Květen 2011

Vražda izraelské rodiny a palestinské podněcování

Gita Zbavitelová

V sobotu v noci (12. 03. 2011 - pozn. red. CS-magazínu) pronikli palestinští teroristé do izraelské osady Itamar na Západním břehu Jordánu a v jednom domě ubodali spící pětičlennou rodinu – rodiče a tři děti ve věku 11 let, 4 roky a 3 měsíce. Dopadeni zatím nebyli. K této mimořádně brutální vraždě došlo po loňském nejklidnějším roce za posledních deset let, kdy izraelská armáda značně uvolnila přísná bezpečnostní opatření v oblasti a odstranila řadu kontrolních stanovišť a zátarasů. Hamas v pásmu Gazy označil zločin za „hrdinskou operaci“ a jeho lidé rozdávali v Rafáhu kolemjdoucím bonbony. Předseda samosprávy Mahmúd Abbás čin nejprve vlažně odsoudil a po naléhání Izraele jej v izraelském rozhlase označil za amorální, zavrženíhodný a nelidský. Premiér Benjamin Netanjahu však požaduje, aby Abbás řekl stejná slova i v palestinských médiích. Nejde jen o dětinskou tvrdohlavost. Netanjahu vraždu připisuje soustavnému protiizraelskému podněcování ze strany nejvyšších palestinských představitelů, které v Palestincích vyvolává dojem, že zabíjet Izraelce je ospravedlnitelné, omluvitelné a správné. Už dohody z norského Osla z roku 1993 i takzvaná cestovní mapa o deset let později od Palestinců požadují, aby přestali šířit protiizraelskou propagandu. Nestalo se tak dodnes, třebaže s Izraelem mnohokrát jednali o mírovém urovnání. Mezinárodní společenství Izraeli stále vyčítá pokračující výstavbu osad, ale palestinské podněcování přehlíží, a často dokonce nepřímo podporuje.

Toto podněcování má mnoho tváří – od popírání historických skutečností a šíření nepravdivých informací přes oslavování teroristů až po zasívání nenávisti a démonizaci Izraelců, zejména osadníků, která legitimizuje jejich zabíjení. Pouhý den po masakru izraelské rodiny pojmenovala samospráva v městě Bírá náměstí po teroristce Dalál Mughrábíové, jejíž skupina v roce 1978 unesla izraelský autobus a zabila 37 cestujících. Jako mučednici ji za to na slavnostním ceremoniálu pochválil Abbásův poradce Sabrí Sejdám a odhalil pamětní desku, na které je teroristka vyobrazena s puškou v ruce na pozadí mapy Izraele. Teroristé jsou kladeni za vzor hodný následování školním dětem, jsou po nich pojmenovávány soutěže, sportovní turnaje i kulturní centra a samospráva kondoluje rodinám sebevražedných atentátníků a vyplácí jim odměny a renty.

V palestinském rádiu i ve školách lze často slyšet písně, které oslavují teroristické útoky jako prostředek k takzvanému „osvobození Palestiny“. Imámové v mešitách i školní osnovy zdůrazňují, že Židé nemají v „Palestině“ co dělat, a malí Palestinci ani nevědí, jak vypadá mapa Izraele. V nedávné televizní soutěži označili školáci Haifu, Jaffu a Ako za palestinská města. Učebnice a média přitom finančně podporuje mezinárodní společenství. Hamas i Fatah začátkem března odvrhly učebnice OSN s kapitolou o holocaustu, který je podle nich velká lež. OSN to ale nevadí – její UNICEF nedávno sponzoroval sportovní závody, v jejichž logu byla obří sekera, která roztíná šesticípou židovskou hvězdu. Svět neodsoudil ani závěry předloňského sjezdu Fatahu podepsané Abbásem, v nichž stojí, že „boj neskončí, dokud nebude zrušen sionistický útvar a Palestina osvobozena“. Další součástí protiizraelské propagandy je popírání historie s cílem upřít Židům právo na izraelské území. Tam, kde už v 10. století před naším letopočtem existovalo Izraelské a Judské království, byla podle Palestinců vždycky Palestina, přestože tento název dali Římané Judsku až v roce 135 našeho letopočtu.

Palestinská samospráva kritizuje i dění v Židovské čtvrti jeruzalémského Starého Města a například loňské znovuotevření tamější rekonstruované synagogy označila za provokaci a hru s ohněm. Náměstek palestinského ministra informací Mutawakíl Tahá vydal nedávno takzvanou vědeckou práci, ve které dospěl k závěru, že nejposvátnější místo judaismu, Zeď nářků, byla „odjakživa muslimskou součástí mešity Al-Aksá“, a židé tudíž nemají na Chrámovou horu právo.

Samospráva také přejmenovala hrobku židovské pramáti Ráchel, manželky biblického Jákoba, na mešitu Bilál ibn Raba po osvobozeném otrokovi, který konvertoval na islám. Tuto hru hraje s Palestinci i UNESCO, které hrobku v Hebronu vloni za mešitu oficiálně uznalo, stejně jako další posvátné místo judaismu Jeskyni patriarchů, tradiční hrobku biblických praotců Abraháma, Izáka a Jákoba a jejich žen Sáry, Rebeky a Ley. Této hrobce zase samospráva říká mešita Ibrahimi. Palestinci byli i Panna Marie a Ježíš, jehož palestinská veřejnoprávní televize označila za prvního šáhida, mučedníka, přestože islám vznikl o 600 let později.

Podle izraelské vlády vytváří palestinské vedení trvale o Izraelcích obraz podobný karikaturám východoevropských Židů v nacistickém propagandistickém plátku Der Stürmer. Podstatou blízkovýchodního konfliktu není vznik a existence Státu Izrael, ale vyvolávání protiizraelské nenávisti.

(www.rozhlas.cz/cro6)