v roce 2006 moc velký a vzniká stejná otázka jako v případě Prahy 11, totiž zda si náhodou někdo to sledování u ABL neobjednal (pak by to byl v první řadě jeho problém).

A poslední zpráva: poslanecký klub VV vyloučil ze svých řad poslance Humla a Kočí. Pro vyloučení hlasovalo minimálně sedmnáct, maximálně devatenáct členů. Zjevně podle modelu: tóčnoje vrémja dvěnádcať časóv, maximálno trinádcať. Musím říci, nynější dění kolem VV a ve VV, kolem vládní koalice a ve vládní koalici je něco, co jsem od listopadu 1989 nezažil (a předtím taky ne, předtím tu ale žádná politika neexistovala).

Zdá se, že na přímé volbě prezidenta se ODS a ČSSD neshodnou (a shodnout by se musely, je zapotřebí ústavní většiny v obou komorách parlamentu). Jednak není přímé volbě nakloněn Senát, prý napříč spektrem (senátoři by přestali být voliteli prezidenta a Senát by tak pozbyl na váze), jednak se obě strany nedokáží shodnout na omezení prezidentských kompetencí. ČSSD žádá rozšíření odvolatelnosti prezidenta o „hrubé porušení ústavy“ (nepřipadá mi podstatné), trestní odpovědnost hlavy státu (dtto), omezení pravomocí prezidenta (zcela podstatné, mají recht) a prodloužení funkčního období (rozhodně ne). ČSSD chce též omezit udílení amnestie (neměla by se udělovat ještě před vynesením rozsudku). To mi připadá správné.

Pátek 8. dubna: Politická tsunami, rozpoutaná krizí ve Věcech veřejných, zachvacuje vládní koalici. ČSSD stačí, jako v minulých měsících, pobaveně přihlížet, komentovat situaci a vznášet na VV a na koalici požadavky zároveň pochopitelné a nesplnitelné. V této situaci je být opozicí a v menšině zjevně výhodné. Lídru VV Bártovi se nakonec podařilo zvládnout krizi ve straně (z před časem avizovaných jedenácti vzbouřenců zbyli nakonec jen tři). Cena, kterou za to zaplatil, byla dost vysoká. V čele tažení proti Bártovi stojí Mladá fronta Dnes. Bártovy ekonomicko-politické plány z doby před pár lety jsou sice dosti zábavné a faktického šéfa strany kompromitují (svou roli hrají – jak jinak, když jde o MfD - i audiozáznamy z doby, kdy byl ještě „pouhým“ šéfem agentury ABL), nejsem si ale jistý, zda hlavní chybou pana Bárty nebylo, že moc mluvil a rád se poslouchal (tj. zda se nevidí promyšlený ďábelský plán tam, kde byla jen mnohomluvnost). Konec konců, způsob, jak manažersky vedl VV, se,jak se teď zdá, totálně neosvědčil, vedl k obrovskému skandálu, jaký v dějinách polistopadové politiky nemá obdoby.

Koaliční partneři se na dění ve Věcech veřejných dívali s němým a bezradným úžasem, teď začal premiér Nečas jevit známky činorodosti. Bárta se vzdal funkce ministra, na předsedu VV bude ale kandidovat a jak by ne, jinak by VV přestaly existovat, strany tohoto typu nedisponují nástupci (ostatně v ODS taky nebyly Klausových nástupců mraky a podle toho dnes vypadá). ČSSD pohodlně a nikoli od věci poukazuje na to, že tohle řešení je nedůsledné a že by Bárta měl odejít z politické scény. Premiér byl načerpat síly u prezidenta, kterému přinesl Bártovu rezignaci. Setrvali spolu v hodinovém rozhovoru. Pokud tomu dobře rozumím, prezident ho s rezignací vyhodil a hodlá o Bártovi rozhodnout v pondělí. Údajně se na tom s Nečasem dohodli, tj. dohodl se Klaus, Nečas ho poslechl. Klaus už z Argentiny vysílal signály o tom, jak je to celé nešťastná záležitost a jak je třeba být zdrženlivý. Zde je hmatatelný příklad prezidentské zdrženlivosti. Nečas ovšem zjevně využívá situace a uvažuje i o výměně Radka Johna ve funkci ministra vnitra, to se smí, Johna Klaus nemiluje. (Véčka se zuřivě brání a naopak chtějí, aby za Bártu nastoupil někdo od nich, to je pozoruhodné, nesměřuje všechno k tomu, abychom měli loutkovou vládu, kde by všichni ministři jen zastupovali ty, kteří skutečně hýbají politikou? To tu ale už bylo, a sice před listopadem 1989). Představy o dalších změnách sdílí také TOP09, s ODS se shodne i na tom, že kauzy VV jsou zcela diametrálně odlišné od kauzy Vondra (tedy podstatně závažnější). Když poslanec Babák žádá i Vondrovu rezignaci, je to jen nepříliš účinná realizace úsloví, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr. Něco podobného je, když poslankyně Kočí žádá, aby Bárta neusiloval o funkci předsedy VV a oznamuje veřejnosti, že nehodlá dát důvěru vládě, v níž bude Radek John). Pokud by se teď Nečasovi podařilo VV o vnitro připravit, dalo by se říci, že tuhle změnu trpělivě „vyseděl“, stejně je ale nesrozumitelné, proč té straně funkci dal, teď mluví o tom, že napojení vnitra na ABL je neblahé, ale to přece už věděl loni na počátku podzimu. Koaliční politika působí tristním dojmem.

Jinak na tom, co říkal k případu Klausův tajemník Jakl (zarážející je lidská stránka věci, jak je možné, že lidé, kteří se zřejmě dobře znají, kteří nějakou dobu spolupracovali, mohou být na sebe takhle zlí) něco je: panu Škárkovi ani paní Kočí nakonec nevadilo, že útokem na Bártu vlastně ničí i sami sebe.

Sobota 9. dubna: Události nemají zase natolik velké množství čtenářů, nicméně i tady se na kolísání návštěvnosti pozná, zda je zrovna v politice nějaký šrumec, nebo ne. V případě, že se něco děje, trvá to sice chvíli, než se veřejnost probudí ze spánku, ale pak čtenářský zájem stoupne až o 25 %. Což se stalo během tohoto týdne. A není divu, roztočil se skutečný malström politického dění. To poslední: premiér Nečas se snaží využít situace a požaduje demisi dalších dvou ministrů z Věcí veřejných, Radka Johna a Josefa Dobeše, který dříve působil v agentuře ABL. Hodlá prosadit i odvolání náměstků za VV, kteří byli spjati s výše zmíněnou agenturou (jeden už odešel sám, ovšem z ministerstva dopravy, logická reakce na Bártovu demisi). Ve světle posledních událostí se ovšem nepochopitelným nezdá to, že Nečas chce ministry odvolat, ale proč je kdysi vůbec jmenoval. Nejmenovat někoho je vždycky jednodušší, než někoho jmenovat a pak se ho pokoušet vystrnadit. Premiér naznačil do budoucna i další personální změny. TOP09 v téhle věci premiéra podporuje, ale jaksi preventivně odmítá, že by se změny měly týkat i jejích ministrů – jsou podle slov Miroslava Kalouska jediní, kteří nejsou postiženi korupčním skandálem. Formálně vzato je to pravda: teď zrovna ne. Když ministr Schwarzenberg přiletěl z cesty po Jižní Americe, poskytl rozhovor Novinkám.cz – má prý dojem, že se vrátil do Bohnic a snaží se Bártu omlouvat: Ten pitomec to napsal, ostatní si to myslí (týká se Bártových slov z doby před třemi lety o získání politické moci jako podpory pro prosazování vlastních ekonomických zájmů). Pan Bárta to ovšem nenapsal, ale řekl na jakémsi školení. Kromě toho předseda TOP09 se zjevně snažil všechno bagatelizovat: „…ještě v nedávné době bývalí poslanci a zastupitelé různých stran dostali k uspokojení svých materiálních potřeb místa ve správních radách státních, polostátních a městských podniků. To se bralo jako samozřejmost. Když tady nějaký podnikatel, který tu stranu považuje za svůj podnikatelský projekt, sáhl do vlastní šrajtofle a poslance odměnil, tak je z toho velký skandál.“ Zřejmě ještě držel starou pozici, že hlavním nepřítelem je ODS. Pak byl ovšem zřejmě bleskově přeškolen a začal být k Nečasovi daleko loajálnější, což je samo o sobě pozitivum. Tedy myslím loajalita. (Je zajímavé, jak snadno načichne aristokrat postnormalizačním českým plebejstvím; kromě toho mi tenhle postoj pana ministra přijde amorální). Premiér oznámil své rozhodnutí na schůzi K9, zástupci VV na to reagovali odchodem z jednání. Ve vládě by měl zůstat z ministrů za VV jedině Kamil Janovský v resortu místního rozvoje.

Premiér Nečas se snaží využít situace, aby si udržel vládní většinu. Vyhodit rovnou VV z vládní koalice ovšem nehodlá, což mu ČSSD vytýká jako polovičatost a získá tím nepochybně body, je to totiž pravda. ČSSD vůbec zaujala radikální postoj. Zaorálek mluví v souvislosti s VV o ohrožení státu a tunelování demokracie, Dienstbier by dokonce chtěl podat návrh na rozpuštění strany, jejímž cílem je získat ekonomický vliv pro soukromý subjekt, čímž by byla porušena občanská rovnost. Nemyslím si, že by na těch požadavcích vůbec nic nebylo. Nejsem stoupenec zelené ideologie, ale je těžké nevidět strašidelný rozdíl mezi Martinem Bursíkem a Kateřinou Jacques na jedné straně (Strana zelených měla za Topolánka trochu podobnou pozici ve vládě jako dnes VV), a těmito lidmi na straně druhé. Věci veřejné vypadají po událostech posledních dnů jako parodie na Dostojevského Běsy.

K věci se vyjádřil (jak jinak, už se na to zjevně třásl) prezident Klaus, který pobýval jako host na oslavách výročí vzniku ODS na Vysočině (nejspíš ho tam pozvala paní Němcová, jakási prezidentská Máří Magdaléna v Nečasově týmu). Vláda prý je zralá na „jisté přeskupení“, prezident si není jistý, zda lze vládu měnit bez přeskupení vládní koalice. Je zvědavý, zda má Nečas nějaký plán B. A tenis se prý má hrát na kurtu, kde míček buď přelítne síť nebo nepřelítne, nemá se hrát v šatnách, čehož jsme čím dál víc svědky. To je deprimující a špatné. Je těžké se zbavit dojmu, že pan prezident politiku chápe jako jakousi šachovou partii (navíc takovou, do níž se mu neustále promítá jeho zápas s Václavem Havlem). Tady jde o vážnější věci, než nějaký spor dvou politických gladiátorů. Jeho pojetí situace je proto poněkud paranoidní („byla rozpoutána někým, já nevím přesně kým, připravována a promýšlena“). Upřímně řečeno, je například těžké věřit tomu, že MfD by byla schopná víceméně přes noc připravit rozsáhlé „bártovské“ číslo, ale na druhé straně, případ Škárka se očividně semlel tak říkajíc sám od sebe. Řeči o Klausově přátelství s Bártou jsou prý dětinské. (Zapomněl jen zmínit Dobeše, který mu ani náhodou nevyšel vstříc tím, že jmenoval Bátoru svým poradcem). Uvědomuje si Nečas, že tenhle člověk není náhodou ani jeho spojencem, ani jeho vůdcem, ale jeho nelítostným nepřítelem a nepřítelem ODS, která mu, děvka prodejná, byla nevěrná s Topolánkem a to se neodpouští?

Věci veřejné už taky Nečasovi odpověděly: obětují Johna a Dobeše, když z vlády zároveň odejdou Vondra, ministr zemědělství Fuchsa (neměly ho náhodou VV rozpracovaného jako Vondrova následníka-skandalistu a už to nezvládly stihnout?) a Kalousek. Samozřejmě, zejména ten poslední požadavek je zcela nad Nečasovy síly. Bárta si k tomu sehnal podpisy 20 poslanců VV (museli se upsat krví, jak se to v takových případech dříve dělávalo?). Nečas tu žádost pochopitelně odmítl.

A poslední zpráva: Vít Bárta pustil do světa, že se Kristýna Kočí sešla s expremiérem Topolánkem. Napoprvé mu to nevyšlo (na tenise v Ostravě), tak teď napodruhé. Nechápu, co je mu do toho. Topolánek měl své strašné zvláštnosti, ale ve srovnání s ním… Jinak je ovšem pan Bárta dobrák – v rozhovoru pro Právo prohlásil: „Pokud máte problém, přijďte za mnou a já vám ho pomohu řešit“. Řekl to údajně svým poslancům, ale jistě to platí všeobecně. Vypadá to jako citát z evangelia. Aleluja.

Pondělí 11.dubna: Prezident Klaus prohlásil, že si sice je vědom svých ústavních povinností, pokud jde o demise či odvolávání ministrů (a demisi či odvolávání vlády, ale o to teď zatím přece nejde), ale dřív než demise přijme nebo ministry odvolá, chce od premiéra slyšet plán dalšího fungování vlády. Chce se vyhnout bezvládí jako v roce 2006 nebo nepolitické vládě jako v letech 2009 – 2010. K tomu je třeba říci: ústava neříká, že by prezident byl povinen demisi ministra přijmout, odvolat ministra na návrh premiéra musí, ale neříká se, kdy. Prezident se v tom, s čím přišel, rovněž může spolehnout na podporu veřejnosti. Tímto svým rozhodnutím a s veřejností v zádech ovšem dokáže minimálně na pár týdnů úplně paralyzovat činnost vlády. Navíc využívá nepřesnosti ústavy (žádný zákon není bez mezer a zákonnost předpokládá dobrou vůli) k tomu, aby bezprostředně ovlivňoval věci, do kterých mu z ústavy nic není (např. složení vlády). Řeči o stabilitě a fungování země a vlády jsou v této souvislosti dost velkým pokrytectvím. To už není jen konflikt mezi prezidentem a premiérem nebo mezi prezidentem a ODS s TOP09: týká se to i ČSSD. V zásadě jde o dvě věci: jsou ODS (a TOP09) připraveny se vší odpovědností kývnout na předčasné volby? A jsou v této věci – účelové nadužívání prezidentských pravomocí – spolu schopny komunikovat ODS, TOP09 a ČSSD? Prezident svým vystoupením udělal fakticky z vážné politické krize krizi ústavní. Teď záleží na tom, zda to výše jmenovaným třem stranám dojde. Tohle je nesmírně podstatná věc.

Ministr Vondra nabídl demisi, cítí se prý být v poslední době spíš ministrem sebeobrany. Vyhovět tomuto gestu je velmi na pováženou: problém pana Bárty a Věcí veřejných je, jak konec konců ODS (a pokud se nemýlím i předseda poslaneckého klubu TOP09 Gazdík) celkem správně formulovali, zcela jiné povahy než problém ministra Vondry. Ústupkem v jeho věci se otvírá cesta k dalším personálním změnám, které by rozložily i zbytek koalice. Za zvlášť sprosté bych považoval vykopnutí ministra Hegera, měl jsem spoustu kritických výhrad k jeho postupu vůči představitelům iniciativy Náš exodus, váš exitus, ale je těžké přehlédnout, že ho v tom vláda nechala zkoupat, a teď ho za to ještě dodatečně vyhodit, to by byl vrchol. Je zábavné, že Miroslav Kalousek, když akci Promopro rozjel, jistě vůbec netušil, že si začíná podřezávat větev i pod sebou – kdo by to vůbec mohl tušit! Podstatné je ovšem jedno: napřed by se měla vyřešit akutní a nebezpečný problém Věci veřejných pana Bárty, pak přijdou na řadu ostatní. Václav Klaus všechno ještě zkomplikoval a vyhrotil.

Iniciativa Vyměňte politiky – co bude dál svolala podle serveru idnes.cz na 18. dubna výstražnou demonstraci před „chystanou generální stávkou“. „Nečasova vláda pozbyla naší důvěru. Není žádný důvod, proč bychom my, občané ČR, měli tolerovat něco takového. Vláda musí padnout celá.“ Jde o „sdružení řadových občanů bez politických ambicí“. Když nemají politické ambice, proč dělají politické nátlakové akce? Na dokumentační fotografii jsou demonstranti s hesly jako „defenestrace politiků“. Až politiky vybijí, co bude potom? Budou se muset stát sami politiky. Nebo si snad myslí, že bez politiků to jde? Voličská podpora projektů jako Věci veřejné vznikla z takovýchto nepromyšlených a nezodpovědných akcí. Je to radikalismus, utržený z řetězu, něco, proti čemu se u nás obracela kritika lidí jako Havlíček a Masaryk. Stupidní nápad s kroužkováním kandidátek odzadu, který se uplatnil v posledních volbách do PS, ještě přispěl k politickému rozvratu, k představě, že se dá dělat politika bez politiků. A co je to za demagogii mluvit za „řadové občany“? Já jsem taky řadový občan. Nemohu si pomoci, ale tihle lidé mi připomínají Havlíčkova Šotka, jejich program je jen modernizovanou podobou (trochu jsme se od roku 1848 přece jen civilizovali) programu této figurky: „Strany těchto věcí to já beru všechno hrozně ostře a co možná nejradikálněji. Nikomu nic neplatit a každému hned vybít! Pak ale musejí být především ministři, všichni šlechticové, ouřadníci, kněží a boháči oběšeni, kdo má pole, tomu se musejí vzít a dát tomu, kdo nemá žádné. Vládu nepotřebujeme, však my bez ní taky živi budeme, a každý rok vždycky z jara musí být revoluce s barykadami, aby se lid udržel ve cviku.“

Jinak všem čtenářům doporučuji rozhovor s ministrem Dobešem v dnešním Právu. Jeho nepsané motto zní: „Já cítím, co si myslí učitelé – že konečně za dvacet let mají ministra, který je normální.“ Jistě, pane ministře.

„Ať dopadne vládní krize jakkoli, žádné východisko z toho, že budou muset občané jíst nedobrovolně shnilé rybí oči, se nerýsuje“, píše ve svém článku v dnešní MfD Martin Komárek. Považuji v této situaci za krajně nezodpovědné šířit takový pohodlný defétismus. Východisko tu bude, když na ně budeme tlačit, a ne tvrdit, že je vlastně všechno fuk. Není, ani náhodou.

Pokud jde o veřejnou podporu vévéček, nebude to asi až tak jednoduché, spoustě lidí ta strana a její lídr Bárta imponuje. A na názorové stránce dnešní MfD je naprosto nekritická chvála Víta Bárty od Jana Sokola, někdejšího místopředsedy jedné ze sněmoven Federálního shromáždění (nepamatuji se už, které) a ministra školství. Z osmi „osobností“, dotázaných k Bártově kauze, se jen dvě (František Janouch a prof. Tomáš Halík) vyjádřili k Bártovi jednoznačně kriticky.

Úterý 12. dubna: Včera večer vypadala situace dost špatně. Byla svolána K9 a ministr Vondra nabídl demisi. Je obtížné si obojí vykládat jinak než jako vstřícné kroky premiéra Nečase (a ODS) vůči prezidentu Klausovi. Zvlášť deprimující byl pohled na ministra Kalouska, který si před K9 osobně zašel za Vítem Bártou - proč asi? Bylo těžké si nevzpomenout na televizní záběry z Kramářovy vily v létě 2006. Pro ČSSD jsou podle předsedy Sobotky prioritou předčasné volby, jistě jsou možností, s níž by se mělo vážně počítat. Zato místopředseda Hašek má „procitnutí ODS a TOP09“ nad propojením ABL s VV za záminku a lež a chválí Klause, který se nezachoval jako čestný předseda ODS (už jím dávno není), ale jako hlava státu. Copak si ten člověk neuvědomuje, že Klaus usiluje na sebe strhnout větší sousto moci i na účet ČSSD jako parlamentní strany a potenciálního sestavovatele příští vlády? Jeho hulvátství je v této souvislosti ještě něco horšího to Paroubkovo, protože je ještě hloupější.

Titulek z dnešní MfD zní Klaus v hlavní roli: přibrzdil rázného Nečase. Naštěstí se přibrzdění zatím úplně nepovedlo. Taky si nemyslím že by šlo o „velkou koaliční frašku“, jak zní zase titul článku v LN. Půjde o ni, pokud všechno dopadne špatně a Klaus s Bártou vyhrají. Jak se zdá, zatím ještě neskončila, nebo neskončila definitivně. Prezident Klaus dnes odmítl přijmout Bártovu demisi a odvolat Johna a Dobeše, dokud vláda nepřidá k půlkroku, který udělala (jistě, byl to půlkrok vstříc Klausovi, a jak se to dnes jeví, zbytečný) ještě další, který by měl „hmatatelný efekt“, a něco „bylo dáno na papír“. To je dost velká drzost bez jakékoli opory v ústavě (i tam, kde jde o demisi, pouze není řečeno, že prezident „odvolá“, tohle je jakási konkrétní výplň, kterou požehnat tím, že by se mu vyhovělo, by bylo osudovou chybou, tady nejde o zájmy té či oné strany, ale o deformaci ústavního pořádku, která se dotkne všech stran, jistěže s výjimkou VV). Prezident ovšem může Nečase zcela beztrestně vydírat, na přelomu roku 2006 a 2007 mu trvalo devatenáct dní, než jmenoval Topolánkovu vládu postavenou na „přeběhlících“. Nemůže to samozřejmě dělat tři měsíce, pokud Nečas a ODS tlak nějakou dobu vydrží a pokud je TOP09 nepodtrhne (posílení Klause a VV není sice v jejím zájmu, ale pokušení dát zabrat ODS musí být veliké), měl by prezident problém. Premiér na Klausovo stanovisko reagoval dost tvrdě, prezident musí naplnit ústavu, která je ve věci odvolání jednoznačná. Navíc ODS se podle něho nespokojí s odvoláním Johna, chce Věcem veřejným ministerstvo vnitra odebrat (to je, řekl bych, poznaná nutnost). A Vondra zatím podle premiéra zůstává v úřadě. Věci veřejné mezitím podaly trestní oznámení na Lesy ČR, žádají odvolání ministra Fuchsy (je to svým způsobem dobře, jinak by si ho nikdo nevšiml) a další trestní oznámení podávají k případu internetového hazardu (je namířeno i proti Kalouskovi). Kalousek sice řekl něco o drzosti strany, která místo toho, aby hanbou chodila kanály, kolem sebe plive, ale v záležitosti s vnitrem je prý TOP09, která o ně údajně nemá zájem, neutrální. Jednak se zdá, že celou věc s vnitrem nesmírně podceňuje, a jednak, nejde o to, aby vnitro dostala ODS, ale aby tam odtud byly vymeteny VV. Věc s trestními oznámeními je účelový krok VV, které v souvislosti s tím poukazují na to, že ODS, zapletená do skandálů, nesmí vnitro od VV přebrat, a nově dávají energicky najevo nesouhlas s Johnovým odvoláním a vyhrožují předčasnými volbami. Zdá se, že jim s prezidentovým vystoupením narostl hřebínek, není to náhodou koordinované? Prezident Nečase opětovně kritizoval, zároveň se vyjádřil skepticky k možnosti předčasných voleb (velmi bych mu přál, aby byl vyveden z omylu, bude to ale těžké) a zaútočil znovu na Ústavní soud, protože správně tuší, že by mu mohl zkomplikovat cestu k uzurpování nových pravomocí). Prý se soud „odchyluje od systému parlamentní demokracie“. To není pravda, odchyluje se on. A konečně poslední z novinek. Místopředseda ČSSD Dienstbier prohlásil na tiskovce (zřejmě jménem strany), že prezident má povinnost odvolat ministry za VV, a pokud to odmítá s poukazem na odpovědnost za stabilitu vlády, nabízí se otázka, o stabilitu jakých zájmů jde. Pan Dienstbier je zjevně na rozdíl od svého kolegy Haška v obraze.

Daniel Kaiser píše v LN o tom, že Vondra bude obětí Miroslava Kalouska. Jistě (jiná otázka je, zda ministr Vondra náhodou nešel při očistě ministerstva taky po Kalouskovi, a ten pak jen po svém způsobu reagoval). Zároveň je ale třeba říci, že Vondra bude také obětí Václava Klause. Že to pan Kaiser vynechal, je příznačné.

Autor pitomé písně o Gagarinovi z roku 1961 si v Právu stěžuje, že ho namíchla tzv. hymna pro radar. Mně zase dlouhá léta pil krev jeho výtvor, v novinách jsem to ovšem tehdy ventilovat nesměl. Ruský vesmírný program obecně a Gagarin konkrétně byl podobně jako ruské sportovní úspěchy v době bolševismu v první řadě čirá politická propaganda hnusného primitivního režimu. Nynější blbnutí v médiích je pro mne naštěstí jen slabou připomínkou mého tehdejšího vzteku a bezmocnosti. Zásadně odmítám se na to dívat s jakýmkoli uznáním. Dnes se to totiž nemusí, je tolerován i jiný postoj.

Středa 13. dubna: Událostí dne je zpráva o nahrávce rozhovoru Kristýny Kočí s blíže nespecifikovanými dvěma osobami v kavárně Segafredo v Praze. Neznám celý záznam údajně cca dvacetiminutového rozhovoru, který měl proběhnout v sobotu, nýbrž jenom to, co vyšlo na serveru TÝDEN.CZ, jsem na tom jako všichni, co o tom dosud psali (kromě redakce Týdne a pořizovatelů záznamu). Na základě toho, co teď vím, musím konstatovat, že i pokud je záznam autentický, není vůbec pravda to, co do jedné věty shrnuli v serveru lidovky.cz (a podobná formulace se objevila i v Týdnu.cz, ve zprávě ČTK i na idnes.cz): „Současný rozkol vládní koalice je promyšlený puč ODS a rebelujících poslanců VV“. Z toho, co je psáno v Týdnu.cz, plyne: za prvé, paní Kočí údajně devět měsíců podle svých vlastních slov spolupracuje s panem Tluchořem na jakémsi společném projektu (těch devět měsíců se mi nějak nezdá, bylo by to od začátku července loňského roku, paní Kočí může přehánět). Za druhé, Nečas byl minulý týden pro umírněnější postoj, ale Tluchoř a regiony ODS tlačily na radikálnější (zjevně na výměnu tří ministrů VV). Nečas pak na to přistoupil. O tom se už v novinách psalo. Za třetí, Kočí s Tluchořem počítali, že se ke třem „rebelům“ přidají další, Kočí s tím počítá i teď. A za čtvrté, nahrávka obsahuje dohady o tom, proč někteří poslanci zatím neodešli z VV, co se děje uvnitř ODS, jak ji celou ovládá Tluchoř a jak Škárka s Kočí spolupracují s deníkem MfD. To všechno je jen o málo víc než nic. Je třeba žádat teď od Týdne.cz to, co zapomněli chtít kdysi na ministru Kalouskovi šéfredaktoři velkých českých periodik: ať to zveřejní celé slovo od slova, a je jasno. Jinak budou mít v Týdnu.cz tutéž možnost, kterou měl Kalousek, tj. nevysloveně licitovat s tím, co v záznamu eventuelně ještě může být. Zatím Kalouskovi polovičaté zveřejnění opět umožnilo zdůraznit, jak je TOP09 na rozdíl od ostatních dvou koaličních partnerů nevinná, a místopředseda ČSSD Hašek vydal bojovné prohlášení, v němž mj. praví: “Jestliže se ukáže, že nynější bezprecedentní ústavní krize byla dlouhodobě připravována a vyvolána uvnitř koalice, neexistuje jiné řešení než okamžitá demise Petra Nečase a nové volby.“ Pokud by se tak stalo, poskytne se tím prezidentu Klausovi obrovský prostor k nejrůznějším pletichám. Na druhé straně, z rozhovoru nanejvýš plyne, že paní Kočí už delší dobu spolupracovala s předsedou poslaneckého klubu ODS, ale nic víc. Nemohla např. vyprovokovat pana Bártu k rozdávání, resp. půjčování peněz, o tom nepadlo ani slovo. Přesto je zjevné, a bylo to zcela zjevné už před zveřejněním odposlechu, že vládní koalice skončila a že jediným východiskem je, aby si to zodpovědní poslanci v koaličních stranách přiznali.

Tento výbuch supernovy (z předchozího plyne, že zpráva přitom není takovou senzací, jaká se z ní dělá, a svědčí hlavně o letoře paní poslankyně Kočí, toto téma nebudu zvlášť rozvíjet, protože jednak je mi vlastní galantnost a kromě toho se nechci vystavovat stíhání za urážku na cti; troufnu si říci jen to, že mi nutkavě připomíná někdejšího poslance za ODS Moravu) zastínil další dnešní události. ČSSD opětovně žádá, aby prezident přijal Bártovu demisi a odvolal Dobeše a Johna, v té souvislosti kritizují, že John bagatelizuje nález odposlouchávacího zařízení u poslankyně Kočí. Nu, vyšetřit by se to mělo. Sociální demokraté žádají i odchod Vondry (nikoli odchod Kalouska). Podle místopředsedy Haška je koalice už jen na papíře, ano, pan místopředseda má pravdu.

Z politického podsvětí mocně zazněl dunivý hlas Jiřího Paroubka. Nechce předčasné volby (protože lidově řečeno nemohou být stále samé volby) a žádá, aby ČSSD tolerovala, samozřejmě nikoli jen tak beze všeho, menšinovou vládu ODS a TOP09. To je návrh řekl bych sadistický a panu Paroubkovi podobný. Pokud ČSSD nechce přímo jít s těmi stranami do koalice (a to nechce), jsou jedinou možností předčasné volby. Kromě toho si nedovedu představit, že by taková menšinová vláda, jakou si představuje pan Paroubek, mohla vzniknout jinak než demisí té současné, a pak by to měl pan Paroubek navrhovat především prezidentu Klausovi. Pan Paroubek mi trochu připomíná stařičkého Nikitu Chruščova, který se už jen coby bezvýznamný penzista domáhal v srpnu 1968 za ruské invaze do ČSSR slyšení u Brežněva – chtěl mu poradit, jak na to má jít.

Hradní právní poradce Hasenkopf tvrdí (mj. v dnešních Lidových novinách), že prezident nemůže přijmout demisi Bárty a odvolat Johna a Dobeše, dokud Nečas nenavrhl nástupce. Jistě, to by se na Hradě líbilo, kdyby prezident nejen odvolával, resp. přijímal demise, ale taky spolurozhodoval o tom, kdo na místo odvolaných a odstoupivších. Napřed musí dr. Hasenkopf novelizovat ústavu a prosadit novelu v obou komorách parlamentu.

Ministr a předseda TOP09 Schwarzenberg poskytl rozhovor Právu. Dnešní situace je podle něho „pravá česká sranda“. Chtěl bych pana Schwarzenberga upozornit, že není komik-konferenciér, který má pobaveně komentovat události. „Zatím to není tragédie, elektřina svítí, plyn topí a čerstvá zelenina se objevuje na trzích.“ To je nestydatá bagatelizace situace z úst člověka, který má na rozdíl ode mne kompetenci a povinnost hledat a nalézat řešení. Véčkaři by prý byli blázni, kdyby obětovali vnitro. Houbeles: bylo by selháním českých politiků, v první řadě taky pana Schwarzenberga, kdyby jim vnitro zůstalo.

Václav Klaus se stal terčem posměchu za to, že v Chile před kamerami zabavil pero, kterým předtím zjevně podepsal nějakou smlouvu s chilským prezidentem. Někdejší Havlův ceremoniář pan Špaček k tomu prohlásil, že je u státníků diplomatickým zvykem nechat si pera, jimiž podepsali důležité mezinárodní dokumenty. Pan Špaček má nepochybně pravdu, nerozumím jen jedné věci: Klaus měl před sebou otevřené pouzdro s perem. Pero vzal, strčil ho do kapsy. Pak pečlivě (prezident je pedant) prázdné pouzdro zaklapl a nechal ho ležet před sebou.

Čtvrtek 14. dubna: Předsedové stran vládní koalice ujistili prezidenta, že se chtějí dál podílet na vládě. Složení trojice ovšem není reprezentativní, John i Schwarzenberg jsou předsedy spíše dekorativními. Výše uvedený závazek jim ovšem jejich významní straničtí kolegové jistě odsouhlasili. Bohužel nejde tolik o to, co koaliční partneři chtějí, ale o to, čeho jsou schopni: zdá se že jsou schopni všeho kromě jediného: dohromady vládnout. Tahle koalice už vyčerpala své možnosti, její dosavadní vládnutí je jedna jediná rvačka, teď se možná uklidní, na chviličku, a pak se do sebe zase pustí, jen daleko s větší vervou. Nikdo mi nevymluví, že obrodný proces v ministerstvu obrany, iniciovaný Vondrou nepochybně s Nečasovým požehnáním, neměl vést k tomu, aby dostal zahulit Kalousek. Kalousek se Nečasovi odvděčil tím, že mu Vondru tak říkajíc odpálil. Věci veřejné (tedy pan Bárta) usilují o stranickou očistu, bohužel v ODS, kterou je třeba zbavit kmotrů, a v TOP09, kde sídlí dinosauři (teď prý chystají žalobu na Kalouska). Kalousek se spojil s Nečasem ve věci vystřídání dvou ministrů VV (bez ohledu na to, nakolik je žádost věcně podložená, je zjevné, že kdyby to VV strpěly, dají najevo, že si nechají líbit všechno). Prezident se snaží státotvorně přivést tuhle společnost k jednomu stolu, těžko se zbavit dojmu, že mu takový stav koalice vyhovuje, protože mu umožňuje ji dirigovat daleko víc, než mu nabízí ústava. To by do budoucna znamenalo faktickou změnu ústavního systému bez formální změny ústavy, byla by možná proto, že politické strany se nedokáží bránit: ČSSD, jak se zdá, nemá jasno, o co jde, a koaliční strany jsou natolik zakousnuty do sebe, že na nic jiného než na permanentní rvačku nemají čas. Tenhle stav je krajně nebezpečný. Fakticky to znamená, že Klaus přejal Havlovu tezi o nedostatečnosti politických stran (nad nimi musí stát prezidentská autorita, to tedy ano, nad těmi třemi, které jsou u vlády, protože ty žádnou autoritu nemají a na politiku už skoro nemají čas), jen to neříká na plná ústa.

Mezitím do novin pronikly další informace o tom, co všechno obsahuje nahrávka Kristýny Kočí, jak se nyní píše třináctiminutová (ne dvacetiminutová, jak jsem mylně převzal z novin). Plné znění teď už zná kdekdo. Paní Kočí používá spojení „my spolu s Petrem“ (rozuměj Tluchořem). Klaus je nebezpečný, ale nevydrží nápor informací (tedy posere se, jak říká paní poslankyně lidově). Navíc se za ni prý hodlá postavit Havel. S Tluchořem paní poslankyně nespala (i tady používá taky jadrnější výrazy). K tomu všemu jen dvě poznámky: Když sama tvrdí, že to byla cílená mystifikace, je to samozřejmě směšné, a navíc lidé, kterým se to pokouší nabulíkovat, nemohou nemít dojem, že je má zas pitomce. Zároveň řeči jako „my s Petrem“, tvrzení o společné akci vedené už devět měsíců a o Havlových sympatiích dodávají výrokům paní poslankyně vysloveně chlestakovský charakter, připadá mi zjevné, že svou účast v údajných vysokých „politických hrách“ neobyčejně nafukuje. Mělo by se to brát přece jen trochu kriticky. A druhá, zcela zásadní věc: kvůli tomu, co všechno ta nešťastná slepice do skrytého mikrofonu nakdákala, by se nemělo zapomínat, že nahrávat někoho, a zvlášť někoho, kdo nám jako dejme tomu kamarádovi důvěřuje, je mimořádně ohavná věc, a ten, kdo to dělá, si za tento čin zaslouží nejhlubší opovržení. Zejména tam, kde paní poslankyně mluví o spaní či nespaní, mi ten záznam vzdáleně, ale nutkavě připomíná pornonahrávku učitelky ze Znojma, kterou před dvěma lety její pořizovatelé umístili do internetu.

A konečně výstup z odpoledního jednání schůzky K12, pokračování té noční, která byla bez v pondělí, doufejme, že se do té doby neprovalí nějaký další skandál. K dispozici je několik variant, přesněji řečeno 7 (tvrdí to aspoň premiér Nečas), podle jedné z nich by mělo být vnitro svěřeno nestraníkovi, s jehož nominací budou souhlasit i VV. Tohle měl Nečas udělat hned loni v létě, teď už je nejspíš pozdě. O předčasných volbách, jak se zdá, už nikdo z koaličních partnerů neuvažuje, ačkoli je to jediná možná cesta, navíc taková, která by uzemnila i příliš rozbujelé ambice pana prezidenta (Sněmovna by ho postavila před hotovou věc). Také ČSSD chce vyvolat hlasování o nedůvěře vládě: musí počítat s tím, že neprojde, protože pak by se dostal dvakrát ke slovu prezident a jednou paní Němcová (což je, řekl bych, totéž).

Předseda TOP09 poskytl další rozhovor Právu. Prohlásil tam mj.: „V kritických situacích je nejdůležitější – poslušně hlásím – držet hubu.“ Pan Schwarzenberg se tak nepřímo hlásí k dvěma tradicím – ke švejkovské i k té, kterou mimovolně založil po roce 1945 Jan Masaryk.

„Vždyť, kde to žijeme, aby se odposlouchávali poslanci?“, ptá se teatrálně ministr a předseda VV John v souvislosti s údajnou „štěnicí“ v ložnici poslankyně Kočí. To je moc fajn. A to, co provedli paní Kočí s nahrávkou jejích výroků, je totéž co odposlech. (V této souvislosti je slušné připomenout, že paní Kočí objevila odposlouchávací zařízení v pondělí, a v té době už podle svých vlastních slov věděla o tom, že ji v sobotu nahráli. Zařízení tam podle expertů bylo nejspíš jen krátkou dobu. To je opravdu zvláštní).

A nakonec něco úplně mimo rovinu politických skandálů: týká se smrti, a to docela konkrétní. Když je člověk úplně mladý a někdo z vrstevníků, zvlášť těch, kteří mu byli blízcí, umře, je to strašná a nepochopitelná tragédie. Stárnutím se jakoby blíží k frontové linii: v mládí, v hlubokém týlu, byla smrt tragická a nepochopitelná náhoda. Za pár desetiletí už vybuchují šrapnely blíž a blíž, mrtvých je víc a víc, a jediná jistota je, že nakonec jeden zasáhne i jeho. Vlastně jen z článku Petra Placáka v LN jsem se dozvěděl, že včera ráno zemřel ve věku 78 let Zdeněk Vašíček. V devadesátých letech byl jedním z mála exulantů, s nímž měla Demokratická iniciativa blízké vztahy. Pak jsme se pár let vídali na Fakultě sociálních věd. Vážil jsem si ho. Další slušný člověk, kterého už nikdy nepotkám.

Pátek 15. dubna: Nejprve popořadě aktuální události dnešního dne: předseda poslaneckého klubu ODS Tluchoř obvinil ministra Johna, že využívá policie ke sledování politiků, konkrétně jeho a poslankyně Kočí (jde o jejich časté schůzky v posledních měsících). Ministr to odmítl, ale zároveň přiznal, že ho o schůzce informoval mailem policista (prý příslušník parlamentní ochranné služby) dopisem na veřejný mail. To je zvláštní: byl mail podepsán, mluvil poté ministr s autorem dopisu (to by nemělo být těžké, ministři jsou v budově PS pečení vaření)? Věc mi připadá zvláštní, znovu upozorňuji, že o čilých stycích mezi panem Tluchořem a paní Kočí mluvil do novin v posledních měsících kdekdo, a nevím, proč by něco, čeho si zjevně museli lidé, kteří se v prostorách PS pohybovali, vidět, musel nahlásit právě policista, nebo snad dokonce úkolovaný policista. A proč to pan John takhle napůl přiznal. Premiéru Nečasovi se Tluchořova iniciativa (svolal k tomu vlastní tiskovku) moc nehodila, zřejmě už pracuje na resuscitaci koalice, vyjádřil naději, že jde (v případě toho policisty, ne pana Tluchoře) o akci nějakého iniciativního blba. V Kramářově vile jednalo o situaci grémium ODS, podle premiérových slov se shodli na tom, že budou usilovat o pokračování koalice a o shodu ohledně dodatku ke koaliční smlouvě. Grémium prý schválilo postup vyjednavačů ODS. Podobně vstřícně mluvil po svém návratu z Německa ministr Schwarzenberg, nepochybně je to tedy i linie TOP09 (TOP09 se zjevně obává, že by se ODS mohla za jejími zády dohodnout s ČSSD). Pokračování na bázi nynější koalice podporuje prý i většina regionálních organizací ODS. Ale někteří lidé z pražské organizace (Alexandra Udženija) a místopředseda Blažek (z Brna) jsou pro to, aby spolu vyjednávaly ODS, TOP09 a ČSSD (tedy v tom případě, že VV si bude dále „diktovat podmínky“; spravedlivé je říci, že VV se snaží zuby nehty udržet si ministerstvo vnitra). Pro předčasné volby ovšem nejsou. Taky podle poslance Bendy jsou předčasné volby nešťastné řešení, které nikdo nechce. Pokud by byly, není prý vyloučeno, že tu budeme mít desetiprocentní Věci veřejné nebo dokonce desetiprocentní Dělnickou stranu. Tedy za prvé: co to znamená „nikdo“? Podle průzkumů (které se mohou mýlit, jistě, ale o něco, ne třeba o 50 %) je pro předčasné volby většina lidí. A za druhé: čím později na předčasné volby dojde, tím pravděpodobnější je těch deset procent pro VV nebo DS (na DS moc nevěřím, ale stačilo by, kdyby 10 % získala např. Suverenita). Pokud bude ODS dávat najevo takový strach z předčasných voleb, je pro VV papírový tygr, a právem. Prezident Klaus se sešel na Hradě s předsedou ČSSD Sobotkou. Schůzka se uskutečnila na Sobotkovu žádost (prezident mu zjevně rád vyhověl). Co Sobotka řekl, není těžké rekonstruovat: sociální demokraté požadují předčasné volby, za stávající situace o premiérské křeslo nestojí. Věci veřejné podaly trestní oznámení na neznámého pachatele ohledně údajného podvodu při rozhodování ministerstva financí o státních dotacích. Neznámý pachatel, to zní hezky, tak trochu jako neznámý vojín, neměl by se zřídit někde hrob neznámého pachatele? Neznámý pachatel by v tomto případě ale zřejmě mohl, nebo tedy měl (jde o intenci) být záhy identifikován jako ministr Kalousek. Věci veřejné jsou organizace veskrze altruistická: v posledních dnech a hodinách bojují především za zachování vlády a za Petra Nečase, proti němuž se spikli kmotři a nepochybně i dinosauři (ostatně každý kmotr je taky dinosaurus, nebo snad ne?) Nečas, ten se má. ve vlastní straně je obklopen zradou, zato ho chrání Věci veřejné. Ochrana může být účinná, ve VV je řada lidí, kteří mají s něčím, jako je ochranka, praktické zkušenosti. Nejdůležitějším momentem ochrany Nečase je snaha ubránit ho před možností, že by se zbavil ministra vnitra Johna. A konečně: předsednictvo ČSSD se rozhodlo vyvolat hlasování o nedůvěře Nečasově vládě. Požádají o to v pondělí, hlasovalo by se hned po Velikonocích. Pokud do té doby ODS neukojí Věci veřejné, dá se čekat, že vláda padne. Pak bude mít karty v rukou prezident. Opakuji, pokud se ODS (a TOP09) předčasných voleb tolik bojí, nemá šanci. Ostatně, proč se bojí TOP09, vždyť je to jediná strana, která není zasažena žádným skandálem – tedy aspoň podle slov jejích čelných představitelů? Jednat ovšem nemohou o spoluvládnutí (o tom se s nimi v této situaci ČSSD pochopitelně nebude bavit), ale o předčasných volbách.

Místopředseda TOP09 Ženíšek si v dnešním právu klade otázku, proč prezident Klaus dělá to, co dělá. Vidí dvě možná vysvětlení: „Buď … vycítil šanci posílit své postavení na politické scéně na úkor předsedy vlády, nebo hájí zájmy Víta Bárty či Radka Johna.“ Druhou možnost vylučuji, pan prezident vždycky hájí své zájmy.

V souvislosti s prezidentovým zátahem na chilské pero přinesla MfD zprávu o to, jak se kdysi dávno, v roce 1991, irská korespondentka listu Christian Science Monitor, která seděla vedle tehdejšího československého ministra financí na jakémsi mecheche, začala shánět po svých rukavičkách, jež si odložila na stůl. Klaus je prý po určitém váhání vydal. Pokud je to pravda, je velké štěstí, že si dámy při recepcích odkládají na stůl pouze tak nevinné součásti oblečení, jako jsou rukavičky!

„No a?“, ptá se v minirozhovoru pro LN Vít Bárta poté, co mu připomněli, že nahrávku paní Kočí pořídily VV. Otázka nepostrádá jistou logiku, s tajným nahráváním začala kdysi investigativní žurnalistika nejprve v Nově, pak pokračovala v MfD. Proč by média směla šmírovat politiky a politici by se navzájem šmírovat nesměli? To je porušení rovnosti před zákonem.

„Velmi bych varoval před nějakým upachtěným řešením, v něž někteří věří. Že se politická divize ABL jen přeskupí, ve státní správě ale fakticky zůstane a bude pokračovat všechen ten marasmus, jak ho nyní v podání Věcí veřejných vidíme“, říká Mirek Topolánek na závěr rozhovoru, který poskytl LN. To je pravda, jen je to třeba trošku upřesnit: nejde o marasmus v podání Věcí veřejných, ale o marasmus v podání koalice. A za druhé, upachtěné řešení jsou i různé pokusy zavánějící velkou koalicí nebo opoziční smlouvou. Jediné neupachtěné řešení jsou předčasné volby. Možná by bylo užitečné, kdyby se tři velké demokratické strany, ODS, ČSSD a TOP09 před tím společně a veřejně zřekly pojetí politiky jako specifické formy třídního boje.

A nakonec jedna věc, která mne s minimálním odstupem času poněkud zaráží (a všimli si toho i v MfD): je opravdu zvláštní, že paní Kočí řekla tomu svému kolegovi do skrytého mikrofonu skoro úplně přesně to, co chtěl pan Bárta slyšet. To je prosté konstatování, závěry si dělat netroufám.

(www.bohumildolezal.cz)

Zpátky