Květen 2011

Maso z bioprasat? Ne, děkuji!

Bohumil Řeřicha

Dvacet let mého života bylo spojeno s chovem prasat. Zaujal mne proto příběh jednoho hessenského sedláka, který přestavěl svoji stáj podle zásad biologického chovu prasat, aby poznal záludnosti systému, kdy „bio“ je uctíváno jako posvátná modla. Po zkušenostech se nakonec vrátil se ke klasickému chovu.

„Můj otec byl ještě čeledínem. Jeho životním cílem bylo stát se svobodným sedlákem. Na konec se mu podařilo mít 2 krávy, 3 prasata a 1,5 ha půdy. Otec převzal dvůr, zvětšil ho a specializoval se na chov prasat. Pocházím tedy z rodiny, která se vzmáhala díky tvrdé práci. Tendence zlepšovat věci mi byla zřejmě vložena do kolébky. Dnes obhospodařujeme jediné selské hospodářství v okolí, všichni ostatní již s tím přestali. Přemýšlel jsem též, zda nemám také přestat, protože kdo se jako exbiosedlák vrátí k původnímu klasickému chovu sklidí škodolibost z obou stran, Konvenční sedláci se vysmívají ,Vždyť jsme ti to stejně říkali´ a pro biosedláky je zrádcem dobré věci. Moje žena i já jsme nakonec nelitovali, že jsme si biovýrobu vyzkoušeli. Předělali jsme pole na bio a začali chovat prasnice podle správných biosměrnic. To znamená, že dostávaly jen biokrmení a ležely jen na slámě. To přináší nutnost vícekrát za týden vyčistit stáj od chlévské mrvy a vyměnit slámu. Není pochyb, že zvířata mají ráda slámu, nevýhody nám byly zřejmé po nějakém čase.

Krmení mohou dostávat biozvířata hlavně z ječmene a pšenice. Bioobilí ke krmení se nepěstuje, proto je člověk odkázán na to, které se nehodí k dalšímu zpracování, tzn. na pšenici, která se nehodí k potravinářským účelům, anebo na ječmen nehodící se k výrobě piva. Prasata jsou všežravci, což znamená, že jim musí být přidávány dodatečné bílkoviny do krmiva, protože jejich obsah v obilí nestačí. Konvenční zemědělci přidávají sojový šrot, biozeměděci si pomáhají hrachem, fazolemi, boby a bramborovými bílkovinami. Tyto bílkoviny nejsou trávicím traktem prasat dobře přijímány. Již pár týdnů po změně na biochov jsme uviděli první změny na zvířatech, které jsme tehdy ještě nedávali do souvislosti s krmením. Když se při potyčkách prasnice poškrábaly, vznikaly v ranách častěji infekce. Kvůli každé maličkosti prasnice onemocněly. Docházelo k častějším zánětům vemen, kulhavosti a více selat se rodilo mrtvých. Biosystém je předepsán i při vrhu selat, protože zakazuje zavírat do porodních klecí, které zabraňují, že při lehání se prasnice opře o stěnu a zalehne selata svým masivním tělem. Selatům se tím poskytuje možnost nebezpečný prostor opustit. Když jsme klece odstranili, stoupl o pětinu počet zalehlých selat. Zde se již vynořily naše první pochyby. Jistě, klec znamená pro prasnici nepříjemné omezení, ale zachraňuje selatům život. Pro mne to je stejná povinnost jako používat bezpečnostní pásy v autě. Také omezují naši svobodu, ale zajišťují nás před něčím horším.

Týdny šly, vrhy byly početně menší, mrtvě narozených a zakrslých selat přibývalo. Celkově byla selata vyhublejší, často byla vidět jejich žebra. Náš starý veterinář neznal proti tomu žádný recept a tak jsme k radě přizvali nového, který byl specialista na prasata. Šel na věc systematicky. Jako první nás nechal provést analýzu krmení a slámy. Poslali jsme slámu na vyšetření do laboratoře a obdrželi informaci, že je plná toxických zplesnivělých hub, navzdory tomu, že jsme slámu dostatečně obraceli a sušili. Obilí se dnes sklízí později, stéblo je již na poli mrtvé a umožňuje, aby jeho plochu napadly plísně. Tedy plísně jsou ve slámě obsaženy od počátku.

Poté co jsem z biochovu vystoupil, přestal jsem se slámou a postavil novou moderní, požadavkům zvířat vyhovující stáj s betonovou podlahou, na které si prasnice obrušovaly kopýtka a v létě na ní ležely, aby se chladily. Pak je tu větší plocha s podlahou z umělé hmoty. Zadní díl sestává z vyhřívací plochy podle mého nápadu, kde se zvířata v zimě vzájemně tulí k sobě. Mezery, kterými zvířata udupávají své výkaly, musí být tak úzké, aby po nich mohla chodit a nesklouzávala do nich. Po celý den jsou zvířata vystavena dennímu světlu a mají přísun čerstvého vzduchu. Zápach z prostoru močůvky pod podlahou se odčerpává. V takové stáji již není zápach a bez slámy zde panuje i nižší prašnost ve vzduchu. Zvířata se cítí viditelně dobře a jsou zdravá.

Také u biokrmení analýza prokázala, že bylo plné toxických plísní. Jak tomu mohlo dojít, když se obilí po sklizni suší? Houby byly sice zničeny, ale jejich jedovatý metabolický produkt se v obilí udržel. Játra zvířat a jejich organismus se musela vypořádávat s plíživou otravou, což oslabovalo imunitní systém. Jednou rozprostřel veterinář na dvoře bílý ručník a hodil na něj pár hrstí zrn žita. Bylo vidět několik tmavých námelových zrn. Otravy námelovými zrny v minulých stoletích byly běžné. Celé oblasti tím vymřely. Onemocnění se nazývalo Antonínův oheň, protože končetiny strašlivě pálily a nakonec odumíraly prsty. Biosedláci věří, že člověk námelová zrna může vyčistit, protože jsou větší než obilná zrna, což není vždy pravda. Špatné následky zatížením organismu jedovatými produkty plísní se ukázaly trochu později. Selata měla špičky uší a ocásky černé. Když jsem se sešel s jinými biosedláky, rovněž se zmiňovali o odumřelých špičkách uší a ocáskách. Nezdálo se jim to tak špatné, prý je to příroda.

Zpočátku jsme mysleli, že děláme něco špatně a že máme takové problémy s našimi prasnicemi a selaty jen my. Když jsem zvířata přivezl výkupčímu, podíval jsem se na ostatní bioprasata a ta vypadala ještě vyhublejší než naše. Také srovnávací šetření zemědělského centra v naší oblasti udávala , že při biochovu je více selat zalehnuto, jsou vyhublá a mají vyšší úmrtnost. Zastánci bioprodukce mluví vždy hodně o „turboprasatech“ moderního zemědělství, jejichž hory svalů vypadají nepřirozeně. Člověk se však na druhé straně musí ptát, zda je přirozené, že bioprasata jsou tak často nemocná a slabá.

V době, kdy jsme pracovali podle biosměrnic, stouply značně náklady na veterináře. Stále jsme museli kupovat antibiotika, abychom zabránili mocně se šířícím infekcím. Naštěstí jsme zůstali u stájového chovu a nenechali zvířata volně venku. Neboť prasata hrabou v půdě a každý den najdou nová vajíčka škrkavek. V našem chovu jsme je tedy nemuseli odčervovat. Při jedné kontrole na jatkách, jsem se od kontrolora dozvěděl, že čtyři pětiny jater a plic se musí vyhodit, protože jsou prožrány od škrkavek. To je ochrana zvířat? Nedává žádný smysl, když jsou zvířata plná parazitů. Biochov prasat nemá co dělat s ochranou zvířat, nýbrž s ideologickými směrnicemi, které jsou prosazovány bez ohledu na ztráty. Hlavní věc, že leží pěkně na slámě a nežerou tu špatnou, geneticky manipulovanou sóju.

Tak to šlo ještě nějakou chvíli, až jednoho dne přišla moje žena plačíc ze stáje a řekla, že už to dál nevydrží. Prasnice měly méně mléka a tudíž docházelo u selat ke konkurenčnímu praní se, až ke kousání. Rány se zanítily, několik selat měla pryč části tkáně hlavy. Veterinář navrhl pokus s krmením. Dávali jsme tedy jedné části prasnic zase normální krmení. A najednou se rodilo tolik selat jako dříve, zdravých a životaschopných. Když jsme to uviděli, byl definitivní konec s biochovem.

S ohledem na své zkušenosti, pochybuji, že biomaso je zdravější. Zvířata musí být déle vykrmována, což podle biopřívrženců je výhoda. Ale čím starší zvíře je, tím více se mu uložilo jedovatých látek v tukových tkáních. A ještě něco. Trávicí systém prasat je stejný jako u člověka. Když prase biovýživu tak špatně snáší, proč by měla být zdravá pro člověka?“

Vyznání tohoto sedláka je výzvou pro mne, který sympatizuje se zelenými, ale odmítá jejich politiku, která se stala ideologií, a jejich umanutost s naprostou absencí snahy najít konsensus, kompromis ve využití jaderné energie, geneticky modifikovaných plodin a v biozemědělství.