Květen 2011

Má žena je cizinka. Jsme tu nežádoucí

Martin Filip

Na svatebních fotografiích jsme šťastní. Dva dny nato jsme tvrdě narazili. Na zeď, kterou české úřady stavějí před cizince, kteří tu chtějí žít. Vzal jsem si ženu z druhé strany světa. Řekl jsem jí ano, ale zatím jí ho neřekla moje země. Za tu jednají úředníci a policisté, kteří neumějí jazyky a chovají se, jako bychom něco provedli. Moje žena je z Jižní Koreje. Česky umí jen pár slov. Kromě těch, která jsem ji naučil, jsou to slova, která odposlouchala: „sakra“ a „nefunguje“. Česká příliš nejsou. Ale o Česku vypovídají.

Vzali jsme se letos 21. ledna. Když se nás někdo zeptá, kde jsme byli na svatební cestě, říkáme, že na úřadech. Jen samotné podání žádosti, abychom mohli zůstat spolu v této zemi, zabralo čtyři dny po deseti hodinách stresujícího běhání od instituce k instituci. A tím to zdaleka nekončí. Cizinecká policie a odbor azylové emigrační politiky ministerstva vnitra jsou instituce, které za Českou republiku jednají s cizinci. Cizí jazyky jejich úředníci neumějí. Na moji ženu mluví vždy česky. „V restauracích se mnou číšníci mluví anglicky a jsou milí. Na úřadu pro cizince se domluvit nedokážu. Nemohla by vaše vláda zaměstnat ty lidi z restaurace?“ ptá se mne moje žena Min Jee.

První setkání: Co se do toho vůbec pletete?

Na chodbě přede dveřmi cizinecké policie na Ulrichově náměstí v Hradci Králové nás osloví úředník-policista s dotazem, co chceme. Hrubě nám vynadá, že není úřední den. Je počátek listopadu, Min Jee právě přiletěla podruhé do Česka. Na informační lince cizinecké policie mi doporučili zajít na jejich inspektorát v místě bydliště a tam nahlásit, kde bude cizinka bydlet. Vysvětlím to policistovi. Vynadá nám znovu, že jdeme pozdě: měli jsme přijít ve lhůtě tří dnů od příletu. Do třetice mne zpucuje za to, co se do záležitostí cizinky vůbec pletu. O něj v cizině se prý taky nikdo nestará. Naštěstí nás odchytne jeho kolega a zavede do kanceláře, ochotně dá do pasu razítko. A pak řekne, že občané Jižní Koreje vlastně nemusí tuto registraci podstupovat. Byla to hra na hodného a zlého policajta?

Druhé setkání: Úředníci se raději zamkli

Odbor azylové migrační politiky v Hradci Králové sídlí ve stejné budově jako cizinecká policie, ostatně jeho úředníci pod ni ještě vloni spadali. Jsou to jedny dveře na široké chodbě a nad nimi displej s vyvolávacím systémem. Přede dveřmi postává asi patnáct lidí žmoulajících lístečky s pořadovým číslem. V pátek 21. ledna jsme se vzali. Je pondělí odpoledne. Fronta neubývá a neubývá. Krátce před sedmnáctou hodinou je jasné, že v úředních hodinách se naprostá většina čekajících dovnitř nedostane. Nicméně pořadové číslo jsme dostali a čekáme už tři hodiny. Budou to úředníci nějak řešit? Ano, řeší: v 17.00 slyšíme cvaknutí zámku. Zamkli se zevnitř. Aniž kdokoliv vyšel ven a lidem něco sdělil nebo se s námi domluvil na jiném termínu. „Úplně mě to šokovalo. Ale když jsem to vyprávěla jiným lidem z Koreje, kteří tady žijí, nepřekvapilo je to. Řekli: Ano, tady jsme v Česku,“ říká později Min Jee.

Na chodbě čekáme s rusky mluvícími cizinci a několika lidmi z Vietnamu. Asi jsou zvyklí na ústrky od úředníků, jakmile se ozve zvuk klíče v zámku, odevzdaně zahodí lístečky a odejdou. Když si přivstanou, přijdou snad na řadu zítra. Zůstáváme tam jen my dva a jeden odvážný muž, který mluví česky s východním přízvukem. Klepeme na dveře. Nic. Zkusíme to znovu. „Někdo klepe?“ ozve se za dveřmi překvapený ženský hlas. Po chvíli nám nějaký muž otevře. Snažíme se domluvit na dalším postupu. Tady mezi dveřmi nám úředník sdělí něco, co jsem se své ženě odvážil přeložit až po více než měsíci: „Ať zkrátka odjede domů a vyřídí si to tam,“ říká muž a dodává, že spěchá na autobus. Moje žena je z Jižní Koreje. Je to deset tisíc kilometrů. Chtějí ji poslat pryč.

Turné po úřadech začíná

Matrika městského úřadu, matrika krajského úřadu, korejská ambasáda v Praze, volám právníkovi. Znovu odbor azylové emigrační politiky (OAMP) v Hradci Králové, sehnat ověřený překlad dokumentů z korejského do českého jazyka a ověřený překlad vyjádření korejské ambasády z anglického do českého jazyka. Úřední mašinérie je v plném proudu a člověk se cítí úplně ztracen. Po mnoha peripetiích píši a volám úřadu ombudsmana.

Úředníci třeba požadují potvrzení, že má cizinka kde bydlet. Vyplním formulář Potvrzení o zajištění ubytování. Ale ten jim nestačí. Úřad chce jiné potvrzení, které není časově omezené mou brzy končící smlouvou o nájmu. Vystaví nám ho moji rodiče. Přesto úředníkům nestačí - na potvrzení chybí úředně ověřený podpis. Jedeme na radnici a ověřujeme s rodiči podpisy. Znovu OAMP, něco je špatně: nemovitost má více vlastníků, bratra a švagrovou, potřebujeme další podpisy. Znovu obecní úřad. A pak ještě zdravotní pojištění - nejméně na dva roky, vyžaduje OAMP. Telefonujeme a obcházíme zdravotní pojišťovny. Zaplatit lze jen celé dva roky najednou, vybíráme proto z několika účtů dohromady 26 tisíc korun. Mají to být vyhozené peníze, protože žena má brzy nastoupit do práce a pojišťovací smlouvu na tu zaměstnaneckou žádná pojišťovna změnit neumí. „Jinak to nejde,“ opakují pojišťovny. Jdeme ještě jednou na odbor, jiný úředník říká, že v našem případě stačí pojištění na rok a levnější. Zdravotní pojišťovna tomu nevěří. Ale její pracovnice je milá. Do druhého dne se zeptá úředníků, jde to.

Žádost jsme podali. Díky tomu, že nás úředníci několikrát poslali pro další a další dokumenty, jsme měli paradoxně štěstí. Žádost a tím i náš případ přebral úředník, který se k nám chová slušně. Na rozdíl od jeho kolegů předtím. Čekáme, co bude dál. Začal únor. Bezvízový pobyt mé ženě vyprší za pár dní, proto musí jít znovu na úřad skrývající se pod zkratkou OAMP. Tentokrát půjde Min Jee sama, protože já jsem pracovně mimo domov. Telefonuji na úřad a ptám se, zda se s ní pracovníci domluví, když tam nebudu. „Nějak to uděláme,“ odpovídá úředník. Min Jee jde na OAMP. „Ten pán mi něco ukazoval v pase a opakoval jednu větu česky. Vůbec jsem nerozuměla. Tak se obrátil na svou kolegyni, aby mu pomohla. Paní tu větu zopakovala také česky, ale dvakrát a pořádně nahlas,“ vypráví Min Jee. Přesto odejde z úřadu s dílčím úspěchem - vlepili jí do pasu potvrzení, že podala žádost, a tím jí prodloužili legální pobyt o dva měsíce.

Úředník nám hrozí výslechy, žena přišla o příjmení

Čekáme. Do domu mých rodičů přijdou tři muži a představí se jako cizinecká policie. Tři chlapi hledají mne a mou ženu. Samozřejmě, že na té adrese nejsme, jezdíme tam na víkendy. Ale adresu, kde opravdu bydlíme, úředník na OAMP přece nechtěl, přiznal jsem, že mi brzy skončí nájemní smlouva. „V počítači mám jen jedno okénko, kam mohu vyplnit adresu,“ řekl mi, když jsem mu dal dva dokumenty potvrzující, že žena má kde bydlet.

Čekají nás další zkoušky. Úředník mne několikrát upozornil, že nás předvolá k výslechu. Nepoužil slovo pohovor ani osobní jednání. Řekl výslech. Chtěl bych se znovu podívat na film Zelená karta. Už jsme si se ženou pro jistotu přeříkali nemoci svých babiček, ještě se zkusím naučit značky krémů, které Min Jee používá. Kdyby mě z toho policisté náhodou zkoušeli.

Při tom všem, jak je složité získat pro smíšené manželství legální pobyt v Česku, jsme si kvůli své naivitě přivodili další komplikaci. A to unikátní. Křestní jméno mojí ženy je Min Jee. A jaké je její příjmení? To bohužel po svatbě nevím. Filipová v Čechách, Yun v Koreji. Nebo něco mezi. „Vlezli jste do pasti, ze které není cesta ven,“ řekl mi Pavel Pořízek, právník z úřadu veřejného ochránce práv. Do pasti jsme vlezli tím, že se Min Jee rozhodla vzít si moje příjmení. Znělo to romanticky, když mi řekla, že chce respektovat tradici mé země. V Koreji ženy manželovo jméno nepřejímají. V Česku má žena na výběr příjmení svoje, manželovo, obě, přechýlené, nepřechýlené nebo kombinaci předchozích variant. Udělali jsme hloupost, že jsme si sami včas nezjistili další podrobnosti - žena by si ponechala své korejské jméno. Ale upřímně, koho by napadlo, že Jižní Korea neumí změnit své občance příjmení? Vždyť jméno muže přejímají ženy na celém světě. A naše svatba přece nebyla první svatbou Korejky s cizincem.

Češi mi dali jméno, teď ho nemohou změnit

Korejské úřady jsou však nekompromisní. „Podle platných korejských zákonů nemůže žena manželstvím přijmout jméno svého manžela, tak jak je to obvyklé v České republice. Z těchto důvodů nemohou korejské úřady vystavit nový pas se jménem Filipová Min Jee, jak je požadováno,“ napsal v dopise adresovaném odboru migrační politiky zástupce korejské ambasády Jong-Suk Yoon. Dopis napsal proto, že čeští úředníci pas s původním jménem odmítli. „Tohle je pro nás neplatný pas,“ řekl nám úředník nad pasem s korejským příjmením. Pro podání žádosti o přechodný pobyt z důvodů sňatku s občanem České republiky, což je onen institut, o který teď českou stranu žádáme, je potřeba předložit pas s novým jménem nabytým manželstvím. A to zase neuznává Jižní Korea. Ocitli jsme se v situaci, kdy jsme nemohli žádost podat a bez jejího podání zbývalo pár dní, kdy tady mohla Min Jee zůstat jako turistka. Bude se muset dva týdny po svatbě vrátit do Asie?

Nakonec nám pomohli naši dva právníci a odbor naši žádost přijal. „Ten pobyt zřejmě dostanete, ale problém se jménem zůstane. Mám obavy, jak to bude třeba s cestováním do zahraničí,“ řekl mi pak právník ombudsmana Pavel Pořízek. Asi si řeknete: tak si žena zase změní jméno na Yun a bude to. Jenomže v tom je ta past. „Paní je cizinka a jako takové jí změnit jméno nemůžeme,“ řekla nám matrikářka v Hradci Králové. Mluvili jsme přitom o změně toho českého jména, toho, které jí daly naše, české úřady. „Nefunguje,“ říká česky Min Jee. Náš právní systém to neumí.

Žena s dvěma identitami, každý formulář bude problém

Moje žena má české jméno, které podle korejských zákonů nemůže mít. A české zákony jí zase neumějí odebrat jméno, které jí daly. „Můžeme změnit příjmení pouze obou manželů, a to na společné příjmení,“ poradili nám na matrice. Řešení problému manželů Filipových tedy je, že autor tohoto článku se bude jmenovat Martin Yun. Ale s tím ještě počkáme. Podle právníka Pořízka vydají české úřady, pokud s žádostí uspějeme, mojí ženě průkaz o přechodném pobytu na jméno Filipová. V poznámkách bude napsáno, že má pas na jméno Yun. A s tím budeme žít. Za pět let, až to zákony dovolí, budeme žádat o trvalý pobyt, za další roky o české občanství. A všude vysvětlovat, proč má moje žena dvě identity. Řešit denně rébus, jak se Min Jee vlastně jmenuje. Jaké jméno použít v bance, při podpisu pracovní smlouvy, při koupi letenky...

***

„Papíry na lásku“

Pro uzavření manželství s českým občanem cizinec potřebuje: rodný list, potvrzení o rodinném stavu, o právní způsobilosti uzavřít manželství, o legálním pobytu v ČR. Všechny cizí dokumenty musí být úředně přeložené do češtiny. Pro následnou žádost o takzvaný přechodný pobyt je potřeba: oddací list, pas s novým jménem nabytým manželstvím, potvrzení o ubytování, zdravotní pojištění na rok (zaplatit celé najednou), fotografie, vyplněná žádost. V tomto případě to však bylo více dokumentů: potvrzení korejské ambasády, že Korea nemůže změnit ženě jméno v pasu. Pro korejskou ambasádu zase vyšší právní ověření oddacího listu z krajského úřadu. K většině dokladů měli ministerští úředníci výhrady a vyžádali si jiné. Po podání žádosti cizinecká policie návštěvami prověřuje, zda spolu manželé skutečně žijí. Úředníci pak zvou manžele k výslechu. Přechodný pobyt je jen předstupněm trvalého pobytu. O něj lze žádat až po pěti letech, o občanství po dalších pěti letech.

Z pohledu cizinců

Legálně v Česku žije 425 tisíc cizinců. Přijeli za prací, studiem nebo uzavřeli sňatek s Čechy. Se svatbou je agenda zdánlivě nejjednodušší - i tak je třeba mnoho dokumentů a úřad také kontroluje, zda spolu manželé skutečně žijí. Pracovní pobyty letos zpřísnila novela zákona. Česko má zájem hlavně o experty. Těm pomáhá, ale chce od nich potvrzení, že mají aspoň na rok zajištěnou práci s platem vyšším než 1,5násobek průměrné mzdy. Když práci ztratí a za tři měsíce nenajdou jinou, musí odejít. Podnikatelé musí dokázat, že mají na dva roky zajištěný příjem.

Z pohledu úředníků

Ministerstvo vnitra 1. ledna převzalo od cizinecké policie agendu vydávání povolení k pobytu v Česku. Úředníci od ní přebrali více než 13 000 nevyřízených spisů. Do konce loňského roku se agendě pobytů věnovalo 130 lidí, od začátku roku jejich řady posílilo 468 pracovníků z cizinecké policie. To znamená, že cizinci se nyní zabývá dohromady asi 600 úředníků. Úřad podává informace cizincům v písemné podobě, a to ve čtyřech jazycích (angličtina, ruština, vietnamština a ukrajinština).

(MFDNES)