Květen 2011

Lovec soudců

Sabina Slonková

Na začátku byl příběh o stíhání starosty středočeských Úholiček. Na konci pak ojedinělý spor o to, zda šestice soudců exponovaného Vrchního soudu v Praze měla posledních dvacet let oprávnění soudit. Vyšetřování okolností, za nichž byli soudci na počátku devadesátých let jmenováni, rozpoutal po více než roční detailní práci publicista Milan Vodrážka. Sám byl překvapený, kam ho pátrání přivedlo. A jak v rozhovoru pro Aktuálně.cz říká: "To není starý dobrý administrativní nepořádek, ale entropie - smrt politického řádu." Samotní soudci ale ve shodě s vedením Vrchního soudu v Praze trvají na tom, že s jejich jmenováním je všechno v pořádku. Státní zastupitelství ale potvrdilo, že jmenování provázejí pochybnosti a předalo případ ministerstvu spravedlnosti, aby vše prozkoumalo.

A: Jak vás vůbec napadlo zabývat se jmenovacími dekrety soudců Vrchního soudu v Praze a zkoumat další okolnosti jejich jmenování?

Vyvinulo se to z jednoho případu. Před šesti lety jsem se přestěhoval z centra Prahy do nedaleké malé, ale rozpočtově velmi bohaté obce. Příjem z místní skládky se pohybuje kolem 50 milionů. A jelikož tyto finanční zdroje nejsou příliš vidět na rozvoji obce, stal jsem se členem kontrolního výboru. Mimo jiné jsme zjistili, že tehdejší starosta Divina za pomoci korupčního jednání ovlivnil referentku ze stavebního úřadu Velké Přílepy, aby mu napomohla k úvěrovému podvodu ve výši 18,9 mil. Úřednice byla pravomocně odsouzena za překročení pravomoci veřejného činitele a k napomáhání nezákonnému prospěchu obce Úholičky. Starosta vzhledem k velké způsobené škodě byl v roce 2008 Krajským soudem v Praze odsouzen, jenže Vrchní soud v Praze rozsudek v celém rozsahu zrušil. Policie pak zahájila nové stíhání bývalého starosty pro jiný trestný čin a já začal zkoumat, proč vrchní soud rozhodl, jak rozhodl. A při té příležitosti jsem se zajímal i o osoby soudců.

A: Proč právě tato šestice soudců? Nebo jste jich prověřoval víc?

Dva soudci rozhodovali v případu starosty Diviny, zbylé jsem si nahodile vyrešeršoval přes nejrůznější otevřené informační zdroje jako například webovou stránku exprezidenta V. Havla, informace od bývalého senátora Mejstříka a hlavně prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím. Víc soudců jsem už neprověřoval, protože na základě teorie pravděpodobnosti vím, že zákonitost náhodných jevů je tak spolehlivá, že její narušení je spolehlivým důkazem něčeho nekalého. Tudíž jestliže jsem při náhodném šetření narazil přímo na skupinu šesti soudců u kterých existují oprávněné pochybnosti nad jejich jmenováním, potom statisticky řečeno se musí jednat jen o pověstnou špičku ledovce. Odpovědné státní instituce by proto měly najít odvahu provést personální audit všech soudců a následně by se měla vést odborná a veřejná diskuze, zda-li hybridní polistopadová soudní instituce vrchního soudu má ještě dnes institucionální důvod ke svému bytí.

A: Jaké máte pro nejasnosti ohledně jmenování oněch soudců vysvětlení?

Nevěřím v teorii tajnosnubného jmenování soudců Hradem či Havlem na základě nějaké dohody s komunistickou vojenskou elitou. Problém spatřuji v samotném nastavení polistopadového politického systému a v pozdější neschopnosti politiků reformovat soudní systém. Z mého 48 stránkového trestního oznámení vyplývá, že Česká republika není demokratickým státem západoevropského typu, protože neexistuje čtvrtý pilíř demokratické moci v podobě systému institucionální kontroly. Trestní oznámení ilustruje, jak není vůbec možné verifikovat systém jmenování soudců. Nejde jen o to, že v příslušných státních institucích neexistuje např. žádná archiválie o jejich jmenování nebo že chybí další dokumenty jako např. sliby, ale je příznačné, jak jedna státní instituce svaluje zodpovědnost na druhou.

A: Bavíme se o době z počátku devadesátých let, kdy se navíc dělila federace. Přece jen je to už skoro dvacet let, nemyslíte, že ty všechny pochybnosti a ztracené dokumenty nejsou výsledkem jen administrativního nepořádku?

To není starý dobrý administrativní nepořádek, ale entropie - smrt politického řádu. Zatímco systém spontánního administrativního nepořádku je rozptýlený a smíchaný, v případě "chaotického" jmenování soudců se jedná o podivně uspořádaný nepořádek, kdy na jedné polovině administrativního stolu máte veškeré informace a na jeho druhé straně nemáte vůbec žádné. Například všechny kopie jmenovacích dekretů jsem dostal jen z Vrchního soudu v Praze, ale žádné z Kanceláře prezidenta republiky, žádné informace z administrativy Václava Havla nebo z osobních deníků Jana Stráského, jehož podpis je na kopiích čtyřech jmenovacích dekretů.

A: Vaše trestní oznámení státní zástupkyně rekordně rychle prozkoumala a konstatovala, že se nic nenasvědčuje trestnému činu. Současně ale pochybnosti uznává a předává případ ministerstvu spravedlnosti, aby platnost jmenování soudců vyřešilo. Překvapilo vás to?

Odpověď státní zástupkyně zapadá do historických učebnic, které popisují mocenské institucionální chyby a selhání, kdy se státní úřednici a politici řídí zkreslující "ozvěnou vlastního hlasu". Je to jako při velitelském strategickém plánování, kde se prohlášení upravují, aby se zdálo, že plán funguje. Připomíná mi to prohlášení McNamary, který veřejně prohlašoval, že vietnamská válka se pro Spojené státy vyvíjí příznivě. Jinými slovy státní zástupkyně doporučuje se nadále pohybovat v bludném vnitřním informační kruhu a z opatrnosti, aby se něco hlubšího nemohlo dostat ven například za pomoci policie, vydala urychleně prohlášení s názvem mission accomplished - úkol splněn. To, že předala celou věc jen ministerstvu spravedlnosti, které v celé kauze vykazuje absolutní informační černou díru, je signifikantní. Ministr spravedlnosti se již nechal slyšet, že pokud budou zpochybněny předpoklady soudců k výkonu jejich funkce, našel už eufemistickou právní kličku, že se bude jednat jen o nesprávné obsazení soudů a tudíž všechny rozsudky budou právoplatné. Státní orgány se chovají jako jistý manžel, který aby ušetřil čas a neměl žádné problémy, tak se prakticky přestal stýkat se svou rodinou. Takže proč by se demokratické instituce vážně a transparentně zabývaly problémy, které jim adresují občané.

Kdo je Miroslav Vodrážka

* sedmapadesátiletý publicista a aktivista

* loni stál s dalšími pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů za odvoláním tehdejšího šéfa Pernese. Ten neustál podezření z plagiátorství

* za komunismu nedostudoval průmyslovou školu a vzdělání tak získal na bytových seminářích a samostudiem

* komunisté jej stíhali za výtržnictví

* v osmdesátých letech se podílel na organizování bytových seminářů Egona Bondyho, Milana Machovce a Milana Balabána

(Aktualne.cz)