Červen 2011

Přehled denního tisku (duben-květen 2011)

Bohumil Doležal

Sobota 16. dubna: Všechny tři koaliční strany prý sbližuje obava z ČSSD. To je dost mimo, ODS (a možná taky TOP09, ale ta existuje pořád jen tak napůl a tedy se nemusí tolik bát, pokud zanikne, přijde jen o půl existence) by měla mít hlavně obavy z Věcí veřejných, prezidenta (a samozřejmě standardně z KSČM) a ODS a ČSSD by si měly domluvit nějaká základní pravidla slušného chování jako dvě strany, které by měly být navzájem v opozici, ale nikoli ve stavu studené války a třídního nepřátelství. To je standardní politická situace, prezident usiluje o nestandardní, v níž by se postavil do čela armády kapitalistické spásy. A prezident má úspěch, podařilo se mu nahlodat ODS. Značně mu pomohlo to, jak se katastrofálně kompromitoval šéf klubu ODS Tluchoř s poslankyní Kočí (moc by mne zajímalo, jak to dokáže politicky přežít). Poslanci Šťastný a Doktor se dost sprostě pustili do Topolánka (Topolánek měl a má v lecčems pravdu, i v tom rozhovoru pro LN, zejména tehdy, když hodnotí politiku prezidenta Klause; jistě, to se panu Šťastnému nelíbí). Pro vstřícnější postoj k ČSSD jsou poslanec místopředseda Pavel Blažek a členka pražské výkonné rady (a pražská radní) Udženija, jsou však v menšině a myšlence předčasných voleb se vyhýbají, jde jim spíš o zjevnou či skrytou spoluvládu na základě současného rozvržení sil. Očekávat něco podobného od ČSSD v současné situaci je nerealistické. Velmi špatné znamení je, že z bruselského hrobu se probudil k politické aktivitě stranický upír Zahradil. Nečas bude nejspíš bezmocně balancovat mezi různými uskupeními ve straně, která se dezintegruje. ODS není schopná se smířit s myšlenkou, že ji v lepším případě čeká role důvěryhodné opozice v jakž takž normálním státě, v horším podíl na rozvratu, za nějž jako součást nedůvěryhodné koalice ponese zodpovědnost. Kdo by chtěl zachránit svůj život, ztratí jej.

Jediné plus naší situace je, že konečně víme, kde vzal poslanec Babák (VV) peníze na velkorysou šestimilionovou půjčku vlastní straně: podle dnešního Práva mu novozélandský majitel firmy WCM CZ, kde Babák dělal jednatele, „dal volnou ruku v nakládání s volnými prostředky firmy.“ Babák o tom podle práva říká: „Jelikož jsem se staral o vše, pan Cliford mi řekl, dělej si s penězi, co chceš. Až je budu potřebovat, tak ti to dopředu řeknu a ty mi je vrátíš.“ K tak velkorysému šéfovi je třeba panu Babákovi gratulovat.

„Máme i nestranické dobrovolníky na vnitro“, praví v dnešním rozhovoru pro Právo nominální předseda Věcí veřejných Radek John. To je zjevné, strany jsou pro straníky, Věci veřejné jsou pro všechny. Na začátku byla bezpečnostní agentura, na konci se rýsuje něco jako Občanské fórum, s vymoženostmi, které skýtá internet (např. virtuální volby, všichni občané budou rozhodovat přímo o všem, každé ráno si sednete k počítači, během deseti minut absolvujete dvacet hlasování a parlament se stane zbytečným). A jako porodní dědeček této vypečené demokracie bude fungovat zapřísáhlý stoupenec „standardní politiky“ Václav Klaus. Ostatně ministr John má jakýsi malér, přiznal, že o schůzkách poslance Tluchoře s poslankyní Kočí ho informoval (mailem) blíže nespecifikovaný člen parlamentní policejní ochrany. Podepsal se jako „špatně placený policista“, chtěl tím naznačit, že by měl dostat přidáno? Nevím, proč k tomu bylo zapotřebí policistů, mluvil o tom každý, prý i servírky v parlamentní restauraci. Pan ministr John ovšem neporušil žádný zákon ani nezískával od policie pod rukou informace, vysvětlila nám právní expertka VV a předsedkyně ústavně právního výboru Sněmovny Karolina Peake. Ministr získanou informaci „nevyužil, jen ji sdělil na jednání špiček koalice“. No sláva, aspoň v tomhle máme tedy jasno.

Petr Kupec informuje v MfD o nové maďarské ústavě a pozastavuje se nad tím, že v preambuli nové maďarské ústavy se skví věta „Bůh žehnej Maďarům“. Chtěl bych ho upozornit na to, že tato věta (Isten áldd meg a magyart) se především skví jako první verš v maďarské hymně, která byla hymnou nejen za Horthyho, ale i za Rákosiho, Kádára, Horna i Gyurcsánye (a je přirozeně hymnou i dnes). A za druhé na to, že v Maďarsku přece jen věří v Boha nesrovnatelně víc lidí než u nás. Já bych chtěl mít něco podobného v naší ústavě, nahlížím však realisticky, že to není možné, u nás věříme tak nanejvýš v mimozemské kosmonauty.

Pozoruhodný článek uveřejnil v dnešní MfD Bohumil Pečinka. Neobyčejně podnětná je především citace toho, co o přeběhlictví (přesněji řečeno tak zvaném přeběhlictví) říkal pan prezident v létě loňského roku v rozhovoru pro časopis Týden. Z Pečinkova článku cituji v rubrice Řekli napsali (přesněji řečeno budu citovat od zítřka od večera). Je velmi prospěšné si občas osvěžit paměť.

V rozhovoru pro MfD řekl dnes předseda ČSSD Sobotka: „Nyní mi vláda připomíná spolek autistů, kteří se pod stolem okopávají a nejsou schopni komunikovat se zbytkem světa. Tím neuvěřitelně rychle ztrácí morální kredit.“ To docela sedí, přesnější by bylo říci, že už ho definitivně ztratila. Pan předseda se domnívá, že by byla prospěšná domluva, aby reformy po volbách se prosazovaly i s opozicí. Po volbách bude nejspíš vládnout ČSSD. Prosazovat reformy s opozicí je zbytečné, je přirozené, že opozice chce něco jiného než vláda. Postačí, když ČSSD nebude opozici sprostě urážet. V tomto smyslu potřebuje tak trochu deparoubkizovat i pan Sobotka.

V rozhovoru pro LN premiér Nečas docela správně upozornil na to, že se slíděním a zveřejňováním nahrávek soukromých schůzek začali novináři. Tedy přesněji média, a úplně konkrétně MfD. Politici měli kde si brát příklad. A mediální řev ohledně tzv. náhubkového zákona bylo pořádné pokrytectví.

Pondělí 18. listopadu: Jeden z možných projektů na další politické uspořádání prý je menšinová vláda TOP09 a ODS, podporovaná v reformních krocích mimovládními Věcmi veřejnými (předpokládá se, že VV přitom přijdou taky o ministerstvo vnitra). Pokud na to ty dvě zbývající strany přistoupí, dá se usoudit, že definitivně zešílely: budou pracovat s dvaceti – jednadvaceti přeběhlíky stmelenými v jednoho přeběhlíka kolektivního. Přeběhlík bude mít kompetence neomezené, zodpovědnost nulovou. Ježíši Kriste, to snad není pravda, jak může někoho (kromě VV, samozřejmě) něco podobného vůbec napadnout? Předseda TOP09 Schwarzenberg mezitím vyvolává do světa, že žádný nestranický odborník, který by mohl být ministrem vnitra, neexistuje, ovšem že ne, každá z koaličních stran by na něm chtěla něco jiného, totiž aby zavařil těm zbývajícím dvěma.

Exministr vnitra Langer je snad jediný člověk z ODS, kdo se docela otevřeně vyjádřil pro předčasné volby, a to i za tu cenu, že by v nich zvítězila opozice (to je víc než pravděpodobné, dnešní průzkum STEM předpovídá ČSSD a komunistům dohromady ústavní většinu, ČSSD by mohla mít přes devadesát mandátů, průzkumy STEM je ovšem třeba brát tam, kde věští slávu ČSSD, cum grano salis). Vymetení VV by podle něho „bylo vítězství pro každého, bez ohledu na to, jestli je modrý, oranžový, růžový nebo jakou má barvu.“ Je zajímavé, že si v tom a nejen v tom (včera v ČT) docela notoval s exministrem a expertem sociálních demokratů na vnitro Bublanem. Upřímně řečeno, i já bych se cítil s panem Bublanem na vnitru o trochu bezpečněji než teď. Klausův milec Boris Šťastný se samozřejmě do Langra obul (Langrův postoj je prý paradoxně totožný s postojem Bohuslava Sobotky, tedy úhlavního nepřítele svobody a demokracie, fuj).

Ve Finsku uspěla v parlamentních volbách populistická a protievropská strana s otřesným názvem Praví Finové. Strana je prý umírněnější než byl kdysi Le Pen nebo nebožtík Haider. Zejména pokud jde o koaliční kompatibilitu, nemají s ní ostatní finské parlamentní strany problém. To je zajímavé – podobná silná strana u nás zatím chybí, v tom nejsme evropští. A pan prezident se tolik snaží. Nepochybně dřív nebo později uspěje. A pak budeme mít vládu jako řemen.

V Chorvatsku je velký poprask kvůli tomu, že haagský tribunál odsoudil generála Gotovinu. Generál velel operaci, při níž bylo vyhnáno několik set tisíc etnických Srbů z tzv. Republiky srbská Krajina (část chorvatského území obývaná Srby). Podle chorvatské ministerské předsedkyně byla vojenská operace Bouře legální operací, jejímž cílem bylo osvobození chorvatského území. Haagský tribunál byl jiného názoru a nadělil generálovi solidní flastr. To vyvolalo v Chorvatsku pobouření, přičemž umírněnější vláda je, jak už to bývá, v horší pozici než tak říkajíc chorvatský pracující lid. Nesdílím názor, že by se Chorvati byli během balkánského konfliktu chovali líp než Srbové. Nesdílím ani opačný názor. Byli jedni za osmnáct a druzí za dvacet bez dvou. Srbové jako někdejší dominantní národ jihoslovanského miniimpéria na tom jen byli na začátku konfliktu relativně líp a využili toho. Taky by si všechny národy té oblasti měly své darebáky potrestat samy, jinak to budou vždycky brát jako křivdu. Nicméně masové deportace na český způsob (viz vyhnání sudetských Němců) se v civilizované Evropě dít nesmějí a je třeba, aby o tom vyhnaní i vyhánění společně věděli.

„Klaus: Padne-li vláda, není to konec světa“, zní titulek v MfD. Jistě není, pro Klause je to spíš začátek. Pokud by se dejme tomu demokratické strany (ODS, TOP09, ČSSD) domluvily a odhlasovaly si ve Sněmovně společné volby, podstatně by se zmenšila možnost, aby do bolavé situace strkal pan prezident své všetečné prsty. Prezident v rozhovoru pro MfD i pro LN tvrdí, že byl natolik velkorysý a připustil, aby po posledních volbách dostaly šanci strany, co se umístily na druhém, třetím a čtvrtém místě. To není pravda, umístily se na druhém, třetím a pátém místě.

V divadle Rubín zinscenovali odposlech poslankyně Kočí, prý podle vzoru úspěšného skeče o „kapřících“. Připadá mi to jako dost velká prasárna. Odposlechy fotbalových bossů byly policejní (někdo je ovšem, pokud se nemýlím, ukradl) a šlo o problém tak říkajíc trestněprávní. Tady jde o problém politický a odposlech má morálně problematický přídech (pořídil ho podloudně a zákeřně člověk z VV, kterému Kočí důvěřovala). Nechci paní Kočí ani náhodou glorifikovat, ale trvám na tom, co jsem k případu napsal 14. dubna. Vůbec se nedivím, že se paní Klasnová při produkci smála až se za břicho popadala. Připadá mi to poněkud ohavné.

Pan prezident se rozhodl pomoci bezradné koalici a opatřit jí stoprocentně nestranického ministra vnitra.

Úterý 19. dubna: Nejprve události dne: pozdě v noci se K12 shodla na něčem, co premiér interpretuje jako kompromis: pan John odchází z funkce ministra vnitra, ale zůstává ve vládě jako vicepremiér a bude mít na starosti boj proti korupci. Pan Bárta odchází z vlády, nahradí ho jeho náměstek, který je přesvědčen, že odchod pana Bárty je dočasný. Jakmile se očistí z nařčení, že uplácel své spolustraníky, vrátí se na své původní místo. Ministr Dobeš zůstává ve funkci. Ministrem vnitra se stane nestraník Jan Kubice, který kdysi velel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a od policie odešel pro neshody s vedením policie a ministrem Langerem (pokud jsem tomu dobře rozuměl, pan Kubice byl jakýsi „spolukandidát“ ODS a Věcí veřejných). Je zjevné, že premiér pořádně ustoupil od svého radikálního stanoviska k Věcem veřejným a prosadil jen změnu na ministerstvu vnitra, která je vyvážena tím, že Radek John zůstává ve vládě a získal jakýsi puvoár plést se novému ministru pod nohy. Kubice jako ministr vnitra bude působit jako rudý hadr na ČSSD, protesty sociálních demokratů proti jeho vystoupení v PS těsně před volbami roku 2006 nebyly nepodložené. Tom ovšem koalici jistě netrápí. TOP09 je krajně spokojená, Nečasovo řešení fakticky potvrdilo její svatouškovskou ideologii čistého středu mezi lotry na obou stranách (ODS a VV). Aby se neřeklo, prohlásil předseda poslaneckého klubu strany Gazdík, že i ona vyšla z krize „mírně ušpiněna“ ( ale jen proto, že nese vládní odpovědnost, ač samozřejmě nemá žádné skandály). Premiér se snažil vyhovět na všechny strany (VV, TOP09, prezident), povedlo se mu to proto, že důkladně couvl ze svého (pochopitelného, ale trochu podivně artikulovaného) odporu k VV. Že by takhle vzniklo nějaké aspoň trochu stabilní uspořádání, je nesmyslná představa, VV pochopily, že ODS s udělá vše, aby se vyhnula předčasným volbám, a dávají najevo, že se ani s tímto „kompromisem“ do budoucna neuspokojí. Z dnešního zasedání poslaneckého klubu VV vyplynulo (asi), že budou hlasovat proti vyslovení nedůvěry vládě. Kabinet však má pouze podmíněnou podporu poslanců VV a hlavně, Nečas má splnit slib o širší rekonstrukci vlády. Ta musí stát, podobně, jako se to už prý stalo v případě VV, na „presumpci viny“. Kromě toho musí kabinet dokončit návrh důchodové reformy a připravit reformu zdravotnictví. Moc by mne zajímalo, zda se tento „smír“ dožije příštího úterý. Spokojen je prezident Klaus, bude teď prý rozhodovat velmi rychle, protože strany mají dostatečný vnitřní zájem, aby koalici dále držely. Je tu ovšem taky zájem „nemalé skupinky“ (jak krásné slovní spojení, na to se za totáče nezmohli, tenkrát skupinky bývaly malé až nepatrné, dnes jsou sice nemalé, ale to nic nemění na jejich bytostné skupinovosti; už se moc těším na to, až bude Klaus říkat „obrovská skupinka“), které se to nelíbí a stále bude sypat písek do soukolí. A Dobeš je prý už takřka nejlepším ministrem školství za poslední desetiletí (jak by ne, vyšel mu vstříc s Bátorou). Prezidentovi se ovšem úspěšně daří vnášet rozkol do ODS a získávat jinou „nemalou skupinku“ na svou stranu. Přihlásili se k němu – jak jinak – dr. Šťastný, dále Pavel Bém (resuscitovaná politická mrtvola), poslanci Doktor, Rádl a Bauer. Cíl jejich útoku (v tuto chvíli, po případu poslankyně Kočí, poměrně snadný) je předseda poslaneckého klubu Tluchoř. Nepochybně se dřív nebo později přidá předsedkyně Sněmovny Němcová, pro níž je Klaus nepochybně „sexy mozek“. Premiér se zatím nepřidal, Klausovy názory prý uznává, ale pokud jde o VV (a ABL) nemůže s ním souhlasit. Skoro to teď vypadá, že se bude snažit balancovat, a když první skupina převáží (což bych si tipnul), bude někam odsunut jako již nepotřebný.

V souvislosti s Maďarskem se teď píší v novinách neuvěřitelné hovadiny. Martin Hekrdla v Právu vztahuje tisíciletou tradici Svatoštěpánské koruny k roku 1222 (ve skutečnosti se počítá od korunovace svatého Štěpána v roce 1000). Prezidentem v Maďarsku je prý László Solyom, Orbánův člověk. Ve skutečnosti se jmenuje Sólyom a není Orbánovým člověkem, ani prezidentem, protože ho FIDESZ dal vystřídat (dnešní prezident se jmenuje Pál Schmitt). První verš maďarské hymny od Práva po Palatu v LN překládají „Bože žehnej Maďarovi“, asi aby prezentovali komickou zaostalost toho národa, správný překlad je „Bože žehnej Maďarům“; maďarština má pro to, co se označuje slovem „uherský“ a dělá se z toho mystika, a pro slovo maďarský jeden výraz, „magyar“, podobně jako čeština má pro německá slova böhmisch a tschechisch jedno slovo, český. V MfD si pan Kupec už zjistil, jek je to s tím žehnáním Maďarům, ale zato se dovolává Roberta Fica coby autority (myslím, že v Česku lidé dobře vědí, kdo je Robert Fico). Čecháčci si léčí své mindráky tam, kde realisticky odhadují, že nemohou dostat po čenichu (na Němce si už netroufnou, byli by k smíchu). Je to hnusné.

Středa 20. dubna: Vládní koalici (a především premiéru Nečasovi) se podařilo uklohnit kompromis, který galvanizovanou politickou mrtvolu vlády udrží ještě pár týdnů nebo snad měsíců při životě. Jak se říkalo v době, kdy po neslavném životě umíral někdejší prezident ČSSR Svoboda, všechny přístroje fungují normálně. Zároveň se nad vládou vznáší Damoklův meč, protože Věci veřejné tuší, že oba její koaliční partneři se ničeho nebojí tolik jako předčasných voleb (VV se bojí míň, není vyloučeno, že po této stránce lépe odhadují rozložení sympatií ve veřejnosti), a daly Nečasovi do června čas na další perestrojku vlády, která by podle jejich představ tentokrát měla postihnout hlavně ODS (TOP09 sice taky, ale předpokládám, že když nebude zlobit, VV s v první etapě nad Kalouskem smilují, Bárta na rozdíl od různých Napoleonů minulosti nejspíš dobře ví, že nelze najednou bojovat na dvou frontách). Zato s Vondrou to vypadá bledé, nesnáší ho prezident Klaus, považuje jej za nespolehlivého přeběhlíka z tábora Pravdy a Lásky. To je pro ministra obrany velmi špatný signál, Klaus výrazně posílil, i právní experti poukazují např. na to, že když Nečas stáhl žádost o odvolání Dobeše, dal prezidentovi fakticky placet k tomu, aby odvolání bránil. Další na paškále je předseda poslaneckého klubu ODS Tluchoř, prezident už mluví o „tluchořovské klice“, která by mohla křehkou květinu koaliční dohody zašlápnout. Klub je v té věci rozdělen a nedovedu si představit, že za současné situace (prezidentovi příznivci v ODS jsou v ofenzívě) a poté, co se sám namočil ( hlavně poslankyně Kočí ho namočila) do údajného pokusu o puč ve VV, by se pan Tluchoř mohl ve funkci udržet. Nejpotupnější roli strejcovského smiřovače vzal na sebe předseda TOP09 Schwarzenberg, nemohu si pomoci, jeho přístup k domácí politice mi připadá cynický, tady nejde o žádné „naše furianty“, tady jde o vážné věci.

Premiér Nečas zdůvodňuje svou faktickou kapitulaci ekonomickými důvody. To je čirá mystika, mohl by mluvit taky o mimozemských kosmonautech. Ekonomické problémy se nejspíš dostaví, bude-li tato vláda chcípat ještě tři čtvrtě roku. Taky mluvit o potřeba zachránit reformy je mystika, řekl bych, že žádné nebudou. Kdosi z vedení ODS prý podle MfD řekl: „A představte si, že by byly předčasné volby. Pro nás by to byl masakr.“ Nebojte se, hoši,pokud budete dělat takovouhle politiku, masakr sice oddálíte, ale o to bude horší. Je to jako upsat se čertu. Můžete to oddalovat, ale nakonec rohatý stejně přijde a zkasíruje vás jak se sluší a patří. Další lhůta vyprší v červnu (tehdy již zcela rekonstruovaná vláda požádá o důvěru). Jiní mluví o tom, že vládu zachránila sebevražda ODS. Omyl: sebevraždu sice spáchali, ale dost bych se divil, kdyby tím vládu zachránili.

Jiří Pehe vyjadřuje v Právu obavy z toho, že radikalizace veřejnosti by mohla přivést do hlavního proudu extremisty. Obávám se, že už tam jsou.

Zítra oslavuje ODS dvacet let od založení. Na oslavu na Žofíně pozvali dokonce i Topolánka, to je výraz jakési velkorysosti, nepochybně je přejde, až stranu zase dostane pod kontrolu Václav Klaus. Topolánek dal před časem najevo, že podporuje Nečase, přestože ho kdysi pomáhal zaříznout (což je nepochybné). Klausovi lidé v ODS přitom tvrdí, že Tluchoř ve spojení s Topolánkem kul proti Nečasovi pikle. VV zase úniky informací o údajných Bártových půjčkách poslancům strany vykládali jako spiknutí kmotrů v ODS proti Nečasovi. Chudák Nečas: je to sice dobrák od kosti, ale slabý, a tak ho všichni chtějí bránit. Na takovou pověst není proč být hrdý.

Čtvrtek 21. dubna: Prezident Klaus dnes jmenoval nové ministry dopravy a vnitra. Nečas mu zjevně ustoupil v pravý čas, prezident sice mohl zdržovat, ale ne otálet do nekonečna, za pět – šest dní by se stala jeho pozice těžko udržitelnou.

V rozhovoru pro Hospodářské noviny premiér Nečas uvedl, že „očista vlády od ABL“ má pokračovat, s Johnem odchází z ministerstva vnitra náměstek Moroz, zjevně Johnův a Bártův člověk (Nečas prý jeho odchod už předjednal s novým ministrem Kubicem). Náměstek ovšem údajně odchází s Johnem do Vládní protikorupční rady (měla by mít i vlastní policii a právo vyslýchat podezřelé na mučidlech, to prosím jen spekuluji, ti, co se přiznají, budou po starém dobrém způsobu upáleni). Také ministr Dobeš prý nemá mít definitivně vyhráno. Zdá se, že v noci z pondělí na úterý bylo domluveno jen vratké příměří, i když premiér nejspíš jen reaguje na to, co už v úterý daly najevo Věci veřejné. Máme se na co těšit. (Pokud jde o náměstka Moroze, zprávu jsem převzal z lidovek.cz, v Událostech na ČT1 zdůrazňovali naopak, že Kubice žádné podstatnější změny nechystá; dnes je těžké něčemu věřit, političtí protivníci si na sebe navzájem a na média chystají různé informační pasti, každý každého odposlouchává a výsledky zveřejňuje, přistižení se sami prohlašují za lháře; je to dosti specifická forma demokracie).

Jakousi tečkou za politickou krizí zatím jen nedokonale zažehnanou jsou průzkumy veřejného mínění, týkající se preferencí politických stran. Dnes dalo k dispozici svá čísla CVVM (následující čísla jsou volební model), výsledek je střízlivější než v případě STEM, ale i CVVM předpokládá ztrátu koalice: ČSSD má 35 procent, získala proti březnu procento, ODS pouhých 22, ta si nepolepšila ani nepohoršila. Třetí je TOP09 s 15,5 (plus 2 %), čtvrtí komunisté 12 %, stejně jako v březnu. Věci veřejné se vznášejí nad mimoparlamentní propastí, ztratily 4 % a mají pouhých 5,5. Průzkum byl prováděn mezi 4. a 11. dubnem, nezachytil tedy zdaleka všechny události (záznam vyjádření poslankyně Kočí byl zveřejněn 13. dubna, a ten ODS u veřejnosti patrně dost poškodil).

Jinak událostí dne jsou oslavy dvacetiletého výročí ODS na Žofíně. Uspořádat je není jednoduché, Klaus a posléze prý i Topolánek požadovali, aby se nemuseli osobně setkat. A tak Topolánek odjel před 16.00 hod. a Klaus se dostavil teprve poté, co renegát a zrádce jeho idejí odešel, „sarajevští vzbouřenci“ nebyli pozváni, což zejména u Josefa Zieleniece, který patřil k zakladatelům strany, působí přece jen poněkud divně. Jistě, nejspíš by nepřišel, ale velkorysost se v ODS moc nenosí. Události před 14 lety jsou zjevně dosud příliš živé a ti lidé platí pořád za prašivé. Jinak strana působí dojem, že jejím představitelům, minulým i současným, dělá po dvacetileté existenci jakýsi problém i to, sejít se najednou na jednom místě (nejlepší by bylo, kdyby si vzali příklad z Věcí veřejných a pořádali oslavy na internetu). Předseda strany se v úvodním projevu lehce distancoval od stran, které jsou marketingovám projektem, a od svatoušků (safra, koho tím myslel? A pozvali na oslavy zástupce svých koaličních nepřátel?) Topolánkův projev byl dosti drsný, úvodem prohlásil zjevně v narážce na vztahy části ODS k Hradu: „Toto jsou totiž velké narozeniny. Nenechme si je ukrást! Přestaňme se chovat jako puberťáci, kteří si nervózně mačkají pupínky a čekají, co jim poradí jejich taťka. Je nám dvacet let!“ ODS je podle něho dnes jediný relevantní dědic demokratického odkazu 17. listopadu 1989 (to je dosti nadnesené). Poděkoval zakladatelům strany, i těm, co v ní už nejsou (projev jisté velkorysosti). Pak zaútočil na Věci veřejné, které podle něho nejsou demokratická strana a znamenají hrozbu pro svobodu a demokracii. V pojetí Věcí veřejných zdá se mi Topolánek být spíše realistou, i když některé přítomné (např. místopředsedu Senátu Sobotku) zjevně velmi nadzvedl.

Konečně máme jasno! Václav Klaus přišel na to, kdo může za politickou krizi: jsou to média: „Prosím vás, nenaskakujte opravdu na každý nesmyslný článek pana Kmenty nebo někoho jiného. Média se snaží tu politiku rozbít, celou naši společnost destruovat. Podívejte, některá média jsou nešťastná, že ta vládní krize skončila. Když ta média otevřete dnes a včera, tak vidíte frustraci pánů redaktorů a šéfredaktorů, kteří neinvestovali strašně moc do rozpoutání této krize.“ Takhle naposled mluvil nikoli o redaktorech a šéfredaktorech, ale o spisovatelích, což je příbuzná profese, jiný významný státník, totiž Antonín Novotný. Byl to taky prezident (mimo jiné). Václav Klaus si zjevně bezděky vzpomněl na dobu svého mládí.

Pátek 22. dubna: Jakýmsi pilířem včerejších oslav výročí ODS (20 let od vzniku strany) byly projevy dvou expředsedů, zakladatele ODS prezidenta Klause a jeho nástupce Mirka Topolánka. Oba se navzájem (i když ne jmenovitě) kritizovali. Topolánkův projev byl bezprostřednější a taky útočnější, vůči ODS si nebral servítky. Není divu, zatímco Václav Klaus byl po volebním neúspěchu nacionalistické volební kampaně z roku 2002 vykopnut se všemi poctami nahoru na Hrad, Topolánek letěl loni po nervy drásajícím vládnutí s minimální a čím dál tím problematičtější vládní většinou tak říkajíc do autu. Přitom mu nelze upřít dobrou snahu, která snad bude v budoucnu spravedlivěji oceněna, než jak se to děje dosud. Oba řečníci měli u publika úspěch, i to signalizuje, že ODS není zcela jednotná (nehodnotím to, jen konstatuji).

Policie pátrá po tom, kdo vynesl záznam výslechu Otakara Tomka, obviněného z vraždy a znásilnění devítiletého děvčátka. Záznam vyšel v Právu, které se dosud ve zveřejňování kompromitujících odposlechů (z politické oblasti ovšem) drželo zpátky. Policii se nedivím, navíc zveřejnění je i lidsky poněkud ohavné. Ten člověk je mrtvý, okolnosti jeho údajného pokusu o sebevraždu (na následky pak za několik dní zemřel) jsou víc než nejasné a v souvislosti s tím už vyletěl ředitel pankrácké věznice. Nic mu nebylo prokázáno, případ je, zejména pokud jde o to, zda opravdu to dítě znásilnil, víc než nejasný: byl, jak se říká, pouze „sprostým podezřelým“. Přímé důkazy neexistují. Nemohli by tomu mrtvému dát pokoj?

Podle ČT měl poslanec VV Chaloupka údajně inkasovat od svého asistenta (kterého platí Sněmovna) větší část platu, prý na financování předvolební kampaně strany. Televize má přirozeně záznam, v němž poslanec svému asistentovi odevzdávání tributu přikazuje. Musím se přiznat, že informacemi tohoto druhu jsem už natolik přesycen, že je pomalu nedokáži vnímat.

Nominální předseda Věcí veřejných John bude mít k dispozici v rámci úřadu vlády třináctičlenný tým. To není moc. Premiér Nečas vyloučil, že by mezi nimi mohl být Johnův náměstek z ministerstva vnitra Moroz, protože ten není zaměstnancem úřadu vlády (což je podmínka) a ani jím prý nikdy nebude. Jak se bude realizovat představa pana Bárty o Velké radě, před níž budou s roztřesenými koleny předstupovat ministři, aby dokázali svou nevinu, se tak poněkud problematizuje. A je to taky další signálů, že velká koaliční mela nerušeně pokračuje.

MfD dnes otiskla celý dokument z roku 2008, v němž tehdejší vedoucí manažer ABL Vít Bárta formuluje svou strategii v oblasti ekonomiky a politiky. Dokument je pozoruhodný tím, že se netýká firmy, ale toho, co se v něm označuje půvabnou zkratkou VB (v tomto případě iniciály autora). Úvodem se praví: „tento dokument je určen všem, kdo jsou přímo podřízeni VB v jakékoliv jím ovlivňované organizaci.“ Nejde tedy jen o ABL. Jde potenciálně o celý vesmír. I když odhlédneme od etické stránky věci, což je v tomto případě velmi obtížné, dávat něco podobného na papír je projev dost velké ztráty sebekontroly. Moc by mne proto zajímalo, do jaké míry je možné brát to úplně vážně. Když se to tak vezme, jediná věc, která se panu Bártovi ve velké politice opravdu podařila, je kompromitace poslankyně Kočí, a ta aféra sice ODS pořádně poškodila, ale jemu a Věcem veřejným dvakrát moc nepomohla.

Sobota 23. dubna: ČSSD navrhuje omezit výdaje na volební kampaň do Poslanecké sněmovny. Ten nápad má jistě četná právní úskalí, ale v zásadě by něco takového bylo docela užitečné: předvolební kampaň (u voleb do PS je z pochopitelných důvodů nejmasivnější) lidi nesmírně obtěžuje, přitom její účinek musí být minimální (jen úplný pitomec volí podle billboardů). Ze zcela zásadních důvodů by měla být zakázána především tzv. negativní kampaň, která u nás v posledních letech neobyčejně zbytněla a kupodivu vždy ve prospěch ČSSD (patrně to nějak souviselo se zvláštní letorou pana Paroubka). Je to totiž neslušné, ba skoro sprosté. Slušný člověk propaguje sebe, ale nepomlouvá konkurenty. Návrh omezit výši darů fyzických i právnických osob stranám by se taky měl vzít v úvahu (strany by měly být financovány v zásadě státem podle objektivně stanovených kritérií a členskými příspěvky, jenže to druhé je u nás teď nepoužitelné, drtivá většina našich stran jednak nemá skoro žádné členy, a ač se to zdá být nemožné, přitom zároveň členstvo ještě ztrácí). Problém je, jak by pak ale mohly vznikat nové strany. Věcem veřejným se vytýká (oprávněně) provázanost s podnikáním. Jak lze ale jinak sehnat peníze, který takový špás jako vznik strany na celostátní úrovni stojí? Pouhé ideje stačit nebudou.

Předsedkyně PS Němcová kritizovala poslankyni Kočí: „Ukažte mi jednoho člověka v České republice, který řekne: slyšel jsem, jak někdo mluví jako dlaždič, kdo používá výrazy, které vůbec neopatří do slušné společnosti… a chci, aby mne zastupoval.“ Já být paní Němcovou, něco bych přitom ještě přece jen vzal v úvahu, a třeba bych pak nebyl tolik rezolutní, nebo bych si možná kritiku na tak laciný cíl odpustil. Rezolutně se k témuž případu vyjádřili i předseda TOP09, nefalšovaný aristokrat, a prof. Tomáš Halík, takto duchovní.

Svaz měst a obcí odmítá přímou volbu starostů. Přímá volba v tomto případě je nesmysl, zvýší chaos v komunální samosprávě a omezí její akceschopnost (Svaz mj. upozorňuje na to, že přímo společný starosta by vůbec nebyl členem zastupitelstva a neměl by tedy hlasovací právo; to není hlavní důvod, nejspíš by se to dalo nějak očůrat – ale jakou váhu by měl starosta, který by v zastupitelstvu a v radě neměl vůbec žádnou oporu?)

Nový místopředseda vlády pro boj s korupcí John je v prekérní situaci: bude mít k dispozici třináct lidí, o tom, kdo to bude, bude ale rozhodovat vedoucí úřadu vlády a zprostředkovaně tedy premiér. Premiér už rezolutně prohlásil, že Johnova pravá i levá ruka, bývalý náměstek MV Moroz, rozhodně nikdy zaměstnancem Úřadu vlády nebude. To je slovo do pranice. Je to sice od ODS chytře vymyšleno, ale VV si to určitě nenechají líbit. První příležitost, jak koaličním partnerům (tedy přesněji řečeno ODS) pořádně zatopit, mají příští týden, při hlasování o nedůvěře vládě. Využijí ji? Premiér Nečas zároveň (v rozhovoru pro MfD) dal takticky na vědomí, že při budoucích změnách ve vládě nebudou vynecháni ani ministři za TOP09. Dopadne to stejně jako s „deabelizací“?

Úterý 26. dubna: Ještě v tuto chvíli probíhá v Poslanecké sněmovně už asi pátou hodinu rozprava k hlasování o nedůvěře vládě. Předem je jasné, že vláda nepadne. K čemu je takový pitomý spektákl? Jistě, opozice má právo vysvětlit důvody, které ji k návrhu na vyslovení nedůvěry vedou. Zvlášť by měla vysvětlit, proč podává návrh, o němž předem ví, že neprojde. To se dá udělat maximálně v šesti vystoupeních. Co je nad to, je šaškárna, opozice pravděpodobně nechce nechat vládu, aby se ztrapňovala sama.

Věci veřejné sdělily vládě a veřejnosti, že další krizi si naplánovaly na konec června. Do té doby se vláda musí shodnout na reformě důchodů a zdravotnictví a „výrazněji obměnit ministry“ – tj. ty, které určily k odstřelu Věci veřejné. Mezi vyhlídnutými je, jak známo, i ministr Kalousek. Kalouska nemůže Nečas odvolat, ani kdyby chtěl, vláda by padla. Uvažuje nejspíš o vystřídání ministra Hegera, TOP09 nestrpí ani to. Miroslav Kalousek podle Práva prohlásil: „My neuvažujeme o změně premiéra, tedy ať pan premiér neuvažuje o změnách našich ministrů.“ To je poněkud drzé. Premiér má z ústavy právo odvolat kteréhokoli ministra. Ministři nemají právo premiéra ani odvolat, natož vystřídat někým jiným. Pokud by někdo namítal, že vedení koaličních stran má možnost prostřednictvím svých poslanců vládu svrhnout tím, že budou hlasovat s opozicí za vyslovení nedůvěry, je třeba zdůraznit, že pád vlády je jedna věc a „změna premiéra“ druhá. „Změnit premiéra“ může za určitých okolností pouze prezident.

Alexandr Mitrofanov v Právu opět vyhrožuje vládě, že její „oprsklost“ zvedá vztek a nekontrolovanou zlost. Čili: když nebudete poslouchat ČSSD a její tiskovou lobby, ponesete veškerou zodpovědnost za lidové povstání. Lidové povstání by podle toho nejspíš autorům komentářové stránky Práva vyhovovalo, samo od sebe ovšem nevznikne ani náhodou, pánové se zřejmě mylně domnívají, že vztek a nekontrolovaná zlost, která zmítá místností, kde pracují, zmítá i celou zemí. Současná vláda má ovšem strašidelnou povahu, ale revoluční vlna jen tak nevznikne, lidé mají jiné, přízemnější starosti. Musela by ji v současné situaci vyvolat (tj. vydupat ze země) ČMKOS, a ta ještě nedorostla tak náročnému úkolu. Aby to zvládla, musí se ještě moc učit od svých ideových předchůdců. Takže: smělo taváryšči v nógu!

Tamtéž píše Jiří Hanák o „nevkusných slovech Petra Nečase, že tvůrcem hodnot a bohatství společnosti jsou jedině podnikatelé“. Mám nejasný, ale vtíravý pocit, že pan Hanák kecá, přesněji řečeno, že je to pravda asi tak z poloviny. A co je pravda z poloviny, není pravda vůbec. Bylo by tedy fajn, kdyby uvedl, odkud to cituje.

V MfD konečně věnovali pozornost významné postavě z kauzy Kočí (doposud se mluvilo hlavně o paní Kočí a o poslanci Tluchořovi), panu Lukáši Víchovi, který všechno další umožnil tím, že slavný rozhovor nahrál a jak se hrdě přiznal, též zařídil jeho publikaci. Pozornost je skrovná, ale podrobnější analýzou minirozhovoru, který v MfD zveřejnili, se lze dobrat pozoruhodných výsledků.

Středa 27. dubna: Po hysterické „debatě“ v paroubkovském stylu (vynálezce se aktivně zúčastnil) se v Poslanecké sněmovně nepodařilo vládu svrhnout. Bylo to jasné už předem. Jediná věc, na které se vláda dokáže ještě vez vzájemných podrazů koaličních stran dohodnout, je, že má zůstat u válu. To vzbuzuje u opozice, zejména u sociálních demokratů neregulovanou zuřivost. Debatovalo se asi sedm hodin, hlavní problém byl, že jednání přenášela televize. To by se myslím mělo zákonem zakázat, projednávání tohoto typu by se podstatně zkrátilo a zvěcnilo. Debatě dominoval jako obvykle poslanec Rath (získává ten člověk opravdu ČSSD body u veřejnosti? Nedovedu si to představit). Obvinil ministra Kubiceho z toho, že dal bezdůvodně kdysi v kauze zavřít paní Jourovou: „Kvůli kecu jste poslali tu ženskou na dva měsíce do vazby“. Ten člověk zjevně neví, že o uvalení vazby rozhoduje soud. Pro spravedlnost je třeba podotknout, že kritika, kterou ČSSD zasypává věci veřejné, je z velké části oprávněná. Bohužel, z toho, co píše sociálně demokratická tisková lobby, nepřímo vyplývá, že vkládají naděje do revolučního vystoupení pracujícího lidu (samozřejmě přísně v rámci ústavy).

Řádní poslanci Věcí veřejných trvají na tom, aby nemuseli sedět vedle zrádných renegátů Humla, Škárky a Kočí. Prohlásili, že dokud Sněmovna zrádce nepostaví, tedy přesněji řečeno neposadí ke zdi, raději budou po celé jednání stát. Mělo se to vyzkoušet, bylo by to dost namáhavé. Předseda John k tomu prohlásil, že stání nebude problém, „my jsme zvyklí z divadla, kam jsme chodili k stání“. Chudák pan John! Byl jsem na tom za totáče krapet hůř než on, tehdy prominentní novinář navíc s gloriolou mírné nonkonformnosti v mezích zákona, ale k stání jsem do divadla chodit nemusel.

Poslanec Tluchoř sice zatím ustál svou funkci předsedy poslaneckého klubu ODS, ale prý jen proto, že strana nechtěla oslabovat své pozice před hlasováním o nedůvěře. Nečas ho prý (podle Práva) kritizoval a „povede s ním vážnou debatu“. Dovedu si jen těžko představit, že by pan Tluchoř svůj post ustál, zachoval se nešikovně, jdou po něm klausovci v ODS, a dobráci z TOP09 a VV se určitě vynasnaží, aby ta věc jen tak neusnula.

Pan poslanec VV Paggio měl být ministrem vnitra, má pro to předpoklady. Dostal před lety trest za rvačku v opilosti. Nepochybně by měl přirozenou autoritu, všichni podřízení by se báli, že by mohli dostat do nosu. Jak vyplývá z rozhovoru pro Právo, rozhodl se to oznámit veřejnosti zcela dobrovolně a ve smyslu glasnosti, ač trest už je zahlazen, protože údajně hrozilo, že ho práskne poradkyně paní Kočí, paní Maršálková. To je hezké: dokázal spojit čestné s užitečným, přiznal se sám od sebe a na základě svobodného rozhodnutí, a zároveň cíleně překazil pikle těch, kteří tu věc chtěli proti němu zneužít. Jen málokomu se podaří skloubit ty dvě věci harmonicky v jedno.

V kuloárech Sněmovny se včera pohyboval expředseda zelených Martin Bursík: „Přišel jsem si poslechnout, že zelení byli v porovnání s tímhle zlatí.“ Jistě, tedy aspoň jeho křídlo strany v každém případě.

ODS, jak se dalo předpokládat, čeká další koaliční konflikt daleko dřív než v červnu. VV si nehodlá nechat líbit to, že Úřad vlády, a tedy vlastně premiér, chce Johnovi nominovat protikorupční tým, a při té příležitosti ho zbavit exnáměstka Moroze, bez něhož si pan John nepochybně připadá jako Jeníček ztracený v hlubokém lese. Příznačné je, jak se k věci staví TOP09, tedy ministr Schwarzenberg: „Moroz je záležitostí pana premiéra. Do toho mi, s odpuštěním, nic není.“ TOP09 a její předseda jsou spojenci za všechny peníze: drží si své (pokud by snad premiér chtěl sáhnout na některého z topkařských ministrů, „půjde vláda konečně do Prčic“, jak řekla se svým obvyklým šarmem Jeho knížecí jasnost). Jinak je jim všechno fuk.

Čtvrtek 28. dubna: Ústavní soud opět vyhověl stížnosti ČSSD. Zrušil s okamžitou platností daň uvalenou (následně) na státní podporu ve stavebním spoření za loňský rok, a pokud jde o státní podporu na rok 2011 a zdanění úroků ze stavebního spoření, dal vládě, podobně jako v případě „škrtového balíčku“ čas, aby je přijala do konce roku normálním způsobem (tentokrát bez nasimulování legislativní nouze). Rozhodnutí Ústavního soudu se týká formálních záležitostí a je podle mého názoru an sich správné. Prezident Klaus sice zuří (už preventivně, je na návštěvě v Černé Hoře a nemohl mít čas si výnos ÚS přečíst), ale moc tím už nezmění. Nechci tvrdit, že na prezidentově znepokojení není vůbec nic: ale ÚS není ten pravý, na něhož by bylo třeba se zlobit.

Poslanec Korte při hlasování o nedůvěře vládě (po jménech) předepsanou sentenci ( v jeho případě „proti návrhu“) zazpíval. Opozice žádala, aby jeho hlas byl považován za neplatný, Sněmovna to odmítla. Nicméně předsedkyně sněmovny ho za svérázný způsob hlasování pokárala. Právem. Pan poslanec tak dává najevo, že jsou mu hlasování, veřejnost a konec konců i voliči pro srandu.

Soud dnes zamítl žalobu podnikatele Bakaly na ochranu osobnosti proti místopředsedovi PS Zaorálkovi. Zaorálek o něm v souvislosti s bývalými byty OKD na severu Moravy prohlásil, že se chová jako gauner. Soud došel k názoru, že výrok má pravdivý základ a nese rysy oprávněné kritiky. To je výborné: pokud o vás někdo veřejně prohlásí, že jste kokot, bude se u soudu zkoumat, zda ten výrok má pravdivý základ. Možná bude předvolán i soudní znalec v oboru kokotství. Řekl bych, že ve výše uvedeném případě nestála otázka tak, je-li pan Bakala gauner nebo ne, ale je-li pan Zaorálek sprosťák nebo ne. Na první pohled (vlastně poslech) ba to nemělo být natolik složité. To, že u nás jsou s podobnými rozhodnutími problémy, je příznačné.

Pátek 29. dubna: bezprostředně po listopadovém převratu byly do našeho právního řádu implantovány základní principy a formální postupy fungování demokratického státu. Během času se ukázalo, že ty z nich, které jsou pero nás nejpodstatnější, které užíváme čím dál tím hojněji a v nichž jsme dosáhli solidního mistrovství, jsou obstrukce. V současné době se podle Práva v této oblasti chystají skutečné orgie: „Opozice i koalice rozehrají hru, kdo déle vydrží s nervy“. Bude využita i velmi účinná zbraň, něco jako jaderná puma v oblasti demokratických politických nástrojů, která prý „přivádí k šílenství koalici, ať je složená z jakýchkoli stran“. Jde o podávání návrhů, které je nutné detailně probrat. Sociální demokracie se ale prý tentokrát projevila jako korektní strana, píší v Právu, „na férovku“ to koaličním poslancům oznámila dopředu. (Nemohu se zdržet poznámky, že na férovku též Klement Gottwald oznámil svým buržoazně imperialistickým nepřátelům, že jim zakroutí krkem, a své slovo pak férově dodržel; zde se ovšem pohybujeme zcela na ústavním a demokratickém terénu, vida, jak jsme pokročili). Demokracie, v níž základním politickou technikou je obstrukce, bohužel nemá velkou naději, že by mohla skončit dobře. O rozhodnutí Ústavního soudu jsme se už zmínili, předseda Sobotka oznamuje, že ČSSD rozjíždí proti zrádné reakci podpisovou akci, a je připravena i na „další akce odporu proti reformám“ (to zní slibně). ČSSD zatím poněkud přeceňuje rozhořčení pracujících mas nad zrádnou politikou vlády, budou to rozhořčení muset naorganizovat a taky sehnat účinnou podporu, nejlépe v „blízkém“ zahraničí. Čeká je ještě dost velký kus práce.

Komunistický exposlanec Vondruška je čistý jako lilium. Měl jakési problémy se svými aktivitami v období, kdy pracoval jako dozorce, tedy přesněji řečeno vychovatel ve věznici v Minkovicích, která měla tak specifickou pověst, že byla po listopadu 1989 celá zbourána. Někteří chovanci přišli s obviněním, že prý je měl pan vychovatel Vondruška, zvaný Filipes, brutálně týrat. Soud rozhodl že se tak nestalo, jednak neexistuje nikdo kdo by týrání (samozřejmě údajné, jaké jiné!) doložil, a jednak vězeň Jiří Wolf (samozřejmě nikoli politický, političtí vězni tenkrát žádní nebyli, že) je nevěrohodný, protože z lékařské zprávy při vstupní prohlídce při nástupu do výkonu trestu vyplývá, že se jedná „o notorického stěžovatele s psychickými problémy“. Když to řekla taková autorita, tak to musí být přece pravda. (Uvědomuji si, jakou mám kliku, že žiji v době, kdy se „notoričtí stěžovatelé s psychickými problémy“ zatím formálně nesmějí napravovat pěstmi; neformálně to asi jde). Plyne z toho jakési poučení pro ty, kdo se budou v době, až nám ČSSD demokratickými obstrukcemi vybojuje nový společenský řád, angažovat jako ozbrojení pedagogové v „nápravně výchovných institucích“: hlavně, aby vás při tom nikdo neviděl! Pak máte cestu do vysoké politiky otevřenou.

Václav Bělohradský mluvil minulý čtvrtek v Praze o tom, že boj proti korupci je morálním kýčem. V MfD citují také z článku, který jsem tu už zmínil v rubrice Co týden dal z 26. března t. r. Bělohradského názory vyvolaly jakési lehké znepokojení na komentářových stránkách Práva (Jiří Pehe, Petr Uhl), ale něco na nich je. Představa o špinavé politice, které musí „obyčejní lidé“ zatnout tipec, je nesmyslná a neplodná. Včera nebo předevčírem uspořádali jacísi „aktivisté“ (cosi jako občané na entou, proto jich může být šest a vydá to za statisícovou demonstraci) popravu a pohřeb pětadvaceti českých politiků z VV, ODS, KDU-ČSL (pouze Čunek), KSČM a ČSSD. Pravda a Láska (představitelé toho, co Bělohradský nazývá „antipolitikou“) chybí. Je moc hezké, že to hoši zatím dělají jen jako happening, ale třeba se toho někdo do budoucnosti chytí a provede to pak v reálu (nápady zpočátku pouze blbé stávají se snadno krvavými).

Sobota 30. dubna: Podle průzkumu agentury Factum Invenio (patří k těm spolehlivějším) by ČSSD s komunisty v zádech disponovala v PS většinou 107 hlasů. Změny proti minulému měsíci přitom nejsou dramatické, s jednou výjimkou: Věci veřejné spadly pod 5 %, ale zatím jen nepatrně (4,7). Do PS by se zato dostali lidovci, potenciální partneři ČSSD, ale s pouhými 12 mandáty. Ani u lidovců to ovšem není v rámci průzkumů Factum Invenio dramatická změna. Když započteme do budoucí koalice s ČSSD s komunisty v zádech i je, dosahovala by tato opoziční smlouva skoro na ústavní většinu a naše poměry by se staly zrcadlovým obrazem těch maďarských. Pozitivní je jen to, že hradní smetí (v tomto případě Bobošíkové Suverenita) je pořád od 5 % hranice dost vzdálena. Ale až se podaří klausovské lobby ovládnout ODS (zatím má Nečasova ODS určité zábrany, např. nechtěla Bátoru za náměstka ministra), bylo by dobré, kdyby tu byla aspoň nějaká malá slušná strana (TOP09 poté, co předvedla, podle mého názoru nelze ani náhodou považovat ani za stranu, ani za slušnou). Průzkum zachytil jak obvinění poslanců Škárky a Kočího na Bártovu adresu ohledně údajného uplácení, tak zveřejnění soukromého rozhovoru poslankyně Kočí s panem Víchem. Tedy vše podstatné. Z tohoto rozdělení sil může vzejít spousta kombinací, všechny jsou hnusné. To, co lze ještě zachránit, je zabránit tomu, aby se u nás realizoval ruský typ vládnutí (teď to myslím čistě formálně jako politický systém, v němž existují velké strany, které jsou vlastně jen obludné atrapy, ty sedí v Dumě a v Radě federace, zatímco strany aspoň trochu liberální jsou zahnány do opozice, nemají vůbec žádnou veřejnou podporu a vykazují mohutné jurodivé rysy).

ČSSD navrhuje zdanit příjmy nad 100 tisíc Kč (předpokládám, že měsíční) 30 % přímou daní. To se mne netýká, ale socani nejsou důslední, měli by 30 % daní zdanit všechny příjmy přesahující průměrný měsíční výdělek. Taky by stejnou 30 % daní měli zdanit všechny důchody nad průměrný důchod. To by už něco hodilo, a ti, co ČSSD volí, by ji volili i dál, protože většina populace pobírá méně než průměrný příjem. Píchni ho, řízni ho, pusť mu krev.

V rozhovoru pro Právo praví ministr Dobeš: „Já nikdy neslyšel nějaký výrok vůči mé osobě ze strany pana prezidenta.“ Pan ministr trpí hluchotou (Klaus se nechal velmi nahlas slyšet, že Dobeš je nejlepší ministr školství od roku 1993), ale myslím, že to není na závadu při výkonu jeho profese, naopak, premiér může argumentovat tím, že sice nemá ve vládě ženy, ale zato poskytuje prostor handicapovaným.

Vždy jsem se snažil bránit soudní moc obecně i v konkrétních případech před útoky politiků. Klausovy výpady proti Ústavnímu soudu jsem považoval za nehorázné a nebezpečné (jistě, i Ústavní soud dělá chyby, jako každá světská, lidská instituce). Nad rozhovorem s místopředsedkyní ÚS Wagnerovou v dnešních LN mi ovšem docházejí síly. Paní místopředsedkyně se zcela nehorázně plete do ekonomických a politických záležitostí (přitom soustavně ujišťuje, že není ekonom a nechce „to“ úplně posuzovat, moc by mne zajímalo, jak by takové úplné posuzování vypadalo). Vrchol je přirovnání místopředsedy TOP09 k nacistům – nepřímo, ovšem, jak jinak. Dnes se zjevně už smí všechno. Nakonec praví „Já nechci přemýšlet jako politik. Já se snažím být věrná svému poslání, které tady mám vykonávat“. Rád bych paní doktorku upozornil, že má ohledně svého poslání jakési iluze: nebyla zvolena místopředsedkyní zeměkoule, nýbrž jen jedné, byť významné soudní instituce jednoho docela malého státu.

(Autor se odmlčuje se svými denními komentáři po dobu minimálně tří měsíců.)

(www.bohumildolezal.cz)