Květen 2011

Na čem asi nejvíc záleží

Otto Ulč

V reakci na častá volební klání se v Americe, a nejen ovšem tam, mudruje a pídí po příčinách toho kterého vítězství či porážky, rozpitvávají se triumfy a fiaska , co se mělo nebo raději nemělo udělat. Nejfundamentálnější příčinu vyjadřuje jadrné tvrzení Iťs the economy, stupid – Je to ekonomika, ty pitomo, zde česky přeloženo příslušníku národa přesvědčeného o moudrosti, že „co je doma, to se počítá.“ A já právě pročítám v The Weekly Standard (16. 8. 2010) pozoruhodný text s odvozeným nápisem Iťs the Ideology, Stupid , a podtitulkem What do Robespierre, Stalin, Hitler, Che Guevara, and Mullah Omar have in common? – co že společného mají tito do historie krvavě zapsaní výtečníci. Autorem eseje je Waller R. Newell, profesor politolog na univerzitě Carleton v Ottawě, kanadském hlavním městě. Carleton je učiliště se solidní reputací, poskytlo přístřeší a příležitost k působení exmarxistického ekonoma, předčasně zemřelého našince Radoslava Seluckého. Párkrát jsem tam rovněž přednášel, ale s tímto Newellem se nepotkal. Teď mu aspoň na dálku salutuji za jeho výtečný rozbor, s nímž chci seznámit zdejší čtenáře.

Tento autor začíná svou stat‘ větou , že bez ohledu na místo teroristického činu, na profil jeho pachatelů džihádistů, cíl je to vždy stejný - islámská revoluce, umma, islámský globální stát. Ke krvavým krokům může dojít kdekoliv – v Londýně, Madridu, Nairobi, Bombaji, na ostrově Bali, na pevnině Amerika, texaská vojenská báze Fort Hood nebo newyorské turistické centrum Times Square. O krvavý zásah se přičiní místní občan nebo návštěvník ze značné dálky. Všelijaké takové různosti, ale vždy se stejným cílem – dosažení onoho jednoho univerzálního islámského státu, kalifátu.

Vládci, předáci, až úzkostlivě se vyhýbají konkrétnějšímu vyjádření neveselého stavu věcí. Za prezidentství George W. Bushe, v době, kdy došlo k útoku na mrakorapy a Pentagon (a Bílý dům zkáze unikl zásluhou nepřeživších pasažérů), se začal zdůrazňovat war on terror - válka to ale málo specifická, matná, a vlastně i poněkud matoucí. Kde nepřítele najít, s jakou adresou a na jakém bojišti. Za Bushova nástupce Baracka Husseina Obamy došlo k ještě důkladnějšímu mlžení, bez ochoty identifikovat jako ústřední problém revoluční ideologii bažící po uskutečnění kolektivistické utopie. Nikoliv takové aspirace, ambice! Došlo k politicky korektní jazykové čistce. Prezident zakázal v úřední komunikaci používat slova Muslim extremist nebo jihadist. Když na bázi Fort Hood major Nidal Hasan s jménem Alláha na rtech se pustil do džíhádu, s následným množstvím zabitých a zraněných, oficiální mluvčí ve Washingtonu si pospíšili s ujišťováním , že událost přece neměla, nemohla být něco společného s islámem, náboženstvím míru. I hlavní média se přizpůsobovala. Například TV-CNN charakterizovala Hasanovo počínání jako rampage killing (zuření, běsnění) - náhlé pomatení mysli, případ samotinkého, izolovaného extrémisty. Taktéž byl oficiálně prezentován Faisal Shazad, jenž usiloval o detonaci bomby v centru Manhattanu - jaksi s pominutím jeho předchozího tréninku na bázi Talibánu v Severním Waziristánu. Janet Napolitano, ministryně v resortu domácí bezpečnosti (Homeland Security) s jazykovým vylepšováním nepříjemné reality dospěla k eufemistickému přetvoření teroristických útoků v „člověkem způsobené pohromy“ (man-caused disasters), podobné vrtochu přírody, asi jako když najednou udeří tornádo, hurikán, zemětřesení. Toliko krvelační úchyláci, pošukové, nikoliv disciplinovaní pobožní služebníci Alláha. Nebo že tvorové vzorně normální, ale v zoufalství, způsobeném pokud možno chudobou, materiálním strádáním, najednou se stali obětí psychotické epizody – „prdlo jim v bedně“, česky jadrně řečeno. Nelze vyloučit občas prapodivnou motivaci: Martin Luther King zahynul kulkou vraha, jednajícího s přesvědčením, že svým činem zlikviduje komunistu. Vrah Johna Lennona střílel s rovněž bizarní motivací.

Džihádisté – jakýkoliv druh revolucionářů, teroristů, zejména ve vůdčích rolích, nepocházejí z bídných poměrů, a proto pro nedostatek skývy chleba že chtějí utrpení světa řešit příslušnými explozemi. Usáma bin Ládin, syn z miliardářské rodiny, rozhodně nebyl nuzák. Nebývají to proletáři, tak jak jím nebyl Lenin, nebyli to málo gramotní primitivové, jako jím nebyl na Sorboně vzdělávaný velkořezník Pol Pot. Džihádisté mísí zdůvodňování svých počinů s marxistickým třídním bojem, národně osvobozeneckým bojem, antikapitalismem, též i s environmentalismem, ekologií, nátěrem zeleně, to vše prezentováno s náboženským zápalem a výzvou k ultimálnímu boji. Politolog Newell též zdůrazňuje zásadní motiv, jímž je nenávist vůči liberální demokracii, politickým hodnotám osvícenství pokládaného za urážku lidské důstojnosti. To vše kořeněno nenávistí, rozené z pocitu zraněné cti a mravního rozhořčení, pořádného vzteku. A máme tak před sebou extrémismus teroristů revolucionářů, rozhodnutých jednat i za cenu genocidy, v úsilí dosáhnout lepšího světa.

Osvobození lidstva jednou provždy – budoucí utopie s nirvánami ať už typu komunistické beztřídní společnosti či nacistické Třetí říše, Roku Nula, s nímž započínali svou éru hororu Polpotovci, nebo v této naší době mohutnící vize globálního kalifátu, jenž nastolí totální ideál islámských ctností. A za účelem dosažení univerzálního blaha bude třeba zbavit se, zcela rozmetat překážky v cestě – kapitalismus, vykořisťování, buržoazii, burziány, kulaky, židy, Ameriku, Izrael a všechny bezvěrce. Náměstek ministra náboženství Hamasu, vládců v Gaze, mediálně tolik zdůrazňované, charakterizoval židy jako „cizí bakterie – mikroby bez obdoby na světě“, jež nutno bezpodmínečně vymýtit. Jakoby Julius Streicher promluvil z pekelného záhrobí. „Pouze tito idealisté smrti, uskutečňovatelé utopické genocidy, poskytují příležitost pochopit al-Kájdu, Talibán, Mahmouda Ahmadínežáda,“ tvrdí autor.

A pak se s takovými domluvte na mírumilovném vyřešení veškerých starostí světa.