Květen 2011

Taková běžná vojenská zlodějna

Tomáš Němeček

Na velké obžalobě armádní korupce, kterou v minulých dnech dokončilo Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích, jsou překvapivé dvě věci. Za prvé rekordní počet obžalovaných. A za druhé to, jak běžné, snadné a rutinní tyto zločiny byly.

Než se k tomuto případu před pěti lety dostal, státní zástupce Barnabáš Liška neměl tušení – tak jako drtivá většina Čechů – o existenci instituce zvané Vojenská ubytovací a stavební správa (VUSS). Jihočeská expozitura protikorupční policie nasadila odposlechy na úředníky z VUSS a jejich oblíbené stavební firmy v dubnu 2006. Tajné nahrávání trvalo deset měsíců. Pak policie provedla velký zátah, při němž zabavila v kancelářích stovku počítačů. A před šéfem operace Markem Belkem a dozorujícím státním zástupcem Liškou se postupně rozevřela malá království, jimiž protékají stovky milionů korun z armádního rozpočtu.

Obžaloba se soustředí na devět z třiceti „cinknutých“ zakázek z let 2005 až 2007. Seznam mohl být klidně i delší. „Kdekoli jsme zaryli, tam jsme něco našli,“ říká Barnabáš Liška. Tvrdé jádro z 52 obžalovaných (11 ministerských úředníků, 38 lidí z firem, dva notáři a advokát) tvoří třetina, která podle názoru obžaloby odpovídá definici zločinného spolčení, tedy gangu s přesně rozdělenými úlohami.

Státního zástupce ohromilo vyjádření tehdejšího ministra Karla Kühnla, že už si „nepamatuje“, kdo z ODS mu doporučil jednu z ústředních postav, ředitele sekce správy majetku Václava Regnera. „Tak my tady justiční čekatele testujeme u psychologů, tři roky je zkoumáme, jak se na tuto práci hodí, a on se nestydí tohle říci o člověku, který dozírá na stovky milionů?“ žasne doktor Liška ve své pracovně v českobudějovickém justičním komplexu na břehu Malše. „To je přece strašné, jestli to tak chodí.“

Na počátku bylo trestní oznámení inspekce ministra obrany. A také série asi deseti dobře informovaných anonymů – patrně od někoho z armádních podřízených. Stěžejním důkazem jsou odposlechy pořizované do jara 2007. A pak úlovky z domovních a kancelářských prohlídek: u jednoho pečlivého podnikatele našla policie dva kalendáře, do nichž si zapisoval poskytnuté úplatky. Někteří korumpující podnikatelé si také tajně natáčeli na video korumpování úředníků, aby je mohli eventuálně vydírat. V jedné firmě policie našla podvodné losovací zařízení. Šlo o to, že zákon o veřejných zakázkách umožnil, aby se z kupříkladu patnácti přihlášených firem vylosovalo pět, mezi nimiž pak proběhne výběrové řízení. Falešné losovací zařízení mělo v sobě zabudované magnety a obálky se jmény předem domluvených firem měly uvnitř kovový plíšek, takže se přichytily a losující je lehce našel.

Na případu je překvapující, že v něm nejde o žádné obří armádní nákupy. Žádné tanky ani výzbroj, ale třicet všedních stavebních zakázek, dohromady za „pouhých“ 330 milionů korun. Největší a nejkřiklavější byla oprava kotelny v kasárnách v Jindřichově Hradci za 90 milionů. Tato zakázka byla zadána v červnu 2006, původně za 66 milionů. Postupně se ale plynofikace, nová kotelna a rozvodna jaksi prodražily. Město Jindřichův Hradec přitom právě v té době dokončilo svou vlastní, daleko větší kotelnu za 130 milionů a nabízelo vojákům, že se k ní mohou napojit (měla takové rezervy, že by klidně mohla vytápět několik kasáren). Státní zástupce Liška zvažoval, zda armádní kotelna nebyla zgruntu zbytečná zakázka, která byla od prvopočátku určena vytipované firmě. Takto natvrdo to ale nakonec do závěrečného shrnutí nenapsal.

Obžaloba kupodivu nevyčísluje celkovou škodu. „Dá se však odhadovat z toho, že účastníci měli mezi sebou rámcovou dohodu o provizi ve výši 3 %, která půjde příslušnému řediteli,“ říká Barnabáš Liška. „To však bylo jen základní minimum. V jednom případě se v odposleších podařilo zachytit přesnou výši nadhodnocení – u zakázky za 60 milionů to dělalo 18 %, tedy 11 milionů.“ Státní zástupce vycházel z toho, že pro zvolené obvinění z podvodu stačí prokázat škodu „značného rozsahu“, tedy přesahující půl milionu korun: „Tato podmínka byla více než bohatě naplněna.“ Pokud firma zakázku dostala, štědře se o ni podělila s dalšími dodavateli. Dodavatelé jí za to odváděli „výpalné“ 70 tisíc korun měsíčně – a stále se jim účast vyplácela. Zakázky jsou z Vojenských ubytovacích a stavebních správ v Litoměřicích, Pardubicích, Českých Budějovicích či v Praze. „Jedna okrajová, za sto tisíc, byla zřejmě zpackaná. Dělala se narychlo a vzešel z ní úplně jiný vítěz než obvykle. Z odposlechů tušíme, že potřebovali jen na něco rychle vytáhnout peníze,“ popisuje Liška.

Mezi 52 obviněnými byl nejvýše postaveným úředníkem šéf ministerské sekce správy majetku Václav Regner a důležitou roli hrál majitel několik firem Václav Krajíček. Obviněni byli také šéfové pardubické nebo budějovické pobočky Vojenské ubytovací a stavební správy. Majetek některých armádních úředníků naprosto neodpovídal jejich oficiálním platům. V jednom případě čítají výpisy osobního majetku z katastru nemovitostí několik stran. Při vzájemné komunikaci byli opatrní (výše postavení ministerští úředníci se nebavili s podnikateli přímo, ale jen přes prostředníky). Jeden z obžalovaných používal z konspiračních důvodů pět různých mobilů, každý pro jiný účel.

Kdo a jak celou spikleneckou síť budoval a kdy vznikla, to policie nezjistila. „Když je policie začala odposlouchávat, bylo to už zavedené společenství. Dokonce mělo svá nejlepší léta za sebou. Rozkližovalo se, začínali se mezi sebou hádat, mít protichůdné zájmy,“ popisuje státní zástupce. Síť byla rozhodně dostatečně mocná na to, aby mohla určovat, kdo se dostane na nižší, ale důležitá místa na ministerstvu obrany. MF DNES v srpnu 2008 takto citovala výpověď anonymního úředníka: „Sekční šéf Václav Regner si mě zavolal a začal mlčky malovat šipky k názvům stavebních firem. Ptal jsem se ho, o co jde, a on si dál maloval ty své šipky. Pak mi ošipkované seznamy strčil pod nos a já pochopil, že změnil pořadí firem z veřejné soutěže.“ Citovaný úředník údajně neposlechl, a byl proto po třech měsících vyměněn.

Z 52 obžalovaných nespolupracoval nikdo. Někteří odmítli byť jen vypovídat. I státního zástupce překvapilo, že na podvodu se podíleli notáři – jejich úkolem bylo potvrdit zmanipulované losování. Jeden z notářů se účastnil čtyř losovaček, druhý dvou. Proč takto riskovali své postavení, na to se policii nepodařilo najít srozumitelnou odpověď. Původně bylo obžalovaných 54, u dvou lidí však státní zástupce stíhání zastavil. V jednom případě šlo o klasickou ukázku, proč může být riskantní spoléhat výhradně na odposlechy. „Šlo zřejmě o shodu jmen. Nechali jsme udělat hlasovou expertizu v kriminologickém ústavu a zřejmě to skutečně nebyla ta pravá osoba,“ říká bez dalších podrobností Barnabáš Liška. Druhému obviněnému zase nahrál nový trestní zákoník, podle nějž už se nekriminalizují některé ekonomické trestné činy ve stadiu pouhé přípravy.

Stošestnáctistránková obžaloba je relativně stručná, při popisu skutků nezachází do detailů. Spis má ovšem 17 tisíc stran, k tomu 40 tisíc stran příloh. Českobudějovický krajský soudce Ondřej Vítů, který nyní spis studuje (obžalovaným trvalo seznamování se spisem rok), bude muset rozhodnout, zda případ nerozdělit. Na proces s 52 obžalovanými není budova připravena; dosud největší případ v Českých Budějovicích se týkal pouze jedenadvaceti lidí. Hromadná obžaloba má nicméně jednu výhodu: ukazuje, že zločinné spolčení používalo stále stejný mustr. Ze stejného důvodu už takto jihočeský krajský soud projednával případ konkurzního gangu Vladislava Větrovce a Jiřího Berky – aby bylo vidět podobnost deseti zmanipulovaných konkurzů. Nevýhoda byla v tom, že proces pak trval skoro čtyři roky.

Barnabáš Liška, náměstek krajského státního zástupce, nastoupil na prokuraturu v roce 1977; byl členem KSČ. Specializuje se především na případy vrahů a násilníků, obžaloval například skupinu kolem Karla Srby (generálního sekretáře ministerstva zahraničí za éry Jana Kavana) za přípravu vraždy novinářky Sabiny Slonkové. Tehdejšímu ministru spravedlnosti Rychetskému jeho výkon tak imponoval, že před odchodem do Ústavního soudu navrhl Lišku mezi svými možnými nástupci. Pro obžalované je každopádně špatná zpráva, že jejich případ mají v rukou Jihočeši. Podle zkušenosti odvolacích soudců se v tomto kraji s nízkou kriminalitou ukládají přísnější tresty než třeba na Ústecku, včetně propadnutí majetku. Berka i Srba by mohli vyprávět.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)