Květen 2011

Kádrování - potíže s optikou

Otto Ulč

Dumám o smyslu a dopadu tzv. racial profiling – rasového či dokonce rasistického posuzování, hodnocení lidstva. Měřeno-li politicky korektním metrem, je to obzvláště hanebné provinění. Ovšem z praktického hlediska, s přihlédnutím ke statistické pravděpodobnosti, se údajný zločin jeví dost jinak. Češi jsou rozhodně větší pijáci piva než zbožní mormoni v Utahu. Trpaslíky v konžské džungli si nelze splést s dlouhány Tutsi v sousední Burundi a Rwandě. Američtí černoši se dopouštějí mnohonásobně větší zločinnosti – zejména ve v vlastních řadách. (Velebníček Jesse Jackson se při jedné příležitosti uřekl přiznáním, že rok co rok takto život ztratí víc soukmenovců, než se podařilo Ku-Klux- Klanu za celičkou dobu svého hanebného působení.) Jestliže je porušování zákonů desetkrát častější, nemělo by příliš překvapovat, že tím víc takových pachatelů se ocitne za mřížemi, kteroužto skutečnost politicky korektní pozorovatel ale hodnotí jako přesvědčivý důkaz diskriminace a rasistického útlaku.

Uvažovat o identitě provinilce v souvislosti se statistickou pravděpodobností zločinného počínání se nesmí. Na jednom ze zhruba sedmdesáti campusů naší mamutí State University of New York došlo k vloupání a krádeži ve studentské koleji a posléze úprku pachatelů, o nichž se pouze vědělo a vidělo, že to byli černoši. Policie a univerzita se tedy rozhlížely ve snaze zjistit totožnost dotyčných loupežníků. Nerozhlížely se po běloších, Asiatech, aleutských ostrovanech, čímž ovšem spáchaly hanebný prohřešek onoho hříšného racial profiling. Výsledkem byla pokorná omluva a příslušné finanční kompenzace.

Daleko významnější dopad má takové uvažování v souvislosti s prabídně řešeným bolehlavem - v USA ilegálně pobývajícími vetřelci: těch jsou přemnohé miliony, snad dvanáct, nejspíš i víc. Tak či onak, nedostatek schopnosti či ochoty federální vlády účinně zasáhnout, přiměl Arizonu, stát ilegály zvlášť zasažený, že odhlasoval zákon na svém území - pokus o jakési řešení, federální vládou ve Washingtonu nedodané. Následoval uragán mravního rozhořčení z několika směrů: nejen mohutnící menšina oněch hispanics, ale všemožní politicky korektní multikulturní liberálové i naprostá většina sdělovacích prostředků. Protesty proti oprávnění policie zastavit vozidlo, jehož řidič si počíná zmateně, ohrožuje provoz, a vyžádat od dotyčného důkaz jeho totožnosti. I takové právo posléze omezila federální soudkyně. Prezident Obama, spoléhající na podporu hlasů oněch stále početnějších hispanics, se do ofenzivy proti Arizoně vložil: Obama údajně vyjádřil obavu, že děcko u zmrzlinového stánku si nepochutná, ve strachu, že přijde někdo v uniformě a bude se domáhat, aby se legitimovalo. (Strachujícímu prezidentovi ale nebyl znám případ právě z oné Arizony, kde ilegál z Guatemaly, už aspoň osmkrát pokutovaný, leč ze země nevykopnutý, vjel vozem, patrně ukradeným, před právě takový zmrzlinový stánek a usmrtil holčičku.)

Nedávno, po absolvování světového mistrovství v kopané, jsem napsal pár textů o současné situaci v Jižní Africe. Vyjádřil jsem podiv, že teď po pádu a zapuzení apartheidu, rasová identifikace - běloši, míšenci (Coloreds), Indové/Asiaté, černoši - stále trvá. S velkým jedním rozdílem: Za starého režimu každá osoba někam patřila, rasová diagnóza uvedena v průkazu totožnosti. V bělošské rodině se narodilo děcko tmavší, kudrnatější a již hrozilo nebezpečí překlasifikace. Docházelo tak k mnohým potupnostem, blbostem, tragediím. Úřady vyřizovaly tisíce žádostí. Nejvíc jich bylo o překlasifikování z černochů na míšence, z míšenců na bělochy, nikoliv ovšem naopak. Teď je to ale záležitost dobrovolné volby, sebeidentifikace. Bližší podrobnosti jsem se ale nedozvěděl. Při uvážení amerického precedentu s Affirmative Action (pozitivní diskriminací) a rovněž australské praxe k prospěchu Aborigines, původního obyvatelstva pátého kontinentu, lze předpokládat snahu mnohých zájemců vymyslet si aspoň jednoho předka, pradědečka či prababičku, co by postačilo ke stoprocentnímu zvýhodnění. Lze se dočíst o úspěšném uplatnění výhod AA v případě žadatele, který o sobě tvrdil, že je z jedné šestnáctinky Indián (čili Native American, takto politicky korektně) kmene Cherokee. V Austrálii lze takovou pofidérní konexí získat materiální výhody, stipendia, méně náročné studijní požadavky. V USA náš potomek, z jedné čtvrtiny Číňan, by tedy měl nárok na privilegia, preferenční zacházení, jenže je nemá – poněvadž menšina oněch Asians není menšinou, zvýhodňujících berliček jim netřeba, však ve školách dosahují lepší výsledky než běloši.

Zůstávám zmaten vládním i mediálním tvrzením, co to jako má být ta hispánská rasa – tihle Mexikáni, Guatemálci, Kostaričané, Panamánci, Nikaraguánci, San Salvátoři. Či jak vlastně vypadá muslimská rasa. Posuzovat, povyšovat náboženství na legitimní rasovou kategorii, determinantu? Bude mi někdo tvrdit, že obejmutím Alláha, takovým zmohamedánštěním přestanu být bělochem? Racial profiling – ošemetnost sama. Ještě s ní nekončíme.

V soutěži o prezidentský úřad se Barack Hussein Obama prezentoval jako prosazovatel post-racial society. Rasovou identitu nezdůrazňoval, tvrdil, že ji nepokládá za něco zásadně důležitého, že dominantním tématem přestalo být lpění na dávno již pominuvším otroctví. Takovým ujišťováním ohrožoval starou gardu tzv. černochů z povolání, neustále hořekujících o neutuchajícím rasismu, černošském utrpení a odpovědnosti státu. Značná část americké veřejnosti uvěřila a nadšeně aplaudovala. Že se dosáhlo kýžené mety, když například Obama vyhrál primárky v téměř stoprocentně bělošské Iowě. Pocity provinění v řadách liberálních kajícníků se rozptylovaly. Že vstřícné gesto, dokázané ve volbách, oceněno bude. Inu, příliš nebylo. Mezi aplaudujícími jsem nebyl – neměl jsem důvodu mezi nimi být. Přece je rozumnější, logičtější posuzovat politika, a nejen jeho, nikoliv podle slov, ale činů. A navíc též dát značnou váhu na druh lidí, s nimiž se dotyčný stýká, jsou mu nejbližší. Nejblíž mu byl, roli náhradního otce po desetiletí zastával, velebný pán Jeremiah Wright, černošský rasistický fanatik. Obama se též značně přátelil s manžely teroristy – Bill Ayers, Bernardine Dohrn. Podivní věru kamarádi.

Z černošských řad se původně ozývaly námitky, že Obama nedostatečně sdílel jejich zkušenost, že zkrátka není jeden z nich. Jenže on se za jednoho z nich značně pokládá. V nedávno uspořádaném sčítání obyvatelstva Obama se prohlásil jako African-American, jímž není, však jak by mohl být: matka běloška, svého z Keni pocházejícího otce od svých dvou dětských let neviděl a vidět nemohl, poněvadž není mezi živými. V porovnání s tímto údajným afro-americkým prezidentem jsem já za svých čtyř návštěv černého kontinentu tam strávil víc času než on.

Obamova rasová háklivost, občas posedlost a zlost je k nepřehlédnutí v jeho knize Dreams of My Father: „Když mi bylo dvanáct nebo třináct roků, přestal jsem se zmiňovat o rase své matky, poněvadž jsem začal mít dojem, že něčím takovým bych se zavděčoval bělochům.“ Ještě pádněji se vyjádřil takto: „Našel jsem útěchu v pěstování přesvědčivého pocitu rozhořčení, zlosti a nepřátelství vůči rase své matky.“ Kdyby se byl někdo v průběhu volební kampaně obtěžoval vyrukovat s takovou dokumentací, tento vítěz by v Bílém domě neseděl. Jenže teď sedí, své fasády onoho post-racial prezidenta se zbavil. Ledacos se odlupuje. Velebení islámu jako tuze mírumilovného náboženství. Velebení islámu jako znamenitého civilizačního přínosu k blahu všeho lidstva. V Bílém domě je zakázáno o islámském terorismu se vyslovit jako o islámském terorismu. Major, který jménem Alláha se pustil do džihádu a na texaské vojenské bázi Fort Hood zastřelil větší počet obětí (13 zabil, 30 zranil), neměl ovšem nic společného s islámem. Taktéž pasažér, jenž na cestě do Detroitu se snažil vyhodit letadlo po povětří. Rovněž s islámem neměl nic společného mohamedán ve snaze způsobit pořádnou explozi na Manhattanu. Kdepak, racial profiling je neomluvitelná, přímo fašistická nehoráznost.

Na amerických školách jakéhokoliv stupně součástí zkoušek bývá tzv. Multiple Choice. Zaškrtnout správnou odpověď, velesnadno zjistit, sečíst výsledek. Obdržel jsem takovou zkoušku s 13 otázkami:

1. Zavraždění Roberta Kennedyho, 1968: A. Superman; B. Jay Leno; C. Harry Potter; D. muslim, muž ve věku 17 – 40 roků.

2. Masakr na olympiádě v Mnichově, 1972: A. Olga Korbut; B. Sitting Bull; C. Arnold Schwarzenegger; D. muslim, muž ve věku 17 – 40 roků.

Pokračováno takto: 3. 1979 – Přepad amerického velvyslanectví v Teheránu; 4. 1980, Únosy Američanů v Libanonu;.......... 11. 11. září 2001.... 13. 2002, Daniel Pearl, unesen a dekapitován.

NE VŠICHNI MOHAMEDÁNI JSOU TERORISTÉ, ALE VELIKÁNSKÁ VĚTŠINA TERORISTŮ JSOU MOHAMEDÁNI, KTEŘÍ SE PŘECE SE SVÝMI ZÁMĚRY NETAJÍ.

Nicméně, racial profiling zakázáno jest. Na letištích je dovoleno tzv. random searching – namátková důkladná prohlídka třeba dětí či eskymáckých babiček. Takto byl vybrán 85letý kongresman, též jeden bývalý guvernér, válečný veterán, nositel nejvyššího vyznamenání za chrabrost.