Květen 2011

Stovky neexistujících profesorů

Jakub Křešnička

Když mám dvakrát až třikrát za rok podepsat osmdesát nových univerzitních profesorů, vždy zesinám hrůzou a táži se, jestli je možné, aby se tak rychle rodilo tolik profesorů, a jsem si stoprocentně jist, že nikoli, stěžoval si na začátku prosince loňského roku prezident Václav Klaus. Bylo to v době, kdy spolu s ministrem školství Josefem Dobešem předal profesorská jmenování 76 lidem. Povzdechnout si ostatně mohl už v dubnu téhož roku, kdy nejvyšší vědeckopedagogickou hodnost v Česku dostalo do rukou 68 lidí. „V případě profesur nejde o titul, a to již od roku 1926, kromě doby komunismu. Podle zákona o vysokých školách z roku 1998 titul profesor neexistuje, i když se na základě zvyklostí z předcházející doby běžně bez právního podkladu používá,“ upozorňuje na českou zvláštnost Jiří Nantl, ředitel odboru vysokých škol na ministerstvu školství. I když tedy prezident Klaus prakticky předává profesní kvalifikaci (jako je například advokát), pravděpodobně bude mít příležitost postěžovat si minimálně jednou i letos, pokud zůstane zachován nastoupený trend. Během posledních tří let totiž byli noví profesoři uvedeni do funkce zhruba každého půlroku a jejich počet se jen za tu dobu zvýšil o 469. Nejmenší skupinka měla 59 členů (říjen 2008), opačným rekordmanem bylo předloňské druhé pololetí, kdy si pro profesuru přišlo 104 kandidátů.

Potřeby změny

„Nedomnívám se, že by to číslo bylo přehnané, možná naopak. Uvádět absolutní čísla nemá příliš smysl, protože na školách také musí docházet k přirozené personální obměně. I profesoři bohužel umírají, odcházejí do důchodu, do zahraničí a někteří třeba do politiky,“ říká předsedkyně Akreditační komise Vladimíra Dvořáková. Dříve panovala tradice jmenování profesorů spíše „k důchodu“, jmenování v padesáti letech bývalo vnímáno jako velmi brzké. Mladší profesoři se k titulu začali dostávat až začátkem devadesátých let minulého století. Ti pak mají možnost svůj obor utvářet a podílet se na jeho rozvoji. Takových profesorů je podle statistik Bílé knihy z roku 2008, která ukazuje na potřebné změny v českém vysokém školství, zhruba čtrnáct procent. Polovina profesorů je starší šedesáti let.

Příčinou současné situace jsou mimo jiné snahy o vylepšení vzdělávacího systému. Kupříkladu Lisabonská strategie, jež měla zajistit, aby evropská věda a vývoj nezaostávaly za světem, či Boloňský proces, který vyvrcholil deklarací v roce 1999. Ta měla sjednotit vzdělávání, jeho stupně a uznávání titulů v Evropě. Následkem toho začal v Česku platit nový školský zákon, který například zjednodušil zakládání soukromých škol. Od stejné doby bylo jmenováno přes 1800 profesorů.

Není to ale tím, že by podmínky byly nastaveny příliš mírně. „Právo udělovat titul profesora má pouze škola univerzitního typu, která v daném oboru vykazuje významnou vědeckou činnost, a požadavky na jmenování se v posledním desetiletí velmi silně zpřísnily. Akreditační komise bude v následujících dvou letech hodnotit doktorská studia na všech univerzitách. S tím bude souviset i hodnocení kvality vědeckého výzkumu, a to se do jisté míry může promítnout i do práv na jmenovací řízení,“ vysvětluje Dvořáková.

Během evropské i české snahy o sjednocení vysokoškolského vzdělání a o jeho větší zpřístupnění veřejnosti ale došlo k jeho přílišnému zmasovění. Rozšiřující se počet vysokých škol následovalo vznikání nových oborů, a protože pro garanci studijních programů je třeba docent nebo profesor, počet akademiků přestal stačit. „Jejich počet neplnil personální zajištění nově vznikajících škol. Důsledkem tohoto stavu bylo rozšíření počtu akademických pracovníků, kteří jsou nazýváni létajícími profesory,“ všímá si i Bílá kniha. Takoví pedagogové mají plný úvazek na jedné škole, ale třeba i na několika dalších ústavech zajišťují svým titulem existenci studijních programů. Reforma školství chce této praxi zamezit letos zavedeným registrem úvazků docentů a profesorů. „Omezení létajících profesorů podporuji, budou mít více času věnovat se fakultě, studentům a uznávaným tvůrčím aktivitám. Je ovšem třeba hodnotit i jejich pedagogické a tvůrčí výsledky a pro úspěšné profesory vytvořit materiální, personální a finanční podmínky,“ říká poslankyně TOP 09 a předsedkyně školského výboru Anna Putnová.

České specifikum

„V České republice máme neobvyklý systém v tom, že titul profesora je nezávislý na konkrétním pracovním místě na vysoké škole. V naprosté většině univerzitních systémů je titul spojen se získáním pracovní pozice, zpravidla formou výběrového řízení, což samo o sobě reguluje jejich počet,“ vysvětluje Petr Fiala, rektor Masarykovy univerzity v Brně a předseda České konference rektorů. Funkce profesora byla od konkrétního pracovního místa odpoutána v roce 1956 ve snaze tehdejšího režimu posílit stranickou kontrolu nad personálními věcmi vysokých škol. Spolu s dalšími zeměmi střední Evropy si pak neseme z dědictví Rakouska-Uherska úctu k funkcím, čemuž odpovídá i způsob jmenování profesorů.

Ambice poradit si s tím má dlouhodobě připravovaná reforma školského zákona, jejíž legislativní znění slibuje ministr školství Dobeš do konce letošního roku. Nejvíce je sice slyšet o školném, reforma si ale mimo jiné všímá i institutu profesorů. „Budeme muset změnit i způsob jmenování profesorů, posílit funkční, a nikoli jen symbolický status profesora a tím zvýšit i kvalitu vysokých škol,“ přidává Fiala.

Podobně se na věc dívá i Bílá kniha, která doporučuje, aby transparentní systém funkčních „profesorských“ pozic byl napojen na povinné kariérní řády vysokých škol a ponechán v gesci předpisů jednotlivých škol, které budou zodpovídat za formulaci kritérií. „Cílem ministerstva je obnovit v Česku standardní systém personální práce na vysokých školách,“ shrnuje záměr Nantl. Jak představuje už Bílá kniha, nově by se „běžné“ profesorské pozice staly záležitostí univerzit a odpadla by „státní“ fáze jmenování. Ale protože jde prý o mimořádně citlivé téma, zmiňuje i možnost doplňující transformace současného systému v prestižní „státní profesury“ udělované prezidentem za jedinečný přínos světové vědě a kultuře. „Budu usilovat o to, aby v novém zákoně měla akreditační komise posílenou pozici, akreditace by se pak měly vztahovat na univerzity, které by pak o studijních oborech a programech rozhodovaly samy,“ říká Putnová. Na přechodu od akreditací oborů k akreditacím vysokoškolských institucí panuje shoda napříč systémem. Díky tomu by mohlo dojít i ke změně způsobu výběru a jmenování profesorů. Školy by dostaly prostor k propracovanějšímu sebehodnocení i možnosti určovat další směřování školy, jak je to zvykem ve světě. „Je pak ale také nutné přijmout opatření, která poskytnou dostatečné nástroje, aby v případě, že instituce nesplňují základní standardy, byly zjednodušeny možnosti pro ukončení jejich činnosti,“ dodává Dvořáková.

Vladimíra Dvořáková: Jak se rodí profesor

- Aby se řízení mohlo zahájit , musí uchazeč kromě všech podrobných podkladů o svém pedagogickém, vědeckém apod. působení předložit i doporučení dvou profesorů.

- Je sestavena pětičlenná komise uznávaných odborníků, kteří musejí být z různých pracovišť. Posoudí všechny údaje, zaměřuje se na pedagogické působení, kvalitu publikační činnosti, účast ve vědeckých projektech a grantech, mezinárodní spolupráci, citovanost. Tajně hlasuje a dává stanovisko.

- Následuje jednání před vědeckou radou fakulty, přednáška a rozprava k ní a tajné hlasování, kdy pro udělení titulu musí být nadpoloviční většina ze všech členů vědecké rady.

- V případě úspěchu kandidát postupuje před univerzitní vědeckou radu, i tam odpovídá na otázky a musí získat nadpoloviční většinu ze všech členů vědecké rady. Přednášky a diskuse jsou zaměřeny na rozvoj daného oboru a přínos uchazeče pro jeho další rozvoj.

- Z univerzity jsou pak veškeré dokumenty postoupeny ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, kde procházejí další kontrolou z hlediska naplnění formálních procedur. Poté je jmenovací dekret předložen k podpisu premiéra a prezidenta.

Profesorská statistika

Datum Počet jmenovaných

8. 12. 2010 76

30. 4. 2010 68

18. 9. 2009 104

2. 3. 2009 68

31. 10. 2008 59

20. 5. 2008 94

Celkem 469

Od roku 1999 1801

(Pramen: MŠMT)

(EURO)