Květen 2011

Čeští zájemci o studium v Říši

Lukáš Beer

Před 70 lety byli někteří čeští vysokoškoláci vyzváni k dokončení studia na území Říše. Počátkem března roku 1941 vyšlo v protektorátním tisku krátké oznámení, podle nějž bude bývalým posluchačům českých vysokých škol technických a lékařských fakult povoleno pokračování ve studiu na některé vysoké škole na území Velkoněmecké říše. Tato informace vyvolala tehdy mezi Čechy poměrně velké echo a byla podnětem pro mnohé debaty a spekulace. Ve zveřejněném textu se uvádělo, že půjde o „malý počet“ českých studentů a že se u zájemců předpokládá nejen znalost německého jazyka slovem a písmem, ale také i „árijský původ a naprosté zdraví“. Každý zájemce musel samozřejmě předložit patřičné doklady o tom, že již absolvoval nejméně dva započtené semestry (nepočítaje v to zimní semestr 1939) buď na některé technické vysoké škole, anebo na lékařské fakultě některé české univerzity.

Vyhláškou ze 17. listopadu 1939 říšského protektora Konstantina von Neuratha bylo uzavřeno „na dobu tří roků“ celkem 10 českých vysokých škol v Praze, Brně, Příbrami a Olomouci. Někteří studenti se poté pokoušeli svá studia dokončit na německých univerzitách, ale v letech 1939-41 nebyli až na naprosté výjimky přijímáni. Malému počtu studentů se podařilo pokračovat ve studiu v Bratislavě. Tiskové oznámení z 2. března 1941 u Čechů všeobecně zpočátku vyvolalo poměrně pozitivní přijetí, tématu se však brzy na to v několika vysíláních propagandisticky chytila londýnská vysílačka, což mělo za následek všeobecné odmítání tohoto opatření ze strany českého obyvatelstva. Dle hlášení pražského Sicherheitsdienstu se zejména šeptaná propaganda snažila vysvětlovat tuto německou nabídku ve smyslu Němcům nepřátelském. Například na Plzeňsku kolovaly zvěsti, že požadavek na ovládání německého jazyka u zájemců o studium je vlastně jenom náznakem toho, že čeští studenti mají být v Německu germanizováni. Jinde se zas tvrdilo, že požadavek na ovládání němčiny směrovaný na studenty je vlastně prvním krokem ke germanizaci Čechů. Na druhou stranu se v kritickém hlášení Sicherheitsdienstu z 1. dubna 1941 také uvádí, že „v oberlandratu Klatovy se sociálně slabší kruhy vyslovovaly pochvalně o sociálním pochopení německých míst pro české vysokoškoláky“, zatímco tamější „kruhy intelektuálů“ tvrdily, že „možnost studia znamená odnárodňování“ Čechů. Některé zvěsti šeptané propagandy pak už svým obsahem vyloženě přeháněly, nechceme-li přímo říci, že si vymýšlely – zdravotní prohlídky u zájemců prý budou provádět vojenští lékaři a bude se po českých studentech později požadovat, aby sloužili ve Wehrmachtu. V Praze se mezi českými intelektuály již od počátku potenciálním českým zájemcům vytýkalo, že tím zrazují národní hrdost a dávají se do služeb nepřátelského státu. Šířily se fámy toho druhu, že přihlášení čeští zájemci budou muset v Německu podepsat prohlášení, kterým se zavazují, že se později musí stát německými státními příslušníky a budou pak jako lékaři nebo technici sloužit ve Wehrmachtu. Víra ve znovuobnovení českého státu po válce zase povzbuzovala jisté kruhy v tom, když se české zájemce o studium na německých vysokých školách snažily demotivovat tím, že v budoucím českém státě diplomy a tituly takto získané ztratí platnost. (Což se také stalo - poznámka red. CS-magazínu.) „Zatímco v Benešově (…) byla velmi diskutovaná výzva mezi Čechy u rozumné části českého obyvatelstva hodnocena jako velkorysé rozhodnutí“, psalo se v hlášení Sicherheitsdienstu, „odmítala největší, protiněmecky zaměřená část možnost studia jako rafinovaný tah s cílem germanizace mladých Čechů“. Londýnský rozhlas například už ve vysílání z 5. března 1941 přinesl nepravdivou informaci, podle které přijatí čeští studenti budou v Německu rozmístěni úmyslně do měst, která jsou nejvíce bombardována nálety spojenců.

Čeští zájemci o studium v Říši museli nejprve vyplnit žádost, která se pak musela adresovat pověřenci vedoucího studentů u říšského protektora v Čechách a na Moravě (Beauftragter des Reichsstudentenführers beim Reichprotektor in Böhmen und Mähren), sídlícímu v Praze na Smetanově náměstí. Formulář na žádost se dal objednat u ministerstva školství a národní osvěty a musel se k němu doplnit index vysoké školy, kterou žadatel naposled navštěvoval. Nutný byl taktéž vyplněný „průkaz o arijském původu až do průkazu o arijském původu prarodičů“ v podobě zvláštního formuláře. Žadatel přiložil také vlastnoručně napsaný podrobný životopis v německém jazyce, dále průkaz o zaměstnání, které žadatel měl v období od 1. prosince 1939, tj. po uzavření českých vysokých škol. Pak už jen zbývalo zaplatit tři říšské marky a přiložit ústřižek složenky. Nejpozdější termín k odevzdání žádosti byl pak 15. březen 1941. Důležitou stránkou přijímacího řízení bylo absolvování „zdravotních prohlídek“ u zájemců, které však znamenaly i zkoumání rasových předpokladů. Lékařské prohlídky se v Praze konaly ve dnech 24. až 29. března 1941. Vyzvání k absolvování lékařské prohlídky přicházelo vybraným zájemcům. Po úspěšném absolvování lékařské prohlídky bylo nutno prokázat znalost německého jazyka děkanskou zkouškou, za kterou zájemce zaplatil poplatek 13 RM. Povolení se studiu pak bylo těm, kteří vyhověli všem požadavkům, zasláno současně se sdělením místa studia. Vlastní studijní semestr pak začínal 24. dubna 1941.

Působení protiněmecké propagandy, ať už té šeptané či té z rozhlasového éteru, se neminulo účinkem. Ačkoliv bylo na českém ministerstvu školství nejprve vyzvednuto 1350 formulářů se žádostí, přihlásilo se nakonec pouze 233 českých vysokoškoláků a z toho 50 absolventů vysokých škol, kteří chtěli pouze složit závěrečnou zkoušku. Sicherheitsdienst k tomu rezignovaně poznamenal: „Tento příklad zůstává jedinečným důkazem toho, jak moc česká inteligence odposlouchává anglické rozhlasové pořady a jak bezezbytku následuje jejich pokyny nepřátelské Říši.“ Zájemci o studium v Říši byli v protektorátu vystaveni ze strany svých soukmenovců nepříjemnému psychologickému tlaku, v nejednom případě byli i napadáni a šikanováni. Například na Kolínsku byl jeden ze zájemců veřejně označen za „zrádce“ a urážen. V Sušicích vypukla kampaň zaměřená proti zájemcům o studium a hrozilo se jim, že jsou vedeni v evidenci, která je bude po vítězství Anglie uvádět v seznamu jako zrádce národa. Na Pardubicku Sicherheitsdienst zase vysledoval, že zpočátku příznivé přijetí německé výzvy českým studentům ze strany českého obyvatelstva díky působení propagandy během krátké doby vyústilo v převládající negativní nálady. Intenzivní propaganda zřejmě zapříčinila, že na poslední chvíli odřeklo 14 českých zájemců, kteří se nedostavili k lékařské prohlídce. Ta ostatně přinesla sama velmi zajímavé výsledky, jak musel přiznat i Sicherheitsdienst. Několik přihlášených zájemců muselo být odmítnuto jako rasově nevyhovující i přesto, že měli přinejmenším jednoho nebo i více německých prarodičů. Na druhou stranu vykazovalo mnoho Čechů, kteří neměli prokazatelně německé předky, výhodnější rasové předpoklady. Vybráni byli nakonec všichni ti, co byli rasově dobře ohodnoceni a zároveň složili zkoušku z německého jazyka uspokojivě nebo lépe. Těchto 70 jedinců bylo převedeno to užšího výběrového kola, z nichž nakonec povolení ke studiu obdrželo 36 (dle jiných zdrojů 35) zájemců. Ze dvou třetin se jednalo o lékaře a z jedné třetiny o techniky, byli zde i dva studenti lesnické vysoké školy a jeden student důlního stavebnictví. Co se týče rozdělení do jednotlivých regionů v Říši, tak Češi měli zájem zejména o studium ve Vídni, Vratislavi a Innsbrucku. Německá strana preferovala umístění na univerzitách v Heidelbergu a ve Würzburgu, na Technické vysoké škole ve Stuttgartu, Lesnické vysoké škole Tharandt a hornické akademii ve Freibergu v Sasku.

U příležitosti 70. narozenin státního prezidenta Emila Háchy v červenci 1942 pak byla založena zvláštní nadace, která měla poskytovat českým studentům stipendia pro studium v Říši. Zájem o studium v Německu projevilo v roce 1942 celkem 3500 českých studentů, z nichž bylo nakonec 380 přijato. Uchazeči museli prokázat „pozitivní vztah k Říši“, dobrou znalost německého jazyka a byli „rasově a státně-politicky“ přezkoumáni.

(http://nassmer.blogspot.com)